Kniha: Kulička
Autor: Guy de Maupassant
Přidal(a): sarzah
Guy de Maupassant
- narozen v rodině venkovské šlechty roku 1850
- žil v polovině 19. století
- francouzský spisovatel, žurnalista a dramatik.
- studoval práva
- jako voják se účastnil prusko-francouzské války
- místo v ministerstvu školství
- Po mimořádném úspěchu protiválečné knihy Kulička se věnoval jen literatuře a žurnalistice
- Po pokusu o sebevraždu se ocitá v ústavu pro duševně choré v Passy u Paříže, kde na konci 19. století umírá (1893)
Další díla:
- Levá ruka, Na slunci, Miláček, Příběh jednoho života
Rozbor díla: Kulička
ZNAKY/CHARAKTERISTIKA:
- próza – povídka
- realistická, až naturalistická
- realistický pohled na dobu, objektivita, kritičnost
- satira
- příběh pojednávající o tom, že i prostitutka může převýšit šlechtu svými činy a charakterem
VYPRAVĚČ
- er-forma, minulý čas
- autorský/vševědoucí
- slohový postup vyprávěcí a popisný
JAZYK
- Román je psán spisovným, poměrně moderním jazykem s častými přirovnáními a detailními popisy.
- Občasné jsou archaické výrazy, nářečí, odborné výrazy v souvislosti s aktuální politickou situací a tématem války (garda, divize, bonapartista, republikán) a francouzská vlastní jména.
DOBA A MÍSTO DĚJE:
- Doba: začátek 19. stol. po Prusko-francouzské válce
- Místo: Francie
HLAVNÍ POSTAVY:
- Alžběta Roussetová – „Kulička“; malá, baculatá, obalená sádlem
DALŠÍ POSTAVY:
- pán a paní Loiseauovi – majitelé velkoobchodu s vínem v ulici Grand-Pont; pán je vychytralý a veselý chlapík, hubený s břichem jak balónek; paní je velká, silná a rázná
- pán Carré-Lamond – důstojník Čestné legie a členem městské rady
- paní Carré-Lamondová – malinká, milá, hezká
- hrabě a hraběnka de Bréville – hrabě Hubert de Bréville je členem městské rady, v čele větve orleánské
- jeptišky – jedna stará, dolíčkovitá ve tváři; druhá slabounká, hezká,
- demokrat Cornudet – pijan, postrah všech úctyhodných lidí; hodný chlapík, neškodný a ochotný, staral se o obranu s neuvěřitelným zápalem
- Follenvie – majitel hostince; tlustý astmatický muž
OBSAH:
Francie poražena. Po celé Francii se potulují zbytky německých vojsk a ničí vše co jim přijde do cesty.
Jednoho mrazivého zimního rána se tři bohaté a vážené manželské páry setkávají v dostavníku do Le Havre, aby se vyhnuly nebezpečí, které skýtali Němci. Společně s nimi cestu sdílí také dvě jeptišky, pijan a demokrat Cornudet a prostitutka Kulička, kterou bohaté paničky opovrhují. Po cestě kočár zapadá v závějích a doba cesty se neustále prodlužuje. Po cestě nikde nemohou narazit na nějaký hostinec a všichni mají hlad, když najednou kulička vytáhne koš plný jídla a začne jíst. Její spolucestující se na ni závistivě dívají, protože oni nemají ani trochu jídla. Kulička se s nimi podělí. V tu chvíli všichni pozapomínají na to, že je to prostitutka, kterou opovrhují.
Večer dostavník zastaví skupinka pruských vojáku a všichni cestující jsou nuceni strávit noc v jakémsi hotýlku, kde je ubytován i německý důstojník, který si ještě ten večer Kuličku vyžádal, ale Kulička ho odmítla, protože to je Prušák a ona se cítí jako vlastenka. Ráno zakázal důstojník zapřáhnout koně a vyjet, takže jsou všichni nuceni nadále zůstat v hotýlku. Večer se situace znova opakuje – důstojník si zase vyžádá Kuličku, která ho opět odmítne. Ráno je znova zakázán odjezd. Po několika dnech se situace vyhrotí, protože se cestující chtějí dostat do Le Havru přemlouvají Kuličku aby se důstojníkovi podvolila, ale ta odmítá. Nakonec se druhého dne podaří hraběti Kuličku přemluvit (aby se podvolila důstojníkovi). Následující ráno jsou koně zapřaženi a je povolen odjezd. Cestující nasedají do dostavníku. Po cestě si začnou cestující vybalovat jídlo a jíst. Kulička se na ně jen dívá, protože všechno jídlo zapomněla v hotýlku, ale nikdo se s ní nepodělí, protože s ní zase opovrhují, protože to je jen prostitutka. Příběh končí tím, že se Kulička rozbrečí.
CITÁT Z KNIHY:
Kulička, jak ve spěchu vstávala, nemohla při tom zmatku ani na nic pamatovat; dívala se rozhořčeně na všechny ty lidi, jak se živí, a dusila se zlostí. Zpočátku se v ní všechno bouřilo spravedlivým hněvem; ale rozčilení jí tak sevřelo hrdlo, že se ani nevzmohla na slovo. Nikdo se na ni nepodíval, nikdo si na ni ani nevzpomněl. Cítila, jak je bezmocná proti opovržení těch počestných hňupů, kteří ji napřed obětovali a pak odhodili jako nějakou nečistou věc, kterou už nepotřebují. Tu si vzpomněla, jak jí hltavě spolykali celý košík, plný dobrot. Najednou v ní zuřivost opadla, jako když praskne příliš napjatá struna; ucítila, že má pláč na krajíčku. Ze všech sil se snažila přemoci, bránila se tomu, polykala slzy jako dítě, ale slzy se jí tlačily do očí čím dál víc a víc, zableskly se v koutku víček, zanedlouho jí skanuly z očí dvě veliké kapky a stékaly pomalu po tvářích dolů…
Paní Loiseauová se pod vousy vítězoslavně usmála a zašeptala: „To pláče hanbou.“
