Jméno práce: Kulturní šok
Slohový útvar: Reportáž
Přidal(a): Andrej Babyuk
Kulturní šok
Přijíždíme na nádraží Naypyidawu a již z okna vidím, že dostat se ven z vlaku nebude nijak lehké. Davy tlačících se hubených lidí, kteří zjevně nerozumí skutečnosti, že se nejdříve vystupuje a až poté nastupuje. Nízká gramotnost, chudoba a křik, aneb vítejte v hlavním městě Myanmaru neboli Barmy.
Snažíme se probrat takovými davy lidí, které nenaleznete ani v New Yorku, abychom se dostali k nějakým těm památkám. Náš úkol nám ztěžuje nepřeberné množství obchodníků, kteří na nás křičí a snaží se nás nalákat do jejich obchůdků. Spektrum nebožáků bez končetin a žebrajících dětí, které pobíhají kolem nás nahé, je nepřeberné. Jak se tak dostáváme k naší první a samozřejmě nejvýznamnější památce, začínáme již tušit, že se nám v Myanmaru nenaskytne příležitost vidět div jako je Eifellova věž či pyramidy v Gíze. Zlatá pagoda-cíl naší cesty, není ani zdaleka tak majestátní a překrásná jak se vyprávělo a my zklamáni usedáme do místní restaurace a zároveň penzionu , pro osvěžení se a doplnění energie. Zjišťujeme, že ani tady neumí nikdo anglicky a ukazujeme prsty na jídlo, na které máme chuť a za pouhý pakatel zaplňujeme naše žaludky bůh ví čím. Následně půl hodiny domlouváme nocleh a poté uleháme ke spánku, poměrně znechuceni tím, co jsme dnes měli možnost spatřit.
Probouzíme se nevyspalí, protože spát se nedalo kvůli hluku, který neustal ani během noci. Vydáváme se vstříc dalším památkám, kterých tu opravdu není mnoho. Čeho je tu mnoho, jsou chudí lidé, kteří přežívají v nehostinném prostředí špinavých ulic tohoto města. Sem tam nějakému tomu žebrákovi z lítosti hodíme nějaký ten dolar, a on nám pěkně poděkuje, ale pomoc jedinému člověku nevyřeší problém této společnosti. Navštěvujeme i parky, které spíše kvůli hromadám odpadků připomínají skládky a vůně, které nás provází touto návštěvou, také nejsou něco, o čem bych se chtěl rozepisovat. Třešničkou na dortu byl náctiletý chlapec, který se mi snažil vytáhnout ze zadní kapsy peněženku. Po rázném vysvětlení, co se má a co ne, jazykem kterému nerozumí, jsem jej pustil.
Několik dalších dnů, v této pro turisty nehostinné zemi, nebylo nikterak jiných. Věčné prodíraní se mezi lidmy a tuny odpadků, skrz které bylo jen stěží vidět kam vlastně šlapete, doplněné tisíci žebráků a opuštěných, zbídačených dětí, zajisté není to, co bysme si od dovolené představovali. Avšak možná je na tom i něco dobrého, často se z dovolené nerad vrácím domů, protože za sebou nechávám sluníčko, moře, vlny a spousty dobrého jídla, tentokrát tomu tak ale není a já Barmu s radostí opouštím.
Hodnocení: 1 = výborný
