Kniha: Květy zla
Autor: Charles Baudelaire
Přidal(a): VIKI
Autor – Charles Baudelaire (1821 – 1867)
- období : 19. století
- byl francouzský básník, kritik a překladatel; první z řady tzv. prokletých básníku (předstva a společnosti o dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům).Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud nedotknutelných tématech.Příkladem je báseň Zdechlina od Ch. Baudelaira.
- Baudelaire vedl bohémský život dobrodruha.
Dílo:
- Květy zla, eseje – Umělé ráje, knihy – Estetické zajímavosti a Romantické umění , zápisky – Intimní deníky a Bruselské roky
Literární druh
- básnická sbírka (několik většinou drobnějších nebo středně rozsáhlých děl autora ) ; žánr – báseň, literární moderna ; poezie lyrická (základní druh literatury, autor líčí své pocity a nálady)
Jazyková stránka díla
- Jazyk, který autor v díle používá je moderní, přecejen to byl spisovatel 19. století.
- Ve sbírce se objevují neznámá slova, ale velmi málo ; jako například : tympán (kotel) , dálava (dálka) , heretika ( bludnost,kacířství,ten,kdo zastává odlišné názory) ; málokdy jsem narazila na neznámé slovo, ale když ano, vyhledala jsem si jeho význam na internetu, nebyl s tím problém
- Baudelaire v básni využívá ve velké míře metafory i metonymie, eufemismy, básnická přirovnání, hyperboly a perifráze.
Kromě eufemismů také metonymie a básnická přirovnání jsou použita pro zmírnění tohoto nepříliš hezkého výjevu. - Autor spojuje představy krásy a zla ; provokuje svou otevřeností, pobuřuje cynismus (bezohledost,nestoudnost) a hledá krásu i v ošklivosti
- Dále hledá harmonii a čistotu proti skutečnému světu, má veliké zalíbení v kráse a jejím vyjádřením , Baudelaire má velice bohatou obrazotvornost ( představivost) a širokou slovní zásobu
- Básně jsou psány volným veršem
- Baudelaire : lyrický subjekt – promítá se samotný autor
- kniha byla odsouzena z mravnostních důvodů
Kompozice díla
- Kniha se skládá asi ze 138 básní a je rozdělena do šesti oddílů – Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta a Smrt
Obsah – téměř všechny básně mě zaujaly svou originalitou a hlavně tím, jak autor dokáže svým psaním vtáhnout člověka do děje a cítit s ním.
Nepřítel : Má mladost nebyla než samý déšť a sníh,
že slunce pro mraky jsem sotva uviděl.
Mám sady – bouřky však, jen bouřky žaly
v nich
a ovoce, ach, to jsem nikdy nesklízel.
Tak znenadání jsem se setkal s podzimem
a bylo třeba vstát a zanechat a jít,
jít znovu dobývat tu zaplavenou zem,
kde díry veliké jak hroby bylo zřít.
Ale kdo řekne mi, že květy, o nichž sním,
z té mokré hlíny kvést já ještě uvidím
a že v ní naleznou svou starou sílu zas?
Z života ujídá nám bolest, hlodá čas,
a nepřítel, jenž spí, ó srdce, u tvých bran,
z té krve vyrostl, jež ubíhá mi z ran.
Báseň je členěna do čtyř slok po čtyřech verších.
Čas je jedním z nejvíce oblíbených námětů Baudelaira. Toto dílo je také o času.
Objevuje se tu personifikace : autor dělá z času monstrum, kterého se musí člověk bát.
Báseň vyjadřuje básníkovu obavu, že s odcházejícím mládím, které měl už samo o sobě trpké, ve stáří nenajde už žádnou radost a zkrátka čas nijak nezastaví.
Autor dává najevo své utrpení, zoufalství a svůj smutek.
Zdechlina :
Má duše, zdali vzpomínáš si, moje štěstí:
po ránu v sladkém podletí
zdechlinu strašnou spatřili jsme na rozcestí
uprostřed šutru ležeti.
S nohama ve vzduchu tak jako vilná žena,
skvaříc a potíc samý jed,
smrdutým břichem beze studu rozevřena
se nabízela pro pohled.
Slunce pralo plnou silou do hniloby,
jak by v ní chtěla vznítit var
a v zlomcích velké přírodě jak zkoušelo by
vrátit, co spjala v jeden tvar.
Nebe se na tu pyšnou prašivinu smálo
A rozvila se jako květ.
Na trávu hnedle – tak to strašně zapáchalo –
Mohla ses mi tam poroučet.
Roj much, jenž bzučel v pupku této shnilotiny,
A červi pruhy černými
Když valili se z ní jak z husté tekutiny,
Hýbali cáry živými.
To všechno klesalo a stoupalo jak vlny
Či vzpínalo se praskajíc,
Tělo, jak vzdouval by je výdech tajuplný,
Tím žilo stále víc a víc.
Z tohoto světa zněla hudba prapodivná
Jak vítr běžící, pláč vod,
Anebo zrna žencovo, když ruku zdvihna
Rešetem propouští svůj bod.
Podoba mizela a byla už jen snění,
Náčrtek tužkou teninkou
Na plátně odloženém, kde už malíř není
S to pracovat leč vzpomínkou.
Tam za kamením lačná fena vyčkávala
A vztekle měřila si nás,
Ten kus, jejž hryzala a nyní zanechala,
Líhajíc vyhlížela zas.
– Vy též, ach, budete jak tohle rozkládání,
Jak tento hnis zde vyvřelý,
Hvězdo mých očí, slunce přírody mé, paní,
Má vášni i můj anděli!
Taková budete, ó kněžno půvabnosti,
Až pomažou vás naposled,
Až pod trávu a pod kořeny, mezi kosti
Si odejdete práchnivět.
Ó kráso má, pak řekněte, až políbiti
Hmyz žravý přijde tváří nach,
Že já jsem uchoval i tvar i božské bytí
Svých lásek rozložených v prach.
Tato báseň je jedna z nejznámějších básní od Ch. Baudelaira.
Často se v básni objevuje inverze (převrácený slovosled).
Báseň je členěna do dvanácti slok po čtyřech verších. Rým je střídavý.
Hlavní myšlenkou je naznačit, že i ve věcech odporných a ošklivých se dá najít něco krásného.
Krásu hledá autor v přírodě, ikdyž zdechlina není pro mě nic krásného.Prezentuje pohled na přírodu, která přivádí na svět všechno živé a zase přijímá zemřelé.Přirovnává svou milovanou bytost ke zdechlině.V závěrečných verších si autor uchovává v paměti skutečné krásy jeho zemřelé lásky. Většina slok je věnovaná samotnému popisu zdechliny (například jak ji rozežírají červy…).
Kde v příběhu stojí autor? – Autor je v každé basničce lyrickým subjektem – znamená to, že v každé básničce se prolíná sám autor.
Charakteristika hlavních postav – Hlavní postavou celé knížky je Charles Baudelaire.
-Baudelaire je francouzský „prokletý“ básník, esejista, překladatel a literární kritik.
-Objevoval depresivní, často až brutální stránky života.
-Byl nepřítelem romantické vášně a sentimentality (přecitlivělosti).
-autor v celé knize popisuje své nálady, pocity, úzkost, strach, lásku a zároveň nenávist k ženám atd.
-Charles byl po celý svůj život závislý na své matce (napsal ji i spoustu dopisů).
-Měl veliké zalíbení v ženách, také jich mnoho vystřídal za svůj život a psal o nich ve svých dílech
-Jeho pohled na svět byl cynický (bezohledný,necitelný).
-Byl to bohém (bezstarostně a neuspořádaně žijící člověk) a vedl velmi divoký život, to se také podepsalo na jeho zdraví, ale hlavně, tyto důsledky jeho životního stylu se projevily na jeho tvorbě.
-Básník měl bolestný život.
Prostředí:
- Je v každé básni jiné, nebo se o prostředí vůbec nezmiňuje. Například v díle Zdechlina se děj odehrává v přírodě.V díle Stařenky se děj odehrává v ulici.Prostředí se hodně odehrává v přírodě.
Osobní přínos:
- Na Charlesovi Baudelairovi se mi líbí, že to byl člověk, který šel svou vlastní cestou a neohlížel se na názory ostatních, i přesto ale byl mnoha lidmi odsuzován.
