Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): Baunka
ŽÁNR: jedná se o soubor 13 balad – velmi pesimistických lyricko-epických básní s pochmurným dějem a tragickým koncem. Některé nám mohou připomínat také pohádku (Zlatý kolovrat, Vrba) či se svým obsahem blíží legendě (Záhořovo lože).
MOTIVY:
- vina a trest – trest je nevyhnutelný a krutý
- mezilidské vztahy – hlavně mateřská láska
- motiv osudovosti
- marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě
VERŠ (základní jednotka poezie, většinou jeden řádek, 2 verše tvoří jeden rým)
RÝM (zvuková shoda jedné nebo více slabik na konci veršů)
- sdružený – rýmují se dva po sobě jdoucí verše
– Svatební košile, Zlatý kolovrat, Vodník, Vrba, Lilie
- Střídavý – sudý verš se sudým, lichý s lichým
– Kytice, Poklad, Polednice, Štědrý den, Věštkyně
- Obkročný – první verš se čtvrtým a druhý se třetím
- Přerývaný – rýmují se pouze sudé verše, liché bez rýmu
– Holoubek
VÝZNAM A AKTUÁLNOST:
- s Kyticí přináší Erben do literatury dva nové principy:
1) komponovanost – rozmyšlené rozvržení básníàzrcadlově protilehlé básně – první a poslední (Kytice, Věštkyně), druhá a předposlední (Poklad, Dceřina kletba), třetí a třetí od konce (Svatební košile a Vrba), čtvrtá a čtvrtá od konce (Polednice, Vodník), pátá a pátá odzadu (Zlatý kolovrat, Záhořovo lože), prostřední balady (Štědrý den, Holoubek)
2) etičnost – (etika – nauka o morálce, jak by se měl člověk správně chovat)
– porušení morálkyàkrutý trest
- zakladatel moderní české balady
- balady bez sociálního podtextu (až Bezruč, Wolker, Neruda)
- inspirace v mýtech, strašidelnost, zázračnost
- čerpá z lidové slovesnosti
- rozpor s Máchou à polemika s ním v díle Záhořovo lože (symbol poutníka, sugestivní obraz noční krajiny, Erben nesouhlasí s odporem jedince proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou cestou k spáse)àErben se na rozdíl od Máchy od svého hrdiny distancuje
- v 70. letech parodicky přepracována divadlem Semafor (Jiří Suchý)àU lavice dítě stálo, z plna hrdla zpívalo!
- zfilmováno animovaně i hraně (režisér Brabec)
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
– dějová zkratka
– zkratka v popisech přírody
– úsporný jazyk (neslovesné věty, chybí spojky, místo sloves citoslovce)
– stručné dialogy
– dokonalá zvukomalba (onomatopoie) – ve Vodníkovi (vyvalily se vlny zdola, na topole podle skal, zelený mužík zatleskal)
AUTOROVA TVORBA:
- čerpání z lidové slovesnosti, mýtů
- hrdina se vymyká romantismu
- nijak rozsáhlé popisy přírody
- neobjevují se typické protiklady
- vše se odehraje ve velmi krátkou dobuàbaladická zkratka
- čas se zastavil, je neměnný a absolutní
- prostředí je romantické (jezera, hřbitovy, lesy)
- výskyt nadpřirozených bytostí
- zvláštní chápání vinyàErben ji spojuje s těmi, kteří se jí chtě nechtě dopustili à hrdinové se proti trestu nebouří (jako u Máchy)
Další tvorba: pohádky (pohádkové bytosti pro něj byly alegoriemi dějů v přírodě) – Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký (vítr, voda, země)
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA:
– Kytice vydána roku 1853 a obsahovala 12 balad, Lilie dodána až později roku 1861
– psána přes 20 let
– první báseň Kytice vyšla již dříve v časopisech a byla velmi kladně přijata (později ovlivnila i jiné autory)
– Kytice celkově přijata velmi kladně, lidé v ní viděli ztvárněnou lidovou moudrost a tradice
SOUČASNÁ LITERATURA:
– Erben se řadí k romantikům českých zemí
- 30. léta 19. století
- myšlenky slovanské vzájemnosti
- vytlačení učeneckého rázu literatury
- díla slouží k účelům výchovným a zábavným
Další autoři: Karel Hynek Mácha (Máj – lyrickoepická báseň)
Josef Kajetán Tyl (časopis Květy české, Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Fidlovačka aneb Žádná hněv a žádná rvačka)
Znaky romantismu:
- autobiografičnost (hrdina totožný s autorem)
- hrdina je vně velmi ošklivý, ale vnitřně krásný („v ošklivosti je krása“)
- hrdinovi nikdo nerozumí, cítí se osamělým (individualista), touží po lásce, ale miluje nešťastně
- většinou končí život tragicky, jeho původ je opředen záhadou
- výjimečný člověk ve výjimečné situaci
- není schopen se přizpůsobit společnosti, často znuděný životem, vnitřně rozerván
Romantické prostředí:
– výjimečné, tajemné až hrůzné
– hrady, katedrály, sklepení, temné lesy a jezera
Kytice
atmosféra: velmi smutná a pochmurná na začátkuàsmrt milované matky, místy i radostnáàděti poznaly svou matku v květině, na závěr velmi vlastenecká
téma: smrt matky, která po sobě zanechala mnoho dětí, sirotků, ty nyní truchlí, obrovské vlastenectví (matka = vlast)
motiv: mezilidské vztahyàmateřská láska, motiv smrti, motiv vlasti
hlavní myšlenka: – matka = symbol národa a vlasti
– báseň ukazuje jak krásu jazyka (mateří – douška), tak i krásu naší vlasti
– květy mateřídoušky jsou vlastně i prosté pověsti naší země
hlavní postavy: zemřelá matka, siroty
básnické prostředky: epiteton – konstans (drobnolistý kvítek, vlasti milé), inverze (vlasti naší milé), apostrofa (vy prosté naše pověsti!), personifikace (duše její se vrátila), anafora (poznaly dítky..poznaly ji..), celá báseň je jakási alegorie
rým: střídavý
Poklad
atmosféra: slavnostní (Velký pátek), plná tajemství, později velmi tragická, kouzelná
téma: matka na velký pátek spěchá na mši, když narazí na vchod do jeskyně plné zlata, stříbra a jiného bohatství, je tím tam okouzlena, že chce víc a víc, zapomene na své dítě, a stále ho přemlouvá, aby ještě chvíli počkalo, nakonec se vchod zavře i s dítětem. Až za rok se vchod znovu otevře a matka se shledá se svým dítětem, bohatství už ji dál nezajímá
motiv: mateřská láska (zde narušena touhou po bohatství), vina a trest (matka musela celý rok čekat na své dítě, myslela, že už je mrtvé, skoro se zbláznila), motiv čekání, pochopení
hlavní myšlenka: často se necháme odradit od důležitých věcí kvůli slávě a bohatství, až příliš pozdě přijdeme na to, že jsme to dobré propásli a připravili se o to vlastní hloupostí
hlavní postavy: matka a její dítě
básnické prostředky:
rým: střídavý, později se mění
Svatební košile
atmosféra: milostná, hrůzyplná, tajemná
téma: rouhající se dívka, která neujde trestu (typické pro Erbena)àpříliš pozdě si uvědomuje, že to není ten chlapec, kterého kdysi měla ráda, milý si ji odvede na hřbitov, a tam si ji chce vzít, zachrání se jen díky motlitbám
motiv: hlavní motiv viny a trestuàdívka se rouhala („milého z ciziny mi vrať, aneb život můj náhle zkrať“), smrti, utrpení
hlavní myšlenka: neměli bychom se tak rouhat a nehodně prosit, velký důraz kladen na víru (kdyby se dívka nemodlilaàzemřela by)
hlavní postavy: mladá dívka – prosí Panenku Marii, aby jí vrátila jejího milého z ciziny
dívčin milý – mrtvý, vrací se pro svou dívku na svět, aby se stala jeho ženou
básnické prostředky: anafora (a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela; Hoj má panenko tu jsem již! Hoj má panenko co děláš?..), eufemismus (žel bohu! kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček!), apostrofa (Maria, panno přemocná!), epanastrofa (..skoč a pojď, skoč a pojď a mě doprovoď..), synekdocha (ve dne mé oči tlačí sen, oko boží nade mnou), epiteton, hyperboly (byli skokem 20 mil), ornans i konstans, přirovnání
rým: sdružený
Polednice
atmosféra: napjatá, planá nervozity, hrůzyplná
téma: matka v návalu rozčilení přivolá na své ukřičené dítě Polednici, jakousi tajemnou bytost, ta opravdu přijde a požaduje na matce dítě, matka je k smrti vyděšená, dítě k sobě tiskne takovou silou, že jej udusí
motiv: mateřská láska, vina a trestàmatka je potrestaná tím, že udusí vlastní dítě, motiv poledne
hlavní myšlenka: kvůli naprostým maličkostem se člověk rozzlobí na svého bližního, a až příliš pozdě si uvědomuje, že to nebylo třeba, že dítě mělo matku jen rádo a chtělo, aby se mu více věnovala, matka si to však uvědomila až příliš pozdě, sama se vlastně potrestá
hlavní postavy: matka, dítě, Polednice, otecàa spolu s ním a polednem přichází jakési uvolnění
básnické prostředky: anafora (Pojď si proň…pojď, vem si ho zlostníka..), onomatopoie (ke stolu se plíží tiše, Polednice jako stín), epizeuxis (běda, běda dítěti!)
rým: střídavý
Zlatý kolovrat
atmosféra: pohádková, ponurá (strašidelný les)
téma: mladý pán (šlechtic) se zamiluje do dívky, kterou náhodně potká při lovu. Její matce nařídí, aby ji dovedla na zámek, babice a její druhá dcera však Dorničce štěstí závidí a tak ji v lese zabijí, a usekají končetiny a vypíchnou oči. Vše je prozrazeno poté, co ji najde dědeček, za zlatý kolovrat, kužel a přeslici vymění Dořiny údy a ji oživí. Její zlá sestra je prozrazena když začne na zlatém kolovratu příst.
motiv: mateřská láska (k druhé dceři, kterou měla radši a jí přála bohatého ženicha), trest (za vraždu nebohé dívky), láska, závist, osudovost (ty dvě byly stejně potrestány)
hlavní myšlenka: autor poukazuje na lidskou závist, její následné potrestání (Boží mlýny melou), každý je po zásluze potrestán („Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“)
hlavní postavy: matka – babice a její dvě dcery, mladý šlechtic
básnické prostředky: metafory, personifikace, epiteton, epizeuxis,
rým: sdružený, na závěr jeden verš jako nějaký dodatek
Štědrý den
atmosféra: mladistvá, rozverná, bezstarostná, osudová, později velmi tragická a pesimistická
téma: dvě mladé dívky Hana a Marie se na Štědrý den vydaly prosekat ledy na jezeře, aby zjistily, jaká je čeká budoucnost, Hana se viděla se švarným Václavem, Marie spatřila jen rakev a kostel, do roka se vše vyplnilo, Hana se vdala, Marie zemřela
motiv: motiv lidových zvyklostí, lásky, osudovosti, smrti
hlavní myšlenka: slovy autora: „je lépe v mylné naději sníti, nežli budoucnost odhaliti a strašlivou poznat jistotu“àtedy jakési ponaučení na závěr balady
hlavní postavy: dvě mladé dívky Marie a Hana
básnické prostředky: epitetony, přirovnání, metafory (sníh na šedé hlavě, panenská lilie), perifráze (svatební šije košile), apostrofa (hoj ty štědrý večere), personifikace (vítr laškuje)
rým: střídavý
Holoubek
atmosféra: zpočátku velmi smutná a tragická, milostná, plná hrůzy,
téma: mladé ženě zemře muž, ona však velmi brzy přestane truchlit a vezme si jiného muže. Holoubek, který sedává na dubu nad nebožtíkovým hrobem, vrká tak žalostně, že ženě vinu připomene (důvod výčitek je ten, že svého prvního manžela otrávila) a ta spáchá sebevraždu, utopí se v řece.
motiv: viny a trestu (za to, že na nebožtíka manžela tak brzy zapomněla), osudovosti (osud si ji stejně našel), motiv výčitek svědomí, pobláznění
hlavní myšlenka: holoubek symbolizuje svědomíàto právě ženu dohnalo až k sebevraždě
hlavní postavy: mladá vdova, její nový manžel
básnické prostředky: přirovnání, metafory, personifikace (žel její zahynul, běží časy, běží), epitetony, epizeuxis (beží časy, běží)
rým: střídavý
Záhořovo lože
atmosféra: atmosféra je prosycena vírou v Boha, velmi smutná, kajícná, na závěr radostná
téma: mladý poutník potká na své cestě do pekla zlosyna Záhoře, který zabil mnoho lidí. Záhoř jej nechá projít jen díky tomu, že mu poutník slíbí, že mu přijde říct, co v pekle viděl a slyšel. Po roce se poutník vrací a vypravuje, že ďábel, který sepsal smlouvu s jeho otcem a tím poskvrnil duše i všech svých potomků, odmítal vydat tuto smlouvu a tak jej musel Satan (vládce pekel) mučit. Nejprve v pekelné koupeli, pak s pekelnou děvou a nakonec ho rozkázal dát na Záhořovo lože. Záhoře to vyděsí, prosí za odpuštění a ptá se poutníka, jak odčinit své hříchy. Ten vezme jeho kyj z jabloně, zarazí jej do skály a přikáže mu, aby u něj klečel a prosil za odpuštění, má na něj počkat. Poutník se až jako starý muž vrací po 90 letech, aby oba se Záhořem konečně dosáhli klidu a jako dvě bílé holubičky se vznesou na nebesa
motiv: hlavním motivem je vina a trest, motiv odpuštění, pokory, motiv víry
hlavní myšlenka: víra v Boha vede k vykoupení
– rozpor s Máchou à symbol poutníka, sugestivní obraz noční krajiny, Erben nesouhlasí s odporem jedince proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou cestou k spáseàErben se na rozdíl od Máchy od svého hrdiny distancuje
– symboly holubiceàočištění duše, osvobození, odpuštění
– spojení s přírodouàZáhoř tak dlouho klečel, až obrostl mechem
hlavní postavy: poutník, jehož duši otec zaprodal ďáblu a který se pro ni vydává
Záhoř, zločinec, který svou duši pokáním osvobodí
básnické prostředky: nejmetaforičtější báseň celé sbírky, plno metafor, personifikace, anafory, hyperboly, epifory, metonymie, synekdocha
rým: střídavý, sdružený, obkročný
Vodník
atmosféra: zpočátku mladistvá, radostná, plná optimismu, prostředí jezera je naopak velmi truchlivé a pesimistické, přímo to na nás z básně dýchá (àtypické romantické prostředí)
téma: mladé děvče neuposlechne svou matku, a je vtažena do vodního světa. Následně se stává Vodníkovou ženou, a narodí se jí dítě.
motiv: převažující motiv mateřské lásky (matka nechce pustit dceru k jezeru, dcera nechce poslechnout matku, aby se za vodníkem nevracela, slyší jen křik svého dítěte), viny a trestu (za to, že se k Vodníkovi nevrátilaàzabil její dítě, za to, že na počátku neuposlechla svou matkuàVodník ji vtáhl do hlubin)
hlavní myšlenka: mateřská láska, lidová slovesnostàpověsti o vodnících
hlavní postavy: matka, dcera, vodník, vodníkovo dítě
básnické prostředky: personifikace, epiteton (o i k), inverze, přirovnání, onomatopoie (vyvalily se vlny zdola), ironie (tam na zemi za kostelem u černého kříže, aby má matička zlatá měla ke mně blíže), hyperbola (stokrát jsem tě prosila), anafora (vari od našeho prahu, vari pryč ty lstivý vrahu)
rým: sdružený
Vrba
téma: sepětí mladé ženy s vrbou, když vrbu její manžel pokácí, žena umírá, muž dá z jejího dřeva vyrobit kolébku, aby bylo jejich dítě stále s matkou
rým: sdružený
Lilie
téma: mladá dívka zemře a na jejím hrobě vyroste překrásná lilie, jistý šlechtic ji v lese najde a nechá si ji přesadit k domu, je jí okouzlen, v noci dívka ožívá a chodí po sadě, muž se do ní zamiluje. Po svatbě mu dívka dokonce porodí dítě, ale muž musí nachvíli odjet, pověří svou matku, aby se o lilii starala, ta jich však naschvál zahubí
rým: sdružený
Dceřina kletba
atmosféra: ponurá, velmi tragická a smutná
téma: mladá dívka prokleje svou matku, za to, že ji podporovala v jejím lehkomyslném životě. Dívka otěhotněla a zabila své dítě, teď se chystá oběsit
motiv: vina a trest, mateřská láska, osudovost
Věštkyně
téma: věštkyně promlouvá o českém národu, o věštbě kněžny Libuše, o Přemyslu Oráčovi
hlavní myšlenka: vlastenectví, víra v budoucnost národa, snaha probudit vlastenectví v čtenáři
