Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): pajja, ann, sliwkova.svetlana
KAREL JAROMÍR ERBEN (1811-1870)
- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti, vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář
- narodil se v Podkrkonoší v Miletíně v řemeslnické a písmácké rodině
- vystudoval práva a filozofii
- v době studií se seznámil s Františkem Palackým, s nímž pak celý život spolupracoval
- po vystudování univerzity procházel bezplatnou soudní praxí, při tom se věnoval vydávání památek staršího písemnictví (zejména české spisy Mistra Jana Husa), překládání ze slovanských jazyků a lidové slovesnosti
- jako sekretář Českého muzea sbíral po venkovských archivech studijní materiál – látku k historii českých rodů a také lidové písně a pohádky
- redigoval (=vykonávat funkci redaktora) Pražské noviny (1848-1849)
- v r. 1851 se stal archivářem města Prahy
- vedle práce archiváře, která byla velmi náročná, se Erben věnoval vědecké práci. Byl spolutvůrcem Riegrova slovníku naučného, který byl naší první encyklopedií.
- zabýval se hlavně literárními a politickými dějinami a národopisem
- vedle vědecké práce také sbíral lidovou slovesnost – písně, pověsti, pohádky a říkadla
- díky svému hudebnímu nadání si zapisoval i nápěvy
Díla:
- Prostonárodní písně a říkadla (1864),
- Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865)
- Nedokončený soubor českých pohádek – byl vydán až roku 1905 Václavem Tillem (najdeme zde pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý široký a
- Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, aj.)
Původní tvorba:
- Kytice z pověstí národních (1853)
Společensko-historický kontext
- Romantismus – umělecký směr, který se ve světové literatuře objevil na počátku 19. stol, do české literatury přichází ve 30. letech 19. století a splývá s 3. obdobím NO
- Základní znaky romantismu – hlavní hrdina je netypický, zvláštní, autoři romanistických děl žili neobvyklým životem, často brzy umírali, jako by se podobali svým hrdinům, děj se odehrává v netypickém prostředí (zvonice, věznice), hrdinové prožívají nešťastnou lásku, autoři mají obdiv na hradech, díla působí na náš cit (předchozí období klasicismus měl působit na rozum), autoři přistupují k dílu subjektivně
- malířství – Julius Mařák, bratři Mánesové (Antonín a Josef)
- stavitelství – v architektuře čerpá z prvků gotiky, stavby: Anglický parlament, parlament v Budapešti, u nás zámky Lednice, Hluboká
- hudba – Antonín Dvořák, Bedřich smetana, F. Chopin, Robert Schumann, Petr I Čapkovský
Charakteristika doby:
- národní obrození je kulturní a politické hnutí, které se rozvíjelo u menších evropských národů
- tyto národy byly v područí jiných velkých národů a neměli svůj vlastní stát
- v průběhu národního obrození se Češi začínají:
- a) národně uvědomovat
- b) jazykově osamostatňovat
- c) kulturně rozvíjet
- d) vytvářet si své vlastní světové spolky a vzdělávací instituce
- e) vydávat noviny, časopisy
- -> to všechno mělo vyústit ve snahu vytvořit vlastní stát
Národní obrození dělíme do 3. etap:
- 1. etapa – PŘÍPRAVNÁ (defenzivní období) 1770-1805
- všichni jazykovědci a vědci se snažili bránit českou národní historii, český jazyk
- vznikala jazyková díla, historicko-vědecká díla
- vůdčí osobnost, př.: Josef Dobrovský
- 2. etapa – ÚTOČNÁ (ofenzivní období) 1805-1830
- vznikala vědecká díla, psalo se česky
- vznikala původní tvorba (nejen přejatá)
- vůdčí osobnost, př.: Josef Jungmann
- 3. etapa – 1830-1850
- vznikají vrcholové tvorby, čeština je schopna se prosadit
- vůdčí osobnost, př.: Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben
- byla to doba romantismu
Ostatní autoři tohoto období
- Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- Strakonický dudák aneb Hody divých žen – Švanda Dudák, který si chce vzít Dorotku, ale její otec mu ji nechce dát, protože je chudý -> Švanda se vydá do světa, jeho matka Víla mu očaruje dudy, Švandu jde hledat do světa dobrosrdečný soused Kalafuna s Dorotkou, překonají mnoho překážek, u Švandy zvítězí láska k domovu a k Dorotce a vrátí se.
- Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – je to hra o tom, jak dívka z bohaté měšťanské rodiny má být provdaná za bohatého Němce, ale je zamilovaná do chudého českého ševce (Fidlovačka – ševcovská slavnost), dívka musí překonat řadu problémů, ale nakonec si vezme českého ševce, v závěru hry přichází na slavnost slepý houslista Mareš a zahraje a zazpívá všem píseň Kde domov můj (hudba – František Škroup), od roku 1918 naše ČS hymna.
- Božena Němcová (1820 – 1862)
- Národní báchorky a pověsti – 1. prozaické dílo, soubor různých žánrů lidové slovesnosti (pověsti, legendy, pohádky)
- Slovenské pohádky a pověsti – autorka se snažila zachytit podobu pohádek tak, aby respektovala lidovou podobu
- Další díla: O Slunečníku, Větrníku a Měsíčníku, Sedmero Krkavců, O Smolíčkovi, Princ Bajaja, Slovanské pohádky a pověsti, Sůl nad zlato, O Popelušce, O dlouhém širokém a bystrozrakém, O 12 měsíčkách
- George Gordon Byron (1788 – 1824)
- Childe Haroldova pouť – autobiografický moderní epos, hlavní hrdina opouští domov, vydá se na cestu Evropou, okouzluje ho bohatá historie Itálie a krása přírody a zastává se národů, které jsou utlačování
- Básnické povídky (byronské) – oblíbený útvar romantiků – Džaur, Korzar, Lara.
- Victor Hugo (1802 – 1885)
- Legenda věků – trojdílný básnický cyklus (lyricko – epické dílo), vrcholné dílo novější francouzské epiky, básník v něm zobrazil vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanitou, toto dílo inspirovalo Jaroslava Vrchlického k napsání díla zlomky epopeje.
- Chrám Matky Boží v Paříži – román, osudový příběh vztahu ohyzdného Quasimoda, krásné Esmeraldy a pokryteckého kněze Frolla; sugestivně zachycuje život ve Francii v 15. století, kněz Frolllo vychovává ve věži sirotka který je fyzicky škaredý, ale duševně krásný, zachrání Esmeraldu před šibenicí, Esmeralda je nakonec zastřelená a po dlouhé době se nachází tělo Quasimoda v její hrobce.
- Ubožáci (Bídnici)
- Alexandr Sergejevič Puškin (1799 -1837)
- Evžen Oněgin
- Ivan Alexandrovič Gončarov (1812 – 1891)
- Oblomov
- Adam Mickiewicz (1798 – 1855)
- Konrád Wallenrod, Tadeáš
Rozbor díla: Kytice
- Rok vydání:
- 1. vydání: 1853 – obsahovalo 12 básní
- 2. vydání: 1861 – bylo rozšířeno o baladu Lilie
- Literární druh:
- lyriko-epika
- Žánr:
- Literárně historický kontext:
- Národní obrození, 2. polovina 19. století
Hlavní myšlenka:
- Lidské neštěstí, které nezpůsobí společnost, ale člověk sám tím, že poruší zákony. Za své činy je krutě potrestán.
Komponovanost
- Předem rozmyšlené rozvržení básní, zrcadlově protilehlé básně se shodují.
Etičnost
- vinna je vždy konkrétní osoba, která někdy neúmyslně, nějakým způsobem překročila hranici mezilidských vztahů
- vazba matky k dítěti je nejužší a nejzákladnější ze všech lidských vztahů. Není-li v tomto směru vše v pořádku, následuje potrestání, matky trestá až příliš tvrdě
Znaky:
- 1. důraz na city, fantazii
- 2. subjektivní vztah ke skutečnosti, realitě
- 3. individualismus
- 4. kladli důraz na tvůrčí svobodu jedince
- 5. jazyk obohacovali o lidovou mluvu a archaismy (=zastaralé výrazy)
- 6. hlavní hrdina: autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, někdy i podobou, ale většinou spíše
myšlenkově, vnitřně - 7. výjimečné prostředí (temné, hluboké lesy; tajuplná jezera; gotické zříceniny)
- 8. nešťastná, neopětovaná láska; končí tragicky – smrtí hl. hrdiny
- 9. obliba poezie: lyricko-epické básně, balady, …
- 10. existovaly 2 typy romantismu:
- a) revoluční romantismus – bouřili se proti společnosti
- b) romantismus rezignace – se vším se smířili
Charakteristika postav:
- Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou.
Postavy se liší od většiny hrdinů z této doby. Na rozdíl od romantických, bouřlivých, po svobodě toužících jedinců jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek. Avšak čas ani prostředí nejsou rozhodující, celým základem je etický přístup.
Jazyk a kompozice:
- v původní sestavě 12 básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné řazení. Balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi
- úvodní Kytice dává naději a víru v lepší budoucnost vlastencům, podobně jako poslední Věštkyně
- Polednice a Vodník jsou dalším párem, s podobností v záporné roli nadpřirozených postav
- narušení vztahu mezi matkou a dítětem řeší balady Poklad s Dceřinou kletbou
- o proměně člověka (obživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu) zas pojednává Svatební košile a Vrba
- pohádkový Zlatý kolovrat a legenda Záhořovo lože kladou důraz na vinu, pokání či konečné vykoupení, kdežto básně Štědrý den a Holoubek jsou plné kontrastů jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí
- Gnomický verš, pro který je typická krátkost a hutnost
- Zvukomalba, přirovnávání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky
- Balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování
Okolnosti vzniku:
- Výchozí látkou Kytice se staly české báje, jež Erben dobře znal a dokázal proměnit v osobitý umělecký útvar. Některé básně vycházely zpočátku jednotlivě v dobových časopisech. Nejdříve vyšel Poklad r. 1838.
Obsah:
POKLAD
- Na Velký pátek šli lidé do kostela na mši. Za nimi šla i matka s dítětem. Chudá vdova najednou spatřila skálu s otevřeným vchodem. Vešla dovnitř a zaslepena touhou po zlatě odložila své dítě, aby si z pokladu mohla odnést co nejvíce. Zlato se doma proměnilo v kamení a matka, která porušila zákon mateřské lásky, tak ztrácí nejen bohatství, ale především dítě, které zůstalo v jeskyni. Po roce utrpení a pokání se s ním na Velký pátek na stejném místě opět setkává…
SVATEBNÍ KOŠILE
- Dívka již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny. V zoufalství se v modlitbě rouhá, prosí o návrat milého, nebo o svoji smrt. Mrtvý milý si přichází pro nevěstu v měsíční noc. Cestou na hřbitov jí zahodí modlitební knížku, růženec i křížek po matce. Až tam dívka pochopí, že je mrtev a schová se do márnice, kde obživne umrlec. Zachraňují ji pouze modlitby.
KYTICE
- Úvodní balada, kdy tři siroty chodí každé ráno na hrob své matky a věří, že se převtělila do kvítků, které pokryly celý její hrob. Kvítky nazvaly mateřídouškou
VODNÍK
- Balada Vodník vychází ze středu dvou rozdílných světů – pozemského a vodního. Matka měla sen, že její dcera zemřela, ale dcera jí nevěří a odchází k jezeru, kde spadla do vody, kde ji chytil vodník. Dívka porodila zanedlouho vodníkovi syna, ale po čase se jí začalo stýskat po matce. Přemlouvá tedy vodníka, aby ji pustil za matkou, třeba jen na chvilku. Vodník, ač nerad, svou ženu pouští za podmínky, že se večer vrátí. Večer se žena nevrací, a tak šel vodník za ní. Když došel ke světnici, matka odmítla dceru pustit, i když velmi naléhala. Vodník využije jejich syna, že má prý hlad. Matka mu řekla, ať synka přinese k nim. To sice vodník splnil, ale po chvilce trestá svou ženu tím, že synka zabíjí.
POLEDNICE
- Matka se snaží utišit své dítě, aby mohla dovařit oběd pro svého muže, který se v poledne má vrátit z práce. Dítě se jí nedaří utěšit, a tak volá polednici, jež se zanedlouho objevila ve dveřích. Matka ve strachu své dítě udusila.
DCEŘINA KLETBA
- Báseň je dialogem matky a dcery. Matka se diví proč je dcera nešťastná. Dívka odpoví, že zabila své dítě a chce se oběsit. Dcera proklíná svého svůdce, který ji zradil, i svou matku, která nezabránila neštěstí.
ZLATÝ KOLOVRAT
- Jednoho dne se Dora potkala s králem, když jí král žádá o vodu. Dora se mu zalíbí a chce si jí vzít a proto nařizuje její nevlastní matce, aby ji příštího rána přivedla na zámek. Cestou za králem ji nevlastní matka a sestra zabije a její oči a končetiny berou s sebou. V lese ji objevil stařeček, který posílá pachole, aby vyměnilo zlatý kolovrat, přeslici a kužel za oči, ruce a nohy. Nevlastní sestra Dory samozřejmě chce vše a tak věci vyměnila. Stařeček s pomocí živé vody vdechne Dorničce život. Po návratu krále se mu jeho žena chlubí, co vše pořídila. Král žádá po své ženě upříst zlatou nit, ale kolovrat ji zradil a začal příst pravdu. Vzteklý král obě ženy vyhání a odchází hledat Doru, kterou si posléze odvádí na hrad.
ŠTĚDRÝ VEČER
- Příběh dvou sester Marie a Hany, které chtějí znát svou budoucnost, a proto na Štědrý večer jdou k jezeru, kde vysekávají díru do ledu a shlíží svou budoucnost. Haně se zjeví mladý muž Václav, ale Marie spatří rakev a černý kříž. Haniny svatby se Marie již nedožije, protože se jí předpověď také vyplní.
HOLOUBEK
- Žena chodí cestou okolo hřbitova a vzpomíná na svého mrtvého manžela, když ho tu naposledy doprovázela. V tu chvíli jede okolo pohledný mladík. Snaží se vdovu utěšit a nabádá ji, aby zapomněla na svého mrtvého muže a vzala si za muže právě jeho. Do třetího dne na něj úplně zapomněla. Do měsíce se provdala. Nový ženich ji nabádá k radosti a veselí s tím, že nebožtík nic nevidí a ani neslyší. Na jeho hrobě sedával bílý holoubek a každému, jenž ho slyšel zpívat, srdce začalo pukat. Nejvíce však jedné ženě, která už neměla sílu překonat žal, a tak skočila do vody a utopila se. Žena byla pohřbena v poli žita pod velikým kamenem.
VRBA
- Další balada pojednává o ženě, která byla přes den plná života, ale v noci jako by nežila. Její manžel se šel zeptat sedící babičky u ohně, co je s jeho ženou. Ta mu řekla, že přes noc jí opouští její duše a uchyluje se do vrby s bílou kůrou. Muž už to nemohl vydržet, a tak vzal sekyru a vrbu podťal. V tu chvíli začaly bít zvony. Muž se divil, kdo zemřel. Lidé u jeho domu mu řekli, že umřela jeho žena. Nešťastný muž se po té šel zeptat vrby, co by měl udělat. Vrba mu řekla, aby z kmene udělal kolébku pro jejich děťátko a proutí zasadil podél vody. Když bude děťátko v kolébce, tak jako by ho chovala matka a z proutí bude řezat píšťalky na které jí bude hrát.
ZÁHOŘOVO LOŽE
- Mladý hoch jde do pekla a po cestě potkává loupežníka Záhoře. Ten ho nezabije pod podmínkou, že mu pak popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, vypravuje Záhořovi, jaké tam pro něj mají připraveno mučící lože – Záhořovo lože. Záhoř se lekne a činí pokání. Po devadesáti letech je mu odpuštěno a dostává se do nebe.
LILIE
- Zemřela mladá dívka, ale ještě předtím poprosila, aby byla pohřbena v lese. Když tak bylo učiněno, na jejím rovu vykvetla lilie. Jel kolem pán na lov a honil laň. Však místo laně najednou spatřil lilii. Rozkázal ji vykopat a dal ji do své zahrady. Stará se o ni, až dívka jednoho dne obživne, ale je velmi zranitelná Pán ji zavede do zámku a ona se za něj provdá. Pán ale je povolán králem a musí odjet. Matce nařídí, aby se o manželku a syna dobře starala. Jenže matka vystaví paní slunci a když se muž vrátí, spatří zvadlou lilii a mrtvé dítě. Prokleje svou matku a dá ji potrestat.
VĚŠTKYNĚ
- Tato balada je o věštkyni, která předpovídá budoucnost českého národa. Zdůrazňuje, že již uplynulo mnoho let od moudrých slov Libuše a Svatopluka a lidé přesto dosud nepochopili důležitost jejich slov. Je to balada čistě vlastenecká.
Vliv díla:
- Zpracování Kytice má mnoho podob. V 70. letech 20. století byla Kytice úspěšně zdramatizována J. Suchým z divadla Semafor a roku 2000 vznikla její filmová podoba (režie: F.A.Brabec).
- Erben se stal zakladatelem české moderní balady, již pozdější autoři, jako např. Neruda a Bezruč dali sociální podtext.
