Labyrint světa a ráj srdce - rozbor díla k maturitě (4)

Kniha: Labyrint světa a ráj srdce

Autor: Jan Amos Komenský

Přidal(a): Ilona

ÚVOD

Každý člověk pořád po něčem touží, moudří se zamýšleli, kde je „vrch“ dobrého, pokud ho pozná člověk, už více nežádá.
Lidé hledají potěšení „ven ze sebe vybíhají“ v statcích, zboží (věcech), rozkoši, slávě, moudrosti, umění, přátelství… →zevlují (ztrácí čas)
Nenajdou ho, už Šalamoun, když poznal svět, před smrtí řekl: „Mrzí mne ten život…všecko je marnost a bída.“ Pravé uspokojení mysli je ve víře=“samého sobě Pána Boha hleděl, jeho se bál a přikázání jeho ostříhal“ …na tom jediném záleží

David – nejšťastnější je člověk, který nevnímá svět a drží se jen Boha, má ho ve svém srdci

Komenský chce toto přiblížit v Labyrintu, doufá, že to bude prospěšné pro něj i bližní.
V díle jsou motivem zážitky a zkušenosti Komenského (postava Poutníka je nejspíše sám Komenský)
Dva průvodci – drzost mysli, mámení – šalba

S nimi čtenáře povede světem, jestli se svět bude čtenáři jevit jiný, tak má na svém nose brýle mámení.

V době, kdy začal vnímat rozdíly mezi dobrem a zlem, se uvědomil, že musí najít svůj směr. Chtěl způsob života, ve kterém by bylo co nejméně starostí, spěchu, co nejvíce pohodlí, klidu. Nechtěl se s nikým radit – každý by chválil svoje, nechtěl ve spěchu vybrat, aby se nespletl. Rozhodl se, že nejdříve pozná svět a sám si vybere místo v životě.
Při vstupu do města se ho vyptává muž, říká, že sám se do labyrintu nemůže vydat – zabloudil by, bude mu dělat průvodce VŠEZVĚD VŠUDYBUD, ukáže mu místa, kam by se jinak nedostal. VV Komenského varuje před vynášením soudů, nelíbilo by se to Milosti = MOUDROST + MARNOST. Mohli by i dostat.
Přidává se k nim zakuklená postava, varuje je před vlastním úsudkem. MÁMENÍ – navozuje veselosti, dobromyslnost, bez něj by bylo na světě smutno. Komenský se zhrozí, co to má za průvodce – VV mu dává uzdu kolem krku, aby ho zbavil všetečnosti, urputnosti v předsevzetích, K. si uvědomil, že půjde nedobrovolně – bude tažen. Mámení mu dává brýle složené z domnění a zvyku – ukazovaly opak (malé/velké, naštěstí mu je nasadilo obráceně.
Ocitli se na vysoké věži, viděl město obklopené hradbami, kolem tmu. Město je rozdělené na ulice, náměstí – lidí jako hmyzu, na východě brána, z ní ulička k jiné bráně, 6 hlavních ulic. Uprostřed náměstí, na západě je zámek, k němuž všichni vzhlížejí.
Východní brána = brána života, druhá brána = brána rozchodu, tam lidé losují.
Ulice – DOMOVNÍ STAV – PLODÍ

ŘEMESLNÍCI – ŽIVÍ

UČENCI – UČÍ

DUCHOVNÍ – MODLÍ

VRCHNOST, SPRÁVCI – SOUDÍ

RYTÍŘSKÝ – BOJUJÍ

HRAD FORTUNAE, ŠTĚSTÍ = BOHATSTVÍ, SLÁVA, ROZKOŠ

NÁMĚSTÍ – PRO VŠECHNY, UPROSTŘED NĚHO SÍDLO MOUDROSTI

Uspořádání se mu líbí, ale vadí mu, že ulice jsou na mnoha místech protržené, vbíhají do sebe →zmatení
VV ho upozorní na tmavou bránu na V, jdou z ní lidé, sami neví odkud, proto je okolo nich tma, pláč. Jak prochází ulicí, pomalu jim svítá, přichází k bráně.
V bráně je síň plná mladých lidí, stařec (osud) drží měděný hrnec, každý si z něj vytáhl cedulku s textem a radostně, nebo smutně šel dále.
Na cedulkách je: PANUJ, SLUŽ, PIŠ, OŘ, KOPEJ, UČ SE, BOJUJ…
Komenský OSUD prosí, že by si chtěl vše prohlédnout a pak si sám vybrat. Dostává lístek „SPECULARE-Dívej se neb zpytuj“
Na náměstí je chaos – lidé se motají, rozdílné národnosti, věk, běhají, stojí, sedí, leží… Na tváři nosí „larvu“-masku, v soukromí je sundávají. VV říká, že je to maska opatrnosti. Komenský se všímá, že někteří mají psí zuby, volské rohy, liščí ocas, paví krk, podobu opic. Je napomenut, aby se díval skrze brýle, K. nazve lidi potvorami – nelíbí se jim to, on se pak bojí, aby mu brýle nenasadili pevněji, tak už nic nebude říkat. Sleduje, že i když spolu mluví – nerozumí si, neposlouchají jeden druhého.
Lidé pracují – stále něco dělají, ale jen samé zbytečnosti, kopou zem – převáží ji z místa na místo, sbírají smetí a rozdělují mezi sebe…
Vidí slepotu a bláznovství, ulice je plná kamení, klád, lidé přes ně padají, zabíjí se, ale jdou dál jak ovce, smějí se druhým, nevěří Komenskému, když je varuje.
K. vidí nestálost, vrtkavost, pýchu.
Smrt se prochází mezi lidmi, střílí na všechny – bez rozdílu, nad mrtvými se ostatní radují, pijí, výskají, hodí mrtvého do jámy a dál se radují. Některé smrt jenom poranila – nemoci. K. se diví, kde bere smrt šípy, a vidí, že od lidí, každý sám si připravuje šíp, kterým bude zastřelen.
STAV A ŘÁD MANŽELŮ – před ulicí je brána SNOUBENÍ, před ní náměstíčko, lidé se zde prochází, jeden druhého prohlíží – zuby, oudy, vaky s penězi, K. zde vidí i vraždy. Lidé se musí spárovat, u brány je váha, každý pár se musí zvážit, dováží se penězi, nebo kloboučkem = vážnost. Někteří mají děti – s těmi jsou starosti, ale i ti, kteří děti neměli, byli smutní a bez radosti. Pokud chtěl každý něco jiného, začal boj, nenávist. Komenský se ptá, jestli nemohou být osvobozeni, říká, že je to horší než smrt. VV říká, že se měli pořádně rozmyslet. Když K. vidí, že je smrt rozdělila, čeká, že budou rádi, že jsou svobodní, ale oni zase naříkají a hledají dalšího partnera. Mámení a VV přesvědčují K., aby to také zkusil, stoupne na váhy, smrt začne střílet, zůstane sám.
Když se manželství vydaří = potěšení, „sladké s hořkým se mísí“.
ŘEMESLNÍCI – pracují se zemí, vodou, zvěří, dřívím, zevlují, K. vidí únavu a dřinu. Každá práce má své zápory – horko, zima, mozoly. Čím lehčeji se živí, tím více nepravosti. Všechna práce je pro ústa člověka, do pytlíků (tzn. lidé si dělají zásoby, hromadí majetek). Je zde plno závisti, falše, přetvářky, lhaní. Lidem stačí skromné jídlo, oděv, dům, ale už si zvykli na „luxus“. Kdyby se toho vzdali, neměli by práci obchodníci, proto jeho mysl nechce na to myslet. Vše se dělá jen pro tělo, nikdo nemyslí na duši. Formané a plavci – nechtějí být na jednom místě, jezdit po světě – to by se mu možná líbilo, když se podívá blíže, vidí, že s sebou musí tahat zboží, jezdit v nepohodě, horku , zimě, přepadají je loupežníci- nelíbilo se mu to. Zkusí plavbu, pořád čekali, K. nevěděl na co, pak zavál vítr, všichni začali jásat, vypluli, měl strach dát se do rukou živlům, větru, má mořskou nemoc – myslí si, že je to konec, ostatní se mu smějí, ví, že je to jen pár dnů. Když nebyl vítr, zůstali stát na moři, pak vítr přišel, ale zvedly se vlny. K. si uvědomil, že je to nebezpečné povolání, že tedy zřejmě budou pobožní, ale naopak, rouhali se, když je napomenul, VV mu řekl, že je hostem a má mlčet. Přišla ohromná bouře, loď byla zničena – někteří se začali i modlit, řada jich zemřela. K. říká průvodců, proč ho vystavili takovému nebezpečí, oni – ať nepřemýšlí, že přežil, tak co. K. se diví, že ti, co přežili, zas jdou na lodě. Průvodci vysvětlují, že potřebují vydělávat. K. „Co jsem hovado, abych pro tělo toliko a tělu naháněje život všanc sázel? To ani hovado nečiní a člověk by měl pro duši rozkoš a zisk hledat.“
Průvodci řeknou, že K. bude nejlépe mezi učenci, i brána do tohoto stavu byla tmavá, plná ozbrojených strážců, kterým žadatelé museli odpovídat. Přicházeli zvláště mladí lidé – zkoumán byl jejich měšec, zadek, hlava, mozek (z nosního hlenu), kůže. Hlava musela být ocelová, aby nepraskla, mozek ze rtuti – tekutý, budou z něj zrcadla, zadek olověný – dlouho sedět, kůže železná – aby ho mohli formovat výchovou, měšec zlatý. Nejdůležitější byl měšec. K. si myslí, že potřebují zdraví, vtip, ustavičnost, trpnost, náklad. Strážní s nimi pracují – upravují jazyk, ruce… Komenskému vysvětlí, že učení musí mít vše jiné, než mají „hloupí“ lidé, tak to také vydržel. Dostal cejch (medicína, filozofie), kalamář (práva), pero (teologie), prázdnou knihu. Nejprve jdou na náměstí, kde jsou všichni (studenti mistři, doktoři, kněží, mladí, staří) někteří ve skupinkách X osamoceni. Někteří nemají oči, uši→ také nejsou bez chyb. Vejdou do velké místnosti „apatéky“, kde jsou léky proti neduhům mysli, pojídají, zpočátku nahořklé, kyselé, potom sladké. Ti, kteří do sebe cpou, bez ohledu na to, co to je, jsou plni tuku- leze to z nich (horem, dolem), aniž by to zažili → pomátnou se, schnou, umírají. Někteří je nosí u sebe knihy, jiní je jen vystavují v policích. K. se ptá, k čemu jim jsou, když je neznají. VV říká, že mezi učené se počítá i ten, který má knihovnu. K. se ptá, kdo bude mít kladiva, kleště, ten je kovář?
Odkud se bere náplň apatyky? Někteří (asi jen dva) sami vyrábí z bylinek, Další jen přebírají odjinud „Titož vodu přelévají.“ VV říká, že i tak se množí umění, může se doplnit, změnit. K. říká, že tak se může i zkazit. Ti, kteří vyrábějí, mají strach, že jejich učení zůstane zapomenuté, proto ho vnucují druhým.
K. se vrací na náměstíčko, tam se učenci hádají, čím více je člověk učený – tím více útočí, sám sebe chválí. Je mezi nimi nenávist, používají zbraní, ani mrtvým se neodpouští, naopak.
K. se zaradoval, když slyšel, že Moudrost vybere nejlepší ze stavů a ti mají rozepře urovnat. Přichází Aristoteles, Platon, Cicero, Luther, hus, Koperník… ale i ti se mezi sebou nepohodli. FILOSOFOVÉ mají vyhledávat prostředky k nápravě lidských nedostatků, ukazovat v čem je pravá moudrost. Potkává uznávané filozofy – Senecu, mezi tunami zlata vychvaloval chudobu. Socrates každému o sobě vypravoval, že nic neumí…Seděli jak sedláci v krčmě, každý „vyje, každý jináč“. Pavel Tarsenský (apoštol Pavel) mu šeptá – Kdo si o sobě myslí, že je moudrý, moudrým učiněn nebude. Moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím. K. chce odejít VV se diví, že se od moudrých nechce nic naučit. Vešli do auditoria – GRAMATICI – hádají se o slova, pro K. jeto dětinské. RÉTORICI –falše a marnost, ale i pravda i užitky. Učí se, jak manipulovat s lidským myšlením. K. odchází. BÁSNÍCI – básní- pochlebují tomu, kdo je chválí, jen radost, bezstarostnost…DIALEKTICI prodávají brýle, kterými se vidí pod povrch věcí i do mozku druhých. Mistři prodávají různé brýle, kupující si dávají i několikery na sebe, i K. si brýle bere zdá se mu, že vidí některou věc i více způsoby, ale chce jít dále. FYZICI – zkoumají, až jim to přináší újmu – kazí si zrak. METAFYZICI.- zkoumají zvířata, kamení, vodu – přírodniny. Začali se přít o pravdu, nakonec K. také odchází. ARITMETICI – ukazujíl mu čísla, až dostane závratě. GEOMETŘI – zajímavé útvary, pak se přou, jak udělat z kruhuý čtverec a naopak, nejde to, tak se vrací ke svým čarám. GEODETI – měřící zařízení prodávají, hádají se , kdo co naměřil. MUZIKANTI- maření času. ASTRONOMOVÉ – žebříky k obloze, opovážlivci, chtěli hvězdám určovat směr, ale nic jim nevycházelo. ASTROLOGOVÉ – nelezou nahoru, dole hádají, předpovídají štěstí, pranostiky – moc jim nevycházely → marnost. HISTORICI – důležité znát minulost, pro přítomnost a budoucnost. Každý měl jiný pohled (ohnuté roury, kterými se koukali na záda). ETICI A POLITICI – síň plná obrazů :

Statečnost, umírněnost, spravedlnost, svornost, vláda
Pýcha, obžerství, zvůle, nesvornost, tyranie

Politici lidi nabádají, aby milovali 1., ale sami se chovali jako 2. →jiné říkají, ale jiné činí!

ALCHYMIE – vrchol lidského důvtipu, snaží se vyrobit zlato a nesmrtelnost. Měli řadu nehod při bádání, vymlouvají se, protože je to nemožné, neumí to.
Objevilo se Bratrstvo Růžového kříže, slíbilo odpovědi na všechny otázky, „elixír mládí“, odjeli, lidé čekali, znovu přijeli a idem prodávali krabice s nápisy. Lidé v nich nic nenacházeli, bylo jim řečeno, že je to jejích chyba, nemají schopnost.
MEDICÍNA – vidí pitvu, odsuzuje ji, ale VV. říká, že se tím učí, pak sbírali byliny, kdo jich znal nejvíc, toho jmenovali doktorem. Přicházeli za nimi lidé nemocní, někteří umírali, spílali jim, lékaře to stálo mnoho úsilí – K. se to nelíbí.
PRÁVA – na zdech ploty, klíče, zámky, háky, závory, vrata. Má to sloužit k zachování svornosti, ale K. vidí, že jim jde jen o majetek, ne duši. Jsou nespravedliví, neměří stejnou měrou.
PROMOCE – každý zaplatil a řekl, jaké potvrzení o titulu chce. Kom. se diví, že potom nic neumí, VV ho vede jinam.
POHANÉ – spousta zvířat, stromů, rostlin, slunce…Lidé přicházejí, každý se klaní někomu jinému.
ŽIDÉ – bílý chrám, v knihách „zrůda“, výmysly Talmudu. Pohrdá jimi. Že se jim lidé vysmívají? Spíš se oni smějí ostatním.
MUSLIMOVÉ- chrám, tiší lidé, myjí se, dávají almužnu, přirovnává jejich náboženství k stromu s kořeny ve vzduchu, větvemi pod zemí. Korán šíří násilím, jedině Kor. považují za správný.
KŘESŤANSTVÍ – ukazují pravdu, svornost, láska jsou jeho ozdobou, vchází se k nim po vodě, každý se musí pokřtít. K. hledí na Kristův obraz a děkuje Bohu, že mu umožnil přijít na toto místo. Vidí přijímání – líbí se mu to. Křesťané, ale potom hřeší – „pijí a blijí“, cizoloží, vadí se a bijí. VV vysvětluji, že nejsou dokonalí jako jejich vzory, je zklamán i z kazatelů, z jejich kázání. K. čekal, že se budou doma modlit, oni hromadí majetek, přejídají se, loví, bojují. Bibli neberou ani do ruky, když slyšeli jeho kritiku, řekli, že v kostele konají svou povinnost, mezi lidmi se chovají jako lidé.
Jde za biskupy, opaty – to jsou vážení muži, k ale jde jim jen o majetek, na nic jiného nemají čas, sv. Petr jim navrhne, ať na správu majetku najmou lidi, ale raději ho neslyší. Když některý umře, je boj o jeho místo. Hádají se o Písmo svaté → dělí se na sekty, některé se mezi sebou domlouvají.
VV Komenského přemlouvá, že osudem mezi duchovní patří, dá se přemluvit, ale když ho šťouchají, tahají (VV ho přesvědčuje, že se musí nechat formovat lidmi) jdou dále.
VRCHNOST – soudci, král, purkrabí, kníže – kde se berou? Někteří se tak rodí, jiné vybírá obec. On ale vidí, že si úřady kupují. K. se ptá, proč nepočkají, až je zvolí. VV říká, že oni ví, že se pro ten úřad hodí, že mu nic do toho není, soudce by ho mohl odsoudit k smrti.
Soudci – MALOVĚD, KVAPIL, DAROBER, TAKCHCIMÍT svědci – LEŽ, KLEVETA soudci zjišťují, kdo jim co nese
Králové, knížata sedí tak vysoko, že neslyší, jak k nim pomocí trub (rour) lidé mluví. K. se ptá, proč neposlouchají přímo ušima – to by bylo nedůstojné. Mají své rádce, kteří jim našeptávají, ale i páni nemají své stolice jisté, K. je svědkem pádu jednoho a málem přijde k úrazu → s pány nechce nic mít.
SOLDÁTSKÝ STAV – VOJENSKÝ – radí, jak nejlépe zabít, přistupují k bráně, dostanou peníze, vejdou do sklepa, vyjdou „železem a ohněm obložení. Leží u koryt jako zvířata, je jim vše dovoleno, drancují jiné stavy. Začne se bubnovat → bojují, umírají. RYTÍŘSKÝ – dostávají erby za služby – za vítězství (přináší kosti) , ale kupují si je i za peníze. Jejich práce je lov, dohlížení na robotníky, hrát kostky, vést hloupé řeči, zavírat a dávat milost.
K. mezi novináři = sběratelé a šiřitelé zpráv, vidí na náměstí skupinu lidí, novináři pískají, někomu se to líbí, jinému ne. Je to nebezpečné.
HRAD FORTUNY – všichni tam chtějí, vede tam brána CTNOSTI, ta je zarostlá, tou se nedostanou, ale jsou tam jiné – pokrytectví, lež, pochlebenství, násilí… Vejde na plac, tam všichni čekají, jestli bude chtít Fortuna, pomáhá jim NÁHODA.
V HRADU jsou různé pokojíky, dole peníze, zboží, prostřední rozkoš, horní sláva, úcta někteří mají vše. Dole ztuchlina, lidé jsou svázáni řetězy, je to jako vězení. VV se směje, to jsou dary – počítají s nadšením kroužky řetězu, poměňují je mezi sebou, jiní se o ně báli, schovávali je. ROZKOŠ – postele, polštáře, jenom zahálí, nemají nic ze života, hry a divadla, jídlo a pití, je jim zle z jídla. Ti, co si užívají sexu – svrab, syfilis. Sedí na stolicích, ale mohou letět i dolů, závist. Nahoře jsou poctění nesmrtelností ti, kteří něco zvláštního vykonali – dobrého i zlého. Hlavně ze stavu Vrchnosti, bojovníků, učených, méně z „nábožníků“ , řemeslníků, domovního. O každém se mluvilo nějaký čas, pak se zapomnělo. V historii je mnoho chyb, dobrý je prohlašován za špatného a naopak. Fortuna rozhodovalo o přijetí na hrad i vyhození, nikdo si nebyl jist. SMRT zabíjela i tady.
K. si zoufá, že se mu nic nelíbí, VV říká, že si všechno sám oškliví. K. se ve světě nelíbí, nic nemá, nic neumí, neví, kde je. VV říká, že mu radil, aby všemu věřil, nic nehaněl → měl by klid, přízeň lidí. K. trápí, že celé lidské pokolení je slepé.
Jdou doprostřed do hradu MOUDROSTI, K. vidí, že je jen z papíru. Uvedli ho do síní, nahoře seděla královna, představovali ho, že se mu nic nelíbí, vše kritizuje. Královna ho uvítá, nechá ho přebývat v hradě. RADY – ČISTOTA, BEDLIVOST, OPATRNOST, MÍRNOST, PŘÍVĚTIVOST, PRAVDA, HORLIVOST, TRPĚLIVOST…

Další úřednice – manželský stav – milost, řemesla – pracovitost, učenci – důvtipnost, duchovenstvo – nábožnost, vrchnost – spravedlnost, soldáti – srdnatost. Všude jsou samé ženy. Královna chrání úlisnost, moc, pes chrání ji.

Za Moudrostí přijíždí Šalomoun, chce ji za ženu, ona odpovídá, že je chotí Boha. Š. chce vidět rozdíl mezi MOUDROSTÍ A BLÁZNOVSTVÍM, Š. měl s sebou rádce – počestné, filozofy – Sokrata… přistupují úřednice a říkají o chybách ve světě ZAHÁLKA, OBŽERSTVÍ, LAKOTNOST, PÝCH. Královna je vypovídá z království, nic se nezměnilo, tak zjistí, že se jenom přejmenovali – OŽRALSTVÍ → VESELOST, LAKOMSTVÍ→HOSPODÁŘSTVÍ(HOSPODAŘENÍ), LICHVA→ÚROK
Královna rozdělila nová privilegia: řemeslníci – slovutní, studenti – osvícení, mistři a doktoři – nejslovutnější, kněží – důstojní. Jak říká K. , jsou to jen „čáry na papíře“.
Chudí se stěžují, královna odpovídá, že přeje všem pohodlí, ale je dáno, že jedni se stkví nad druhými, tak je řád světa, každý si má pomoci z chudoby, jak chce. Za Moudrostí přijde Aristoteles, aby neumírali, tak nechá Moudrost hledat nápoj nesmrtelnosti.
Když si stěžuje vrchnost, je jim řečeno, že si mohou pořídit pro řízení úředníky.
Poddaní žádali milost, páni je honí, byli pozváni výběrčí, rychtáři…, ti si stěžovali na chudé, že jsou líní, neposlušní… Chudým je vysvětleno, že ve světě musí být chudí a bohatí. Zůstali politici, stěžují si na nedokonalost práv, dává jim výklad práva podle okamžité situace.
Stížnost žen (otrokyní) a mužů. Muži nesmí bez rad žen nic dělat, ženy by chtěly panovat, muži mají dávat ženám přednost alespoň doma, žena , která ctí muže, je považována za moudrou.
Šalomoun volal: „Marnost!“ Strhne Moudrosti masku, vidí na místě spravedlnosti nespravedlnost, svatosti ohavnost, přívětivosti pochlebenství. Š. vypráví všem o podstatě světa, vejde do manželské ulice, rozkoš mu nabízí mladice, on se zapletl. Jeho tovaryši Mojžíš, Eliáš, Izaiáš, Jeremiáš odmítali se účastnit těchto ohavností. Přívětivost, Úlisnost, Rozkoš byly poslány, aby Šal. svedly.
Zástupci světa výskají, když buřiči jsou zavíráni, věšeni, stínáni, pečeni na rožních.
Poutník chce ze světa utéci, Utíká, ale průvodci ho doženou, chce raději umřít, než na nepravosti se dívat, jde se dívat na smrt, odhazuje brýle mámení , děsí se smrti to nás všechny čeká po celém životním snažení.
Slyší hlas „Navraťte se!“ 3x se to opakuje, „Navrať se, odkus vyšel, do domu srdce svého, zavři po sobě dvéře.“ Vstoupil do svého srdce, vidí malé okénko, je špinavé, nemůže přes něj světlo, je zde ticho, žádné násilí, třesk…
Oknem se spouští Bůh, ptá se ho, kde bloudil, K. prosí Boha, aby ho vzal k sobě.
Bůh ho přijal, řekl, že ho vedl divnými cestami, jeho vůdci i Šalamoun ho nic nenaučili – on ho naučí, „zbohatí, nasytí“. Musí se mu plně odevzdat, radit se, poslouchat, dává mu bibli – v ní je vše. Kristus – jeho lékař, rádce, náboženství. Raději poslouchej ,než poroučej.
Nepřátelé = ĎÁBEL, SVĚT, VLASTNÍ TĚLO
Nehledej štěstí v rozkoši, slávě, majetku, místo přátel má Boha (anděle)
K. se odevzdává Kristu
Bůh žije na nebi a v srdci, K. také dvoje obydlí – doma a v nebi
Dostává novou uzdu a brýle, aby ho chránily, s nimi lépe uvidí. Pravých křesťanů je málo, nechtějí opustit své majetky.
Duch svatý řídí světlo – víry a rozumu. Křesťan ve všem vidí Boha, vše řídí on.
Tomu, kdo Boha miluje, není třeba říkat, kolikrát se mu má klanět, miluje bližního svého jako sebe sám, má svědomí.
Pro Krista trpěti milo.
Věřící věří, že Bůh ví, co jim dává, nezávidí jiným,
Bohu oddaní lidé= mají přiděleného anděla strážného. Viděl, jak se věřící nebáli smrti, Bůh nad nimi držel ochrannou ruku.
Křesťan si nepřipouští posměch, nevšímá si světských tahanic. Má v srdci stálou radost, K. viděl spoustu učenců, pokorných, skromných, psali knihy „ne pro roztřásání jména svého, než když naději mají, že něčím užitečně s bližními se sděliti, obecnému dobrému v něčem napomoci, zlému uhájiti moci budou. Viděl kněží a teology, trávili více času s Bohem než s lidmi, modlitbami. Smrt byla pokojná, radovali se z ní, usnuli poklidně –andělé jim vyhlédli místo.
K. spatřuje slávu boží, na trůnu sedí Pán zástupů, kolem zpívali andělé, před ním zástup lidí i Komenský prosil o slitování.
Bůh přijímá K. hovoří k němu, K. bude Boha oslavovat do konce života. Ukázal mu cestu, chce, aby ho dále vedl. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.