Kniha: Labyrint světa a ráj srdce
Autor: Jan Amos Komenský
Přidal(a): Marian
Jan Ámos Komenský – stručný životopis:
(28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam)
Byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů.
Pedagog, teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Narodil se v Nivnici u Uherského Brodu. matkou byla Anna Chmelová po její smrti se oněj starala jeho teta ve Strážnici. Studoval na univerzitách (Herborn, Heidelberg), později učil v Přerově a byl duchovním správcem ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se musel skrývat. 1628 opustil vlast a usadil se v polském středisku Jednoty bratrské v Lešně. Cesty do zahraničí, proto je nazýván učitelem národů. pohřben je v Naardenu.
Charakteristika hlavních postav:
Poutník- Je mladý, ale zralý na to, aby si už našel práci, neví jakou, chce tu pro něho nejlepší, a tak se vydává do světa, ale ve světě je nezkušený, a tak se mu jako průvodci nabídli Všezvěd a Mámení. Touží po vzdělání. Je znechucen světem.
Všezvěd ( Všudybud)- První průvodce poutníka, který symbolizuje zvědavost
Mámení- Druhý průvodce poutníka, který symbolizuje klam a idealizaci.
Kritika- Jan Ámos Komenský tímto dílem kritizuje tehdejší společnost za její chování. Za neochotu, pýchu, obžerství, lenost atd. Všichni myslí jen na sebe a snaží se zbohatnout. Hledí si svého a nezajímají se o ostatní, když se někomu něco stane, tak ho bezmyšlenkovitě překročí, anebo se mu ještě urážlivě smějí.
Kompozice- Chronologická
Druh – Epické dílo
Jazyk díla – Vytříbený a bohatý básnický jazyk. V tomto díle se vyskytuje hlavně symbolika, metaforika a samozřejmě také alegorie, která je nejvýraznější v plánu postav a prostoru.
Žánr – Alegorická skladba
Hlavní téma – Autor vyjadřuje své názory, myšlenky, postoje k životu pomocí příběhu Poutníka, který cestuje životem po boku průvodců Všezvěda a Mámení, kteří ho provádí světem.
Stručný děj:
Když už dorostl do věku, ve kterém i má vybrat práci, tak neví jakou, nejraději by měl, tu s nejméně starostí a co nejvíce pohodlí. Proto se zabývá tím, s kým by se poradil. S těmi, co tu práci vykonávají se radit nechce, protože by mu všichni odpověděli, že jejich práce je nejlepší, a tak se vydává do světa zjistit a sám si porovnat, jaká práce je nejlepší. Pří putování se potkává se Vševědem, který se mu nabídl jako průvodce světem. Poutník samozřejmě svolil, protože je ve svět nováčkem. Cestou potkají ještě jednoho člověka, který se jim také nabídne, a tak všichni cestují spolu. Jeho jméno je Mámení. Poutníkovi se zachtělo domů, avšak Všezvěd mu dal na krk uzdu, aby s ním povolně šel a Mámení mu dal okuláry na oči tak, aby viděl svět tak, jaký chce Mámení, avšak mu je nepřimáčkl úplně, takže viděl svět i vlastníma očima. Objevili se na vyskoké věži, ze které se dívali na město ve tvaru kruhu. Na východě města stojí Brána života a na západě pak Brána rozchodu. Uviděl starce, který měl mír s osudem a kam si mladí chodili pro povolání, tahali si lístky, někteří byli radostí bez sebe, ostatní však smutní byli. Viděl jsem lidi dělající věci neužitečné, pýchu, zlo, když někdo spadl za zem, místo toho, aby mu pomohli, tak se mu smáli, když si někdo něco postavil, tak mu to závistí zničili. Poutník s průvodci celé město prochází, aby zjistil, jakou práci si má vybrat.Mezi lidmi pobíhala Smrt s kosou a s lukem a střílela do lidí. Poutník zjistil, že Smrt nemá šípy, ale že si je lidé dělají sami. Když Smrt vidí hotové šípy, vezme je a zastřelí toho člověka, který je vyrobil. Z toho tedy vyplývá, že lidé jsou sami strůjci nemocí i smrti. Poutníka dovedli průvodci i na místo svateb, kde se ti, co se chtěli vzít vážili na vahách, jestli jsou stejně těžcí a pak k sobě okovami spoutáni byli. Sám si to Poutník vyzkoušel.
Pak se šel podívat na stav řemeslníků. Poutník viděl mnohé zacházet s ohněm, viděl horníky podzemí a ty, co pracovali se dřívím a kamením. Viděl mnoho utrpení a těžké práce, ani není divu, že se mu ta práce nelíbíla, a tak šel dál.
Poutníka zaujala plavba a moře. Zažil na lodi bouři i bezvětří, přepadla ho mořská nemoc. Loď se potopila, ale poutník se zachránil. Přišel k filozofům, kteří se vědění oddávali, alchymisty, kteří vymýšleli, jak být nesmrtelný avšak to se mu také nelíbílo. Navštívil spoustu řemesel, prací, také hrad Fortuny, kde okusil jaké to je být bohatý, avšak obžerství se mu nelíbilo. Průvodci ho tedy zavedli ke královně Moudrosti. Na nejvyšším místě seděla Moudrost, ke které přišel Šalamoun. Šalamounovi se svět nelíbil, a tak se do něho vypravil kázat. Avšak byl oklamán Rozkoší, Přívětivostí, Ulistností. Vojsko se proti nim postavilo a samé sekání, bití, šlapání, porážení, až Poutník unikl pryč. Prosí Boha, aby se nad ním smiloval a zjistí, že nejlepší život radosti je oddat se Bohu. Bůh ho tedy přijímá a Poutník je konečně šťastný.
Názor na knihu:
Kniha měla zajímavou myšlenku, sám jsem se nad jeho myšlenkama zamyslel, avšak nemohu říci, že bych všemu rozuměl, protože jazyk, kterým byla kniha ztvárněna, byl příliš náročný a pochopit pořádně, co tím chtěl autor říci, bylo opravdu velmi obtížné, což mě mrzelo, protože mi určitě unikla část zajímavých myšlenek autora, které by mi mohli zodpovědět některé otázky, které mě v průběhu čtení napadaly.
Úryvek z knihy:
Když sem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jímiž se zanášejí, zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se houfu lidí připojiti a
v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil. Na kterouž věc mnoho a často pomýšleje a s rozumem svým pilně se radě, na tom mi se ustanovovala mysl, abych sobě takový života způsob, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil. Než tu mi se opět nesnadné zdálo, které a jaké by to takové povolání bylo, poznati; a s kým se o to dostatečně poraditi nevěděl sem; aniž mi se hrubě chtělo s někým se raditi, mysle, že mi každý svou věc chváliti bude. Sám také kvapně k něčemu sáhnouti, abych nepřebral boje se, nesměl sem.
