Lakomec - rozbor díla [19]

rozbor-díla

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Anedz

Moliére

Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
Narodil se 15. ledna 1622, zemřel 16. února 1673
Francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu.
Byl synem bohatého měšťana, ale proti vůli své rodiny se stal komediantem. Svými hrami se proslavil především mezi chudinou.
Zabýval se tzv. nízkým dramatem, hlavně komedií a fraškou. Ve svých hrách zesměšňoval společnost, předváděl jí takovou, jaká v podstatě je (věci, o kterých se nemluví).
Jeho hry popuzovaly královský dvůr a Moliér se často dostával do problémů.
Jeho dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované i prozaické.
Zemřel na jevišti při výstupu, kdy hrál umírajícího ve hře Zdravý nemocný.

Další díla:

Zdravý nemocný
Pokrytec
Sňatek z donucení
Tartuffe – komedie, pokrytectví
Škola žen – komedie
Misantrop – komedie

Literárně historický kontext

Divadelní hra, klasicistní komedie o pěti dějstvích, která se odehrává v Paříži v druhé polovině 17. století.
Kritizuje lakotu, podlézavost a neupřímnost.
Je napsána na motivy antické „Komedie o hrnci“ od Plauta.
- V Plautově komedii je sice hlavní hrdina Euclio chudý člověk, který získá obrovské jmění (zatímco Harpagon je boháč), ale zůstal zde motiv zlatého pokladu a jeho krádeže.
17.století probíhalo ve znamení pokroku vědy. Na síle nabýval hlas myslitelů, kteří vystupovali proti vlivu šlechty a církve na královskou moc. Vláda podle nich měla usilovat o blaho lidu, co možná nejméně pošlapávat svobody jedince a ctít svobodu vyznání.

KLASICISMUS:

umělecký směr, který vznikl ve Francii. Smysl umění v napodobování přírody, ale pouze toho, co je podstatné a neměnné. Vzorem bylo antické umění. Zaměření na společenské a mravní problémy. Zobrazuje člověka vůbec – různé charaktery nadčasově pojaté. Dramata musí dodržovat zásadu 3 jednot.
Dělení žánrů:
- vysoká – pro vyšší vrstvy, děj se odehrává v honosné prostředí (palác),eposy, ódy, hymny, tragédie, vznešenější témata, náměty většinou z antiky
- nízká – určeno pro nižší vrstvy, zobrazovaly měšťany a venkovany, komedie, bajka, satira, nedodržuje se zásada 3 jednot

OSVÍCENSTVÍ:

navazuje na klasicismus, hnutí, vládlo v 18.století. Důvěra v osvícenství, rozum a pravdu, boj proti pověrám a předsudkům. Prosazování svobodného myšlení a přesvědčení. Zdůrazněna rovnost mezi lidmi.

Další autoři:

Rozbor díla: Lakomec

Obecné informace:

Kdy a kde dílo vyšlo: v roce 1667 jako divadelní hra. U nás z francouzského originálu- přeložil E. A. Saudek, nakladatelství Mladá fronta, edice Máj, Praha 1966.
Umělecké období, ke kterému dílo patří – divadelní hra, jedná se o komedii, psanou v próze. Vrcholné dílo francouzského klasicismu.
Literární druh: drama, příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů.
Literární žánr: komedie je to literární nebo dramatický útvar, který vždy končí šťastně (stejně jako pohádka). Od komedie očekáváme humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností.

Charakteristika z hlediska autorského

a, převážně tvořily satirické komedie, která se točila kolem lásky nebo nevěry.
b, Základní rysy autorského stylu: důmyslný jazyk, čtivost, přirozená mluva a krásná interpretace emocí, charakterů a postoje osob
c, Vztah autora k tématu, prostředí, době, postavám..: Rád poukazoval a účelně kritizoval narcistickou povýšenost vyšší společnosti.
d, Vypravěč – er-forma (řeč vypravěče má podobu monologu ve 3. osobě)

Funkce literárního díla:

Dílo, které patří do každé doby. Hlavní hrdina, který má rád jen peníze a zapomíná na své děti i zaměstnance – sloužící. Bezohledně by provdal svou dceru za starce a syna za vdovu jen když bude mít dost peněz. Kniha se velice dobře četla a byla velice poučná.

Plán tematický:

Zdařilá charakteristika postav, zvláště titulní postavy (hyperbola – nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost). Výstižně vyjádřená psychologie postav. Postavy ztvárněny satiricky i humorně – řešení konfliktu smířením.

Motivy:

Chamtivost, sobeckost, láska, intriky.

Námět

Kritika chorobné touhy po penězích; člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani lásku; výsměch lidské chamtivosti.

Plán kompoziční:

Členění textu
- Klasická komedie o pěti aktech
- Dílo psáno chronologicky, odehrává se v jeden čas na jednom místě, plno komediálních prvků, dochází k úsměvnému nedorozumění. Dílo je psáno prózou.

Plán jazykový:

Spisovný místy archaický jazyk – typický pro svou dobu
Dialogy, monology, repliky, scénické poznámky, prozaický text
Dílo přeloženo z francouzštiny do češtiny

Prostředí děje:

Druhá polovina 17. století (rok 1670), Paříž.

Hlavní postavy:

Harpagon – (z latiny harpago – loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Je to muž co dokáže pro peníze obětovat rodinu, děti, přátele.
Eliška – dcera Harpagona
Kleantes – syn Harpagona
Čipera (Štika) – sluha Kleantese zcela oddaný udělá pro svého pána vše
Mariana – chudá dívka zamilovaná do Kleantese
Valér – zamilován do Elišky

Vedlejší postavy:

Frosina – dohazovačka
vdova Bončárová – budoucí choť Kleantese
Ansel – budoucí choť Elišky, otec Valéra a Mariany
komisař

Obsah díla

Dějištěm Moliérovi komedie je Paříž roku 1670. Vypráví o životě lakomého Harpagona a jeho dvou dětech. Měl dceru Elišku a syna Kleanta, který, aby mohl slušně žít, si udělal samé dluhy. Obě dvě děti neměly svého otce příliš rády, protože celé město vědělo, že je hrozně bohatý, ale byl lakomec a škudlil.
Eliška se zasnoubila s Valérem, který dělal u nich v domě správce. Protože se však báli požádat otce o svolení k svatbě, rozhodli se, že se Eliška nejprve svěří svému bratrovi Kleantovi. Ten ji však mile překvapil a jako první se jí svěřil se svým trápením. Měl rád chudou dívku z ulice Marianu, ale stejně tak jako Eliška měl strach z otce.

Chtěli jít za otcem společně. Harpagon však začal o manželství mluvit sám. Mluvil velice pěkně o Marianě a byl rád, že mu jeho syn dával za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka, ale musela by dostat aspoň nějaké věno. Potom Harpagon řekl, že si ji chce vzít sám za ženu a Kleant se málem skácel. Harpagon pak svým potomkům oznámil, že jim také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma velice bohatého staršího pána a pro Kleanta bohatou vdovu.

K Harpagonovi dovedla Marianu dohazovačka Frosina. Ta však zjistila, že Mariana miluje Kleanta a tak, protože jí Harpagon za její služby nezaplatil, se rozhodla, že pomůže mladému páru. Později se Kleant pohádal s otcem a řekl mu jak je to s Marianou. Otec se na něj velice rozzlobil. Kleant odešel do zahrady a tam potkal svého sluhu Čiperu.

Čipera ukradl Harpagonovi kazetu s třiceti tisíci. Když to Harpagon zjistil, hrozně se rozzuřil a zavolal komisaře. Jakub, kuchař a kočí, obvinili ze zlosti Valéra, protože, je předtím zbil. Valér přišel za Harpagonem a ten se ho začal vyptávat, jak si něco takového mohl dovolit. Bohužel Valér mluvil o Elišce a Harpagon o svých ukradených penězích. Proto došlo k vyzrazení dalšího tajemství. Po příchodu pana Anselma, který se měl ještě ten samý večer oženit s Eliškou, řekl Valér Harpagonovi, že je synem zesnulého hraběte Tomáše d“Alburciho z Neapole. Anselm mu to nechtěl věřit, protože prý hraběte znal a on se svou celou rodinou údajně zahynul na moři.
Děj vrcholí tím, že pan Anselm prohlásí, že je hrabě Tomáš d“Alburci a setkává se po letech nejen se svým synem, ale i s dcerou, kterou je Mariana, a se svou manželkou, se kterou Mariana žila.

Harpagon je nesmírně šťastný, protože Kleant mu vrátí jeho třicet tisíc, ale hlavně proto, že hrabě souhlasí s oběma svatbami a Harpagon nemusí vydat ani haléř.
Dílo se mi velice zaujalo. Především to byla postava Harpagona, která reprezentuje chorobnou hamižnost a šetrnost.“

Další zpracování díla

Hraje se v divadlech po celém světě, byl mnohokrát zfilmován, například francouzská verze s Louis de Funes.

Ukázka z knihy:

Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem.