Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Bublinka
Moliére
- 1622-1673, zemřel na jevišti
- určení století, v němž autor tvořil: 17. století
- vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen]
- z rodiny dvorního čalouníka a truhláře
- výborné vzdělání – studoval práva, měl být notářem
- největší francouzský autor komedií
- život zasvětil divadlu – autor, herec, režisér, ředitel divadelní společnosti
- r. 1643 založil s dalšími 9 lidmi divadlo Illustre Théatre, úspěch po pozvání králova bratra ke dvoru
- vzor: fraška, commedia dell´arte
- autor 33 komedií
- útoky proti společenským předsudkům, odhaloval přetvářku – potíže
- postavy se nevyvíjejí, mají stejný charakter jako na začátku
- dodržuje ideál tří jednot a pěti aktů
- hry napsané prózou i veršem
Další díla:
-
- Tartuffe neboli Podvodník – úlisný a pokrytecký Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona – ovládá ho a získává jeho majetek a manipuluje i s Orgonovou rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít dceru. Celá rodina se snaží Orgona varovat. Orgon odhalí Tartuffovu povahu, až když tajně vyslechne milostné návrhy jeho ženě. Orgona zachrání až král, který vrací Orgonovi majetek i čest.
- Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství, Popleta, Směšné preciózky – první úspěšná hra, Lékařem proti své vůli, Učené ženy, Škola pro muže, Škola pro ženy, Amfitryón, Chudák manžel, Měšťák šlechticem
Literárně historický kontext
- klasicismus – umělecký směr, který vznikl ve Francii za absolutistické Ludvíka XIV. („Stát jsem já.“)
- 2. polovina 17. století – konec 18. století
- smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné
- vzorem je antika
- ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád
- podle antického vzoru stanovena jasná pravidla: vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie) žánry
- vysoké žánry: zpracovávání vznešených námětů, urození hrdinové
- nižší žánry: náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí
Určení dalších autorů stejného uměleckého směru
Francouzští autoři:
- Pierre Corneille – autor tzv. hrdinských tragédií, tragédie Cid: don Rodrigo miluje Ximénu, chystá se svatba – následuje boj o čest
- Jean Racine – tragédie psychologické, s ženskými hrdinkami, milostně laděné příběhy, např. Faidra: Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi, ten však milju Aricii. Faidra ve vzteku žaluje manželovi Théseovi, a ten nechává syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí, páchá sebevraždu.
- Jean de la Fontaine – 12 svazků veršovaných bajek, volný verš
Rozbor díla: Lakomec
Charakteristika uměleckého textu jako celku:
Literární druh
- drama (má děj, předvádí skutečnost, určeno pro divadlo)
Literární žánr
- (satirická) komedie
Literární forma
- drama
Vysvětlení názvu díla
- Lakomec – podle nejvýraznější vlastnosti hlavního hrdiny Harpagona
Dominantní slohový postup
- vyprávěcí
Typ vypravěče
- dialog – střídání více ich-forem
Kompozice
- dílo psáno chronologicky, odehrává se v jeden čas na jednom místě, plno komediálních prvků, dochází k úsměvnému nedorozumění
- psáno prózou a má 5 dějství.
Posouzení aktuálnosti díla
- chamtivost – stálá vlastnost
- intriky v rodině – trvalý jev
- touha staršího muže po mladší ženě – stále aktuální
Určení místa a času textu
- Paříž, čas neurčený
Hlavní postavy
- Harpagon: hlavní postava, záporná, vdovec, lichvář, necitelný lakomec, chamtivý, bohatý, starý, otec Elišky a Kleanta, zamilován do Marie, pro peníze obětovat rodinu, děti i přátele
- Valér: vedlejší postava, neutrální, správce v Harpagonově domě, snoubenec Elišky, snaží se zalíbit Harpagonovi, donáší na služebnictvo, aby udělal na Harpagona dojem kvůli Elišce, syn Anselma
- Eliška: kladná, dcera Harpagona, snoubenka Valéra, nechce se provdat za Anselma, kterého jí vybral otec kvůli velkému věnu, chce si vzít Valéra z pravé lásky
- Kleant (Kleantes): kladný, syn Harpagona, mladý, ušlechtilý, chce si vzít Marii, kterou si chce vzít i jeho otec
- Marie (Mariana): kladná, krásná, mladá, plachá, chudá dívka, stará se o nemocnou matku, chce si vzít Kleanta, ostýchá se před Harpagonovou nabídkou ke sňatku, dcera Anselma
- Anselm: kladný, starý, bohatý, štědrý, dobrosrdečný šlechtic, ukáže se, že se jmenuje Tomas d’Alburci a že je otcem Valéra a Marie
Vedlejší postavy
- Frodina- dohazovačka
- Anseln- budoucí choť Elišky, otec Valéra a Mariany, komisař
- Štika- sluha Kleantese oddaný svému pánovi
Stručné nastínění děje
- První dějství – děti Harpagona, Eliška a Kleant, se domlouvají, jak říct otci, že mají partnery; Eliška sluhu Valéra a Kleant dívku Marianu. Otec jim však sděluje, že se chce oženit s dívkou Marianou a Elišku chce provdat za padesátníka Anselma.
- Druhé dějství – Kleant si chce vypůjčit od lichváře, půjčku mu zajišťuje sluha Čipera. Ukáže se, že oním lichvářem je Harpagon.
- Třetí dějství – Mariana s dohazovačkou přichází velmi nerada do Harpagonova domu na námluvy. Rozzáří se, když zjistí, že její milý Kleant je Harpagonův syn.
- Čtvrté dějství – oba páry se domlouvají, jak odradit Harpagona od sňatku. Čipera schoval Harpagonovi pokladnici, a tím obrátil jeho pozornost na peníze.
- Páté dějství – zatímco komisař vyslýchá všechny v domě, na večeři přichází hrabě Anselm. Odhaluje se, že je otcem Valéra a Mariany a je natolik bohatý, aby zaplatil obě svatby.
Určení smyslu díla
- být lakomý se nevyplácí, lakomý člověk se stále užírá hrůzou a nikdo ho nemá rád
Pravděpodobný adresát
- divák, který se chce pobavit
- lidé, kteří příliš lpějí na penězích
Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla
- nejproslulejší Moliérova hra, inspirovaná Komedií o hrnci – Plautus
Téma a motiv
- lakota lidí, kteří mají peníze radši než lidský život a jak peníze mohou změnit charakter člověka, rodina, láska, postavy ztvárněny satanisticky i humorně
Tematicky podobné dílo
- Plautus – Komedie o hrnci
- Člověk sžíraný špatnou vlastností – Ivan Olbracht – Žalář nejtemnější
Porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací
- Divadlo na Vinohradech – Miloš Kopecký
- film Lakomec – Luis de Funés
- TV film – Viktor Preiss
- TV film – František Filipovský
Rozbor textu
Úryvek k rozboru:
KLEANT:
A co to je?
ČIPERA:
Pokladna vašeho otce. Vypálil jsem mu ji.
KLEANT:
Jak jsi to provedl?
ČIPERA:
Všechno vám povím. Ale teď se spasme! Slyším ho křičet.
Výstup sedmý
sám Harpagon
HARPAGON:
(vbíhaje bez klobouku, křičí už ze zahrady) Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout, abych ho dopadl? Kam se rozběhnout? Není snad tam? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! (Chytaje sám sebe za ruku.) Vrať mi mé peníze, taškáři… Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete rozum, a já nevím, kdo jsem, kde jsem a co dělám. Achich! Mé milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé,…
Charakteristika úryvku z uměleckého textu:
atmosféra úryvku
- Napjatá; Kleant a Čipera tají odcizení pokladnice, Harpagon je šílený, že přišel o své úspory, které miluje víc než svoje děti.
počet postav
- 3 – Kleant, Čipera, Harpagon
charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)
- Kleant: zvědavý
- Čipera: šibal, vynalézavý, pohotový, bystrý
- Harpagon: hysterický, podezřívavý, zmatkář, chtivý, hamižný
charakteristika dalších postav
- Eliška, Mariana: obyčejné dívky toužící po klidném manželství
- Valér: milující, ochotný hrát sluhu, aby byl blíž své milé
vztahy mezi postavami
- Kleant miluje Marianu
- Valér miluje Elišku
- Harpagon je otec Elišky a Kleanta
- Čipera je sluha Kleanta
- Hrabě Anselm má být ženichem Elišky, je to otec Mariany a Valéra
zařazení úryvku do kontextu celého díla
- Závěr hry – pátrání po ztracené pokladnici s penězi.
použité jazykové prostředky
- věty zvolací: Ale teď se spasme!, Jsem zničen!, Zabili mě! – navození dojmu zmatku, hysterie
- dialog Kleanta a Čipery, monolog Harpagona
- (vbíhaje…) scénická poznámka
- opakování slov krátce za sebou = epizeuxis: Chyťte ho! Chyťte ho!
- řečnické otázky: Kdo to může být?, Kdo je to?, Kde vězí?
- přechodník ve scénické poznámce: chytaje
- citoslovce: Ó, Ach, Achich!
- nedořečenost: taškáři…
- personifikace: vy moji hodní přátelé (= peníze)
- apostrofa: Mé chudinky penízky!, Oloupili mě o vás…
- zdrobnělina: chudinky penízky
