Lakomec – rozbor díla

 

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Přidal(a): Karolína, Andulis

 

Jean Batiste Poquelin – Moliére

• autorem je Jean Batiste Poquelin, francouzský klasicistní dramatik, herec a divadelník
• zabýval se tzv. nízkým dramatem a to především komedií a fraškou, a aby nepošpinil jméno rodiny, vytvořil si pseudonym Moliére (Literární žánry se rozdělovaly na vysoké – óda, epos, tragédie a nízké – bajka, komedie, fraška)
• ve 21 letech vytvořil divadelní soubor v překladu „skvělé divadlo“, to v Paříži neuspělo, tak se rozhodl, že začne kočovat, jeho kočovná společnost se nakonec dokázala prosadit u krále a nesla označení „divadelní společnosti královy“
• psal klasicistní komedie, které jsou typické lidskými typy, proto charakterová komedie, napsal 33 komedií
• na jevišti i zemřel při hře Zdravý nemocný
• je ceněný hlavně za jeho schopnost dokonale popsat a charakterizovat lidské vlastnosti, hlavně ty negativní, které ve svých dílech zesměšňoval
• jeho nejznámější hra je právě Lakomec, kde vystupuje slavný literární typ Harpagon

 

Další díla:

• • Tartuffe (censurováno)
  • Don Juan
  • Misantrop
  • Zdravý nemocný (typ hypochondra)

 

Literárně historický kontext

• Příslušnost k literárnímu směru: Molière tvořil v klasicistním období, kdy ve Francii absolutisticky vládl „král slunce“ Ludvík XIV. Klasicismus z lat. classicus = vynikající, vzorový je umělecký směr v Evropě v 17. a 18. století, jenž napodoboval normy antického umění a který se vyznačoval pevným systémem estetických pravidel a norem dle klasického vzoru.
• Byl taktéž inspirován komediemi Williama Shakespeara – spojení tragických životních osudů člověka s komediálními prvky.
• Jak již je v zápise několikrát zmiňováno, autor se inspiroval Plautovou Komedií o Hrnci.
• Společenské kritice – vyjádřené v žánru bajky – se věnoval všestranný francouzský spisovatel a dramatik Jean de La Fontaine. Nedostatky dvorských kruhů stejně jako věčné lidské nešvary zobrazují jeho Bajky.
• V jeho dílech je taktéž zřetelná inspirace komedií dell’arte, což je druh komedie pocházející z Itálie a jsou pro ni charakteristické ustálené typy s předem danými vlastnostmi a sociálním určením.
• Francouzský kritický duch se pak po smrti autora projevil ve významném filozofickém a společensko-politickém hnutí 18. století označovaném jako osvícenství.

 

Další autoři: 

• • Jan Amos Komenský – poslední biskup Jednoty bratrské, myslitel, filosof a spisovatel
    • Dílo: Labyrint světa a ráj srdce – tématem spisu je prozkoumání toho, co je smyslem lidského života, jeho práce a snažení
  • William Shakespeare – anglický básník, dramatik, herec a spisovatel
    • Dílo: Othello – o žárlivosti a podlehnutí neopodstatněným informacím – tragédie

 

Rozbor díla: Lakomec

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie
  • Jde o tzv. charakterovou komedie (v klasickém období považováno za tzv. nízký žánr-zobrazování směšné stránky každodenního života, do této kategorie patří např. i fraška; óda, epos a tragédie jsou vysokými literárními žánry)
• Jazyk originálu: Francouzština (originální název: L’avare), překladatel Erik Adolf Saudek

 

Hlavní myšlenka díla:

• Kritika vyšších vrstev a chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života a deformuje mezilidské vztahy, člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na své city ani lásku, výsměch lidské chamtivosti.
• Autor chtěl vtipnými replikami taktéž pobavit publikum.

 

Motiv:

• Lakota lidí, peníze přednější než lidský život, peníze měnící charakter člověka
• Dílo napsáno na motivy antického Komedie o hrnci od Plauta
• Zasnoubení Elišky a Valéra, boj Kleanta a Harpagona o Marianu, ukradená kasička, soud

 

Téma:

• Kritizuje lakotu, podlézavost a neupřímnost. Lakomý boháč je pro peníze schopný obětovat štěstí rodiny.
• Vedlejším tématem jsou zamotané vztahy mezi hlavními hrdiny.
• Kritizování vyšších vrstev a zkaženosti světa, důraz na materiální hodnoty

 

Kontext tvorby díla:

• Molière přes 13 let působil u různých kočovných společností nejen jako řadový herec, ale rovněž jako spisovatel frašek a komedií, a dokonce režisér. Později byl přijat do králových služeb a stal se ředitelem královského divadla v Paříži.
• Kniha je napsána v posledních osmi, devíti letech autorova života, což mělo za následek vyzrání uměleckého tvaru a životního názoru. Právě v posledních deseti letech napsal autor své nejznámější komedie, které si jsou často podobné. Pro příklad uvedu komedii Tartuffe neboli Podvodník – podobně jako v Lakomci je hlavní postavou muž s podlými vlastnostmi.
• K autorovým komediím dále patří: Misantrop, Don Juan aneb Kamenná hostina, Zdravý nemocný.

 

Tématika:

• Celkovým tématem knihy je Harpagonovo lakomství a vedlejším tématem jsou zamotané vztahy mezi hlavními hrdiny.

 

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky (autor dodržuje časovou posloupnost)
• Odehrává se v jeden čas, na jednom místě a má jeden děj
• Je v něm plno komediálních prvků, kdy dochází k úsměvným nedorozuměním
• Každá postava je dobře detailně charakterizována, nejlépe však, jak už jsem řekla, právě Harpagon
• Dílo je psáno prózou a má 5 dějství
  • Expozice: Harpagonův majetek
  • Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta
  • Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta
  • Katastrofa: ztráta peněz a obvinění Valéra z krádeže
  • Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra

 

Jazyk:

• Dílo je psáno v er-formě, původně ve francouzštině.
• Základní stavební jednotka je věta zapisovaná do řádek. V popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace a dodržování gramatických pravidel.
• Jazyk je spisovný, místy archaický (amant-milenec, fantas- blouznění), ale typický pro svou dobu, nalezneme i vulgarismy (pobudo vypráskaný) a hovorové výrazy (jen se nedělejte, bodejť!).
• Protože je to drama, je zde mnoho dialogů a monologů. Dialogy zní přirozeně a připomínají formu běžné řeči. Autor se tak snaží přiblížit mluvenou řeč dobového měšťanského prostředí.
• Kniha je psána vtipně, ale na druhou stranu i procítěně. Hlavně Harpagonovy promluvy jsou často ironické. Autor dále využívá různých konverzačních opisů a náznaků, aby tak docílil komičnosti mezi Harpagonem a Valérem.

 

Promluvy

• Ve hře se častěji vyskytují dialogy dvou až tří osob. Nejdelší z monologů hry nalezneme v sedmém výstupu, na konci čtvrtého dějství, kdy Harpagon zjistí krádež své zakopané kasičky.
• Ve hře jsou uvedeny i scénické poznámky ovšem ve velmi malé míře, které skoro ve sto procentech případů nepopisují scénu.

 

Prostředí:

• V divadelní hře autor dodržuje Aristotelovu zásadu tří jednot, jež je typická pro klasicismus, proto se děj odehrává na jednom místě v jednom čase – v Paříži v polovině sedmnáctého století (rok 1670).
• Kvůli chybějícím scénickým poznámkám se nedozvídáme, kde se přesněji různá jednání odehrávají-můžeme se pouze dovtípit, že nejspíše v Harpagonově sídle.

 

Postavy:

Za zdařilou se dá pokládat charakteristika postav, zvláště titulní postavy. Výstižně vyjádřena psychologie postav, které jsou ztvárněny satiricky i humorně (aby sympatie diváků).
Hlavní postava Lakomce má vazbu na antickou literaturu – Plautovu Komedii o hrnci, hlavní postava Euclio, který se rázem stává boháčem poté, co nalezne poklad svého pradědy. Divadelní hra je pojmenována po lakotné ústřední postavě Harpagonovi.

• Harpagon -bohatý lichvář, kvůli penězům obětuje cokoliv, ztráta peněz by pro něj znamenala ztrátu života, nechtěl si za ně ani nic koupit, byl by schopný žít v bídě, jen aby peníze měl u sebe, zamiluje se do Mariany a chce si ji vzít
• Kleantes –syn Harpagona, nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům. Zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe
• Čipera –Kleantův sluha, který je odhodlaný mu pomoci získat Marianu
• Eliška -Harpagonova dcera, miluje Valéra
• Valér -miluje Elišku a snaží se získat Harpagonovu přízeň, aby si mohl Elišku vzít
• Mariana -velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta
• Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)
• Frosina –dohazovačka, umí manipulovat s lidmi

 

Děj (obsah) díla

Harpagon je šedesátiletý vdovec, který má peníze raději než svou vlastní rodinu a udělal by cokoliv, aby svůj majetek ochránil. Ze samé hrabivosti začíná blouznit a každou chvíli musí své peníze kontrolovat a všechny, dokonce i sebe, podezírá z krádeže.

Jeho dvě děti jsou zamilované a oba se to otci bojí říct a tak to tají. Situace se ale zamotá poté, co se Harpagon zamiluje do stejné dívky jako jeho syn a najme si dohazovačku, která je mistriní manipulace a domluví mu sňatek. Harpagon chce navíc svého syna Kleanta oženit s bohatou vdovou a svou dceru Elišku provdat bohatému starci, Anselmovi, který nepožaduje věno. Dohazovačka se ale dozví, o mladé lásce a navíc poté, co jí Harpagon odmítne za její služby zaplatit, lituje toho, co udělala a chce mladým pomoci.

Do děje vstoupí ještě Čipera, který je s  Kleantem domluven a Harpagonovi ukradne krabičku s velkou částkou peněz. Harpagon to ihned zjistí a zavolá komisaře a před ním se veškerá tajemství odhalí. Nejpřekvapivější je fakt, že Harpagonův správce Valér je muž, do kterého je Eliška zamilovaná a který proto Harpagonovi podlézá, a zároveň je synem Anselma. Jeho dcerou se ukáže být i Mariana, do které jsou Harpagon a jeho syn zamilováni.

Harpagon nakonec oba dva sňatky jeho dětí povolí pod podmínkou navrácení jeho peněz, a že veškeré výdaje za obě svatby zaplatí Anselm.

 

Reakce na dílo (kritika)

• Ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu, ale v současnosti je stále nejvíce hraná francouzská komedie.
• Hra je psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila.

 

Inspirace dílem

• Hraje se v divadlech po celém světě, bylo mnohokrát zfilmováno např. Francouzská verze s Louis de Funes (1980).

 

Poměr díla k současnosti, dnešní vyznění díla:

V dnešní době z díla nevyznívá kritika tehdejší francouzské šlechty, nebo feudálů obecně, jak tomu bývalo. Dnes pro nás vyplívá spíš v kontextu pro společnost, ve které se tito lidé  vyskytují a že je peníze ovlivní natolik, možná nechtěně a podvědomě. Z psychologického hlediska můžeme říct, že jde o touhu, která je vrozená, která jde ale ovlivnit.  Musí být však odhalena.

Toto svědčí v to, že se kniha hodí do jakéhokoli období. Svůj účel vždy splní.

 

Subjektivní zhodnocení, působení na čtenáře:

Jsem ohromen. Drama miluji pro jejich čtivost a Molière s jeho spisovatelskými schopnosti mě ohromně nadchnul.  Lakomec se mi četl náramně dobře a trefil se přesně do mého žánru. Rád čtu naučné a milostné knihy. Jednoduché, ale pravdivé zpracování hlavního „záporáka“, donutí čtenáře se opravdu zamyslet, jak nad sebou samotným, tak nad světem. Lakomec je prostě můj obor psychologie a filozofie zakomponovaný do krásného umění jazyka.