Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Peetulkaa1
Moliére
Molière je jednoznačně nejúspěšnějším evropským veseloherním autorem. Svoji přezdívku si zvolil proto, aby svým rodičům (otec byl zámožným měšťanem) nedělal hanbu (vždyť herectvím, které tolik miloval, bylo v tehdejší společnosti opovrhováno). Přes 13 let působil u různých kočovných společností nejen jako řádový herec, ale rovněž jako spisovatel frašek a komedií, a dokonce režisér. Později byl přijat do královských služeb a stal se ředitelem královského divadla v Paříži.
Molière ve své tvorbě vycházel z tradice lidového divadla i z odkazu antických komedií, stejně tak z italské komedie dell’ arte (zejména ve smyslu improvizace). Zápletky v jeho hrách však byly svým obsahem velice aktuální – Molière předváděl na jevišti lidské chyby, negativní vlastnosti hloupostí počínaje a přetvářkou a pokrytectvím konče, utahoval si ze šlechtických vrstev, z finančních vztahů či lakoty, úlisnosti nebo náboženského pokrytectví. Všechny tyto lidské chyby byly konfrontovány se zdravým rozumem a přirozenou lidskou morálkou. Molièrovy postavy byly natolik živé a natolik odpovídaly realitě francouzské společnosti, že nebylo divu, že si autor vysloužil negativní reakci dvorských kruhů, církev ho dokonce proklela. Molièrem vytvořené postavy mají nadčasovou platnost a některé z nich se staly natolik výraznými typy, že i dnes si mnohé charaktery spojujeme automaticky s jejich jmény (vždyť kdo by si nevzpomněl u každého lakomce na Harpagona). Humor se pro Molièra stal velice útočnou a navíc účinnou zbraní jak odsuzovat předsudky a zkaženou morálku společnosti. Paradoxní je, že Molière upadl do bezvědomí při závěrečné scéně své hry Zdravý nemocný a krátce nato zemřel.
Další díla:
-
- Don Juan
- Tartuffe neboli Podvodník
- Zdravý nemocný
- Skapinova šibalství
- Misantrop
Literárně historický kontext
- komedie autora Molièra, představitele francouzského klasicismu
- klasicismus – umělecký směr v Evropě 17. a 18. století, který se zrodil ve Francii za vlády krále Ludvíka XIV. Napodoboval formy antického umění, vyznačoval se přesně stanovenými pravidly (Aristotelova zásada tří jednot – jednota času, děje, místa) a kladl důraz na: rozumovost a pravdu – heslo racionalismu – „Myslím, tedy jsem“
Další autoři:
Rozbor díla: Lakomec
Obsah díla: není natolik podstatný, hlavní je zde záměr autora – na co chtěl touto hrou upozornit
Hra o pěti dějstvích, která měla premiéru 9. září 1668 v divadle v Palais Royal. Přijetí této hry bylo velmi chladné, veselohře se nikdo v hledišti nesmál, hra propadla a Molière ji musel stáhnout z repertoáru.
Lakomec je typická měšťanská komedie charakterů (psaná v próze) a pozornost autora je tedy upnuta více k charakteru ústřední postavy než k ději hry a výstavbě zápletky. Tím se liší bezesporu i od her, ze kterých Molière čerpal. Jednou z nich byla určitě Plautova Komedie o hrnci, v níž nalezneme mimo jiné monolog o ukradených penězích, který se velmi podobá monologu, který vede Harpagon, když zjistí ztrátu svých úspor.
Ústřední postava Molièrovy hry – Harpagon – si ovšem získala výjimečné postavení. Harpagon se stal synonymem lakomce. Od svého předobrazu z Komedie o hrnci, Euklióna, chudáka, který našel hrnec zlata a bojí se o něj, dokud se ho nezbaví, se zásadně liší. Harpagon zbohatl nečistými praktikami, především jako lichvář, který půjčuje na nestydatě vysoký úrok a jeho svět se zúžil na peníze a majetek a z tohoto světa nemůže uniknout.
Kritický pohled autora nemíří pouze na ústřední postavu, ani ostatní postavy nejsou vzorem mravopočestnosti. Má – li komedie skončit jak se sluší optimisticky a vesele, má to autor těžké. A tak řešení závěru hry je postaveno na osvědčeném principu. Jako deus ex machina (princip náhlého a nečekaného vyřešení situace) se objevuje Anselm, který se prohlásí za otce Mariany a Valéra a mohou se chystat svatby. Takové „divadelní“ řešení jen zakrývá skutečnou situaci. Nemůže nic změnit na charakterech postav a jejich životních postojích. A tak v rádoby optimistickém řešení komedie zůstává hořká pachuť. Hra poprvé vyšla knižně v roce 1669.
Postavy:
- Harpagon – otec Kleanta a Elišky, nápadník Mariany, lakomý, vdovec, chamtivý, bezcitný, lichvář, obětuje všechno – rodinu, děti…
- Kleant – Harpagonův syn, nápadník Mariany, chytrý a podnikavý
- Valér – správce v Harpagonově domě, snoubenec Elišky, syn pana Anselma
- Eliška – Harpagonova dcera, snoubenka Valéra, spravedlivá, upřímná
- Mariana – Kleantova milá, do níž je zamilovaný Harpagon, dcera pana Anselma, sestra Valéra, krásná chudá dívka, která nezná svého otce (zpočátku), avšak má nemocnou maminku, o níž se láskyplně stará
- Anselm – otec Valéra a Mariany, zpočátku nápadník Elišky, vl. jménem: Tomáš d’Alburcy
- Frosina – dohazovačka
- Mistr Šimon – pravá ruka Harpagona
- Mistr Jakub – Harpagonův kočí a kuchař
- Čipera – Kleantův sluha
ROZBOR:
Rozbor komunikační situace a výstavby textu:
- autor: Molière
- adresát: široká veřejnost – čtenáři této knihy
- podmínky, aby došlo k ději: čtenář si tuto knihu musí přečíst nebo musí vidět divadelní představení či film
- záměr autora: viz podkapitola „K dílu Lakomec“
Výstavba textu
- celá hra je rozdělena do pěti dějství
- každé z dějství je rozděleno do několika scén – ty jsou psány formou dialogů – vše usnadňuje orientaci v textu
- kapitoly na sebe bezprostředně navazují
- vypravěč do děje vůbec nezasahuje
- kromě dialogů se někdy objevují i monology (viz výše: monolog Harpagona, když zjistí, že přišel o své úspory)
Stylistický rozbor
- funkční styl: umělecký – objevují se zde archaismy (mušketa, trnož, kvitance, krejzlík, trachtace, fortel…)
- kupodivu se zde převážně vyskytuje jazyk nespisovný (pořád, mýho, prachy, skrejš, žvásty, sežral, brejle, pačesy…), objevují se vulgarismy (mizera, parchant, pitomec, vařbuchta), jazyk spisovný se objevuje v menší míře – zejména, když hovoří Mariana, pan Anselm, či policejní komisař
Syntaktický rozbor
- jsou zde poměrně často použity věty holé („Už poslouchám.“, „Slyšela jsem o ní.“, „To je chyba.“ „Nechtěli jsme tě vyrušovat.“…)
- objevují se zde také souvětí:
„KLEANT: …A tak jsem tě chtěl poprosit, abys u otce vyzvěděla, jak by se tvářil na tu mou záležitost, a kdyby byl proti tomu, tak jsem si řek, že jednoduše s tím svým drahouškem uteču zkusit štěstí někde jinde, kde na nás nebe nebude tak skrblit. Proto si už teď půjčuju peníze, kde se dá, a jestli jsi na tom podobně jako já, tak od něho utečeme oba a osvobodíme se od tyranie, která už není k vydržení.“
objevují se věty zjišťovací („Kam běžet?“, „Líbím se ti?“, „Ty nepřestaneš?“)
Rozbor slovně – druhový a tvaroslovný, Rozbor zvukové a grafické stránky
- převažují zde podstatná jména a sloves
- zvuková stránka textu: autor často používá vykřičníky, otazníky, holé nerozvité věty- zvolání („Cože!“, „Tatínek!“, „Často?“, „Já?“, „Deset tisíc!“,“ Kdo? Ty, ty?“, „Ano! Já, já, já!“)
- grafické zvláštnosti: do závorek se někdy k textu píše, ke komu daná postava pomlouvá (či k jiné osobě, či k sobě), jak se tváří, odkud přichází atd. – čtenář si tak lépe může představit danou situaci
Dějství:
1.
- Eliška a Valér – mají se rádi mluví o tom spolu,
- bojí se Harpagona (otec Elišky)
- Valér odejde
- přijde Kleant (bratr Elišky) – je zamilovaný do Mariany, baví se o tom s Eliškou a také o otcově lakotě
- mezitím Harpagon vyhazuje z domu Štiku, který čeká na Kleanta, ale nejprve ho prohledá, jestli mu něco nechtěl vzít
- poté Harpagon má monolog – říká si sám pro sebe o těch jeho 30 tisících zakopaných na zahradě
- v tu chvíli přijdou Kleant a Eliška – Harpagon se lekne, že ho slyšeli, a tak jim to hned začne vysvětlovat
- začnou se bavit o manželství – Harpagon jim řekne, že si chce vzít Marianu – Kleant se naštve a odejde
- Harpagon jim přidělí ženicha a nevěstu
- Eliška odporuje a Harpagon si na pomoc zavolá Valéra, aby to rozsoudil
2.
- Kleant si chce půjčit od lichváře
- Štika mu čte smlouvu půjčky
- potom se dozví že ten lichvář je jeho otec – pohádají se
- frosina se sejde s Harpagonem – lichotí mu a říká mu, že o něm mluvila s Marianou a jen ho vychvalovala
- za toto její snažení by chtěla půjčit – odmítnuta
3.
- Harpagon domlouvá večerní hostinu pro setkání jeho a Mariany
- je hodně lakomý, a tak chce utratit co nejméně – domlouvá se s kuchařem Jakubem
- Frosina se s Marianou baví o manželství – Frosina jí dohazuje Harpagona
- přijdou Harpagon, Eliška a Kleant – představují se Marianě, Kleant ji vyzná lásku
- odejdou k občerstvení na zahradě
- Frosina, Mariana a Kleant chtějí zrušit vztah mezi Marianou a Harpagonem
4.
- Harpagon a Kleant se baví o Marianě
- Kleant se svěří že ji miluje – otec mu to zakáže – hádají se
- mezitím Štika ukradne Harpagonovy těch 30 tisíc, které měl zakopané na zahradě
5.
- Harpagon zavolá komisaře, ten se ho ptá na nějaké otázky
- přijde kuchař Jakub – řekne že to ukradl Valér
- zavolají Valéra – vyzná jeho lásku k Elišce a prozradí, že je syn Neapolského krále – Náhodou se setkají král, jeho syn a dcera
- Harpagonovy slíbí, že když povolí obě svatby, tak mu vrátí jeho peníze – on svolí
