Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Jimboo
Moliére
Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský herec, spisovatel a dramatik. Začínal jako herec a režisér u kočovných společností. Poté získal místo ředitele královského divadla v Paříži. V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika – postavení žen ve společnosti a rodině, lakota, náboženské pokrytectví a snaha měšťanstva napodobovat šlechtu.
Další díla:
-
- Tartuffe (komedie o pokrytectví a chvástání)
- Zdravý a nemocný (komedie)
- Misantrop (komedie)
Literárně historický kontext
UMĚLECKÝ SMĚR a znaky v díle
Tvorbu Moliéra řadíme do období klasicismu, které vznilo v 2.polovině 17.století ve Francii. Klasicistní literatura hledá vzor v antickém umění se zaměřením na společenské a mravní problémy. Klasicismus je úzce spjat s osvícenstvím, což je myšlenkový proud o víře v rozum a smyslovém poznání člověka (oproti barokní víře v Boha a posmrtný život).
Je zřejmé, že Lakomec klasicistické tendence opravdu naplňuje – autor kritizuje pokrytectví a lakomství, které podle autora deformuje charakter člověka a ničí vztahy mezi rodinnými příslušníky. Klasicistickému stylu také odpovídá autorova inspirace v antice, kde si Moliére vzal motiv z Plautovy komedii o hrnci.
Rozbor díla: Lakomec
- druh: drama
- útvar: komedie
Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů, monologů a scénických poznámek. V minulosti bylo obvyklé především divadelní scénické provedení, v současnosti se objevuje i v hraném filmu, v rozhlase, televizi a v dalších formách audiovizuálních děl.
Komedie je hlavní dramatický žánr. Dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky – s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti (právě významový kontrast vzbuzuje smích). Dramatický zápas o věci a záležitosti končívá smírným rozuzlením.
Hlavní myšlenkou Lakomce je poukázání na fakt, že peníze mění charakter a ovlivňuje mezilidské vztahy. Kritizuje a odsuzuje morálku založenou na tyranství, slepé poslušnosti, nevědomosti a tupém poddanství dětí vůči rodičům a žen vůči mužům.
CHARAKTERISTIKA
POSTAV
- Harpagon
Bohatý vdovec a lichvář, který slepě touží po jediném – penězích. Jeho jediným cílem je co největší zisk a bohatství, které je pro něj důležitější než jeho rodina, i jeho vlastní život. Život bez peněz pro něj nemá cenu a nejvíc se tím trpí jeho děti a služebnictvo. Až poté, co zjistí pravdu o původu Mariany a Valéra, nenamítá nic proti svatbám svých dětí.
- Kleantes
Harpagonův syn, který nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům. Zamiloval se do Mariany, ikdyž byla velice chudá a nehodlá se ji vzát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe.
- Štika
Kleantův dobromyslný a oddaný sluha. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, vymyslí lest a ukradne Harpagonovu truhlici s penězi.
- Mariana
Kleantova krásná milenka, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta proto jaký je, ne pro jeho peníze.
- Valér
Harpagonův sluha, který je zamilovaný do jeho dcery Elišky.
- Eliška
Harpagonova dcera, která je zamilovaná do jeho sluhy Valéra.
- Anselm
Otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže). Štědrý a dobrosrdečný šlechtic, co so má vzít Elišku proti její vůli.
- Panna Klaudýnka
Harpagonova služka.
- kmotr Jakub
Harpagonův kočí a kuchař.
DĚJ
Hlavní hrdina je majetný vdovec a lichvář Harpagon, který je ovládán nestárnoucí lidskou vlastností – lakomostí. Jeho syn Kleantes se zamiluje do chudé dívky Mariany. Jeho dcera Eliška se také zamiluje, do Harpagonova sluhy Valéra. Jejich otec o tom ale zpočátku neví, sám se chce oženit s krásnou Marianou a Kleantese oženit s bohatou vdovou a Elišku provdat za stárnoucího šlechtice Anselma, který je, jak se nakonec ukáže, Valérovým a Marianiným otcem. Hlavní zápletka se začne odehrávat, když si Harpagon pozve Marianu na večeři. Kleantův sluha najde na zahradě Harpagonovu truhlu s tím co je pro něj nejdůležitějším – s penězi (10 000 tolarů) a s dobrým úmyslem pomoct svému pánu truhlu ukradne. Harpagon však ztrátu brzy zjistí, zpanikaří a začně podezírat všechny okolo, včetně sebe. Přitom se také dozví, že jeho syn si chce vzít Marianu a že Valér se zasnoubil s jeho dcerou Eliškou a chce ho oběsit. Potom ale Kleantes otci navrhne, že se mu peníze vrátí, pokud je nechá, ať se provdají za koho chtějí. Harpagon samozdřejmě neváhá a za vidinou navrácení svého majetku (navíc umocněnou tím, že Anselm za celou svatbu zaplatí, dostane k tomu nový oblec a velké věno) souhlasí. Vše tak nakonec dobře dopadne. Harpagon však zůstává stejný, ale jelikož mu jeho chování nepřipadá nijak divné, nevadí mu to.
MÍSTO: Paříž
ČAS: 17.století (1670)
KOMPOZICE: chronologická s reálným časem
VYPRAVĚČ: er-forma
ČLENĚNÍ: 5 dějství s několika výstupy
Celé dílo je psáno spisovnou češtinou, formou monologů a dialogů postav. Moliére v Lakomci používal běžnou měšťanskou mluvu, nepřikrášloval rozhovory, které tak byly živé a plné hovorových obratů (zejména u Harpagonova služebnictva). Nicméně v dialozích mnohdy najdeme anaforu, zvláště ve vypjatých scénách. Postavy vyšší třídy hovoří vzletně, používají personifikace či metafory. Zamilovanost mladých párů vyjadřoval Moliére srkze jemné gradace a hyperboly. Pro zvýšení napětí také Moliére používal neslovesných vět („Zloděj! Vrah! Loupežník!“).
- personifikace („Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé!“)
- archaismy („kdokolivěk“, „taškáři“, „dráby“)
- citoslovce („Achich! Ach!“)
- hyperbola („umírám, jsem mrvev, jsem pohřben!“)
- zdrobnělina („penízky“)
- metafora („jdi mi z očí“)
FILMOVÉ
ZPRACOVÁNÍ
Lakomec (divadelní záznam), 1972
- režie: Jaroslav Dudek
- hrají: Miloš Kopecký (Harpagon)
Lakomec (TV film), 2002
- režie: Zdeněk Zelenka
- hrají: Viktor Preiss (Harpagon)
Lakomec (francouzský TV film), 1980
- režie: Louis de Funés
- hrají: Louis de Funés (Harpagon)
