Jméno práce: Lhostejnost je naší matkou, spásou i odvěkou zhoubou
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): sam.x
Lhostejnost je naší matkou, spásou i odvěkou zhoubou.
Při vyslovení slova lhostejnost se mi vybaví vlastnost, která je protipólem ctnosti. Jako něco špatného, co je potřeba vykořenit a zadupat. Přesto se s tímto jevem setkáváme na každém kroku a v závislosti na situaci je více, či méně zavrženíhodný.
Bylo tomu tak vždy? Ano, myslím, že člověk obdařen rozumem si tento rys nese už od pradávna, jako své dědictví. V době, kdy musel bojovat o přežití, mohla tato vlastnost někdy i zachránit život. U zvířat přeci neříkáme lhostejnost, ale instinkt. Je však i dnes toto chování nutné pro přežití? Obávám se, že v naší konzumní, přetechnizované západní společnosti, již není toto chování nutností. Jedno má však moderní člověk s naším dávným předkem společné, a to je právo volby. Každý z nás se může rozhodnout, jakou cestou se dá a jaké následky si svým rozhodnutím ponese. Každá z těchto pomyslných cest má své pro a proti. Cesta lhostejnosti je dle mého názoru mnohem pohodlnější a jistější. Být apatický a opatrný, s nezájmem o nikoho jiného než o sebe je jistota, kterou si nemusíme komplikovat naší poklidnou a hlavně jistou existenci. To je to co chceme? Atmosféra pokrytectví, ve které bude platit zákon silnějšího, kde slabí budou nemilosrdně převálcováni? Ne, tato filozofie přeci není udržitelná pro moderního člověka. A co jiná varianta? Cesta zájmu o druhé? Můžeme se všichni krůček po krůčku dát tímto směrem? Většina z nás přeci nežije na hranici chudoby, nechodíme spát s hladem, ani se strachem o střechu nad hlavou. Proč třeba nezačít s pomocí druhému, méně bolestnou cestou, jako je třeba občasná materiální pomoc potřebným? Je to celkem bezbolestný začátek velmi pěkné vlastnosti, které se říká lidství.
Svým jednáním bychom si měli uvědomit, že každý z nás, ten pomyslný vrchol evoluce, se jednou může ocitnout v situaci, kdy sám bude potřebovat pomoc druhých.
Známka: 1 = výborně
