Jméno práce: Lidské dějiny jsou vteřina mezi dvěma kroky poutníka
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Happywind
Lidské dějiny jsou vteřina mezi dvěma kroky poutníka (F.Kafka)
Ležím v posteli a v ruce mám propisku. Myšlenky přeskakují a nedávají smysl, nemají řád. Na budíku cvaká vteřinová ručička ciferníku. Tik, tak, tik, tak. Cvaká a nezastaví se, nedovolí mi vychutnat si každou vteřinu, utíká a nechce zpomalit.
Proč čas tak letí? Otočím se v čase zpět, a co vidím? Ještě nedávno, když začal školní rok, jsem chvátal do třídy, abych si vybral místo, kde budu sedět. A teď? Školní rok je pryč. Ohlédnu se znovu. Vidím, jak stojím před budovou gymnázia. Je mi patnáct a já nevím, co mě čeká. Dnes je mi o tři roky víc. Mnohé jsem poznal a hodně věcí je přede mnou. Jenže čas tak strašně letí. Můj život může být dlouhý 70, možná 80 let. Budu mít ale vůbec čas si život užít?
Kolem mě mezitím kráčí dějiny. Národ trápí povodně, mění se vláda, blíží se období sucha. Každý z nás tvoří své malé dějiny. A jak poznáme ty velké? Až prožijeme svůj život? Až uběhnou desítky let a my se ohlédneme? Asi ano. Uvidíme, jak se měnila vláda, jak se střídali prezidenti, kde vypukla válka, kde měli bídu a blahobyt. Ale teď dějiny prožívám jen v hodinách dějepisu. Musím se učit, kdy se kdo narodil, vládl a co vykonal, kdy byla doba bronzová a železná, baroko nebo secese. Z takových dějin mám možnost dozvědět se zajímavé informace o událostech, které jsem nikdy nemohl zažít.
Jsem rád, že mohu být součástí dějin. Můj život bude sice jen vteřina v dějinách lidstva a možná si té vteřiny nikdo nevšimne, ale já si chci prožít každý její kousek.
Hodnocení: 1 = výborně
