Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Přidal(a): Makča
Karel Hynek Mácha
- Narodil se v Praze v nemajetné rodině. Vystudoval gymnázium, poté filozofickou fakultu.
- Byl typickým romantikem. Nejdříve psal německy, později česky.
- Angažoval se v Národním obrození. Hrál divadlo, díky čemuž se později seznámil s Lori Šomkovou a peripetii jejich vztahu popsal v Denících.
- Miloval Shakespeara, Goetha. Kreslil, vydal se do Itálie a toužil se odlišit.
- Zemřel několik dní před svatbou roku 1836 v Litoměřicích, při pomáhání hašení požáru.
Další díla:
- čtyřdílný cyklus Kat (dokončil pouze první díl, Křivoklád)
- Cikáni (v postavě mladého cikána prý popisuje sám sebe, stejný motiv jako Máj)
- Marinka
- Večer na Bezdězu (lyrizované prózy)
Zařazení do uměleckého směru:
- Představitel českého romantismu.
- Máj obsahuje všechny charakteristické rysy romantismu (hlavní hrdina- vyvrhel společnosti, Vilém je loupežník, děj se odehrává na bizardním místě v okolí Bezdězu, Máchova jezera, Doksu, většinou za soumraku, hlavní hrdina spáchá zločin z vášně- zabije svého vlastního otce, který má vztah s Jarmilou).
Charakteristika romantismu:
- Vznikl na konci 18. Století ve Francii jako ohlas na Velkou Francouzskou revoluci, řád zde oproti klasicismu nahrazuje svoboda, pevný tvar náznak a určitost neurčitost.
- Hlavní hrdinové jsou většinou rozporuplní, nerozhodní individualisté, často používaným motivem jsou cikáni (symbol svobody), objevují se zde postavy ošklivé zevnějšku avšak krásné uvnitř. Ženy bývají krásné, až éterické.
Představitelé romantismu u nás i ve světě:
- Český romantismus – K. J. Erben, K. H. Mácha
- Anglický romantismus – George Gordon Byron (Child Haroldova pouť) Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus), A.E. Poe (Jáma a kyvadlo), W.Scott (Waverly)
- Ruský romantismus- A.S. Puškin (Kapitánská dcerka, Piková dáma)
- Francouzský romantismus – Viktor Hugo (Bídníci, Chrám matky boží v Paříži), Alexandr Dumas (Hrabě Monte Christo, Tři Mušketýři)
Máj – rozbor díla
- Rok vydání : duben 1836
- Literární druh: lyricko-epický
- Literární žánr: báseň
- Útvary jazyka: Spisovná čeština, objevují se zde archaismy, knižní výrazy, je psán básnickým jazykem.
- Zvukové prostředky: objevuje se tu EUFONIE (libozvučnost), ONOMATOPOIE (zvukomalebnost- ,,řinčení řetězů)
- Rytmus/ básnická stopa: Jamb (neobvyklý pro češtinu, nepřízvučná, přízvučná)
- Rým: obkročný (A BB A)
Námět:
Příběh milenců Viléma a Jarmily, kteří na konci oba tragicky zemřou. (Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.)
Téma:
Životní úděl milenců Viléma a Jarmily. Vilém zabije svůdce Jarmily (svého otce, kterého nezná, protože v mládí odešel z domova). Za to je zatčen a popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vinu Vilém nepřisuzuje sobě nýbrž společnosti a otci. Noc před popravou má myšlenky dokonce tak temné, že když se svěří svému strážnému, tak ten už do smrti nepromluví. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje.
Textové prostředky:
Pojmenování:
- EPITETON (básnický přívlastek – ,,zelené jezero, bělavé páry´´)
- PŘIROVNÁNÍ ( ,,co slzy lásky´´)
- METAFORA (obrazné pojmenování na základě smyslové podobnosti- ,,bledá tvář luny´´ )
- PERSONIFIKACE (zosobnění – ,,jezero zvučelo tajný bol ´´)
- METONYMIE (na základě vnitřních souvislostí- ,,hrdliččin zval ku lásce hlas´´)
- OXYMORON (spojení slov jejichž významy si odporují-,, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón, mrtvé labutě zpěv ´´)
- APOSTROFA (oslovení neexistujících bystostí, věcí osob – ,, Vy truchlenci, jenž dalekosáhlým během svým…´´) časté opakování slov- láska,máj…
Kompozice:
- Uspořádání děje: postup je chronologický, ale také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích)
Forma:
- Na začátku je věnování. Báseň se dělí do čtyř zpěvů a 2 intermezz.
- 1.zpěv : motiv májové přírody, lásky, skok Jarmily do jezera
- 2.zpěv : věčnost přírody a blížící se konec Vilémova života, Vilém ve vězení
- 1.intermezzo: půlnoční popraviště
- 3.zpěv: poprava Viléma a jeho vyznání lásky k rodné zemi ( Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku svou i hrob svůj)
- 2.intermezzo : nářek Vilémových druhů
- 4.zpěv: zamyšlení nad tragikou lidského života, zde se objevuje poutník
Postavy:
- Vilém – hlavní hrdina, loupežník, nešťastně zamilován do Jarmily, za smrt otce se necítí vinný, viní za to společnost, zklamán životem, utíká z reality do svého světa, dochází k závěru, že po smrti jej nic nečeká, autor díla (K. H. Mácha) se s ním ztotožňuje je
- Jarmila– krásná mladá dívka, spáchá sebevraždu
- Otec Viléma – krutý, svede Jarmilu
- Hynek – poutník, vypravěč příběhu, objevuje se na konci básně, autor se s ním ztotožňuje, mluví sám o sobě, o mládí ( ,,Hynku! Viléme! Jarmilo!´´)
Základní děj:
- Hlavní hrdina tohoto příběhu je Vilém, kterého otec vyhnal mezi loupežníky. Vilém se stal dokonce i jejich vůdcem a zamiluje se do dívky Jarmily. Oba jsou beznadějně do sebe zamilovaní, ale Jarmilu svedl otec Viléma. Vilém se toto dozví a zabije svého vlastního otce a skončí ve vězení, zabil ho, aby ochránil čest Jarmily. Jarmila, když zjistí, tuto onou hroznu událost od posla, který jí dojel říct tuto hroznou zprávu, žalem viny skočí ze skály do jezera a utopí se.
- Vilém je ve vězení a přemýšlí nad životem o svém mládí, o tom, jestli je něco po životě. Mluvil na hlas a jeho zoufalství zaslechne stráž, která je nešťastná nad jeho osudem. Společně příroda s duchy připraví pohřeb pro Viléma a volají ho k sobě. Vilém odchází na popravu a přemýšlí nad jeho životem, jak je kolem krajina krásná a má obrovskou touhu žít.
- Viléma popraví kat. Po jeho smrti truchlí jak loupežníci, tak i příroda.
- Po sedmi letech přichází do místa popraviště poutník Hynek a ve zdejší hospodě se dozví onen příběh o Vilémovi, Jarmile a jeho otci. Poutník odešel, ovšem 1. máje sem vrátil zpátky na popraviště, aby soucítil s jejich osudem a srovnal ten jejich se svým.
Kritika:
- Všichni jej zprvu odsoudili kvůli tomu, že nebyl vlastenecký a objevovaly se v něm myšlenky o smrti.
- Vadí jim téma sebevraždy, otcovraždy, napodobování Byrona. Vymykal se z Národního obrození.
- Nejvíce jej kritizoval J.K. Tyl :,,Máj je škvára, která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla ´´.Dále pak jej kritizovali Palacký, Jungman, Čelakovský, Kollár, J. Krasoslav Chmelenský.
- Přihlásila se k němu až generace Májovců (1858), která vydala Almanach Máj.
Film:
- z roku 2008, režisér F.A. Brabec
