Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Přidal(a): Beastm
Výňatek z uměleckého textu:
Po modrém blankytu bělavé páry hynou, (1) (2)
lehounký větřík s nimi hraje; (3) (2)
a vysoko – v daleké kraje (2)
bílé obláčky dálným nebem plynou, (2)
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenţ dalekosáhlým během svým, (4)
co ramenem tajemným zemi objímáte, (4)
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, (4)
vy truchlenci, jenţ rozsmutnivše sebe, (4)
v tiché se slzy celí rozplýváte, (4)
vás já jsem posly volil mezi všemi. (4)
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, (4)
i tam, kde svého naleznete břehu, (4)
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –
A aţ běh váš onu skálu uhlídá,
kde v břehu jezera – tam dívku uplakanou -“
Umlkl jiţ, slza s slzou se střídá.
Teď s výše hory s vězněm kráčí pluk (2)
širokou stezkou v středu mlada borku, (2)
doleji – dole – jiţ jsou na pahorku – (2)
a znovu ztichl šíra mnoţství hluk. (2)
Přichystán jiţ popravce s mečem stojí, (2)
jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak, (2)
pohlédl vůkolím – povzdechl – pak (2)
spustiv je zas – k blízké smrti se strojí. (2)
Obnaţil vězeň krk, obnaţil ňádra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašné chvíle –
pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,
v kolo tne meč, zločinci blyskne v týle,
upadla hlava – skok i – ještě jeden skok –
i tělo ostatní ku zemi teď se skloní.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,
v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní. (1)
Rozbor uměleckého textu:
Zařazení ukázky:
- 3. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
- Ve 3. osobě – er forma
Umělecké prostředky jsou označeny v textu, legendu značení najdete níže:
- (1) Metafora, epiteton – obrazné pojmenování na základě vnější podobnosti (epiteton – básnický přívlastek který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim).
- (2) Rým obkročný – v obkročném rýmu se rýmuje první verš se čtvrtým a druhý se třetím (schéma abba)
- (3) Personifikace – připisování lidských vlastností neživým věcem
- (4) Přímá řeč
Informace o díle
- Lyrickoepická báseň (1836)
- Styl vyprávěcí a popisný.
- Dialogy, monology, řeč postav přímá.
- 4 zpěvy, 2 mezihry: viz druhá strana
- První tři zpěvy jsou ve třetí osobě 4. zpěv je v 1.osobě (er-forma -> ich forma)
- Kompoziční postupy: Chronologický postup, také retrospektivní
- Sloh dané knihy: romantismus
- Pojetí díla: tragika.
- Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno podrobně
- Děj: Je to především oslava májové přírody a filosofické úvahy o smyslu života. Viz druhá strana.
Téma:
- Hlavním tématem je životní úděl milenců Viléma a Jarmily. Vilém zabíjí svůdce Jarmily, což byl jeho vlastní otec (Vilém byl v dětství z domova vyhnán a proto si svého otce nepamatoval). Za to je zatčen a chystá se jeho poprava. Když se o zatčení dozví Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vilém je poté popraven na popravišti. Vinu nedává sobě, nýbrž otci a společnosti. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje.
Romantismus
- byl uměním vyhraněně subjektivistickým, individualistickým; zásadně odmítá klasické estetické normy
