Kniha: Maryčka tanečnice
Autor: Růžena Svobodová
Přidal(a): Rostislav Reininger
Tato povídka nám předkládá nešťastný osud divoké, zpupné a veselé Maryčky, která nade vše miluje tanec. Patnáctiletá Maryčka svou povahou a svými zálibami občas připomíná spíše chlapce, se kterými si i více rozumí. Když byla provdána za bývalého černého myslivce, viděla ve sňatku pouze materiální zajištění, ale stále si chtěla žít svým vlastním nespoutaným životem, bez ohledu na tehdejší konvence. Svobodová zde představuje další rebelskou dívku, která si ani neuvědomuje, jak moc je k ní její muž na svou dobu tolerantní. Maryčka se se sebevědomím sobě vlastním stará pouze o své vlastní blaho a svá přání si překvapivě vcelku úspěšně prosazuje i u svého muže. Zlom nastává, když manžela už po několika letech nebaví jezdit s Maryčkou po všech plesech a je již unaven nekonečnou energií své ženy. Pověřil tedy myslivce Jana, aby jí na plesy doprovázel a střežil jí jako svou vlastní sestru. Jan měl výbušnou a cholerickou povahu, byl ale velmi pohledný a ženy za ním vždy chodily samy a nikdy o žádnou nemusel bojovat. Maryčka byla první, která mu stále odolávala, přestože by jí býval snesl modré z nebe. Z Maryččina chování je ovšem cítit, že to Janovi dělá vyloženě naschvál a se skrytými posměšky. Přestože má zájem opravdu jen o zábavu a žádné nápadníky, tvrdohlavě Janovi nedopřeje ani jeden tanec. Veškeré meze ovšem překročí, když odmítne odjet s Janem z jednoho z plesů domů a navíc ještě zpronevěří panské peníze. Tím přeteče nezměrná trpělivost jejího manžela, který jí veškeré další plesy zakáže. Maryčka samozřejmě tvrdohlavě neuposlechne svého muže a pod záminkou modlení každý večer odchází do lesa, kde tančí společně s rusavským statkářem. Myslivec Jan chce využít času, kdy se má jít Maryčka modlit a vyznat jí před křížem svou lásku. Samozřejmě zjistí, že místo modlení chodí tančit se statkářem a v návalu hněvu a žárlivosti jí zastřelí.
Jak z popisu vyplývá, Maryčka je už ve svém mladém věku velice svobodomyslnou dívkou. Je zde ovšem velice tenká hranice mezi svobodomyslností a až moc velkou tvrdohlavostí. Maryčka si, pravděpodobně i díky svému nízkému věku, neuvědomovala, že život v manželství znamená určitou odpovědnost a povinnosti, které musí plnit.
Ze začátku mi její postava byla vcelku sympatická, přestože její vzdorovité a svobodomyslné chování by se nemuselo setkat s úspěchem ani v dnešní době, natožpak tehdy. Líbilo se mi, že se nebála prosadit si svůj názor v době, kdy v manželství jednoznačně vládnul muž a žena na něm byla zcela závislá. Názor mi ovšem změnila situace, kdy Maryčka zpronevěří peníze, neposlechne Jana a nevrátí se domů. Přestože je velmi mladá, zde jí muselo být jasné, že už překročila určitou hranici. Dokonce i po tomto incidentu neprojeví ani špetku pokory a opět si se smíchem na rtech najde cestu jak obejít svého manžela. Paradoxně se jí nevymstí neposlušnost vůči němu, ale opovrhování a přehlížení myslivce Jana.
Důležité také je, že Maryčka se svých ideálů nevzdala ani na smrtelné posteli kdy svému manželovi říká „Řekla bych ti, odpusť mi, ale nemáš mi čeho odpouštět. Ničím jsem se neprovinila.[1]“
Svobodová zde opět kritizuje podobu manželství tehdejší doby. Toto pro mě byla jedna ze slabších povídek a nedokázal jsem se ztotožnit s určitými rozhodnutími hlavní hrdinky. Je mi ale jasné, že čtenářkám v době vydání knihy se s Maryčkou sžívalo podstatně lépe a jsem přesvědčen, že některé by rády byly alespoň z části jako ona.
[1] SVOBODOVÁ, Růžena. Černí myslivci. Odeon, Praha, 1971
