Kniha: Maryša
Autor: Vilém a Alois Mrštíkovi
Přidal(a): Niki
Společensko- historické pozadí
2.polovina 19. Století (1896), doba vlády Františka Josefa I., říjnový diplom – oslabení absolutismu. Centrálně řízená Habsburská monarchie byla přeměněna na dualistické Rakousko-Uhersko. Monarchie byla tak rozdělena na dvě části: Předlitavsko (země rakouské a české) a Zalitavsko (Uhry). Na národní a politické požadavky Čechů a Slováku nebyl brán zřetel, naopak došlo k nové germanizační vlně. 70. léta byla ve znamení společenského rozčarovaní po Rakousko-uherském vyrovnání. Českých zemích se rychlým tempem rozvíjelo hospodářství, vyššího kvalitního stupně dosáhlo zvláště po krizi 1873. Rozvíjela se žurnalistika. Roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo a byl založená tělovýchovný spolek Sokol. V roku 1868 byl položen základní kámen Národního divadla.
Architektura
- Novogotický sloh- Lednice, přestavba Karlštejnu
- Novorenasence- Národní divadlo
Hudba
- Bedřich Smetana- symfonická báseň Má vlast , opery Libuše, Dalibor, Prodaná nevěsta
- Antoním Dvořák- opery Čert a Káča, Rusalka
- Leoš Janáček- Liška Bystrouška
Doba vzniku hry Maryša teda rok 1894, je v české literatuře obdobím plného uplatnění realismu. V prozaické tvorbě tehdy dominovala historická próza Ailose Jiráska a Zikmunda Wintera, romány z vesnického prostředí byly typické především pro tvorbu Karla Václava Raise či Terezy Novákové. Hojně zastoupena (např. pracemi Vilema Mršíka, Karla Matěje Čapka Choda) byla i sociální próza z mětského prostředí. V dramatické tvorba převládalo na konci 80. let nad historickými hrami realistické dramata, odrážející situaci a problémy člověka konce 19 století. Děj byl podám objektivně, civilním jazykem (často i didaktikem), což podtrhovalo autenticitu promluv jednotlivých postav s reálnými, neidealizovanými charaktery. Průkopníkům realistický her pateří zejména bratři Mrštíkové (Maryša), Gabriela Praissová(Gazdina roba a Její pastorkyňa) a Ladislav Stroupežnický (Naši furianti).
Autoři (život, vlivy, další tvorba)
Autory tragedie Maryša jsou bratři Mrštíkovi. Oba se narodili v Jimrámově u Nového Města na Moravě, starší z bratrů, Alois, působil značnou část života jako učitel na jihomoravské venkově. Jako správce školy v divadlech u Hustopčí poskytl zázemí Vilémovi i zbytku rodiny. Vilém Mrštík prožil studentské léta v Praze, studium právnické fakulty však nedokončil. Na konci 80. let 19 stolení se přestěhoval za bratrem do Divák. Zabýval se překlady ruským realistů, psal studie o francouzském naturalismu, přispíval do mnoha časopisů např. Ruch, Zora či Lumír, věnoval se i kritice výtvarného umění. V roce 1895 se Vilem stal jedním ze signatářů manifestu České moderny. Pod vlive tvůrčí krize a emoci spáchal sebevraždu.
Tvorba bratří Mrštíků je úzce spjata s Moravou, okolím Brna. Bratři při psáni Maryši čerpali ze života na vesnici, ovlivnila je tradice i folklor. Hlavním postavu pak inspirovali životní osudy Marie Turkové z Těšan u Židlochovic
- románová kronika z moravského venkova Rok na vsi
Vilém Mrštík
- román s lyrickými prvky Pohádka máje (inspirovaný Vilémovou nenaplněnou láskou k neteři básníka Vítězslava Hálka)
- sociální román z městského prostředí Santa Lucia
- román Zumři ze studentského prostředí Vilém nedokončil
Rozbor díla: Maryša
Obecná charakteristika díla ( literární druh, žánr, doba vzniku)
- Literární druh je založen na ději, který se odvíjí zejména prostřednictvím přímé řeči, text se člení na jednotlivé promluvy i kurzivou odlišené scénické poznámky , jedná se drama. Celá divadelní hra má vážný děj a tragický závěr, jde tedy o literární žánr tragedie
- Drama je literární druh, který má děj. Jde však o text předváděn na jevišti, tvořený promluvami postavy (dialogy a monology) a scénickými a režijními poznámky, které informuji o tom, kdo je mluvčím repliky, přibližuji mimiku, gesta a chováni postav na jevišti. Drama má už od antiky dva základní žánry komedii a tragedii.
- Dílo vzniklo v roce 1894. Řadíme ho do období Českého realismu.
Organizace jazykových prostředků (próza, slovní zásoba)
- Pro jazykovou výstavbu Maryši je charakteristické užití dialektu (v celé knize). Postavy v promluvách nepoužívají spisovnou češtinu, ve srovnání se spisovnou češtinou jsou patrné hláskové změny jako jako ou se mění v ó (mó ženó, budó), ej v e (podívé se), místo šť je šč (ščasná), v první slabice odpadá j, k (enem, sem, dyž). Na základě těchto dílčích změn je možné soudit, že jde o jazyk s prvky hanáckého moravskoslezského (hanáckého) nářečí. Scénické poznámky- využití písní, krojů, hudby (například loučení s rekruty)
- Maryša v promluvách používá méně nářečí, autoři chce ukázat jak školní vzdělaní neřečí vytlačuje.
- Nářečí je jazykový útvar nespisovné češtiny, používaný na určitém místě jako jazyk běžné komunikace.
Tematická výstavba (téma, postavy, děj a kompozice, prostor čas)
- Téma- obraz majetkový rozdílů na vesnici, nešťastný život dívky Maryši v manželství z donucení rodičů
- Postavy- hlavní
- Maryša – selská dívka, mladá citlivá, miluje Francka, na nátlak rodičů si vzala Vávrů
- Sedlák Lízal a Lízálka – Maryšini rodiče, krutí, bezcitní, přísní, tvrdé jednaní s dcerou, otec lidštější než matka
- Mlynář Vávra – vdovec s třemi dětmi, manžel Maryši, krutý, sobecký, náladový, agresivní
- Francek – věrný, statečný, hrdý, miluje Maryšu, syn Horačky
- Postavy- vedlejší
- Rozára – služka
- Horačka – Franckova matka
- Stařena – Maryšina babička
- Hospodský – Franckův poručník
- Pavel – řeznický tovaryš
- Hrdlička – obecní sluha
- Vojtěna, Rozsívalka, Hrdličková, Krištofl – nádenice a nádeník
Děj
Na Moravské vesnici se rozvijí osudový příběh mladé dívky Maryš, kterou její otec Lízal donutí ke sňatku se starším bohatým vdovcem, mlynářem Vávro. její milý, Francek, odchází na vojnu. Maryša je v manželství nešťastná, i otec jí lituje. Francek se vrátí do vsi, jeho nabídku k útěku do Brna však Maryša odmítá. Poté, co žárlivý a prudký Vávra ohrozí Franckův život, zoufalá Maryša nemilovaného muže otráví a zděšena vlastním činem se dovolává božího litování.
Kompozice
- 1.dějství – expozice: základní situace- jednání Lízala a Vávry o věno, loučení rekrutů (mezi nimi Francek kterého Maryša miluje)
- 2.dějství – kolize(zápletka)- Maryša odmítá sňatek s mlynářem Vávrou (prosí matku, ptá se babičky, prosí otce, rozmlouvá s Vávrou), nakonec souhlasí
- 3.dějství – krize (vyvrcholení)- návrat Francka, setkání s Maryšou spory o věno pokračují
- 4.dějství – peripetie (obrat ve vývoji dějství)- otec Lízal lituje Maryšu, chce ji vzít domů, Francek ji láká do Brna, Vávra mu vyhrožuje a střílí po něm
- 5.dějství – katastrofa (závěr)- Maryšino rozhodnutí- otrávila nemilovaného muže, Vávra umírá, Maryšino přiznání
Prostor a čas
- Prostředí slovanské vesnice, konec 19. století (1886)
Význam sdělení (hlavní myšlenka)
- Manželství pro peníze a majetek nemůže být šťastné (věková nerovnost, bez citových vztahů). Protiklad opravdového citu a touhy po bohatství. Rozhodující úloha peněz na vesnici a síla předsudků v tehdejším životě.
Inspirace literárním dílem
- Maryša představovala jednu z průkopnických her českého divadelního realismu. Realistické venkovské drama však bylo ve vývoji českého divadla jen epizodou a Maryša pozdější podobu české divadelní tvorby výrazněji neovlivnila. Na přelomu 19. a 20. století se totiž v dramatické tvorbě začaly uplatňovat nové směry, především impresionismus (Fráňa šrámek) a symbolismus (Viktor Dyk), oblibu si znovu získávalo i historické drama a pohádkové hry- Julius Zeyer.
- Maryša se stalo hrou, která je i v současnosti trvalou součásti repertoáru předních českých scén.
- Filmovou verzi Maryši natočil v roce 1935 režisér Jiří Rovenský.
Literární kritika
Tragedie Maryša nebyla po premiéře v Národním divadle v roce 1894 přijaté kladně jednohlasně kladně, kritici jí vyčítali zejména slabou motivaci Maryšina rozhodnutí na konci hry, úspornost výrazu i šokující námět. Drama však ocenil významný kritik František Xaver Šalda.
V současnosti je hra bratrů Mrštíkových součástí klasického repertoáru českých divadel, neustále přitahuje pozornost výrazným divadelních režiséru (např. Jan Antonín Pitinský čí Mladimít Morávek) a její inscenace často představují umělecky velmi osobité počiny. Maryša patři mezi nejpřekládánajší česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.
Tragedie provokovala svou výraznou úsporností i realistickým námětem. Premiéra hry se měla konat v roce 1894 v Národním divadle, ředitel z opatrností rozhodl, že hra bude uvedena pouze na zkoušku v odpoledním představením pro venkovské publikem.
