Kniha: Matka
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): K.a.t.e.
Vydal Československý spisovatel v Praze 1958 ke dvacátému výročí autorova úmrtí.
…hra, k níž autorovi dala myšlenka jeho žena, látku doba, kterou prožíváme, a podnět obrázek vdovy, klečící na jednom ze soudobých bojišť.
– vrcholné Čapkovo drama z roku 1938
– odsouzení války – ničí lidské hodnoty a životy, staví proti sobě i nejbližší
– pasivitou nebo neúčastí nelze zachraňovat ohrožený návod
– výzva k boji proti nelidskosti a násilí + varování (nadčasovost)
– úvaha nad podstatou hrdinství (mužský a ženský postoj k životu)
- střet dvou názorů na život:
- mužský – dosáhnout v životě něčeho velkého a třeba za to položit i život
- ženský – milovat a chránit svou rodinu.
– kontrast světa živých a mrtvých (ožívající vzpomínky, mrtví se pohybují zcela přirozeně ve svém starém domově, vypadají jako živí…neboť žijí dál v představách své matky; jsou mrtvi jen tím, že už je ona nemůže vzít do rukou – a že nadělají o něco míň hluku než my živí.)
– působivé dialogy, fiktivní rozhovory matky s mrtvými
Doba a místo děje: blíže neurčené místo a doba – pravděpodobně Španělsko a občanská válka v pol. 30. let
Prostředí měšťanské rodiny – scénu tvoří otcův pánský pokoj, kde je mnoho zbraní, loveckých trofejí, exotických suvenýrů, knih map a dalších věcí přivezených z cest po koloniích.
Hl. postavy:
– Matka Dolores – statečná a laskavá, silná unést bolestné ztráty blízkých osob, láska k mrtvým, obava o živé, vztah k rodině jako nejvyšší hodnotě, rozhodné gesto v závěru
– její synové
- moudrý Ondra – lékař, zemřel v Africe jako oběť svých pokusů na lék proti žluté zimnici
- cílevědomý Jiří – pilot, havaroval, když se chtěl s letadlem pokusit o výškový rekord
- dvojčata Kornel a Petr– zahynuli v občanské válce
- Kornel – zastánce buržoazní diktatury, zemřel v bojích v ulicích
- Petr – zastánce proletářské revoluce, zatřen a popraven
- Toni – citlivý, tichý, pozorný, píše básně, odmítá válku, ale je si vědom povinnosti bránit vlast
– Otec – vojenský důstojník, zahynul v boji s domorodci v koloniální válce v Africe
Děj:
Dvojčata Petr a Kornel řeší šachovou partii a chtějí, aby jim jejich nejmladší bratr Toni ukázal verše. Toni si to rozmýšlí, ale nakonec si bratři verše přečtou a pochválí ho. Toni je snílek s bohatou představivostí a bratři konstatují, že by se mohl stát básníkem. Petr a Kornel se spolu neustále přou, v zemi se chystá k občanské válce a Petr a Kornel jsou stoupenci nepřátelských stran. Petr je na straně černých, kteří chtějí, aby vládli v zemi chudí a utlačovaní, Kornel je na straně bílých, kteří chtějí udržet v zemi dosavadní pořádek. Přesto se mají rádi.
Matka zůstala sama s pěti syny, otec, který byl vojákem v koloniích, zahynul jako hrdina. Toni se narodil jako pohrobek po otcově smrti. Když chlapci odejdou z pokoje, zadívá se matka na otcův portrét na stěně a začne s ním mluvit. Nejdříve jen s otcem, později i s Ondřejem, který zahynul v Africe, kde jako lékař pomáhal bojovat proti epidemii žluté zimnice a sám se nakazil. Matka s oběma muži mluví jako s živými. Vypráví otci, jak to bylo těžké při malé vojenské penzi vychovat pět synů. Otec to chápe, ale ujišťuje ji, že nemohl jednat jinak, musel dokázat svému plukovníkovi, že se nebojí jít na smrt. Matka vyčítá i nejstaršímu synovi, jak ho lákali daleké kraje a tam zahynul. Přichází Ondra a vysvětluje matce, že povinnost lékaře je pomoci nemocným. Do pokoje vchází Jiří, který překonal výškový rekord, ale při sestupu na zem se letadlo porouchalo a zřítilo se. Matka chápe, že přišla o dalšího syna. Oba muži Jiřího hájí a říkají, že je hrdina.
V zemi se válčí, strana bílých vítězí. Petr je uvězněn jako rukojmí. Jestliže strana černých bude pokračovat v boji, rukojmí budou popraveni. Matka si nemůže vysvětlit, proč je Petr uvězněn. Chce jít za Petrem do vězení, ale Kornel ji od toho zrazuje. Na ulici se ozvou výstřely. Kornel odchází s puškou. V pokoji se objevuje Petr, matka ho chce obejmout. Petr uhýbá, ona pochopí, že je mrtev a omdlí. Všichni mrtví se u ní sejdou a rozmlouvají.
Když se matka probudí, přichází Toni a říká, že Kornel odešel bojovat. Kornel je zabit v pouličních bojích. Matce zůstal jen Toni, přichází za ní a prosí o to, aby směl jít bojovat. Matka mu vysvětluje, že nikoho kromě jeho nemá, a nechce ho pustit. Celá rodina s matkou rozmlouvá, přesvědčují ji o povinnosti a hrdinství, ale ona si stále stojí na svém. Hlasatelé v rádiu vyzývají všechny k obraně země. Matka je neústupná, ale když uslyší v rádiu, že nepřítel zaútočil na školu a střílel do malých školáků, něco se v ní zlomí, ze stěny bere zbraň a podává ji Tonimu s jediným slovem: „Jdi!“
Matka, která ztratila skoro celou svoji životní radost, pochopí, že nestačí jen zachraňovat své děti, ale musí obětovat i posledního syna, aby hájil vlast a zachránil jiné děti a matky.
Matčina výzva v závěru hry je poselstvím autora k národu, aby se na obranu vlasti vzepřel bezpráví nepřítele.
Citáty:
Dějství druhé str. 222
JIŘÍ nad svým sešitem: Víte, ono se řekne….umřít za něco velkého: za vědu, za vlast, za víru, za spásu lidstva nebo co; ale když je člověk v tom –
ONDRA: − tak to vypadá jinak, já vím. Kdyby se lidé dovedli představit, jak při tom člověku je, tak by se ….snad…míň oháněli tím, jak je krásné….za něco umřít. Krásné! Já jsem moc krásného na své smrti nenašel.
PETR: Já taky ne, člověče.
Dějství třetí str. 246
MATKA: Co s tím? Vidíš, tomu vy právě nerozumíte. Vidíte, každá ta maličkost mně i teď připadá tisíckrát důležitější než všechny vaše výpravy a války. A víš, proč? Protože já máma jsem z vás měla jen ty maličkosti. Já jsme vám mohla sloužit jen v těch maličkostech. To byl můj svět. Jak jste se vzali do hlavy něco velikého, už jste se mi nějak vysmekli z rukou – Ani jste se mi nemohli do očí podívat, jako byste měli špatné svědomí. Tomu ty nerozumíš, maminko! Teď máte zas něco za lubem, něco vašeho, něco velikého –
…
MATKA: Ano, svou službu. Já měla taky svou slávu, a to jste byli vy. Já měla svůj domov, a to jste byli vy. Já měla svou službu, a to jste byli vy, vy, vy – Tak mně vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky já, proč celé dějiny světa jsem to jenom já, já máma, já ženská, kdo musí tak hrozně platit za vaše veliké věci!
Dějství třetí str. 252
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIONU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k amplionu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem … roztrháno.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
TONI hledá na mapě: Kde to je…kde to je…
MATKA stojí jako zkamenělá: Děti! Malé, usmrkané děti!
Ticho.
MATKA strhne se stěny pušku a podává ji oběma rukama TONIMU. S velkým gestem : Jdi!
