Kniha: Matka
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): Jirka
Matka
– dílo patří k meziválečné próze (demokratický proud)
– problémy s hranicemi ČSR po válce, součástí státu byla Podkarpatská Rus
– prezidentem byl Masaryk – po něm Beneš = demokratická země
– ČSR byla jedno z nejvyspělejších zemí Evropy, tzv. zlatá léta
– počátkem 30. let byla hospodářská krize (objevují se radikální hnutí)
– v Německu nástup Hitlera k moci, tlak na ČSR, politika usmiřování, budování pohraničního opevnění, mnichovská dohoda => 2. republika
– česká literatura ztrácí vlastenecké poslání a rozvíjí estetickou funkci, dochází k prolínání uměleckých disciplín a žánrů
– hudba: Suk, Janáček, Bohuslav Martinů, Jaroslav Ježek – jazz (Osvobozené divadlo)
Proletářská poezie (Devětsil):
Jiří Wolker – Host do domu, Svatý kopeček, Těžká hodina
Vítězslav Nezval – Most, Pantomima, Básně noci, Zpěv míru, Křídla, Chrpy a města, Pan Marat, Jak vejce vejci
Konstantin Biebl – Nový Ikaros, Nebe peklo ráj, Bez obav
Josef Hora – Hladový rok, Struny ve větru
Jindřich Hořejší – Hudba na náměstí
František Halas – Sépie, Kohout plaší smrt, Staré ženy, Torzo naděje, Já se tam vrátím
Jaroslav Seifert – Všecky krásy světa, Píseň o Viktorce, Přilba hlíny, Město v slzách, Samá láska
Vilém Závada – Jeden život, Polní kvítí
Jan Zahradníček – Pokušení smrti, Jeřáby
Jakub Deml – Moji přátelé, Šlápěje
Jiří Orten – Čítanka jaro, Elegie
Legionářská literatura:
Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
František Langer – Velbloud uchem jehly, Železný vlk
Josef Kopta – Třetí rota
Demokratický proud:
Členové redakce Lidových novin.
Téma: všestranný pohled na soudobou společnost, kritičtí, ale nedostatky nechtějí odstranit revolucí, ale reformami. Humanisté – zájem o prostého člověka a jeho obyčejný, každodenní život. Člověk měřítkem všeho, má mít možnost bez omezování se rozvíjet. Proto vystupují
protifašisticky. Politicky – liberálové – přívrženci „hradního křídla“ české politiky
(demokratického levého středu) a prezidenta TGM. Filozoficky – přívrženci pragmatismu:
pravdivé je to, co je prakticky užitečné, co se osvědčí v praxi. Pro každého je užitečné něco
jiného, tedy pro každého je pravda něco jiného, tedy neexistuje jediná univerzální pravda, ale množství (pluralita) pravd, pravda je jen relativní.
Karel Čapek
– nejvýznamnější představitel demokratického proudu v české literatuře
– narodil se jako syn lékaře v malých Svatoňovicích
– studia gymnázia, filozofie, doktorát z estetiky
– novinář – Národní listy, Lidové noviny; přispěl k rozvoji fejetonu (vtipný krátký novinový článek, vyjadřuje názor autora) a sloupku (kratší novinový článek, také vtipný, kraší než fejeton)
– kritický vůči nedostatkům, východisko vidí v napravování a přesvědčování
– terčem útoků fašistů, obává se války
– přátelství s T. G. Masarykem (dílo: Hovory s TGM)
– obdivuje rozvoj vědy a techniky, ale bojí se, aby věda neovládala člověka
– miluje lidi, přiklání se k lidství (člověk člověku člověkem)
– pragmatik (pravda je subjektivní; dobré je to, co je pro člověka užitečné); celý život věří v lidský rozum, je velmi vzdělaný
– po Mnichovu nechce žít, v prosinci 1938 umírá
– tvorba je rozsáhlá a osobitá, některá díla napsal se svým bratrem Josefem
– psal kritiky divadelních her, dramaturg Vinohradského divadla
Dílo:
Spolu s bratrem Josefem: Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu
Trapné povídky, Loupežník, RUR, Věc Makropulos, Továrna na absolutno, Krakatit, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy; cestopisy: Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska; Hordubal, Povětroň, Obyčejný život; Válka s mloky; Bílá nemoc, Matka, První parta, Devatero pohádek (Velká policejní pohádka, Psí pohádka), Dášeňka čili život štěněte
Práce nebeletristická: Hovory s TGM, Francouzská poezie nové doby
Josef Čapek – Básně z koncentračního tábora, Lelio, Stín kapradiny, Kulhavý poutník
Karel Poláček – Bylo nás pět, Muži v offsidu, Povídky pana Kočkodana
Eduard Bass – Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek
Imaginativní próza:
Vladislav Vančura – Pekař Jan Marhoul, Markéta Lazarová, Rozmarné léto,
Pole orná a válečná
Levicově orientovaná próza:
– byl velký vliv marxistické filozofie
– ve 30. letech se rozvíjel social. realismus – dílo musí mít společenskou fci, musí být ideologické, nakonec až estetické, vliv SSSR
– autoři se sice snaží postihnout člověka v jeho vztazích k okolo, ale jednoznčně sympatizují s proletáři (nízká estetická hodnota)
Ivan Olbracht – Anna proletářka, Zamřížované zrcadlo, Žalář nejtemnější, Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí
Marie Pujmanová – Pacientka dr. Hegla, trilogie: Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti; Pod křídly, Předtucha
Marie Majerová – Siréna, Nejkrásnější svět, Havířská balada
Psychologická próza:
– texty, které vykreslují duševní život
– autoři jsou ovlivnění Freudovou psychoanalýzou, procesy podvědomí se staly zdrojem inspirace, ale i spekulace
– na vývoj měli vliv zejména Kafka a Dostojevský
Václav Řezáč – Nástup, Slepá ulička, Větrná setba, Černé světlo
Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe
Jarmila Glazarová – Advent, Vlčí jáma
Egon Hostovský – Ghetto v nich, Žhář, Případ profesora Körnera
Katolická próza:
– autoři zdůrazňovali úctu k zemi a půdě, ale i hlubokou víru v Boha
– časopisy Řád a Akord
Jaroslav Durych – Bloudění, Rekviem
Jan Čep – Dvojí domov
Německy psaná próza v českých zemích:
Franz Kafka – Zámek, Proměna, Proces
Gustav Meyrink – Golem
Egon Erwin Kisch – Zuřivý reportér
– dominantní vztah je k půdě, půda formuje morálku, je předpokladem existence člověka, autoři popisují úděl venkovanů
– důležitou roli hrají tradice, rodinné vazby, příroda
František Křelina – Hubená léta
Josef Knap – Puszta
Vojtěch Martínek – Černá země, Kamenný řád
Meziválečná próza se rozvíjela i ve světě:
a) USA
– vznikla skupina ztracená generace (základním tématem je skepse a zklamání, rozklad lidských a společenských hodnot, hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury)
Ernest Hemingway – Sbohem, Armádo; Stařec a moře, Komu zvoní hrana
William Faulkner – Absolone, Absolone!; Vojákův žold
Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby, Něžná je noc, Na prahu ráje
Theodore Dreizer – Americká tragédie, Sestřička Carrie
John Steinbeck – Hrozny hněvu, O myších a lidech
Henry Miller – Obratník raka
b) Francie
Romain Rolland – Dobrý člověk ještě žije, Jan Kryštof
Henry Barbusse – Oheň
Anatole France – Historie našich dnů, Ostrov tučňáků
André Gide – Návrat ze SSSR
Francois Mauriac – Polibek malomocnému, Pustina lásky
Antoine de SAINT-EXUPÉRY – Malý princ, Válečný zajatec, Kurýr na jih, Citadela
c) Německo
Heinrich Mann – Profesor Neřád, Mládí krále Jindřicha IV.
Thomas Mann – Buddenbrookové, Doktor Faustus
Lion Feuchtwanger – Žid Süss, Židovka z Toleda, Lišky na vinici
Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid, Tři kamarádi, Černý obelisk, Nebe nezná vyvolených, Cesta zpátky, Vítězný oblouk, Jiskra života
Egon Ervín KISCH – Pasák, Zuřivý reportér, Pražská dobrodružství, Tržiště senzací, Pražský pitaval
d) Anglie
John Galsworthy – Sága rodu Forsytů
Virginia Woolfová – K majáku
George Bernard Shaw – Svatá Jana, Pygmalion, Živnost paní Warrenové
James Joyce – Odysseus
e) Rusko
– zvláštní postavení mezi literaturami (Stalinův režim) – spisovatelé posíláni do koncentračních táborů
– rysy: vztah k vlasti, líčení krás přírody, psychologické prokreslení nitra, poutavé vyprávění
Michail Afanasjevič Bulgakov – Mistr a Markétka, Bílá garda, Zápisky mladého lékaře
Maxim Gorkij – Bosácké povídky, Matka, Do světa
Michail Šolochov – Donské povídky, Tichý Don, Osud člověka
Vladimir Majakovskij – 150 000 000, Oblak v kalhotách
Sergej Alexndrovič Jesenin – Píseň o velikém pochodu
Drama:
– členíme ho na jednání a obrazy
Schéma:
1) expozice – seznámení s jednajícími postavami a prostředím
2) kolize – je zde rozvíjena dramatická zápletka a určován vývoj konfliktu
3) krize – vyvrcholení dramatického konfliktu
4) peripetie – neočekávaná změna ve vývoji děje
5) katastrofa – konečný obrat směřující k vyřešení konfliktu
Matka
Protiválečné drama o 3 dějstvích inspirováno španělskou občanskou válkou. Používá se zde spisovný jazyk, občas hovorový, zvolací věty, převzaté cizí výrazy, nedokončené výpovědi, dlouhé pasáže, ve kterých matka náruživé líčí svoje pocity, válka bere matkám děti a matky trpí. Kontrast mužské a ženské mentality (muži touží po hrdinství, ale ženy si uvědomují důležité hodnoty). Dialogy, hlas z amplionu – pochybovatelů děje – volá mladé muže do války a ztotožňuje se s matkou – působí na obě strany – na matky a syny. Politické vztahy ruší rodinné (dvojčata stojí proti sobě – každý má jiný politický názor). Zbytečná úmrtí. Střetává se zde mužský a ženský pohled na svět (Sláva x Láska). Vyskytují se zde scénické poznámky.
Autorovo poslední dílo. Psal svá díla v období mezi první a druhou světovou válkou. Premiéra byla v únoru 1938 v Národním divadle.
Myšlenky:
– varování před válkou, která ničí vše
– nesmyslnost válek, války berou děti matkám
– válka má smysl, pouze bráníme-li nevinné lidi
Tato hra se hrála v Národním, Stavovském i Tylově divadle.
Hlavní postavy:
matka – vlastním jménem Dolores, citlivá, starostlivá, smyslem jejího života bylo jejích 5 dětí, neoblomná, nejdůležitější je pro ni rodina a láska, nenávidí válku
otec – vlastním jménem Richard, zahynul ve válce v Africe
Ondra – syn, lékař, zahynul v Africe při léčbě žluté zimnice
Jiří – syn, letec, zemřel při pokusu o rekord v létání
Petr – syn, dvojče Kornela, zajímá se o politiku, je v jiné politické straně než Kornel
Kornel – dvojče Petra
Toni – nejmladší syn, nejcitlivější, nejjemnější, nejvnímavější
Děj:
V pokoji zesnulého otce si povídají synové Petr a Toni. Toni píše básně a povídají si o bratrovi Jiřím, který se právě dnes pokouší o rekord v létání. Vejde Kornel, čistí zbraně, Petr si čte Toniho básně. Poté se Petr s Kornelem hádají u otcovy rozehrané šachové partie. Kornel chce, aby Petr hrál podle otcovy taktiky. Začnou spolu šermovat a Toni na ně křičí, aby přestali. Po „bitvě“ vejde matka, chlapci začnou uklízet, ale matka je vyžene z pokoje a uklidí pokoj sama. Zatemní pokoj a objeví se její zesnulý manžel Richard, Dolores mu vyčítá, že chlapce vábí do pokoje a že zemřel zbytečně, on tvrdí, že zemřel kvůli špatnému rozkazu a své hrdosti. Plukovník jim dal rozkaz, že mají bojovat na jiném místě, než opravdu bojovat měli, a proto přišli všichni o život. Je tomu již 17 let, ale Dolores mu to stále vyčítá, že on zemřít nemusel. Povídali si také o smrti nejstaršího syna Ondřeje, doktora, který odjel do Afriky léčit žlutou zimnici, nechal se štípnout nakaženým komárem a tak 3 dlouhé dny umíral pro vědu. V pokoji se objeví i Ondra a matka mu jeho smrt také vyčítá. Otec se ho zastává. Zatímco si ti 3 povídají, Petr a Kornel na zahradě střílí do terče. Matka upozorňuje otce, že Toni je jen její syn, protože se narodil až po smrti svého otce, a proto střílet nebude. Do pokoje vejde Jiří a matka je překvapená, že Jiří vidí otce a Ondru. Jiří se jí přizná, že jeho letadlo spadlo a on zemřel. Matka pláče. Na dveře klepe Kornel a oznamuje matce, že Jiří zemřel. Tím končí první dějství.
Toni v pokoji poslouchá hudbu, vejde Kornel ve vojenské uniformě a baví se o občanské válce, která právě probíhá, Petr je na straně černých a Kornel na straně bílých. Kornel povídá Tonimu, že je Petr zatčený a pokud se vzdají, Petra pustí, jinak ho zastřelí. Do pokoje přijde matka a ptá se po Petrovi, Kornel jí přesvědčuje, že Petra za pár dní pustí, ať za ním matka nechodí. Toni odchází a Kornel vysvětluje matce, proč se v ulicích válčí. Slyší několik výstřelů, Kornel odchází. Matka zůstává a přichází Petr, ten jí také oznamuje, že je mrtvý, matka omdlévá. Petr volá Ondru, aby se na maminku podíval. Přichází všichni mrtví. Otec se vyptává na důvod smrti Petra, ale nechápe ho, protože je jiná doba než dříve. Všichni si povídají o svých smrtích a pokračují v činnostech, které rádi dělali zaživa. Petr řeší šachy, Ondra si prohlíží své sešity, Jiří bádá nad výkresem a otec poslouchá gramofonovou desku. V rozhlasu slyší hlas ze strany bílých, který vyzývá černé, aby se vzdali, jinak budou střílet každého se zbraní v ruce. Matka se probouzí a všichni zmizí. Přichází Toni, venku se střílí. Toni povídá matce, že Kornel odešel bojovat. Konec druhého jednání.
Matka zamkla všechny zbraně, snaží se ochránit Toniho. Zapne rozhlas a slyší, že nepřítel využil občanské války a přešel hranice státu. Vypne rozhlas, po chvilce zase zapne a hlas vyzývá ženy, aby poslaly muže do války… vypne rozhlas… zapne rozhlas… vypne rozhlas. Přichází Toni, slyšel, jak ho hlas v rozhlasu volá, matka ho ale nechce pustit, chce ho ukrýt. Toni jí prosil, aby ho pustila do války. Nakonec ho přesvědčí, aby zůstal doma. Duchové vcházejí do pokoje, poslouchají pochod vojáků a rozhlas. Do pokoje přichází matka, nalézá tam všechny mrtvé, dokonce i dědečka. Petr s Kornelem si vzájemně dávali válku za vinu. Otec vymýšlí plán, všichni mrtví musí jít se svým národem do války. Otec přesvědčuje matku, aby pustila Toniho s nimi, ta ale nesouhlasí. Matka prohlásí, že už je nikdy nechce vidět. Matka prosila dědečka o radu, ten ji poradil, aby Toniho poslala do války. Matka se ptala také ostatních synů, jestli si myslí, že by měl jít, tvrdila, že je příliš slabý a citlivý. Ondra přiznává Toniho slabost a ostatní chlapci Toniho podceňují, že prý bude k ničemu. Jiří listuje ve svých sešitech, Kornel čistí kulovnici a otec zkoumá mapu. Matka zapne amplión a slyší, jak hlas volá do války muže. Najednou hlas čte zprávu, že loď Gorgona byla zasažena a potápí se, na palubě je i syn ženy z rozhlasu. Posádka chce naposledy nechat zahrát hymnu. Mrtví stojí a poslouchají hymnu. Matka si uvědomí, že i ta žena je matka. Ťuká Toni, matka vypne amplión. Matka opět zapíná rozhlas, kde slyší, že bylo zničeno město Villamedia a napadena obecná škola. Toni prosí, matka se zarazí (dojde jí, že umírají děti), strhne ze stěny pušku a řekne Tonimu: „Jdi.“
