Memento – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Memento

Autor: Radek John

Přidal(a): trcka10

 

 

 

 

Radek John

nar. 6. 12. 1954

–                    je český publicista, moderátor, spisovatel, scénárista a politik. Roku 1979 vystudoval scenáristiku a dramaturgiina FAMU. V letech 1980 – 1993 byl redaktorem a reportérem v týdeníku Mladý svět, do kterého přispíval reportážemi o narkomanech, vekslácích, prostitutkách, vlajkonoších, o panice kolem nemoci AIDS. Publikoval zde i série reportáží o Srí Lance a Tchaj-wanu. V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scénárista a spolupracoval i s televizí.

Od roku 1994 byl vedoucím redakce publicistiky v televizi Nova, v roce 2009 vstupuje do politiky.

Ve své literární tvorbě se zaměřuje především na problémy mladých lidí  – drogy, násilí, prostituci.

 

Dílo:

1980 Džínový svět – knižní prvotina, generační výpověď mládeže dospívající v 70. letech

1984 Začátek letopočtu (s I. Pelantem) – sociální a psychologické problémy svobodných matek

1986 Memento

Je autorem scénářů k filmům:

1980 Jen si tak trochu písknout, 1982 Sněženky a machři

1987 Proč? – rekonstrukce skutečné události vypovídající o vandalismu a surovosti mladých fotbalových fanoušků

1988 Bony a klid – otázka veksláctví, Tankový prapor – úprava románu J. Škvoreckého

Prachy dělajíčlověka…, Sněženky a machři po 25 letech

1990 Jak jsem viděl Ameriku – cestopisná reportáž z USA

 

Literární a dobový kontext

Literární tvorba Radka Johna se zaměřuje převážně na problémy dospívající mládeže- drogy, násilí, prostituci, rasismus, problematiku AIDS – což jsou témata, která zdánlivě v tehdejší socialistické společnosti neexistovala. Jeho knižní prvotina Džínový svět vychází v roce 1980, řadí se k prózám M. Bezoušky, P. Hájka, L. Němce, Z. Brabcové aj., které se pokoušely vytvářet obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let. R. John se zde snaží deníkovou formou zachytit pocity mládeže, jejich hledání hodnot, komplikovaný citový vývoj, vztah k rodičům.

Jeho další literární tvorba je úzce spojena s jeho profesí novináře a scénáristy – i zde si vybírá pro čtenáře atraktivní a aktuální, ale společensky ožehavá témata. Ve filmovém scénáři k filmu Proč? (1987) zrekonstruoval skutečnou událost o násilí a vandalismu fotbalových vlajkonošů, ve filmu Bony a klid (1987) přiblížil prostředí veksláků.

V roce 1986 vychází jeho nejznámější dílo – reportážní román Memento s drogovou tématikou.

Svojí tvorbou přispívá k odkrytí negativních projevů v soudobé společnosti, s nimiž byla veřejnost jen málo obeznámena.

Díla české a světové literatury, v nichž se objevují podobná temata :

I. Černík, L. Pecháček – Dobří holubi se vracejí – alkoholismus

P. Frýbort – Vekslák

J. Klíma – Náruživost (1983), Z. Zaoral – Pavučina – drogová závislost

Christiana F. – My děti ze stanice ZOO – zpověď německé narkomanky

 

Literární druh,žánr

Memento vzniklo na základě autentických materiálů, které John shromáždil jako redaktor Mladého světa. V roce 1983 se v jedné ze svých reportáží dostává mezi skutečné těžce závislé narkomany a sleduje jejich osudy, pocity, prohry. O nich a o devastujících účincích drog píše reportáž, která je otištěna v časopise a vzbuzuje velký ohlas. Toto vše se potom promítá do jeho nejznámějšího knižního titulu – Mementa.

Toto prozaické dílo je na pomezí uměleckého a publicistického žánru, formou se nejvíce blíží románu – zachycuje v daném prostředí osudy několika postav, hlavní dějová linie se větví a rozvíjí do dalších vedlejších epizodních motivů (přestože v době vydání Mementa přišli kritikové s tvrzením, že Memento není román).

Najdeme zde i prvky reportáže – podává autentické svědectví z prostředí, osobní zážitek i osobní blízkou znalost prostředí, přesné údaje o životním způsobu narkomanů, odborné lékařské pasáže.

Nad estetickou funkcí knihy převažuje věcná informativní stránka a také stránka apelativní.

 

Postavy a děj

Vnitřní charakteristika hlavní postavy je vykreslena převážně vnitřním monologem Michala, v němž odkrývá své psychické stavy, pohnutky, city.

Vnější charakteristika je realizována popisem fyzického vzhledu, který se vývojem děje může měnit. Příkladem je popis Evy v průběhu několika měsíců:

„Jak je ta noha strašně hubená, uvědomil si. Ale nejen noha. Nebyl by problém jí spočítat žebra jak školnímu kostlivci při biologii. A její prsa jsou právě jen ty dva hroty vystrčené proti světlu.“[1]

„Zakulatila ses mi v kriminále, uvědomoval si Michal, jak svíral Eviny boky. A zvětšily se ti prsa. Jak je to všechno naruby. Normální lidi v kriminále hubnou. Feťáci přibírají.“[2]

„Bílý pohublý obličej. Za tři neděle shodila nejmíň pět kilo. Prsa už jí zase mizí čertví kam. Věčně soucitná grimasa.[3]

 

Hlavní postava:

Michal Otava – zpočátku „obyčejný“mladý inteligentní kluk, který navštěvuje gymnázium, prožívá první neopětovanou lásku, generační spory s rodiči, kteří mu možná neprojevují dost citu (létají na dovolené a Michala nechávají u babičky, kde má značnou volnost). Život mu začíná připadat fádní, nudný, stereotypní a  šedivý – hledá svobodu a zážitky. Tu zpočátku nachází v útěcích z domova, postupně však přichází první zkušenost s drogou -silný pozitivní zážitek -droga mu dává pocit svobody a volnosti, dostává se díky ní do světa, kde není nic z toho, co ho ve skutečném světě štve. Všichni kluci i holky z party jsou velkorysí, přátelští, nad věcí, nedělají podrazy a nikomu neubližují….- alespoň tak to zpočátku Michalovi připadá. Michalovi nechybí kladné morální vlastnosti: uznává hodnoty jako je čestnost, láska, přátelství, smysl pro spravedlnost, solidarita… Ale jak mu droga postupně nahrazuje lidské vztahy a stává se jediným smyslem života, zůstává z nich už jen „pokřivená „ láska k Evě.  I když si uvědomuje fyzické a psychické následky své závislosti a několikrát se pokouší abstinovat – touha po droze je silnější, bez ní ztrácí jeho život smysl.

 

Vedlejší postavy:

O charakteru vedlejších postav se dozvídáme jen velmi málo; většinou z Michalových úvah nebo z jejich jednání ve spojitosti s Michalem.

Eva Popelková – dívka z party, přítelkyně, která s Michalem prochází celým příběhem. Během vztahu s Michalem se pokouší několikrát společně abstinovat, ale právě ona je většinou tím, kdo je stáhne zpět do drogového kolotoče. S Michalem otěhotní, plánují si „normální život“, ale po užití dávky o dítě přichází. V době, kdy je Michal ve vězení, spáchá sebevraždu – otráví se plynem.

Rodiče Michala:

matka – milá, starostlivá, ale trošku naivní – syna stále omlouvá a věří mu, snaží se mu do poslední chvíle pomoci, ochotná chránit syna před vším a před všemi.

otec – autoritativní, přísný, syna bije, ambiciózní vzhledem k synovi, snaží se o „chlapskou“ výchovu, nechce, aby mu syn dělal ostudu

Richard Růžička – vůdce party, který zkouší na ostatních účinky svých experimentů s drogami, dostává do závislosti další kluky holky, které následně vydírá; za dávku mu platí sexem (je homosexuál), je inteligentní, sobecký, egoistický

Dáša (dokáže na čas abstinovat, otěhotní a porodí dítě – později se ukáže, že pervitin brala i během těhotenství a dávala jej po kapkách i svému dítěti, aby neplakalo)

Honza – Michalův kamarád ze základní školy, zpočátku opravdový kamarád, i jeho ale droga změní a neváhá Michala vydírat, podrazit a stáhnout na dno

Zdeněk Majer, RomanKaras, Petr Kopal,Klára Kolářová, Honzova máma, lékaři, zdravotní sestra… a další

 

Děj románu se odehrává na přelomu 70. a 80. let 20. století v Praze a zachycuje asi 10 let života studenta gymnázia Michala Otavy. Ten touží po svobodě, nezávislosti a po nových zážitcích – poprvé utíká po neshodách s rodiči z domova, chodí za školu. Kamarád Honza ho přivádí do party lidí, kteří experimentují s drogami, tam také získává svoji první (možná i trochu nevědomou) zkušenost s drogou – dostaví se úžasné pocity; stereotyp a problémy se odsouvají do pozadí. Život je najednou vzrušující, dobrodružný a tajemný – a přitom je to tak snadné. V partě nachází i svou velkou lásku -Evu a společně začínají svůj život s drogou. Zpočátku si oba myslí, že s fetováním mohou kdykoliv přestat, stačí jen chtít – ale přichází vyhazov ze školy, první probuzení na záchytce, halucinace, absťák ….. oba se dostávají do silné závislosti na opiátech. Michal odchází z domova a žije s Evou, která přichází o zaměstnání a začíná nikdy nekončící koloběh života narkomana – shánění dávky, peněz na drogu, únava, deprese, absťáky, halucinace, které nemůže vyrovnat krátký pocit uvolnění a blaženosti po aplikaci drogy. Malá naděje a možnost zbavit se návyku přichází pro Michala s povolávacím rozkazem na vojnu – a i když první půlrok je nucen abstinovat, dokáže si sehnat opiáty i na vojně a maskovat jejich užívání. Po návratu domů začíná vše nanovo s ještě větší razancí, dostávají se do kolotoče, který nikdy nekončí – Michal jej v knize příznačně nazývá „tobogán“.Jízda se stále zrychluje a nejde zastavit –  ze závislosti na opiátech se stává závislost na pervitinu. Se zvyšováním dávek přichází i zhoršování zdravotního stavu, dochází na krádeže, vloupání do lékárny, předávkování, pobyt na psychiatrii, vězení, pokus o abstinenci, léčba….. následuje další selhání, další a další pády.

Rodiče se snaží Michalovi pomoci, nabízí mu pomoc i při hledání práce, ale vše bez úspěchu.

Jeden z posledních zoufalých pokusů o abstinenci přichází s Eviným otěhotněním, ale po požití dávky Eva potratí a kruh se zase uzavírá. Michal začíná vyrábět pervitin a stává se známým „vařičem“ v Praze. Následuje další pobyt ve vězení a v léčebně, kde se Michal dozvídá, že Eva spáchala sebevraždu. Hledá viníky a připravuje pomstu; trpí však paranoidní psychózou a podezírá všechny kolem sebe včetně vlastní matky. Uvaří smrtelnou dávku pervitinu a chce s ní potrestat ty, kdo podle něj zavinili Evinu smrt. Je to ale on, kdo se ocitá v nemocnici s předávkováním, odtud je přemístěn opět do léčebny.

Po propuštění z léčebny je nalezen vlastní matkou ve stavu hlubokého bezvědomí ve svém bytě a převezen do nemocnice. V nemocnici se po několika dnech z bezvědomí probírá, ale jeho mozek je těžce a nevratně poškozen nedostatkem kyslíku. Je proto převezen do psychiatrické léčebny pavilonu pro pacienty s trvalým poškozením mozku.

 

Kompozice a jazyk díla:

Kniha začíná autorovým věnováním „mrtvým i živým“, mottem knihy jsou dva citáty pražských lékařů, odborníků zabývajících se narkomanií.

Celá kniha je členěna do krátkých, asi dvoustránkových úseků, které na sebe volně navazují, (připomínají filmové sekvence a ve spojení s častými dialogy mohou poukazovat na autora jako scénáristu), dávají ději rychlý spád. Graficky je text rozčleněn do odstavců, kapitoly nejsou uvedeny, jednotlivé úseky jsou odděleny mezerou.

V díle se střídá retrospektivní kompozice s chronologickou. Začátek díla je náhlý, čtenář je okamžitě vtažen do děje. Příběh začíná okamžikem, kdy Michal leží předávkovaný mezi popelnicemi, myslí si, že umírá a zoufale se snaží přivolat pomoc. To se mu podaří a v nemocnici se začíná prostřednictvím jeho vzpomínek rozvíjet jeho příběh narkomana.

Pásmo vypravěče je tvořeno promluvou vypravěče v er – formě v minulém čase, do děje zasahuje jen málo; často vyjadřuje popis činnosti a posouvá děj. Pásmo postav tvoří promluva přímé řeči postav – jejich dialogem, monologem a v tomto díle hojně využívaným vnitřním monologem (vyjádřeným nevlastní přímou řečí nebo polopřímou řečí).. Promluvy jsou v přítomném čase a tvoří podstatnou část díla.

Z hlediska autorské perspektivy se jedná o vypravěče personálního (reflektora) – hrdina je hlavní postavou, není vševědoucí, ví jen tolik, kolik může vidět jeho postava.

V díle se jen málo vyskytují delší souvětí, převládají krátké věty nerozvinuté, neslovesné věty, větné ekvivalenty, jednočlenné věty (Hurá z práce domů[4] Zatraceně.[5]). Velmi časté je užití vět  infinitivních(Zavřít oči a usnout. Nevnímat.[6])a osamostatněných větných členů.

Často se vyskytují také tázací věty.

Tyto prostředky dávají ději prudký spád a posouvají děj prudce dopředu –může symbolizovat i rychlost, s jakou se dostává člověk do závislosti na droze a také rychlost, s níž dochází k rozpadu osobnosti.

 

Jazyk díla:

Převažuje obecná čeština jak v dialozích postav, tak i ve vnitřním monologu hlavního hrdiny.

Stěžejní v díle je vnitřní monolog hlavní postavy, které vyjadřují myšlenkové pochody, úvahy, pocity, pohnutky a psychické stavy Michala.

Co se týká slovní zásoby, často se objevují:

vulgarismy a nespisovné výrazy(např. „Dejchej, ty vole, dejchej!“[7])

slang a argot (např. „bonga“ – dozorci, „ pichna“ – injekční stříkačka, „perník“ – pervitin)

termíny– odborné výrazy z lékařských zpráv (Sestro, infúzi dextranu.“[8] Hnisavá tromboflebitida v pokročilém stavu[9])

figury: syntaktické – aposiopese (přerušená výpověď – zdůrazňuje dramatičnost situace)

„Otevřete zavazadlový prostor, pane řidiči…“[10]

 

Námět, téma, motivy

Titul knihy – Memento jesymbolický. Memento (z latiny) znamená:

varovnou připomínku, výstrahu nebo varování, že člověk je tvor smrtelný.

Námětem této knihy byl život mladých lidí v soudobé společnosti.

Téma– autentický životní příběh mladého kluka, který se dostává stále hlouběji do drogové závislosti.

Motivy jsou např. příběhy vedlejších postav–příběh Evy, její život s Michalem i bez něj, smrt, ale také různé epizody – pobyt na záchytce, v psychiatrické léčebně, ve vězení….

 

Význam a smysl díla

Smysl:

Autorovým záměrem bylo poukázat na nebezpečí užívání drog, které se projevují nejenom na fyzickém stavu člověka užívajícího drogy, ale především na jeho celkovém rozpadu osobnosti. Přestože v knize čtenáře nikdo nevaruje, nepoučuje, je kniha velmi silným varováním svým způsobem zpracování. Jde prakticky o několikaletý reportážní záznam postupného rozkladu a rozpadu osobnosti. Síla příběhu plyne především z autentičnosti – jak postav, tak prostředí, ve kterém se pohybují a které má autor dokonale zmapované. Nechává čtenáře nahlédnout do skutečného prostředí lidí závislých na drogách, ukazuje všechna stadia závislosti a především následky této závislosti – psychologické, fyziologické i mravní.

 

Význam:

Význam díla vychází především z doby, kdy vznikal – byl výjimečný svým zpracováním námětu drogové závislosti, v tehdejším Československu se jednalo o silně tabuizované téma, o kterém se téměř nemluvilo. Kniha mohla být brána i jako kritika právě malé informovanosti o nebezpečí užívání narkotik.

Dílo vzbudilo po vydání velký zájem – jak z řad mladých lidí, tak i z řad z generace jejich rodičů. O jeho významu svědčí i jeho překlad do 10 světových jazyků. Kniha byla i předlohou a inspirací i v dalších oblastech kultury:

• v roce 1987 byl román zfilmován režisérem Jiřím Věrčákem
• v roce 1990 – Petr Novák vytvořil rockovou operu Memento (texty – Michael Žantovský)
• v roce2008 dostal román podobu zvukové nahrávky –namluvil ji Richard Krajčo (společně s Borisem Carloffem složil i hudbu)

Pokud měla kniha působit jako varování, splnila svůj úkol dokonale. Přestože v ní nenajdeme žádná přímá varování, poučky, zákazy nebo varovné statistiky; ale surový popis autentického prostředí –popisy zdevastovaných bytů narkomanů, prostředí záchytek, psychiatrických léčeben, vězení, ale především autentický záznam fyzického, psychického a mravního chátrání člověka.

 

Literatura:

John R. Memento. Praha: Československý spisovatel. 1989 ISBN 80-202-0040-1

Dokoupil B., Zelinský M., a kol. Slovník českého románu 1945 – 1991. Ostrava: Sfinga. 1992

ISBN 80-900578-9-6

Dokoupil B., Zelinský M., a kol. Slovník české prózy 1945 – 1994. Ostrava: Sfinga. 1994

ISBN 80-85491-84-2

Galík J., Machala L., a kol. Panorama české literatury. Olomouc: Rubico 1994

ISBN 80-85839-04-0

Dolejší P. Školní slovník českých spisovatelů. Humpolec: Jas 2003. ISBN 80-86480-27-5

 

Internetové zdroje:

Radek John: Novinář a exšéf strany Věci veřejné

http://www.progboard.com/Nov-k-Petr/Memento/1000150

http://audioknihy.net/clanky/id/81/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Memento_(rom%C3%A1n)