Kniha: Mistr a Markétka
Autor: Michail Bulgakov
Přidal(a): Barcheeba
Michail Bulgakov:
- 1891 – 1940, sovětský prozaik a dramatik
- narodil se v Kyjevě
- absolvoval lékařskou fakultu
- 3x ženatý
- 1921 se přestěhoval do Moskvy a nastoupil do divadla jako režisér
- nepodporoval stalinistický režim – 1929 nesměl psát
- posledních deset let pracoval na díle Mistr a Markétka, které několikrát spálil nebo zničil a psal znovu
- 1940 umírá na onemocnění ledvin
- psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů
Mistr a Markétka:
- román napsán 1940, poprvé vydán 1966 (po autorově smrti) – cenzurovaná verze, kompletní verze byla vydána 1967
- satirický román, gtoteskní román
- magický realismus – v reálném prostředí, nadpřirozené postavy, kouzla, ďábel, černá magie, předpovídání budoucnosti
- námět – román o románu; o ďáblovi, který se vysmívá lidské společnosti a byrokracii
- spojení hrůzy a komičnosti → groteskní situace
- rálné vs. nadpřirozené prvky
- prostor – Moskva
- čas – 30. léta – nepodstatný, román je nadčasový
- hlavní děj je prokládán útržky z Mistrova románu o Pilátu Pontském, které se s dějem prolínají
- 3 příběhy: Mistr a Markétka, Woland, Pilát Pontský
- biblické prvky
- jazyk: expresivní výrazy, spisovná a nespisovná forma, subjektivní poznámky ke čtenáři
- mění vypravěčské styly podle toho, jaký příběh čtenářovi předkládá – v Pilátově příběhu je vyprávění sevřené, detailní, popisné; v Mistrově příběhu využívá různé jazykové roviny, aby charakterizoval různé postavy (např. expresivní projev Korovjeva nebo shovívavý tón Stravinského)
- vypravěč: er-forma
- okolnosti vzniku: Román vznikal v době, kdy se Bulgakov stal nežádoucím autorem. Jeho hry se nehrály, prózy nepublikovaly. 28. 3. 1930 se spisovatel obrátil dopisem na samotného Stalina se žádostí o možnost vycestovat nebo vydělávat i na živobytí u divadla. Od té doby byly některé jeho hry trpěny, ale perzekuce a drastické cenzurní zásahy pokračovali dál. MISTA MARKETKA byl psán uprostřed stalinského teroru a lze ho tedy považovat za alegorický obraz autorovy současnosti.
- podoba s Faustem – hlavní dvojice obou románů (Mistr+Markétka a Faust+Markétka) jsou téměř stejné, Faust i Mistr jsou nadaní lidé s velkými ideály, obě Marktéky jsou nakonec vykoupeny
postavy:
- Woland – ďábel, nedělá však vyloženě špatné ani dobré činy, jenom si utahuje z lidí a vysmívá se byrokracii
- Mistr – bezejmenný umělec, pronásledovaný režimem, zneuznávaný autor románu o Pilátovi Pontském, oddaně miluje Markétku, kritika jeho nevydaného románu ho zničí a dobrovolně odchází do blázince
- Markétka – nevěrná svému manželovi kvůli oddané lásce k Mistrovi, královské krve, schopnost snášet podivné a nepochopitelné situace
- Ivan Bezprizorný – nepochopený literát, skončí v blázinci
- Azazelo – démon, na konci pomůže milencům k vysvobození
- Kňour – mluvící kocour, výmluvný, lhář, mění podobu
- Korovjev – Wolandův sluha
- Ješua – Ježíš
- Pilát Pontský – galilejský prokurátot
děj:
Kniha začíná procházkou Berlioze s Ivanem Bezprizorným po parku, kde potkávají tajemného cizince. Cizinec – Woland jim vypráví o existenci Ježíše Krista, převypráví jim příběh Piláta Pontského a nakonec předpoví Berliozovi smrt na Patriarchových rybnících. Má ji zavinit Anuška, rozlitý slunečnicový olej a zasedání se nebude konat. Opravdu se tak stane, když si Berlioz běží zavolat, uklouzne na rozlitém slunečnicovém oleji a tramvaj mu uřízne hlavu.
Tento cizinec se objevuje na různých místech města Moskvy, vždy ho doprovází černý kocour, který se chová jako člověk. Způsobují v Moskvě zděšení a nechávají umírat lidi.
Ke konci se začíná odvíjet příběh Mistra a Markétky. V blázinci se Bosý ( umístěn po žalostném tvrzení, že ty peníze nikdy od nikoho nevzal ) setkává se sousedem z vedlejšího pokoje, který mu vypráví svůj smutný příběh o životní lásce Markétě Nikolajevně. Markétka je vdaná žena. K Mistrovi chodila každé odpoledne. Jednoho dne ji dal peníze, aby koupila letenky. Markétka se však už nevrátila. Mistr tedy spálil svoje celoživotní dílo – román o Pilátu Pontském.
Markétka je jednoho večera po natřené omlazujícím krémem unesena na koštěti Azazelem do jejich světa, kde se koná ples všech zavražděných. Neplánově odletí i její služka Nataša na praseti s jejím milencem. Za účast na plese a vzorné chování si Markétka může něco přát. Přeje si vidět opět svého milovaného Mistra. Ten se najednou před ní objevuje a za zaslíbení svých duší Azazelovi si mohou vrátit čas a pokračovat dále ve svých spokojených životech před rozloučením. Nastěhovali se opět do bytu Mistra, kde se nic nezměnilo, jako kdyby ho nikdy neopustili. Azazelo mu vrátil i jeho dílo, které měl schované v evidenci. Druhého rána po probuzení si pro ně oba přijde a polibkem je usmrcuje, s jejich dušemi pak létá nad městem, navštíví i Bezprizorného v pokoji, který si myslí, že jeho soused říkající si Mistr je mrtvý. Azazelo tvrdí, že teď mohou žít nekonečný život. Markétka políbí smrtelným polibkem i Bezprizorného, ale ten se nakonec probouzí ze snu.
Ukázka:
Sotva zapadli do stínu nesměle rašících lip, vrhli se ze všeho nejdřív k pestře pomalovanému stánku s nápisem “Pivo, limonáda”.
Ach ano, zde musíme upozornit na první zvláštnost toho neblahého májového večera. Nejen kolem stánku, ale dokonce ani v celé aleji, která vedla souběžně s Malou Bronnou, nebylo živé duše. V době, kdy se zdálo, že člověk doslova nemůže dýchat, a kdy slunce po tom, co rozžhavilo Moskvu, se kutálelo v suchém bezvlažném kouřmu kamsi za Sadový okruh, nikdo nepřišel pod lípy a nesedl si na lavičku; alej byla liduprázdná.
“Jednu minerálku,” požádal Berlioz.
“Minerálka není,” odsekla bůhvíproč uraženě prodavačka.
“A pivo máte?” zasípal Bezprizorný.
“Pivo přivezou k večeru,” odbyla ho žena.
“A co tedy máte?” zajímal se Berlioz.
“Oranžádu, ale je teplá,” řekla žena.
“Proboha, sem s ní!”
