Kniha: Mistr a Markétka
Autor: Michail Bulgakov
Přidal(a): Eliona
Zasazení autora do doby:
Román vznikal v době, kdy byl Bulgakovl v sovětském impériu nežádoucím autorem. Jeho hry se nehrály, prózy nepublikovaly. Byl jeho posledním dílem, shrnutím jeho života, řešil osud umělce (Mistra) vyvrženého totalitním systémem. Mám pocit, že když se Mistr loučil s Moskvou a životem, jako by to byl on sám. Poslední kapitoly již jen diktoval, kvůli nastávající slepotě, skončil pět dní před svou smrtí. Bulgakov se při psaní této knihy inspiroval hlavně Goetheho Faustem a je považován za zakladatele magického realismu.
Autor:
Narodil se v roce 1891 v Kyjevě. Vystudoval lékařskou fakultu kyjevské university. Účastnil se války v červeném kříži a byl dokonce vícekrát zraněn. Byl nějakou dobu závislý na morfínu. O tomto období napsal knihu Morfin. Na Kavkaze take sloužil jako armádní doctor, chytil tyfus a byl mu proto po válce zamítnut odchod s jeho rodinou do Francie. Nějakou dobu cestoval po Kavkaze a nakonec zamířil do Moskvy, kde mínil zůstat. Aby se uživil, začal pracovat jako novinář- fejetonista 1924 (Osudná vejce, Psí srdce). Konečně take začal psát hry, nebyly ovšem povoleny. Bílí generálové mu získali Stalinovu přízeň, osobně ho chránil a zaručil mu práci dramaturga, scénáristy a asistenta režie v Moskevském uměleckém divadle. Ivan Vasilievich, Last Days (Pushkin), and Don Quixote , Moliére také zakázány. Komedie Zojčin byt a Fialový ostrov byly společností nadšeně přijaty, ale kritikou strhány. Nakonec v roce 1929 státní cenzura zakázala publikaci jakéhokoliv jeho díla či hraní jeho her. Napsal Stalinovi z naprosté zoufalosti, vzápětí obrdžel hovor a byl tázán, jeslit skutečně chce odjet. B. řekl, že rus nemůže žit jinde než ve své domovině. Stalin tedy zařídil aby se mohl vrátit zpět do divadla, kde adaptoval Mrtvé duše Gogola pro jeviště. V roce 1932 se oženil již po třetí a Yelena Shilovskaya mu byla nejspíš předlohou k Markétce jeho nejznámějšího románu Mistr a Markétka, na kterém pracoval od roku 1928. B. byl velmi nešťastný, stýskalo se mu po rodině. Znovu požádal o opuštění Ruska, nebyl nikdy vyslyšen. Román dokončil slepý B. roku 1940 pět dní před svou smrtí, zůstal ještě dlouhou dobu v šuplíku, jako většina jeho ostatních děl. Zemřel na dědičnou poruchu ledvin.
Pro Bulgakowu satire je typické prolínání fantastickýh a realistických prvků, groteskní situacea zaměření se na důležité etické problémy.
Autorův záměr:
kritika Moskevské společnosti, řešení otázky dobra, zla, rokladný vliv strachu, upřímná láska
Místo a doba děje:
Dvě linie příběhu. První v Moskvě, v roce 1930, druhá v Jeruzalémě roku 30. Moskva se potýká s ďáblem, Jeruzalém s Bohem.
Hlavní postavy:
Mistr (jinak bezejmenný umělec, pronásledovaný kritiky i režimem) není veden touhou po maximálním individuálním poznání a peklo ho paradoxně zachraňuje před životem.
Woland (personifikace Ďábla) postrádá mefistofelskou aktivitu, neboť svět, který zapomněl na boj dobra se zlem, ho nudí.
Kocour Behemot (nepřesný český překlad: Kňour) – zakletý princ, vynikající žertéř a šprýmař, nejbližší z Wollandových společníků. Snad jen
Markétka je pro lásku schopna obětí.
Ivan Bezprizorný (mladý, naivní, leč zapálený sovětský básník, po setkání s Wolandem zešílí a na klinice se setká s Mistrem) představuje typického románového hrdinu každodennosti, činorodého a pohyblivého.
Umělecké kompoziční prostředky:
Druh: lyricko-epický
Žánr: Groteskní román
Umělecký směr: zakládá magický realismus
Jazyk: rozmanitý, zastává fuknci charakteristiky postav, er-forma
Kompozice: složitá, 2 dějové linie, zjevně nesouvisející, se na konci prolínají, chronologicky řazeno
Členění: 32 pojmenovaných kapitol, epilog
Autor navodil úžasnou atmosféru. Při ďáblově konání rychlým spádem děje a bizarností jednání a dialogů postav, při apokryfu naopak zpomalením, rytmizovaná próza nechává člověka vychutnat si starověký Jeruzalém, který sám autor podrobně studoval pro věrohodnost příběhu.
Zajímavá je absence charakteristik postav. Za ty hovoří jejich jednání, způsob vyjadřování.. Tak se taky v ději střídají různé jazykové roviny (Korovjevův expresivní projev, Stravinského shovívavý tón). Autor ponechává čtenáři poměrně velký prostor pro rozvinutí vlastní fantazie. Stejně tak na něm nechává smysl a pravdivost příběhu. Celou dobu se pohybujeme na pomezí reality a snu, výklad se tedy může různit podle víry a postoje jednotlivého čtenáře. Kniha mě velmi oslovila. Zaujal mě jak způsob podání, tak námět a filosofické pojetí knihy je mi blízké.
Námět:
V první linií příběhu se realita prolíná s abstrakcí a fantazií autora. Kromě poutavého, přitažlivého děje román poskytuje i mnoho informací o životě a poměrech v tehdejší Moskvě. Druhá linie, pronikající k nám skrze ústa ďábla a knihu Mistra je vlastně apokryfem na ukřižování Krista, kde se řeší vina a morální postoj Piláta Pontského.Výklad biblického příběhu je originální například tím, že Ježíše nechal do Jeruzaléma přijít pěšky, bez učedníků. Jediným pravým učedníkem mu byl Matouš. Pilát, aby se vyrovnal se svým svědomím, nechává zavraždit Jidáše Iškariotského. Na filozofické rovině se zde řeší evangelický konflikt pravdy a práva, otázka lidské viny a zbabělosti.
Obsah:
Děj románu je velmi komplikovaný, prolínají se v něm dvě linie příběhu. První v Moskvě, v roce 1930, druhá v Jeruzalémě roku 30. Moskva se potýká s ďáblem, Jeruzalém s Bohem.
Děj začíná rozhovorem básníka Ivana a redaktora Berlioze na Patriarchových rybnících v Moskvě o neexistenci Ježíše Krista. Přidá se k nim tajemný cizinec- ďábel a snaží se jim vymluvit, že ďábel a Ježíš vskutku existují.
Vypráví příběh o Pilátu Pontském (tím se dostáváme do druhé linie příběhu) a předpoví smrt Berlioze. Když se předpověď vyplní, chce básník Ivan cizince chytit. Ten se mu i přes největší snahy jakoby kouzlem vytrácí i s podezřelými kumpány, velkým kocourem, vytáhlým komikem Korovjevem a loupežníkem Azazelem. Ivan situaci nezvládne a je poslán do ústavu pro choromyslné.
Ďábel v Moskvě vystupuje pod jménem Woland a se svými společníky dále páchá škody. Lůžka ústavu se plní lidmi, kteří se s nimi potkali. Zde se také Ivan setká s Mistrem, který se zhroutil poté, co komunistický režim nepřijal jeho jedinečný román o Pilátu Pontském (úryvky z románu nás zas vtahují do druhé linie příběhu). S knihou mu pomáhala i jeho milovaná Markétka. Ta už se dlouhou dobu trápí, nevěda, kam její milý po té hrozné ráně – nevydání knihy – zmizel.
I ona se s přibližujícím úplňkem setkává s Wolandem. Ten za ní přichází s prosbou, aby hrála královnu na ďábelském plese, který se právě za úplňku koná. Zoufalá Markétka se upíše ďáblu a na jeden den se promění v divoženku. Kupodivu se své role zhostí velmi udatně a pro normálního smrtelníka neuvěřitelné a příšerné výjevy z bálu umrlců jí nijak neodradí, dokonce jakoby si jej užívala. Tak vidíme změnu Mistrovi oddané, láskou zoufalé Markétky v prostopášnou a otrlou čarodějnici.
Když vyjde slunce, přeje si jen jediné: aby byla s Mistrem a vše bylo jak dřív. Tak se stane a Woland oblíbiv si Markétku odkudsi vytáhne dávno zničené mistrovské dílo o Pilátu Pontském. Oba jsou šťastni.
Jenže za ďáblem přijde svatý Matouš, posel Ježíše, a žádá si Mistra a Markétku k sobě, tak se mu Mistrův román zalíbil. Woland musí vyhovět, a tak oba zabije. Ve stejnou chvíli zemře také nejmenovaný muž v blázinci a nějaká žena. Příběh tedy můžeme chápat jako pouhý výplod choré mysli. Každopádně příběh končí, když Mistr osvobodí Piláta, jehož špatné svědomí tížilo k zemi, a s Markétkou pokračuje do věčného domu a věčného klidu. Ďábel i se svými kumpány zamíří do temné propasti. Pilát kráčí do nebes a hovoří s Ježíšem.
