Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Autor: Arnošt Lustig
Přidal(a): abunting
Bibliografické údaje:
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2011 (poprvé vydáno roku 1964)
Místo vydání: Praha
Vydání: první
Počet stran: 144
Žánr: Novela
Rozbor jazykové stránky, kompozice díla:
Tuto novelu řadíme mezi díla druhé vlny československé poválečné prózy. Hlavním tématem je příběh mladé židovky, mající falešnou naději na záchranu díky své kráse, s tragickým koncem. Jako celek dílo zobrazuje bezohlednost a cynismus nacistů, kteří se neštítí ničeho, aby ze svých obětí vyždímali co nejvíce peněz. Děj se odehrává v průběhu druhé světové války ve velmi krátkém časovém úseku v Polsku a Německu. Příběh je inspirován skutečnou událostí z roku 1943. Dějový pohyb má podobu spirály. Neustále se vrací zpět do Osvětimi a v souvislosti s tím také střídavě roste a klesá nálada všech členů ve skupině. Dílo je rozčleněno do třech očíslovaných, chronologicky na sebe navazujících částí stejně tak, jako se účastníci dramatu ocitnou třikrát po sobě v táboře. Pokaždé ho však vzhledem k dosavadnímu vývoji vnímají jinak.
Próza je založena na kontrastu mezi tím, jak situaci vnímá čtenář a jak ji vnímají její protagonisté. Zajatci jsou zaslepeni nadějí, a proto jim nedocházejí ani Brenskeho narážky. Naproti tomu čtenář, kterému se dostává doplňujících informací od začátku tuší, jak celá věc asi dopadne. Text je možné místy chápat také jako ironii.
Příběh je vyprávěn v er-formě, přičemž vypravěč se zaměřuje na psychologii postav, které samy komentují děj ve vnitřních monolozích. Slovní zásoba je bohatá, spisovná. Objevují se hovorové výrazy, slova z židovského jazyka a vulgarismy. Kombinuje se slohový postup vyprávěcí a popisný. Hojně je užito líčení. V textu nalezneme dlouhá, složitá souvětí. Vyskytují se přirovnání a metafory. Bedřich Brenske v přímé řeči používá pleonasmy, což je použití více slov se stejným významem po sobě pro znásobení dojmu. Zajímavé je ve své době neobvyklé využití závorek. Textu také dodávají nový rozměr časté dvojsmysly.
Kniha je považována za nejzdařilejší Lustigovo dílo. Tento fakt je podepřen tím, že na rozdíl od ostatních děl v něm autor neprováděl žádné dodatečné úpravy. Příběh židovské dívky, která si zachovala důstojnost i ve chvíli, kdy měla být ponížena, se řadí mezi Lustigovy prózy o ženách ocitajících se ve vypjatých životních situacích. Dílo bylo rok po svém prvním vydání zfilmováno Antonínem Moskalykem a sklidilo velký úspěch i v této podobě. Zajímavostí je, že je autor napsal během jediné noci.
Hlavní postavy:
Kateřina Horovitzová
je mladá židovská tanečnice. Nachází se v období dospívání, kdy se mění z dívky v ženu. Je velmi krásná, sebevědomá a statečná. V rozhodující chvíli se na rozdíl od ostatních trpně nepodřídí, ale dokáže se vzepřít a všechny překvapit. Snaží se věřit a doufat v dobro, ale nakonec si uvědomí krutost okolního světa a postaví se jí na odpor, přestože ví, že to nemá smysl a na konečném výsledku situace to nic nezmění. Zastupuje ženský princip spojovaný s biblickými mýty.
Bedřich Brenske
je důstojníkem tajného oddělení německé armády. Navenek vystupuje velmi kultivovaně, zdvořile a uhlazeně. Budí dojem upřímnosti, laskavosti, korektnosti a spolehlivosti. Ve skutečnosti je však cílevědomým manipulátorem a profesionálním lhářem, který bez emocí plní rozkazy. Jelikož má krutou povahu, jeho úkol ho baví a se svými oběťmi si pohrává užíváním různých dvojsmyslů při svých projevech.
Herman Cohen
ač je zkušeným obchodníkem, zaslepen strachem o život si nepřipouští nic jiného, než šťastný konec a do poslední chvíle v něj věří. Chová se stejně jako ostatní podle rčení „naděje umírá poslední“. Nejdříve Brenskemu slepě důvěřuje, ale postupně začíná pochybovat. Je velmi bohatý a šlechetný. Zastupuje celou skupinu obchodníků a je jejich mluvčím.
krejčí, rabín Dajem z Lodže
jsou vězni židovského původu z koncentračního tábora v Osvětimi. Jsou otupělí a odevzdaní. Autor tyto postavy do příběhu zasadil proto, aby čtenáři osvětlovaly děj, pomohly mu předvídat klíčové události a odhadnout jejich další význam.
bohatí židovští obchodníci kromě pana Rappaporta-Liebena všichni snášejí veškeré vydírání a komplikace bez protestů až do úplného konce. Jedná se celkem o dvacet mužů včetně Hermana Cohena.
Hodnocení:
Do novely jsem se začetl tak, že jsem se nemohl odtrhnout. Je to krátká, ale přesto velmi působivá záležitost. Nejvíce na mne zapůsobilo užívání dvojsmyslů, které v kontextu nabývají hrůzných rozměrů. Ve zdánlivě běžných slovních obratech čtenář při hlubším zamyšlení náhle objevuje ohromující hrůznost příběhu a bestialitu pana Brenskeho, která je o to horší, že ji dokáže skrývat a vydávat za naprostou upřímnost. Jak sám říká: „Komu se chce nejvíc lhát, tomu je třeba hledět upřeně a bez přestávky do očí. Působí to nevinně a pravdivě.“ Kniha je velmi dobře napsána a doporučuji ji všem k přečtení tím spíš, že by měl každý vědět o zrůdnosti nacistických metod a cílů.
Zdroje:
LUSTIG, Arnošt. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 131 s. ISBN 978-80-204-2399-3.
Literatura pro 3. ročník gymnázia – skripta
Slovník české prózy 1945-1994. 1. vyd. Editor Miroslav Zelinský, Blahoslav Dokoupil. Ostrava: Sfinga, 1994, 490 s. ISBN 80-854-9184-2. (str. 232 – 234)
