Jméno práce: Můj ideál
Slohový útvar: Vypravování s prvky charakteristiky
Přidal(a): Niki
Můj ideál
Letní den jako ten dnešní ve mně vzbuzuje vzpomínky na den, kdy se mé sny staly skutečností…
Bylo to právě před rokem, kdy jsem se uprostřed parného letního dne procházela rozpálenými ulicemi historického centra Prahy. Měl to být obyčejný den, ale nakonec nebyl.
Bezmyšlenkově jsem procházela zapadlé uličky Starého Města s hudbou v uších, když jsem na něj narazila. Naše oči se setkaly jen na vteřinku, ale bylo to tak intenzivní, že jsem jeho pohled cítila i dlouho poté. I když bych si to přála, nestihla jsem zareagovat jinak, než se lehce usmát. On měl však pohotovější reakce a jeho tvář vykouzlila krásně hřejivý úsměv. V té chvíli jsme se však ani jeden na víc nezmohli a každý jsme dál pokračovali ve své cestě. O pár kroků dál mi došlo, že kluk na kterého jsem právě narazila, je vlastně muj ideál. V houpavé melodii písně, která mi právě zněla v uších jsem si zasněně sedla na nejbližší lavičku, zavřela oči a znovu si ho představila.
V mých představách stál vysoký krásný kluk sportovní postavy s tmavými vlasy a karamelovýma očima.Výraz jeho tváře doplňoval jeho kouzelný, ale lehce rošťácký úsměv a jemné ďolíčky ve tvářích. Oblečen byl do bíleho trika a sportovních kalhot. Sice jsem ho vůbec neznala, ale i tak jsem si představovala, že tak je to můj ideál fyzicky, bude to můj ideál i po duševní stránce. V mých očích to byl velmi milý a sympatický kluk, přesto ale né žádný „vzorňáček“. Pokud má být pro mě někdo ideálním člověkem, musí mít i své chyby. Ani já nejsem dokonalá, a tak to nevyžaduji ani po ostatních. Proto jsem si ho představovala jako trpělivého, obětavého, kamarádského, vtipného a společenského člověka, který má i své chyby.
V tu chvíli jsem ani netušila, jak moc blízko realitě jsem. Když jsem se vrátila zpět na „zem“ a otevřela jsem oči, zůstala jsem v šoku. Přede mnou nestál nikdo jiný než ON. Ten kluk, kterého jsem nedokázala vyhnat z mysli. S nepřítomným výrazem jsem z hlavy sundala sluchátka a on ze sebe vypravil : „ Ahoj, já jsem Michal“. A usmál se! Myslím, že nějakou chvíli mi trvalo, než jsem pochopila vše, co se dělo, ale na konci toho dne jsme měla v nohách několik kilometrů, v ruce Michalovo telefoní číšlo, na tváři jednu nezapomenutelnou pusu, ve vlasech jeho vůni a na tváři široký úsměv.
…No a dnes už je to rok, co je Michal nejen mým snem, ale zároveň mým partnerem a nejlepším přítelem. K mým představám, které byly mimochodem všechny pravdivé, se přidaly i jeho negativní vlastnosti jako občasná lenivost, tvrdohlavost a jeho absolutní pocit, že má ve všem pravdu. Ovšem i tak je to pořád přesně ten typ člověka, kterého jsem si vysnila a ve který jsem ani nedoufala, že jednou potkám.
Hodnocení: 1 = výborně
