Jméno práce: Náhoda
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Vendy
Stejně jako svět můžeme označit velkým, můžeme ho označit i malým. Mohou za to zřejmě náhody, které jsou velmi nečekané. A jedna taková náhoda se mi přihodila.
Stalo se to loni v zimě. Kamarádka slavila osmnácté narozeniny a já jsem samozřejmě nemohla chybět mezi pozvanými hosty. Sešla se nás velká parta a začali jsme pořádně slavit. Zábava byla skvělá, ale zdálo se mi, že někdo chybí. Rozhlédla jsem se po ostatních a uviděla jsem, že tu není náš kamarád Pavel. Bylo to dost divné, protože Pavlík nikdy nevynechal žádnou akci.
Otočila jsem se na oslavenkyni a zeptala se: „Kači, nevíš, jestli Pája přijde?“ Kača se na mě otočila se smutným výrazem v očích a řekla, že zřejmě nedorazí, protože cestou z Brna uvízl na dálnici v koloně. Bylo mi to líto, protože Pavel byl největším vtipálkem z celé skupiny. Nic se ale nedalo dělat, tak jsme se museli zabavit i bez něho.
Oslava končila kolem jedenácté hodiny večerní. Pomalu jsme se rozcházeli do svých domovů a já s nelibostí zjistila, že dnes budu muset jít sama. „Vendy, nemám tě doprovodit?“ zeptal se Dan. „Ne, díky. Já to zvládnu. Zbytečně by sis zašel,“ odpověděla jsem a vyšla ven.
Byla jsem už hodně unavená, takže jsem šla pomalým krokem. Když jsem procházela parkem, všimla jsem si, že někdo jde celou dobu za mnou. Měla jsem strach. Byla tma a v parku nikdo nebyl. Začala jsem zrychlovat. Osoba za mnou také. Bála jsem se ohlédnout. Propadla jsem panice a začala utíkat. Člověk, který mě sledoval, udělal ale to samé. Za malou chvíli mě dostihl a chytil za ramena. Začala jsem ječet.
„Panebože, proč ječíš?“ uslyšela jsem velice povědomý hlas. Otočila jsem se a uviděla Pavla „Co tady děláš? Víš, jak moc jsi mě vyděsil?“ osopila jsem se na něho. Škodolibě se na mě podíval a řekl: „Nečekali jste, že přijedu že? No upřímně řečeno to já taky ne, ale nakonec jsem se z té kolony nějak vyštrachal. Šel jsem za váma do Mlýna, ale už tam nikdo nebyl. A pak jsem si tě všiml a šel jsem za tebou. Když jsi začala utíkat, tak jsem tě chtěl dohonit, abychom se neminuli. A Několikrát jsem ti i volal.“ Podívala jsem se na mobil a opravdu jsem tam měla několik nepřijatých hovorů. Omluvila jsem se mu a nabídla mu něco teplého k pití, když mě doprovodí.
Pavlík souhlasil, a tak jsme šli společně ke mně domů, kde jsem mu uvařila ovocný čaj na zahřátí. Takže zcela díky náhodě, jsem opět viděla svého kamaráda.
Hodnocení: 1 = výborný
