Jméno práce: Nakonec se mi tam zalíbilo
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Maturant
Jde o místo, kde nikdo nekřičí. Místo, ve kterém se lidé napoprvé cítí jako hluší. Tam, kam jsem nikdy neměla v plánu vkročit, ale přesto se tak stalo. Prostor, který mi vrátil hlas duše. Jeden hluboký les. Poprvé mými smysly ochutnaný jednoho energického letního rána. Dopomohla tomu návštěva babičky a jejího velice starého rodinného domku. Ukrýval se na samotě. Přesně takové, které se každé malé dítě bojí. A za domem hluboký a neprobádaný volající les.
Tajemství se spolu s lehkým letním vánkem plíží od jeho březových hranic po zelené louce až tam, kde naráží do vrzajících okenic babiččina domu. Dokázala jsem ho vycítit ze vzduchu, všude kolem se vyskytovalo ono lákavé tajemno. Mé oko nebylo schopno z takové dálky proniknout hustými křovinami a všemi kmeny listnatých stromů, jež zakrývali cosi, co zůstávalo zahaleno.
Avšak volalo. Přese všechny pochyby mě jeho zdánlivý hlas přilákal blíž. První nejisté a nedůvěřivé kroky tím směrem k obrovské mase zeleného listí. Překročení hranic a neuvěřitelná síla klidu omráčila mé smysly. Zeleň a zdánlivě uspořádané cestičky mezi stromy mě jakoby přenesly do jiné doby. Slunce prosvítající sem tam skrze koruny listnatých stromů se zdály jako vodopády světla. Ohromný prosvícený prostor a vůně přírody mě v sekundě jakoby osvobodily.
Tento les skrývá mnohá překrásná zákoutí a já jsem mu vděčná, že mi umožnil objevit klid. Mír mi otiskl do duše a důvěru do krve. Zalil mé napjaté tělo. Nikdy jsem se při návštěvě takového místa necítila vyčerpaně. Naopak. Plná, celistvá a spojena s celkem. Překrásný kousek přírody, kterého jsem se již nikdy nebála.
Hodnocení: 1 = výborný
