Kniha: Naruby
Autor: Joris Karl Huysmans
Přidal(a): amai
Životopis
– Vlastním jménem Charles-Marie-Georges Huysmans.
– 5. února 1848 Paříž – 12. května 1907 Paříž
– Francouzský spisovatel, literární a výtvarný kritik vlámského původu.
– Úředníkem na ministerstvu vnitra do svých 50 let.
– Do literatury vstoupil příspěvkem do sborníku Médanské večery, manifestu naturalistické školy.
– V roce 1874 první sbírka básní v próze, v roce 1876 první román.
– Nejprve naturalistou.
– Osobní krize po vydání románu Naruby → konverze ke katolicismu, klášter přesunut do Belgie → vrací se do Paříže.
– Jedním ze zakládajících členů Académie Goncourt.
– 12. května 1907 zemřel na rakovinu.
Dílo
Kořenka
Pařížské črty
Marta
Sestry Vatardovy
Soužití
Po proudu
Naruby
Tam dole
Na cestě
Katedrála
V klášteře
Rok a místo (nakladatel) prvního definitivního díla
Kniha Naruby byla poprvé vydána v roce 1927 nakladatelstvím Calman-Lévy. Měla jsem k dispozici knihu z roku 1979 vydanou Odeon, nakladatelstvím krásné literatury a umění. Kniha neobsahuje doslov, pouze předmluvu překladatele Jiřího Pechara. V knize nejsou žádné ilustrace. Kniha má 16 nepojmenovaných kapitol.
Geneze díla
– O životě pařížského dekadentního šlechtice konce 19. století.
– Který je vzdělaný a sečtělý, nezapadá však do společnosti. Je znechucen vším, co miloval (jídlo, umění, literatura). Znuděn a pln nejistot. Revoltuje proti měšťánství.
– Parodicky odhaluje bezvýchodnost estetických postojů, ve kterých zůstává revolta uvězněna
Místo díla v kontextu autorovy tvorby
– Nejprve naturalistou, velkým obdivovatel Emila Zoly.
– Od roku 1876 výtvarné a literární kritiky.
– Poté tíhl k symbolismu a dekadenci. Rozpolcenost mezi vírou, smyslností, satanismem a uměním se promítá i do další tvorby, např. román Tam dole.
– Román Naruby nebyl společností přijat. Sám to předpokládal.
– Později konvertoval ke katolictví.
Postavení díla ve světovém literárním kontextu
– Dílo považováno za „bibli dekadence“. Má význam i pro vývoj techniky románu. Psychologickým ponořením do nitra postavy a omezením děje.
– Huysmans měl smysl pro směr vývoje literatury, který se projevuje v díle, oceněním tehdy neuznávaných autorů, Corbiérovi, Mallarménovi, Rimbaudovi a Verlainovi.
– Ovlivnil Oscara Wilde. U nás především Karáska ze Lvovic.
Analýza díla, jeho interpretace
Tématický plán
– Hlavní postava – francouzský šlechtic Jean des Esseinte.
– Odtažitý vztah k rodině, později se z něj stává syrotek.
– Měl rád samotu. Čas trávil čtením nebo rozjímaním.
– Studium u jezuitů, zde se prohloubil jeho pesimismus a fascinace křesťastvím. Velký zájem o literaturu.
-Poté zjišťuje, že do žádné ze společností nezapadá.
– Rozhodne se od lidí distancovat.
– Koupí si dům ve Fontenay. Jeho jediným společníkem se stanou knihy.
– Avšak vrátí se mu neuróza, kterou trpí od dětství.
– Často se vrací ve vzpomínkách do minulosti nebo uvažuje nad uměním.
Jazykový plán
Výstřední používání francouzského jazyka, velká slovní zásoba, popisy, satirický vtip
Hlavní postavy
Jean des Esseinte – částečně založen na Huysmansovi. Podobný styl.
