Kniha: Naši furianti
Autor: Ladislav Stroupežnický
Přidal(a): Kajuskaaa
Ladislav Stroupežnický
Byl český dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický neměl žádné literární vzdělání. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku a poté musel pomáhat na rodinném statku. Tam se zakrátko při práci postřelil a následkem toho měl natrvalo zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista, ale později začal pracovat v Národním divadle. Od roku 1883 do své smrti v roce 1892 působil jako dramaturg Národního divadla.
Rozbor: Naši furianti
Divadelní hra poprvé uvedená v Národním divadle 3. května 1887. Hra neměla úspěch u diváku ani kritiky, která jí vyčítala příliš drsné zachycení povahy vesničanů a po šesti opakováních byla hra stažena z repertoáru. Ze známých herců při prvním uvedení hry hrál dědečka Dubských Jindřich Mošna.
Drama s podtitulem „obraz života v české vesnici o 4 dějstvích “ bývá považováno za první realistické české drama ; na základě jednoduché zápletky ohledně jmenování ponocného zobrazuje složité majetkové a povahové rozvrstvení postav z vesnického prostředí. Z pozorování rázovitých vesnických typů vyvodil lidové „furianství” jako nelíbivou obecnou lidskou vlastnost, podle níž furiantem označuje typ umíněného a zpupného člověka se sklonem k přeceňování sebe sama.
Jazyk:
- Používá dialogy, jimž nechybí humor a vtip. Dílo je tvořeno hovorovým jazykem, prokládaným jihočeským nářečím.
Místo a doba děje:
- Obec Honice na Písecku
- Rok 1869
Hlavní postavy:
- Filip Dubský – starosta obce, moudrý, spravedlivý, velmi tvrdohlavý
- Bušek – Radní
- Bláha – voják, vtipný, tvrdohlavý, poctivý
- Fiala – krejčí, vypočítavý
- Habršperk – švec
Děj:
Děj se odehrává v jihočeské vesnici Honice. Tamní obecní zastupitelé mají rozhodnout, zda dostane volné místo ponocného Bláha nebo krejčí Fiala. Bláha je podporovaný starostou Dubským a Fiala je podporovaný radním Buškem. Je rozhodnuto poté, když je nalezen anonymní dopis v němž se vyhrožuje požárem, bude-li zvolen Bláha. Bláhův přítel Habršperk najde viníka, je to Fialova dcera Kristýna. Dubský s Buškem řeší kromě pracovních zájmů i záležitosti rodinné. Dubského syn se chce oženit s Buškovou dcerou. Ani jeden nechce sňatek svých dětí připustit. Všechno to ale nakonec dobře dopadne. Místo ponocného dostane poctivý Bláha a svatba syna Dubského a dcery Buška se následně odehraje.
BUŠEK: To ne! Ten punč platím já!
DUBSKÝ: O ne, Jakube, ten punč platím já!
BUŠKOVÁ: Starej, nepovol!
BUŠEK: A já povídám, že ten punč platím já!
DUBSKÁ: Filipe, nepovol !
DUBSKÝ : Já ho platím, rozumíš ! To by bylo pěkný, aby se řeklo, že mám v obci dva grunty a že jsem o smlouvách neplatil punč !
BUŠEK: A poslouchej, Filipe, ty snad říct, když já mám jen jeden grunt, že nemůžu ten punč zaplatit? A vidíš, teď teprve nepovolím, a kdyby mělo na to prasknout deset strychů pšeničných polí !
DUBSKÝ : No, no Jakube, tohle já nechtěl říct – já tě dokonce nechtěl urazit ! Hrom mě zab, že ne ! Ale platit budu já, už proto, že jsem starostou obce, rozumíš ! A to víš, já jdu na čest ! – Marku, přineste deset flašek punče !
