Kniha: Nebezpečné známosti
Autor: Pierre Ambroise François Choderlos de Laclos
Přidal(a): Anča
Pierre-Ambroise Francois Choderlos de Laclos:
– 1741-1803
– Byl francouzský spisovatel a generál
– Působil jako důstojník francouzské armády, díky čemuž se dostával do mnoha zemí a různých společenských vrstev
– Mohl tak čerpal inspiraci pro své zřejmě nejznámější dílo – Nebezpečné známosti
– Po vydání knihy Úvahy o vlivu Vaubanova génia byl odvelen k posádce v Toulu (nelíbilo se to ministerstvu války)
– Po francouzské revoluci se opět dostal k vysokým vojenským postům a roku 1792 se tak stal vrchním velitelem Indických držav
– Oženil se, rozvedl, byl několikrát zatčen a dokonce odsouzen na popravu (rozsudek nebyl vykonán)
– Zemřel při obléhání Tarentu v roce 1803
– Jde o dílo z období Osvícenství
– vzniklo v 17. století v Anglii
– navazuje na renesanci, směr je spjat s měšťanstvem, kritizuje absolutistickou vládu, nevolnictví, otroctví, nevzdělanost, církev
– prosazuje svobodu člověka, rozumu (vzdělanost), myšlení a rovnost
– věda nastoupila na místo náboženství
– v literatuře vznikly nové žánry: filosofické romány, utopická díla (neracionální díla), směšnohrdinský epos, satirické žánry
– V Anglii (D. Defoe, Jonathan Swift – „Gulliverovy cesty“)
– Ve Francii jde o bojovnější formu Osvícenství, tvrdší kritika společnosti,…
– Denis Diderot (protináboženský román „Jeptiška“, také epistolární román)
– Francois Voltaire „Candide neboli Optimismus“
– Charles de Montesquieu – politické směry „O duchu zákona“
Poznámky:
– Vydán 1782
– Epistolární román (psáno formou dopisů – 175)
– Jazyk je spisovný – šlo o korespondenci mezi aristokracií
– Děj poměrně svižně plyne, upoutá nás a vtáhne do děje
– Tento román vyvolal v době svého vzniku neobvykle bouřlivé reakce a ještě v témže roce se dočkal několika vydání
– Svou otevřenou kritikou mravů a vztahů určitých společenských vrstev si získal velkou pozornost
– V dnešní době již tato kniha není tak známá jako v období francouzské revoluce, ale již se dočkala čtyř filmových ztvárnění (jednou z nich i režíroval Miloš Forman)
– Chce čtenáře pobavit, ale i podat kritický obraz tehdejších mravů tamní šlechty
– Postavy:
– Markýza de Mertuil – navenek počestná a vážená aristokratka, ve skutečnosti je naprosto zkažená a pro své pobavení zasahuje do cizích osudů, nakonec se jí to ale vymstí
– Vikomt de Valmont – muž, jehož jedinou zábavou je svádět a potom ničit ženy, na rozdíl od markýzy je jeho pověst veřejně známá, zamiluje se do prezidentové, ale nedokáže se změnit a i on se nakonec stává obětí a umírá
– Prezidentová de Tourvel – vdaná, ctnostná a bohabojná žena, která je kvůli jedinému poklesku zatracena a nakonec zemře
– Cecilie Volangesová – nezkušená dívka, která je zatažena do milostných intrik
– Rytíř Danceny – miluje Cecilii, ale markýza mu naprosto převrátí život
– Paní de Rosemond – Vikomtova teta, důvěrnice prezidentové de Tourvel. V jejím domě se odehrává většina románu
– Láska zbavená citů se zde stává uměním strategie, chladně vypočítané do sebemenších podrobností, a na tento cynický přístup k morálce a lidské zodpovědnosti nakonec doplácejí nejen nevinné oběti, ale i jejich honci
– Někdy je velmi těžké rozeznat, kdy o sobě ještě rozhodujeme my sami a kdy už námi manipuluje okolí
– Jedná se o výpověď té doby
– Odkrývá plentu bohatství a ukazuje nám tehdejší poměry ve zkažené vyšší společnosti (nemravnost, bezbožnost, intriky, faleš,…)
– Můžeme se jen dohadovat, jestli jsou či nejsou do sebe Vikomt a Markýza zamilováni a jestli ano, jak to, že to vidíme my a oni ne? (jaký je jejich vztah?)
– Rozešel se Vikomt s Presidentovou kvůli tomu, že se bál žít počestný život (a opustit to, na co byl už tak zvyklý)? Nebo ji opravdu nemiloval a chtěl ji jen dostat…
– Popisuje zde mravní volnomyšlenkářství jistých šlechtických kruhů z dob konce francouzského absolutismu¨
– Na počínání je pohlíženo jako na hru – možná i tímto je dílo blízké i dnešnímu čtenáři
– Román založený na psychologické analýze
Děj I.:
Nebezpečné známosti jsou psány ve formě dopisů mezi vikomtem de Valmontem, markýzou de Merteuil, Cecílií Volangesovou, rytířem Dancenym a dalšími, již ne tak důležitými postavami. Hlavní postavou je zcela nepochybně markýza de Merteuil, protože je to právě ona, kdo jedná za pomoci pana de Valmont zatím, co ostatní postavy jsou jen figurky, které společně s ním ovládá. Tato zcela zkažená osoba, ovládající svou fyziognomii (ovládá své myšlení a dává najevo jen to, co se jí hodí), je nesmírně vypočítavá, zákeřná a nebezpečná, leč je až do poslední chvíle společností pokládána za ctihodnou dámu.
Ke konci příběhu pan de Valmont padne v souboji s rytířem Dancenym, ale těsně před smrtí mu stihne předat všechnu svou korespondenci. Ta paní de Merteuil kompromituje ve společnosti natolik, že prohraje svůj soud, přijde o všechen majetek a navíc vlivem zákeřné nemoci přijde o oko. Takto zdrcena odjíždí neznámo kam s ukradenými penězi a šperky.
V knize figurují také postavy, které v markýze věří a na to také doplatí. Jsou to Cecílie Volangesová a rytíř Danceny. Cecílie je mladá, krásná, ale nezkušená dívka, která paní de Merteuil důvěřuje. Ani si neuvědomuje, že si s ním markýza jen hraje a že přesvědčuje vikomta, aby ji svedl. Rytíř Danceny je obdobou Cecílie v mužské podobě. Je taktéž nezkušený, ale zapříčiní, že se do něj Cecílie zamiluje, její matka se to dozví (samozřejmě od paní de Merteuil) a odjíždí s ní na venkov, kde je střežena před vlivem Dancenyho. To je příležitost pro vikomta…. Pan vikomt de Valmont je
aristokratickým prostopášníkem, který nedbá na city, ale spíše jich využívá ve svůj prospěch. Je mu potěšením, když se mu podaří ženu svést a následně kompromitovat ve společnosti, či jinak zničit. Byl ale ovládán paní de Mereuil. Ale ani svůdce tohoto kalibru není nezničitelný…. Podařilo se mu svést stovky žen, dokonce i mladou slečnu Volangesovou, ale jednou se také zamiloval. Tou nešťastnou byla paní de Tourvel.
Vikomt ji uháněl těmi nejtvrdšími metodami až ji po třech měsících, když už byla úplně povolná, dal na vybranou mezi jeho štěstím a jeho smrtí. Paní de Tourvel si vybrala špatně. Když ji potom vikomt odvrhnul, uchýlila se do kláštera, kde podlehla neznámé chorobě.
Celou dobu jde o to, že vikomt s markýzou kazí ostatním lidem život, ale nakonec se jim to vše vrátí i s úroky. Příběh končí víceméně tragicky, neboť pan de Valmont a paní de Tourvel zemřou, Cecílie Volangesová skončí v klášteře a rytíř Danceny se odstěhuje někam daleko. Ve všech dopisech je užíván velmi kultivovaný jazyk. Kniha Nebezpečné známosti není nezáživnou kritikou aristokracie, ale románem, který dokáže čtenáře vtáhnout do děje tak, že i já jsem ke konci hltal jednu stránku za druhou, fandil některé z postav a jako divák v kině se zaujetím sledoval, jak postavy jednají.
Děj II.:
Valmont je ve společnosti známý jako „proutník“, ale markýza de Merteuil ve společnosti předstírá, že je počestná a ctnostná (jde o bývalé milence). V korespondenci Valmonta a markýzy si oba navzájem „přátelsky radí“, ale oba snaží ovládnout toho druhého.
Paní de Volanges chce provdat svou patnáctiletou dceru Cecilii za bohatého hraběte de Gercout, kterému je šestatřicet let. Markýza de Merteuil se mu chce pomstít, protože hraběte de Gercout ji opustil i když se kvůli němu vzdala Vikomta de Valmont, požádá tedy Valmonta, aby Cecilii svedl. Pro něj to ale není žádná „výzva“, navíc se zrovna snaží získat dva roky vdanou, počestnou, cudnou a bohabojnou dvaadvacetiletou ženu de Tourvel, která v té době pobývá s Valmontem na venkově u jeho tety. Valmont s Markýzou de Merteuil uzavírá sázku, pokud se mu podaří svést paní de Tourvel, tak s ním markýza stráví noc. Markýza de Merteuil tedy přivádí Cecilii do cesty maltézského rytíře Dancenyho, oba hrají na harfu, což je zblíží, později se do sebe zamilují a stávají se milenci. Markýza získává Ceciliinu důvěru. Danceny ale postupuje na markýzin vkus velmi pomalu, markýza tedy zařídí, aby Cecilie jela na venkov za Valmontem. Cecilie a Valmont se stanou milenci, ale Valmont nadále svádí paní de Tourvel, která se do něj nakonec také zamiluje, za což sama sebe obviňuje a uniká před láskou do Paříže. Valmont ji navštíví, ona se mu přizná, že ho miluje. Valmont se ale netouží s nikým citově vázat, a tak se s ní rozejde. Nicméně před tím stihl splnit svou sázku s markýzou. Paní de Tourvel z žalu onemocní a nakonec zemře. Valmount se dostává do sporu s markýzou, kvůli sázce, jež markýza odmítá splnit. V hádce se Valmont od markýzy dozvídá, že je pouhou loutkou v jejich rukou a že Valmont vždy učinil to, co markýza chtěla. Ze stejných důvodů se rozešel i s paní de Tourvel, kterou Valmont upřímně miloval, kvůli markýziným intrikám se s ní rozešel a dokonce to považoval za své svobodné a správné rozhodnutí. Markýza, aby zničila Valmonta, poví Dancenymu o poměru Valmonta a Cecilie. Danceny vyzve Valmonta na souboj a zabije ho. Když Valmont umírá, vyjasní Dancenymu, že za vše může markýza de Merteuil a jako důkaz předává Dancenymu svůj deník a svou korespondenci s markýzou, aby ji uveřejnil. Což mladý Danceny učiní a Markýza de Merteuil ztratí svou „počestnou tvář“ a společnost ji okamžitě zavrhne a opovrhuje jí. Zcela zlomená s vědomím, že Valmont nad ní přece jen zvítězil, i když ho to stálo život, onemocní neštovicemi, ztratí svůj majetek a odjíždí z Paříže. Cecilie se rozchází s Dancenym a provdává se za hraběte de Gercouta, je v očekávání, asi s Valmontem.
Úryvek:
„Abych ji klamal co možná nejméně a hlavně abych již předem oslabil účinek klevet, které by se k ní případně donesly, vyprávěl jsem jí sám o některých svých nejznámějších kouscích, a sice tak, jako bych se z nich obžalovával. Moc byste se nasmála, kdybyste viděla, jak mi v celé své nevinnosti drží kázání. Chce mne, jak říká, obrátit. Nemá dosud tušení, jak draze ten pokus zaplatí. Vůbec jí nepřijde na mysl, že když hájí věc těch nešťastnic (abych užil jejich vlastních slov), kterým jsem zničil život, mluví již předem ve své vlastní při.“
Děj III.:
Na začátku byla v knize vytištěna předmluva vydavatele, kde vydavatel neustále upozorňoval čtenáře, že tato kniha není nic moc, ale asi jak pro koho, mě se velmi líbila. Dílo se skládá ze 175 dopisů, kde se v nich řeší různé vztahy a plány, jak ty vztahy zničit. Cecílie Volangesová odchází z kláštera, aby se mohla připravit na domluvenou svatbu s nějakým pánem, kterého ještě neviděla. Měl to být hrabě de Gercourt, tj. bývalá láska Markýzy de Merteuil, a ta to nemůže skousnout. Ale Cecilie o ničem neví. Je celá nervozní a stále se nic neděje… Stále ho neviděla, takže neví, koho si vlastně bere… Vikomt de Valmont se baví sváděním žen a jejich následným zničením… Jako svou další obět si vybral paní de Tourvelovou, do které se později zamiluje… Její manžel se v té době účastní bitvy a tak pobývá u paní de Rosmonde, což je teta Vikomta. Markýza de Merteuil v dopisech přemlouvá Vikomta, aby se zapojil do jejích intrik spojených se svatbou Cecilie, Vikomt se nejprve zdráhá, ale potom Markýze podlehne. Začne to tím, že se Markýza brzo stane Ceciliinou nejlepší přítelkyní. Patnáctiletá Cecílie se jí po čase svěří, že je zamilovaná do rytíře Dancenyho (jejího učitele hudby). Musí držet ale jazyk za zuby, protože Ceciliina matka by byla zásadně proti, protože Danceny není nijak zvlášť bohatý. Cecilie a Danceny si píší dopisy a setkávají se v opeře u paní de Merteuil atd. a jsou šťastní. Oba se však podle Markýzy k ničemu nemají, a tak informuje paní de Volanges o románku své dcery. Ta Cecílii okamžitě odveze na venkov k paní de Rosmonde, aby se s Dancenym už neviděli, aby zabránila jejich vztahu. Vztah Vikomta de Valmont s paní Tourvelovou nijak nepokročuje… Ona ho stále odmítá, protože byla informována o jeho minulosti. Vikomt se nakonec dovídá, že o jeho záletech paní de Tourvel pověděla paní de Volanges, proto se jí chce pomstít tím, že zneuctí její dceru. Jde na to velmi chytře, Cecílii a Dancenymu přislíbí, že bude jejich poslíčkem lásky. Po čase donutí Cecílii, aby ukradla klíč k pokoji, kde ji její matka zamykala a nechá vyrobit ještě jeden… a tráví u ní noc co noc… Nakonec Cecílii dostal a ona otěhotní a po čase potratí. Její matka se však nic nedozví… Až po třech měsících se Vikomtu de Valmont podaří „uhnat“ paní de Tourvel tím, že ji donutí, aby si vybrala mezi jeho štěstím nebo jeho smrtí. Ona si vybere Vikomtovo štěstí a hořce na to doplatí… Valmont ji totiž odmítne, paní de Tourvel onemocní nějakou chorobou a odjíždí do kláštera… Paní de Merteuil nezůstává však v nečinnosti, zařídí, aby se do Cecilie Danceny zamiloval a také mu prozradí románek Cecílie a Valmonta, rytíř Danceny proto vyzve Vikomta na souboj, kde Vikomt padne. Před smrtí však poví Dancenymu o své korespondenci s Markýzou a dá mu za úkol zkompromitovat ve společnosti tuto, do té doby, velmi uznávanou a váženou ženu. Paní de Tourvel nakonec umírá v klášteře poté, co se dovídá o Vikomtově smrti… Příběh tedy končí špatně, pověst Markýzy de Merteuil je zničena, prohrává svůj spor o majetek, dostane neštovice a díky tomu přijde o oko. Ceclilie Volangesová skončí opět v klášteře a Danceny se odstěhuje někam na Maltu. Docela je mi líto, že to dopadlo takhle špatně. Ale přece jen každá knížka nemůže a ani nemusí dopadnout dobře, protože by to byla nuda. Toto dílo samozřejmě doporučuji ostatním budoucím čtenářům.
