Kniha: Nezbedný bakalář
Autor: Zikmund Winter
Přidal(a): Tereza Šváchová
Obsah:
Tato povídka popisuje působení bakaláře Jana Pičky Píseckého na rakovnické škole. Předchozí bakalář Václav Obrman Mezeříšský narychlo odešel, protože se oženil s majetnou vdovou (jak se to dříve dělalo), a tak se na radnici konala porada o tom, kdo správce školy nahradí. O radu jeli požádat dokonce na univerzitu do Prahy, kde jim byl doporučen právě bakalář Pička. Primátor Písecký a konšel Šmardoch nemeškali a vydali se za ním. Místo toho, aby ho našli ve škole, potkali ho v hospodě. Šmardochovi se bakalář zalíbil hned, ale Písecký byl vůči němu ostražitý. Protože ale rakovničtí bakaláře opravdu potřebovali, nakonec mávl nad jeho bodřejším chováním rukou. A protože byl Rakovník proslulý dobrým pivem, Pička přijal jejich nabídku. Nebyl to špatný učitel, výuka žáky bavila, ale jen pokud byl střízlivý, což zas tak často nebylo. Právě láska k alkoholu se stala důvodem, proč ho lidé neměli rádi. Svými vtípky urážel ostatní, způsobil rozbroje mezi sousedy, znehodnocoval úřady a říkalo se, že dokonce své studenty bije. Přítele měl v Rakovníku nad jen jediného – bubeníka přezdívaného Sedmilháře. Téměř rok byl terčem pomluv, téměř rok lidé jeho urážky snášeli, až to jednou pekař Hruška nevydržel, obořil se na něj a jejich pře roznítila rvačku v hospodě. Po tomto incidentu se rada usnesla, že jakmile se najde nový adept na Pičkův post, bakaláře propustí. Pička se to náhodou dozvěděl od nemocného Sedmilháře, a tak se rozhodl, že odejde sám hned druhý den. Nejprve však shromáždil své studenty, společně zdemolovali školu a poté odešli. Nakonec se dozvídáme, že díky své prostořekosti a výmluvnosti se stal Pička úspěšným advokátem v Praze.
Závěr:
Povídka se mi ze začátku velmi špatně četla kvůli Wintrově archaické češtině, ale později jsem si zvykla a čtení mi nedělalo problémy. Nakonec mě i bavila, vzhledem k tomu, že její děj se odehrává v mém rodném městě. Bylo zajímavé číst například o čtyřech branách do města nebo o sousedních vesnicích a také jsem ráda, že teď znám o další kousek historie svého města víc.
