Kniha: Něžná (podtitul „fantastická“)
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Přidal(a): Ellik26
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- Rus
- st. (1848-1881)
- z rodiny lékaře (druhý z osmi dětí)
- vystudoval vojenské technické učiliště – obor konstrukce mostů
- ve skupině Petraševců (utopičtí socialisté) – proti carovi -> odsouzen k smrti… místo popravy 10 let na Sibiři (nucené práce a jako voják)
- epilepsie (dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností)
- zakladatel psychologického románu
- charakteristika děl: psychologická, filozofická, náboženská a společenská témata
- významná díla: Zločin a trest, Idiot, Běsi, Bratři Karamazovi, Zápisky z podzemí
Něžná (podtitul „fantastická“)
Informace o novele:
- vydána 1876
- počet stran 47
- novela = prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu, malý počet postav, překvapivý závěr
- jedna z jeho nejznámější psychologických povídek (autorem pokládána za svrchovaně reálnou)
- psaná v ich – formě – převažuje vnitřní monolog (autentičnost díla)
- vyprávění začíná od konce (retrospektivní vyprávění) – v minulém čase
- jde o zpověď (forma vyprávění) – jednou mluví vypravěč sám se sebou, jindy se obrací k fiktivnímu posluchači, jakémusi soudci (hovorová mluva – cílem je vyvolat dojem ústního podání)
- tragický milostný vztah dnou lidí s odlišnou životní zkušeností
Hlavní postavy:
- Ona = vypadala na čtrnáct let, ale bylo ji bez tří měsíců šestnáct, veliké modré zádumčivé oči, smála se dětským smíchem (chichichi!), byla chudá, vyrostla v bídě, prodávala věci z pozůstalosti po svých rodičích, hledala místo vychovatelky, byla ochotná pracovat jen za stravu, hodná, tichá, plachá, slabá, otec a matka jí zemřeli před třemi lety, zůstala u svých nepořádných tet (tři roky jim dělala otrokyni), učila tetiny děti, šila prádlo, prala, drhla podlahy, bily ji a vyčítali jí každé sousto, chtěly ji i prodat, přála si milovat, nejprve naivní, nezkušená, nevinná a čistá, postupně se její povaha mění, stála se hrdou smělejší, na venek chladnou (neprojevující emoce), vykala manželovi
- On = jedenačtyřicetiletý majitel zastavárny, vysoký, štíhlý, nebyl ošklivý mluvil se zákazníky džentlmenským tónem: málo slovy, zdvořile a rázně, sebejistý, vzdělaný člověk, bývalý štábní kapitán slavného pluku, rodem šlechtic, nezávislý člověk, upřímný, nebyl ani zvlášť nadaný, ani zvlášť chytrý, ani zvlášť hodný, ale ani zlý, sobec, měl rád hrdé ženy, sebestředný, hrdý, chtěl všechno nebo nic, pro svou těžkopádnou a směšnou povahu byl vždy a všude neoblíben, jeho kmotra mu odkázala tři tisíce a tak přišel k určitého majetku, což ho vytáhlo z bídy a díky němuž si otevřel zastavárnu, byl snílek, díval se na svou ženu rád nenápadně, byl mravně přísný, byl přesvědčený o oprávněnosti svých zásad, jeho povaha se v průběhu děje mění
Vedlejší postavy:
- Tety – nepořádné, braly svoji svěřenkyni jako přítěž, chtěly se ji zbavit, nutily ji vykonávat veškeré práce, staraly se pouze o peníze a majetek
- Lukerie – služka
- Tlustý kupec ze sousedství – padesátiletý majitel dvou koloniálních obchodů, měl dvě ženy a chtěl třetí.
- poručník Jefimovič – bývalý kolega z pluku, líbila se mu zastavárníkova žena
- Julie Samonovna – vdova, poskytovala zastavárníkově ženě a plukovníkovi místo, kde se scházeli
Postupný vývoj hlavních postav:
- začátek – chaotické vyprávění
- On: nejprve panovačný, nepřístupný, lpí na svých zásadách, neukazuje emoce (lásku), protože si myslí, že je to tak správně, zbožňuje ji a líbí se mu, že ji jakoby vysvobozuje, a tím dělá dobrý skutek, a tak si také léčí svoji zbabělost z minulosti, kde nešel do souboje o čest pluku, u kterého sloužil, ale místo toho z něj odešel. Postupně si začíná uvědomovat, že mu chybí její láska, a tak se jí z ničeho nic otevře a dělá vše proto, aby ho měla ráda.
- Ona: je mu vděčná za to, že si ji vzal a stará se o ni. Snaží se mu to oplatit svou láskou, snaží se ho milovat, ale on odmítá její otevřenost, a tak se postupně od něho oddaluje až do stádia, kdy si ho úplně přestane všímat. Když si ji později začne věnovat, neví, co dělat a ani už nechce. Svůj problém vyřeší sebevraždou.
Ukázka:
„Promluvme si… víš… řekni mi něco!“ vykoktal jsem najednou nějak hrozně hloupě. Což jsem měl pomyšlení na nějakou rozumnou řeč? Opět sebou trhla a odtáhla se v úleku. Hleděla mi do tváře a najednou se jí objevil v očích přísný údiv. Ano, údiv, a přísný. Hleděla na mne velkýma očima. Tato přísnost, tento přísný údiv mě rázem zdrtil: Ty bys chtěl ještě lásku? Lásku? – takovou otázku jsem četl v tomto údivu, třeba ona sama mlčela. Ale já všechno, všechno vyčetl. Všecko se ve mně otřáslo a já se zhroutil přímo k jejím nohám. Ano, přímo k nohám jsem se jí svalil. Rychle vyskočila, ale já ji neobyčejnou silou zadržel za obě ruce.
- zlom povídky
- vypravěč ji konečně projevil lásku, ale pro ni už to bylo pozdě, protože ho přestala milovat a vnímat
- on chtěl konečně něco víc než ji jenom vlastnit a žít s ní pod jednou střechou (chtěl opravdový rovnocenný vztah) – zděsila se této změny
Problém, který se v povídce řeší:
- rozpor mezi očekáváními, se kterými oba vstupují do manželství, a realitou
- nerovnost vztahu
Děj:
Psychologická povídka Něžná je zpovědí majitele zastavárny, jenž vypráví svůj příběh o seznámení s mladou dívkou přicházející opakovaně do jeho zastavárny prodat poslední majetek po rodičích. Rychle se do ní zamiluje a rozhodne se s ní oženit. Tetám, u kterých žije, zaplatí a odvede si ji domů. Již od začátku jejich manželství se majitel zastavárny rozhodne, že jí nebude projevovat svoji lásku a že stanoví pravidla, kterými se žena musí řídit. Díky svému chování docílí naprostého odcizení osoby, kterou miluje. Oba manželé jsou odděleni trvalým mlčením. Jednoho dne si manžel uvědomí, že si ho žena vůbec nevšímá a že je jí úplně lhostejný. Všechnu vinu dává jí. Díky tomuto zjištění si uvědomuje, že ji ztrácí a chce ji svou lásku dokázat a už nic neskrývat. Všechno to potlačované na ni vychrlí a ona se opravdu poleká. Není na nic takového zvyklá a připravená a už ani nemá na nic takového sílu. Muž plánuje prodat zastavárnu a odjet do Boulogne, kde spolu začnou žít opravdový život. Když odejde pro pasy, jeho milovaná spáchá sebevraždu. Vyskočí z okna s obrazem Bohorodičky v rukách. Zastavárník zůstane opět sám, nešťastný.
Děj začíná od konce. Muž, jemuž doma na stole leží žena, která před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna, chodí po bytě, je zcela zmaten a nedokáže udržet myšlenky pohromadě. Snaží se pochopit smysl toho, co se stalo. Mluví sám se sebou, vypráví, co se událo, a chce si to ujasnit. Přes zdánlivou důslednost si během vyprávění několikrát odporuje, i v logice, i v citech. Ospravedlňuje se, všechnu vinu svádí na ženu. Pozvolna si skutečně celou situaci ujasňuje. Řetěz vybavovaných vzpomínek jej nakonec nevyhnutelně přivádí k pravdě. Ke konci se ve srovnání s chaotickým začátkem dokonce mění tón vyprávění. Zastavárník si uvědomuje svou chybu.
Vyprávění trvá několik hodin, je úryvkovité, s přestávkami, a pokud jde o formu, dosti chaotické: jednou mluví vyprávěč sám se sebou, jindy se zase obrací k fiktivnímu posluchači, jakémusi soudci. Čtenář má dojem, jako by četl zápis mluveného projevu. Jako by všechno zapsal stenograf.
