Jméno: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): HančaS
Nikolaj Vasiljevič Gogol pochází z Ukrajiny a byl ruským prozaikem a dramatikem. Řadí se k ruskému realismu a sám tento směr rozvinul o kritický realismus, jehož byl zakladatelem. Byl obrovským kritikem tehdejší společnosti. Zejména nevolnictví v něm vzbuzovala odpor, možná právě díky tomu, že rodina Gogola měla okolo 80 nevolníků.
Život:
Rodištěm Gogola je ukrajinské město Soročince. Co se týče rodinného zázemí, patřil k těm, o jejichž budoucnost bylo postaráno. Otec byl spisovatelem a milovníkem divadla, ostatně odtud pochází jeho talent. Mimo jiné Nikolaj vynikal neobyčejnou pamětí a hereckými schopnostmi. Ale i matka sehrála v jeho životě neméně důležitou roli. Pomáhala mu seskupovat materiály o ukrajinské lidové tvorbě. Své povídky nechával otisknout do časopisu Liternaturnaja gazeta, díky čemuž získává kontakt třeba i s Puškinem. Počátky jeho vlastního psaní však nebyly nijak slavné, po vystudování gymnázia odcestoval do Petrohradu a zaměřil se na divadlo a dokonce napsal i své první dílo Hans Küchelgarten. Použil pseudonym V. Alov, a protože dílo nesklidilo úspěch, odkoupil všechny výtisky a zničil je. Ani v malířství se mu nedařilo a výstava jeho děl měla spíše negativní ohlasy. Nakonec se zaměřil na úřednickou kariéru, která mu později začínala být cizí a postupem času k práci získal odpor. Vlastně dobře, že se tak stalo, neboť roku 1835 se vrací ke svému životnímu poslaní – psaní. Tato léta jsou také charakterizována jako nejplodnější, co se jeho děl týče. Po úspěšném odehrání, snad jeho nejznámějšího díla, Revizora, opouští Petrohrad a odjíždí do Itálie, kam se v průběhu let po krátkých návštěvách Petrohradu opět vrací. Zpětný návrat domů zvažuje až před samotnou smrtí. Velikým potěšením pro naši zemi je, že některé povídky vznikaly na naší půdě, mnoho postav z Mrtvých duší bylo vystavěno v Mariánských lázních. Měl rozepsané i pokračování díla Mrtvé duše, avšak na sklonku svého života jej společně s dalšími nevydanými díly spálil, třetí díl dokonce šest dní před svou smrtí. Nutno podotknout, že ke konci svého života Gogol trpěl hlubokou depresí a náboženským poblouzněním, začal pochybovat i sám o sobě. Umírá 4. března 1852 v Moskvě.
Díla:
Arabesky: obsahují tři díla Petrohradské povídky (kritika úřednické práce – př. Nos, napsal je během své úřednické kariéry jako satiristické vyjádření postavení úředníků a umělců ve společnosti), Bláznovy zápisky a Podobizna (psychologická povídka)
Večery na samotě u Dikaňky – inspirace v ukrajinském folkloru, prolínání romantiky a reálného vnímání postav
Revizor – námět převzal od Puškina, kritika společenských poměrů a perfektní psychologická propracovanost postav
Mrtvé duše – námětem románu je smrt Puškina, která ho velmi hluboce zasáhla; popis nevolnictví a byrokracie v Rusku; původně se mělo jednat o trilogii (analogii k Božské komedii od Danteho); Gogol zde omlouvá lidskou chamtivost pod záminkou ziskuchtivosti
