Kniha: Noetická trilogie od Karla Čapka
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): Anna Ireinová
Karel Čapek
- Český dramatik, spisovatel, překladatel, novinář, který patřil k demokratickému proudu české prózy 1. pol. 20. stol, jeho trilogie byla napsaná v duchu noetiky = filozofická disciplína zabývající se poznáním, pochází z roku 1933
Rozbory děl:
- Literárním žánrem je román a celkovým tématem je vyprávění o člověku jako jedinci (Čapek a jeho důraz na individualitu) a o tom, jak těžko lze pochopit lidskou podstatu. Námětem je také možnost poznání skutečnosti, na kterou má každý jiný pohled, odcizení lidí, samota a v neposlední řadě také Hordubalova obětavost, oddanost, dobrosrdečnost a také hlupáctví, se kterém se snaží zachovat rodinu za každou cenu.
Tématická vrstva
- fabule – Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky zpět do rodné vesnice Krivé, kde se snažil přilepšit své rodině. Velice se domů těší, především na svou ženu Polanu a dcerku Hafii. Po příjezdu je ale zklamán, i když se to na sobě snaží nedat znám – dcera se ho bojí a žena se chová velmi odtažitě a chladně. Hospodář se snaží, aby vše fungovalo jako dříve, ale to již není možné. Polana se během uplynulé doby seznámila s mladým čeledínem Štěpánem Manyou a tak Hordubalovi nezbývá nic jiného, než pro klid v rodině strpět všechny ústrky a bezpráví, která se na něm odehrávají. Nakonec je přes své dobráctví (a částečně možná kvůli němu) zavražděn, jeho smrt se vyšetřuje, obvinění jsou Štěpán a Polana a na konci románu odsouzeni.
- syžet – fabule je podána chronologicky, místy retrospektivně (např. při H. vzpomínání na Ameriku, při vyšetřování vraždy a soudním přelíčení)
Postava
- Juraj Hordubal je velice pracovitý, starostlivý, dobrosrdečný, ale také jednoduchý slaboch – nedokáže nebo nechce si připustit, že ho jeho žena již nemiluje a straní se ho. Velmi se těšil domů, a po příjezdu se snaží zakrývat zklamání z chování okolí, ale velmi psychicky strádá.
Vedlejší postavy
- Polana – nevíme, jak se chovala před H. odjezdem, ale po jeho návratu je velmi chladná, odtažitá, místy i zlá (na Hafii). Lže jak Hordubalovi, tak při procesu. Ale nejde ji jen soudit. Muselo to být pro ni velice těžké, když Hordubal odjel na tak dlouhou dobu. Její chování po jeho návratu však bylo jednoznačně špatné. I když se jí Hordubal snažil všemožně vyhovět, nebyla spokojená, protože chtěla být se Štěpánem.
- Štěpán Manya – Hordubalův čeledín, který si chce přilepšit. Je vypočítavý, zlomyslný, bezohledný, lže. Hordubala zavraždí, zapírá, ale nakonec se kaje, přiznává, chce vzít vinu na sebe a ochránit tak Polanu a dítě, které s ní čeká.
- Hafie – Hordubalova malá dcerka, která se ho po jeho návratu jako neznámého člověka bojí a chová se k němu odtažitě. Nejraději má Štěpána, matka ji kvůli Štěpánovi zanedbává. Stává se klíčovým svědkem u soudu.
- Dále například Míša (Hordubalův kamarád), vesničané Gerič, Vasil Vasilů (starosta), Andrej Pjosa, starý Manya, vyšetřovatelé Gelnaj, Biegl.
Dále
- vyprávěcí postup – dílo je psáno v er-formě, vyskytují se zde popisy Hordubalových myšlenkových pochodů, v první části je příběh vyprávěn z pohledu H., po jeho smrti ve 2. a 3. části románu z pohledu vyšetřovatelů, soudu atd.
- autorský postoj – sympatie jsou podle mě jednoznačně na straně H., který v Americe dřel, aby se rodina mohla mít dobře a doma si toho nikdo neváží. Po H. vraždě při soudním přelíčení zjišťujeme, že Štěpán je sice vrah, ale mnohem větší morální opovržení projevují lidé k Polaně – H. podváděla, byla spolupachatelkou jeho vraždy, čeká se Š. dítě, lhala a nestarala se o Hafii ani hospodářství když trucovala.
- prostředí – děj se odehrává ve vesničce Krivé a jejím okolí
- Kompoziční vrstva – dílo je rozděleno do 3 částí, jejichž kompozice je ve většině první chronologická (místy retrospektivní) a v dalších dvou spíše retrospektivní. První část popisuje Hordubalův návrat domů a další okolnosti, druhá vyšetřování H. vraždy a třetí soudní přelíčení s Polanou a Štěpánem.
- Jazyková vrstva – v první části je dílo psáno spisovným, až hovorovým jazykem, protože se odehrává mezi obyčejnými lidmi na malé vesnici (např. tisícky, huba). Dále se vyskytují archaismy, což je dáno stářím díla (spat, krýt), protože se jedná o vesnici na Slovensku, jsou použitá slovenská slova (gazda, mačka), Hordubal používá amerikanismy a americká slova (majner, v shaftu, factory, all right, yessr, benk). U soudu a při vyšetřování se již mluví více spisovně.
Povětroň
Literárním žánrem je román a celkovým tématem je poukázání na to, nakolik se poznání lidí a světa odvíjí od našich vlastních povah a zkušeností. Právě proto nechává autor vyprávět příběh neznámého raněného třemi různými osobami.
Případ X
- muž bez tváře a identity, který byl ve vážném stavu dopraven do nemocnice po havárii svého letadla. Na konci románu umírá a my se o něm dozvídáme, že byl Kubánec a letěl soukromým letadlem, což zapadá do snů jeptišky, vizí jasnovidce a příběhu básníka.
Vedlejší postavy
- milosrdná sestra – obětavá žena, která neustále sedí u lůžka pacienta a doufá, že se probere. Pacient se jí zjevuje ve snech a zpovídá se ze svých hříchů.
- jasnovidec – nervově labilní člověk, který se snaží vyčíst z pacienta jeho životní příběh
- básník – sepisuje život pacienta v povídce
- Další např. chirurg, internista, postavy v jednotlivých příbězích (Camagueyno, Mary).
Dále
- vyprávěcí postup – dílo je psáno v er-formě.
- autorský postoj – autor se nepřiklání ani k jednomu ze tří vyprávění, nechává nás si vybrat.
- prostředí – děj se odehrává převážně v nemocnici, částečně na Kubě a dalších ostrovech.
- Kompoziční vrstva – Dílo je rozděleno do 3 částí, jejichž kompozice je chronologická v místech, kde se nacházíme v nemocnici a také v jednotlivých příbězích. Také se jedná o kompozici rámcovou – příběhy a úvahy o tom, co se mohlo Případu X stát od milosrdné sestry, jasnovidce a básníka.
- Jazyková vrstva – Román je psán spisovným jazykem, vyskytují se zde lékařské termíny (fiebre amarilla – žlutá horečka), španělské výrazy (maňana, que mierda, muchas gracias), anglické výrazy (yes, no, sir, miss), z jazykových prostředků jsou použita např. přirovnání (radují se jako děti, obočí jak dvě housenky, lhal jako školní učebnice). Postavy v tomto románu většinou nemají jména – internista, básník atd.
Obyčejný život
Literárním žánrem je román a celkovým tématem je poznání sebe sama. Setkáváme se s jednou, na první pohled bezvýznamnou osobou, která však postupným odkrýváním své minulosti objevuje mnoho neobyčejného. Zejména ve svém nitru, ve kterém bezejmenný hrdina objevuje hned několik různých osobností.
Tématická vrstva
- fabule – Na začátku díla se dozvídáme o smrti železničního úředníka z rozhovoru mezi jeho známým a jeho lékařem. Poté můžeme sledovat jeho život od dětství na vesnici, po mládí na gymnáziu po další životní osudy jako železničáře. Poté, co se seznamujeme s jeho životními osudy, zjišťujeme, jak na ně nahlíží on sám. Nachází v sobě mnoho různých osobností a uvědomuje si, že se střídaly v popředí a ovlivňovaly jeho rozhodnutí a chování. Na konci jsme opět na zahradě s lékařem a známým, kteří se baví o životopise úředníka.
- syžet – fabule je uspořádaná chronologicky na začátku a na konci románu při rozhovoru pana Popela s doktorem, retrospektivně když je popisován život hl. postavy.
Postava
- neznámý železniční úředník – myslel si, že žil obyčejným životem, ale když si všechno připomene a přebere, zjistí, že nic není černobílé a že se v něm prolíná mnoho různých osobností – obyčejný šťastný člověk; ten s lokty, který chtěl uspět; hypochondr; hrdina; romantik; básník a další.
- vyprávěcí postup – dílo je psáno na začátku a na konci er-formě, popis života hl. postavy je v ich-formě.
- autorský postoj – autor naznačuje, že v každém z nás se mísí více různých osobností, přičemž na náš život má vliv to, která je zrovna v popředí.
- prostředí – děj se odehrává z větší části na místech, kde prožil život úředník, z menší potom na zahrádce doktorově.
- vedlejší postavy – pan Popel, doktor, tatínek, maminka, holčička, tovaryš Franc, manželka úředníka, opilý setník, farář, učitel, kluci z vesnice (sklářův, malířův), tlustý básník atd.
- Kompoziční vrstva – Dílo je rozděleno v podstatě do 3 částí, jejichž kompozice je chronologická v místech, kde se nacházíme na zahradě s doktorem a panem Popelem. Také se jedná o kompozici retrospektivní – životní příběh jednoho obyčejného člověka a potom jeho polemika sám se sebou o jeho různých osobnostech
- Jazyková vrstva – Román je psán spisovným jazykem, názvy rostlin (Malus Halliana), výrazy z prostředí železnice (konduktér, přednosta), latinské výrazy (vidi), nespisovná slova (ouřada, fascikl). Při líčení toho, co úředník vidí autor často používá přirovnání (zívajíc jako pes, šeptala cosi jako písničku, bylo to jako by čarovala, hřála se jako zmije, jazyk jako hádě, burácel jako bouře atd.). Z dalších jazykových prostředků jsou použity např. metafory (stočené kadeře hoblin), personifikace (křídlovka pláče) a epiteta ornans (vítězně pláče, měkce dojat).
Dílo se mi líbilo a doporučila bych ho dále. Nejvíce první část trilogie Hordubal, protože příběh se mi zdál nejsouvislejší. Z románu obyčejný život se mi líbila debata mezi jednotlivými osobnostmi úředníka. Prostřední román Povětroň mě moc nezaujal – kompozice mi připadala příliš složitá a vyprávění místy nesrozumitelné (především jasnovidcovo). Karel Čapek se v této trilogii pokouší třemi odlišnými způsoby vysvětlit, jak člověk poznává svět okolo sebe. Neexistuje absolutní pravda, ať ji hledáme sebevíc. Vždy záleží na úhlu pohledu.
