Kniha: O knížeti
Autor: Růžena Svobodová
Přidal(a): Rostislav Reininger
Tato úvodní povídka čtenáře pouze uvádí do děje a předkládá mu na můj vkus až moc obsáhlý popis života knížete Rudolfa. Postava knížete knihu určitým způsobem svazuje a dává jí jednotnou skladbu. Zde se dovídáme o tom, jak byl v deseti letech svědkem smrti svého zlého děda a následně týrán svým strýcem. Jsme také svědky Rudolfovi velké lásky, která samozřejmě končí nešťastně. Přišlo mi ovšem velice zajímavé, že v kontrastu s ostatními povídkami, je zde právě Rudolfovo milá, Hedvika, ve výsledku vykreslena jako spíše záporná postava. Pokud se nad tím ovšem zamyslím, je docela dobře možné, že pokud by byl příběh psán z pohledu Hedviky, mohl by vyznít zcela jinak. Povídka je zakončena zákeřným plánem na Rudolfovu smrt, který ho ale prohlédne a raději se stane knězem, ve čtyřiceti letech dokonce nejvyšším knížetem církevním.
Již na několika prvních stránkách této povídky se mi v určitých pasážích velmi zalíbil popisný styl autorky, konkrétně například popis samotného knížete, kdy se dovídáme o jeho „podivuhodných chladných i blahosklonných, přivřených, překrásných, jako černá káva hnědých“[1] očích. Velice vkusné použití přívlastků a přirovnání.
Je možné, že právě ono přirovnání očí k barvě kávy vytáhla Svobodová ze svého založeného sešitu, do kterého zapisovala „karakteristiku všech odstínů barevných, i těch nejjemnějších a nejprchavějších, jak je vypozorovala na jevech přírodních, kovech, kamenech, zeminách, květinách, křídlech motýlích a krovkách brouků. Tuto svízelnou práci podnikla proto, aby měla po ruce každou chvíli případný výraz, schopný vyvolati s největší možnou přesností a určitostí tu nebo onu barvu“[2]
[1] SVOBODOVÁ, Růžena. Černí myslivci. Odeon, Praha, 1971
[2] ŠALDA, František Xaver. In Memoriam Růženy Svobodové. Aventinum, Praha, 1920
