Kniha: O smutných očích Hany Karadžičové
Autor: Ivan Olbracht
Přidal(a): Wayd
V této povídce, která vyšla v knize Golet v údolí (= židovské obyvatelstvo žijící mimo Izrael – svou zaslíbenou zem), ukazuje autor život židů po první světové válce v Polaně na Podkarpatské Rusi.
Tematický plán:
Hlavním tématem je židovská vesnice Polana, jejíž obyvatelé žijí dosud v zajetí středověkých předsudků, náboženských pověr a zvyků v bídě i blahobytu. Autor zde ukazuje jak chudobu Podkarpatské Rusy, tak život a tradice židů. Židé si myslí, že jsou něco víc než ostatní lidé, protože oni jsou prý tím národem vyvoleným Bohem.
,,Dědu Abrahamovi náležela skoro polovina všech Polanských pozemků, více než polovina podílů na urbariálních lesích, měl lom, patřilo mu sedm rusínských chýší a všechny tři mlýny na říčce a na potoce.‘‘
,, ,,Ne, na dluh nedáváme a tatínek žádnou práci nepotřebuje, říká s vlídným úsměvem rusínskému dřevorubci.‘‘ ‘‘
Na těchto dvou ukázkách jde vidět blahobyt některých obyvatel Polany ale také chudoba druhých, kteří si museli brát i na dluh aby vůbec měli co jíst
,, ,,Jak to,‘‘ řekla tenkrát v kavárně, ,,že nejsou žádní křesťané a Židé?‘‘
,,Podívejte, Haničko, to všechno bývalo a už není, židé jsou s křesťany úplně rovnoprávní, není prostě rozdíl.‘‘
‚,Že jsme si s křesťany rovni?‘‘
,,Ale ovšem, Haničko! Už padesát let nebo snad ještě déle. Ten pocit méněcennosti a mnoho ostatního, co z něho plyne, musí už zmizet.‘‘ ‘‘
Na ukázce jde vidět, že židi (tady zrovna Hanele) májí pocit nadřazenosti. Že jsou vyvolený národ, který bude spasen.
Hlavní Postavy:
Mezi hlavní postavy patří rodina Šafářová, kolem které se odehrává celý děj kníhy. Mezi členy rodiny patří hlavní hrdinka Hana Karadžičová (rozena Hanele Šafarová). Hanele ji říká celá rodina a Polana, jelikož to je židovské jméno. Je to hodná dívka s překrásnýma očima, které jsou pro svou krásu známe v celém širém okolí, ale díky smrti dědečka a odloučení od rodiny, která jí už má jako mrtvou, se stávají smutné. Byl odvážná, jelikož se rozhodla jako jediná se vydat sama do cizí země. Má ráda moc své rodiče i přesto, že pro ni nenechali žádné věno a to málo co měly, dali její sestře Etelce a Bálince. Má strach, že si jí nikdo nevezme ani Ivo kvůli tomu, že nemá žádné věno. Je jimi vychovávaná v silné ortodoxní víře, které se nakonec zřekne kvůli lásce k Ivovi a proto pro svoji rodinu a přátele zemře. Tedy pro lásku obětovala svou rodinu.
,,Zatím co doma otec, na věky zneuctěný, si nožem nařízl chlopni kabátu a trhl, a matka, která z hanby a studu před lidmi po celý život již nevyjde z ohrady domu a dvora, si u krku roztrhla roucho, a oba bosi usedli na zemi, aby pláčice na smrtí nejmladší dcery se modlili modlitbu za zesnulé, utkvívala Hanele pohledem na proud sněhových mraků a její překrásné oči do sebe sály jejich smutek.‘‘
Na ukázce vidíme, co museli trpět její rodiče kvůli její zradě víry. A i když byla celé dílo citlivá a starostlivá tak tady si moc neuvědomila, jak moc ublížila svým rodičům, kteří v tuto chvíli ztratili svoji nejmladší dceru. A také kdy začali její oči být smutné.
Josef Šafar syna Abraháma Šafára jednoho z kdysi nejbohatších židů v polaně. Byl tvrdohlavý a nerozhodný. Díky čemu přišel i to co mu zbylo po jeho otci. Jelikož pokračoval ve zbytečném soudu, který už začal jeho otec. Jak říkal jeho otec, neměl dobrou ruku (ukázka).
,,Neboť k větším obchodům Abram Šafar syna nepouštěl. ,,É, udělám si to sám, nemáš štastnou ruku,‘‘ říkával mu.‘‘
Izák Kohn byl to žid, ale zřekl se víry, vzdal se boha a nechal se pokřtít jménem Ivo Karadžič. Byl bohatý pracovník v automobilovém závodu. Byl odvážný, jel z Ostravy až do Polany i když měl hodně malou šanci na úspěch, ale využil svých řečnických schopnosti z práce, díky čemu nakonec získal Hanele. Byl štědrý, kupuje Hanele věci a nevadí mu, že nemám věno, jelikož dokáže se o ni postarat i bez věna.
Rodina Fuxových největší nepřátele Šafařových, jelikož díky nim přišli o všechen majetek. Začalo to už mezi Hanelinim dědečkem Abramem a Heršem Fuxem. Pokračovalo to i nadále mezi Salamonem Fuxem a Josefem Šafarem. Vše ukončilo až soud který vyhráli Fuxovi připravili o většinu majetku Šafaře. Jsou to velice nepříjemní lidé a hodně sobečtí, nechtějí ani dávat na dluh chudím lidem polany. Jsou pyšní na svůj majetek a dávají to na sobě znát. Chodí totiž v nejdražších kabátech a na krku a prstech mají plno stříbra. Ale dcery Salamona Fuxe nikdo nechce a ty závidí Hanele její krásu zvláště pak její oči, díky kterým získala pěkného manžela.
Obyvatelé Polany se skládají převážně z židů a pár rusinů. Většina židů je velmi ortodoxních např. Pincheas Jakobočovič, pořád čeká na nějaké boží znamení nebo zjevení anděla, který mu řekne, že přijde mesiáš a že bude spasen. Ostatní lide jsou poklidní a moc nechtějí měnit své zvyky a tradice a proto jsou uzavření oproti zbytku světa což můžeme vidět když Hanele přijíždí do Ostravy je úplně jiná a ostýchavá. Lidé jsou zde taky zlý na nevěřící lidi nebo na góje to jde hodně vidět u příjezdu Iva, když zjistí, že není žid vůbec ho nechtějí vyslechnout, chtějí ho jenom zabít nebo aspoň vyhnat z města.(ukázka) Zvláště pak Šlojme Kac kerý miluje Hanele.
,, ,,Přátelé,bude to jen několik málo vět …‘‘
Ale již třetí slovo zaniklo v bouři. ,,Nechceme nic poslouchat!‘‘ ,,Táhni odtud!‘‘ ,,Pod zem s tebou!‘‘ Křičelo se jiddiš i česky.‘‘
Kompoziční plán:
V celém díle je použitá er-forma a má retrospektivní postup (na začátku se dozvídáme o smutných očích Hany Karadžičové, ale nevíme, proč jsou vlastně smutné, to se zjistíme až na konci díla a mezitím postupně se dozvídáme, jak celá jejich rodina přišla o majetek). Jedná se o tragickou novelu, což poznáme podle jednoduchého, ale poutavého a nápaditého příběhu, který se stupňuje do překvapivého dějového zvratu. Často jsou zde taky využity dialogy. V knize se vyskytují i scenerické poznámky. A také popisné části (ukázka), které jsou pro Olbrachta typické. Jsou zde židovské ponaučení a také příběhy.
Například ten když Pinchesa Jakubčovic vypráví o rabím, který jel s gójem na rozcestí.
‚,Oči Hany Karadžičové, kdysi nejkrásnější oči z celé Polany, oči mandlového tvaru, neslýchaně velké, černé a hluboké až k zatočení hlavy, s dlouhými brvami, tlumícími v sladkost lesk … .‘‘
Jazykový plán:
Je zde využitý spisovný jazyk. Který je obohacen o řadu slov z židovské tématiky. Např.: baldachýn (=pevný látkový závěs), kaddiš (=modlitba za mrtvé), tefilin (=modlitební řemínky), hachšary a další. Jsou zde také knižní výrazy a archaismy: haléře, konsum, jizba, biograf a jiné. A někdy se také v textu objeví přechodníky. V knížce jde vidět židovská tématika hlavně na jménech hlavních postav, které jsou pro nás zvláštní a neobvyklá ale pro ně jsou zcela normální. Izák Kohn, Lejb Abrahamovič, Mojšeh Kahan. Připadá mi zde velké množství vět rozkazovacích/vykřikovačích na konci hodně vět se objevuje vykřičník. V díle se taky objevují časté citoslovce
,,Ojojojojojojoj … Ale bylo to tiché a neslyšitelné‘‘
,, … každý si ji bude nucen hradit ze svého (ojojoj…ojoj!)‘‘
Povídka mě moc zaujala hlavně díky zajímavému ději z doposud ne mi moc známé oblasti. Dozvěděl jsem se zajímavé věci o židovském myšlení a zvycích. Z této knihy jsem pochopil, kam až může vést ortodoxní víra Židů.
Literatura:
Četl jsem knihu Golet v Údolí Ivana Olbrachta. Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., jako desáté vydání v Praze, 1959.
K rozboru jsem ještě použil učebnici Český jazyk a Literatura od Marie Sochrové, kterou vydalo nakladatelství Fragment, s.r.o., v roce 2007 jako první dotisk 1. vydání. ISBN 978-80-253-0468-6
