Kniha: Občanský průkaz
Autor: Petr Šabach
Přidal(a): Calieah
Petr Šabach
- Patří do současné české prózy, absolvoval Teorii kultury na filozofické fakultě UK.
- Řadu let pracoval jako redaktor Pragokocertu, ale i jako noční hlídač v Národní galerii.
- Od počátku 21. století je spisovatelem na volné noze a zároveň vede seminář na literární akademii Josefa Škvoreckého.
Další díla:
- Jak potopit Austrálii
- Hovno hoří
- Babičky
- Opilé banány
Řadíme jej k současným českým autorům:
- Michal Viewegh (Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu)
- Josef Formánek (Mluviti pravdu, Létající jaguár)
- Tereza Boučková (Indiánský běh, Křepelice)
- Bára Nesvadbová (Život na nečisto, Bestiář)
Charakteristika období
- 60. – 90. léta
- Totalitní Československo
- Autor zobrazuje jednu stránku života v komunistickém režimu
- Autobiografická novela
- Převládá vyprávěcí postup, Ich-forma
Rozbor: Občanský průkaz
Hlavní téma:
- Život v totalitním režimu vykreslen pomocí faktů, ale i určité nadsázky.
Vedlejší témata:
- revolta mladých lidí
- nepřiměřené tresty za malé prohřešky ze strany policie
- psychický teror
- udavačství
- emigrace
- těžký život lidí ze špatným kádrovým posudkem
Jazyk a kompozice:
- Autor využívá všech vrstev jazyka, zejména studentský slang a argot.
- Často využívá hyperboly (=nadsázky).
- Později se objevují i odborné a spisovné tvary.
- Dílo je novela (= útvar střední epiky, sevřené formy a jednou dějovou linií.)
- Je vyprávěna liniově a chronologicky.
- Text rozdělen do nepojmenovaných kapitol.
- Občas jsou vložena intermezza, ve kterých autor zachycuje postřehy, které souvisejí z vyprávěným příběhem a tím názorně charakterizuje dobu.
Hlavní postavy:
- Petr – vypravěč, formou vzpomínek nás seznamuje ze svým mládím. Představitel normálního mladého člověka své doby. Nechce se zcela smířit s režimem. Revoltuje jak proti rodičům, tak i společnosti. Příběh začíná v době, kdy dostává občanský průkaz. Spolu se svými kamarády vede boj proti strážníkovi Rusňákovi, který je legitimuje při každém setkání, neboť v té době bylo povinností nosit občanku neustále u sebe. Snaží se vyhnout vojně. Jeho rodina se pokusí emigrovat, ale díky udavačům se jim to nepodaří.
- Míťa –žije s babičkou, která není Češka. Jeho rodiče žijí v Americe a režim ho za nimi nechce pustit. Nejcitlivější, má duši umělce, nejzranitelnější. Aby nemusel na vojnu, úmyslně se nachladí a na důsledky nemoci zemře.
- Aleš – básník, jeho pubertální básničky přivádějí do problému nejen jeho, ale i mladou učitelku, která je nakonec propuštěna ze školy. Později chartista 77, právník, který je v centru pozornosti.
- Popelka –snaží se vyhnout vojně tím, že simuluje duševní poruchu, ale podaří se mu získat jen odklad, a posléze musí narukovat.
Vedlejší postavy:
- Daniel Pačes –nový spolužák, od dětství se u něj projevují pokřivené charakterové vlastnosti. Později se po vzoru otce stane policistou, vyslýchá chartisty. Surovec, který zneužívá své moci.
- Paní učitelka Pivoňková –Má pochopení pro klukoviny svých žáků, vytáhne je z řady problémů a nakonec je kvůli nim propuštěna.
- Petrovo rodiče –po nezdařené emigraci předstírá Petrův otec, do té doby úspěšný vedoucí pracovník, na radu svého známého psychiatra mrtvici, aby se vyhnul vězení a zaopatřil rodinu.
Kontext:
Vrcholné Šabachovo dílo.
Pivo
Chladné pivo, řízné pivo,
první pivo, druhé pivo.
Chutné pivo, světlé pivo,
čtvrté pivo, šesté pivo.
Pivo, pivo, pivo, pivo,
přineste sem další pivo!
Antonín umírá, žárovka zpívá,
přineste proboha ještě víc piva.
Pivo je program, pivo je cíl,
když piju beer,, v duši mám mír.
Sedmé pivo, osmé pivo,
skvělé pivo, zlaté pivo.
Čerstvé pivo, moje pivo,
pivo prosím, pivo, pivo!
Miluji piva, mlčenlivé soudruhy…
„Jmenuji se Daniel Pačes!“ zvolal vedle užaslý učitelky, která z jeho strany očekávala taky spíše rozpaky, a pak eště tak jako zvesela, s výrazem na samý hranici šibalství, dodal: „Ale později, až se lépe poznáme, mi někteří z vás budou moci říkat Daňku!“ No, nenasralo by vás tohle? Jaký „později“ a jaký „někteří“? Takže sem na něj okamžitě houk: „Polib nám prdel, Daňku!“ a bylo vystaráno, protože Pivoňková se po mně vrhla a odvlekla mě ze třídy. Ale do ředitelny se mnou nešla. Na to byla zas dobrá. Akorát mi řekla, že až potká mou matku, tak si s ní promluví, a musel sem jí na chodbě slíbit, že už dám pokoj.
