Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Boban96
Obecná charakteristika díla:
- literární druh: epika
- literární žánr: román s hororovými prvky, zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality (proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována), vydaný r. 1891
Jazyk a styl:
- spisovný, občasné archaismy, slang ulice, obohacení o latinu, francouzštinu – módní jazyk doby → autor uvádí verše ve francouzštině
- přehledný rejstřík a vysvětlivky v zadní části
- čtivé dílo, s fantastickým námětem, členěno na 20 kapitol
- barvitá vyjádření, hodně myšlenek a rozumových pochodů, filozofických úvah o smyslu života (nutí čtenáře zamyslet se)
- popisy přírody, interiérů charakteristiky členů vyšší anglické společnosti (mnohdy mají ráz zesměšňující karikatury)
- rozsáhlé konverzační pasáže, v jejichž dialozích je používáno paradoxů (=zdánlivě nesmyslné tvrzení, spojení pojmů, které si odporují – „zemři a živ budeš“) a aforismů (= krátká, výstižná věta vyjadřující nějaký postřeh)
- zachycení dobových názorů
- používá přímou řeč – dialogy, monology
- časté použití symbolů (obraz – zrcadlo do lidské duše)
- množství myšlenek, citátů
Vypravěč:
- er-forma
Postavy:
- celý děj je postaven na kontrastu tří hlavních postav – každá z nich je jiná a každá má odlišný pohled na to, co je ještě morální a co už ne
- Basil i Henry mají dané charakterové vlastnosti, zato Dorian se vyvíjí (z nevinného hocha ve stvůru)
- dokonalý mravní přerod hlavního hrdiny – z čistého chlapce se nejprve stává zvědavý mladík, který touží žít a užívat, potom zvrhlík a nakonec lituje svých činů a snaží se vrátit to, co už nikdy nemůže být odčiněno (vztah k sobě samému se z počátečního okouzlení sebou samým postupně proměňuje v sebeopovržení – má ze sebe hrůzu, je sám sebou znechucen)
- Lord Henry Wotton – přítel Basila Hallwarda i Doriana
– jeho mluva sestává z paradoxů, sarkasmů, filozofických myšlenek a aforismů (aforismus = krátká, stručná a výstižná věta vyjadřující nějaký postřeh, často využívá protikladu nebo kontrastu) – Wilde do jeho úst vložil většinu klíčových myšlenek, které ovlivnili Dorianovo chování
– nabádá Doriana, aby se život snažil užívat a poznat ho ze všech stran, vyzdvihává Dorianovu krásu a přiměje ho žít bez výčitek svědomí tak, jak žije on sám → podnítí ho k excentrickému chování
– muž znalý života, bohém, svobodný, lehkomyslný, sobecký, cynický, rád filosofuje, poučuje, manipuluje, není schopen upřímné lásky, jako každý člen společnosti opovrhuje chudinou a těmi, kdo se mu nestačí rovnat, dokáže lichotit
- Basil Hallward – malíř, autor Dorianova obrazu, který se nechal očarovat Dorianovou krásou – zamiluje se do něj a vidí v něm jediný smysl svého života – bez Dorianovi přítomnosti není schopen tvořit, ani se radovat ze života
– v dokonalé a nepošpiněné kráse Doriana vidí svůj umělecký ideál, a proto se k mladíkovi upíná a chrání ho před zničujícím vlivem, který na něj má lord Henry
– klidný, tichý, ne příliš výrazný, konzervativní, čestný muž, dobrý člověk, nezkažený společností, má svůj svět – jeho ateliér
- Dorian Gray – na počátku nezkušený mladík, vnitřně rozervaný – zmítá jím touha užít si život a poznat ho za každou cenu nebo zůstat mravně čistým
– postupně se pro něj velkou autoritou stává Henry – jeho jediného je schopen uznávat, fascinuje ho jeho nekonvenční přístup k otázkám morálky
– na pohled krásný, zpočátku milý, lehce ovlivnitelný, nezkažený hoch, který se postupně mění na vraha, násilníka a sobce; nic mu není svaté, a pokud se to netýká přímo jeho, nezajímá ho to; je neskutečně zahleděný sám do sebe, do své krásy, až zapomíná na to, jak by se mělo žít; když na něj dolehnou splíny z toho, co provedl, uchýlí se do opiového doupěte a uteče na chvíli od svého života; nakonec je Dorian tak zoufalý, že se rozhodne probodnout obraz – to se mu ale stává osudným
– narcistní, mladý, krásný, povrchní vztah k ženám, dobře zajištěný, má dobrý vkus, zájem o kulturu, o umění (hrál na klavír), studium parfémů a jejich účinky na smysly, klenoty, výšivky, gobelíny
– má i záliby, o kterých nikdo neví – po nocích se toulá v přestrojení, chodí mezi nejnižší vrstvy – tuláky, žebráky a zloděje
– rád cestoval, ale po několika letech už nesnesl odloučení od obrazu, stále se obával, že ho někdo najde
- Sibyla Vaneová – chudá mladá herečka, zamilovala se do ještě nezkaženého Doriana, ten do ní také, když ji opustil, spáchala sebevraždu – byl to první moment, kdy se obraz změnil, je velmi naivní a plná romantických ideálů
- James Vane – Sibylin bratr, slíbil vraždu tomu, kdo Sibyle ublíží, když natrefil na Doriana, prvně ho nepoznal, později byl omylem zabit při lovu
- Alan Campbell – vědec, bývalý Dorianův přítel, Dorian ho pod výhrůžkami donutil zlikvidovat Basilovo tělo
- pan Issacs – ředitel druhořadého divadla, kde hraje Sibyla, kdysi pomohl finančně rodině Vaneových a žádá si za to Sibylu jako herečku
Děj a kompozice:
- členěn na 20 nepojmenovaných kapitol
- příběh člověka, který se ve jménu věčného mládí rozhodl zbavit svého svědomí (člověk svému svědomí neunikne, nic nemůže dělat beztrestně)
Příběh o vztahu umění, morálky a skutečnosti. Román Obraz Doriana Graye je podobenstvím o duši člověka. Malíř Basil Hallward maluje podobiznu krásného a nezkaženého mladíka Doriana Graye. Když se Dorian seznámí s lordem Henrym Wottonem, nechá se oslnit jeho názory o fungování světa – to, co hýbe světem, je prý krása a mládí. Henry lichotí Dorianovi, vyzdvihuje jeho krásu, ale zároveň mu vystavuje její pomíjivost. Tvrdí, že právě pro pomíjivost mládí a krásy by si člověk, dokud je mlád, neměl cokoli odpírat. Po dokončení obrazu Dorian z rozčílení, že dokonalý obraz bude stále krásný, zatímco on sám bude stárnout, vyřkne přání, aby stárnul obraz za něho a on stále zůstal takový, jaký je nyní. Jeho přání je naplněno. Z portrétu se stává zrcadlo Dorianovy duše, obraz se mění a odráží hříchy, které Dorian Gray páchá. Pod Henryho vlivem se naivní Dorian postupně mění ve zloducha, avšak Dorianova tvář zůstává beze změny, stále mladá a krásná (Henryho názory se úplně rozchází s tehdejší dobou, nabádá Doriana k úplně jinému způsobu života, než se mu snaží vnutit společnost).
Jednou se při náhodné návštěvě chudinského divadla zamiluje do herečky Sibyly Vaneové. Doriana však spíše uchvátila pro role, které představovala v divadelních hrách, než pro to, kým byla doopravdy. Sibyla a nikdo z její rodiny před svatbou neznal ženichovo jméno (Sibyla mu říká prostě jen „Princ z pohádky“). Sibylin bratr, James Vane, však tušil, že ji neznámý cizinec jistě ublíží a přísahá, že jestli se tak stane, zabije ho. Dorian pozve na divadelní představení oba své přátele. Sibyla však ten večer hraje příšerně. Dříve neznala nic než divadlo, ale teď, když je zamilovaná doopravdy, milostné scény v Romeovi a Julii hraje neprocítěně. Většina diváků v průběhu hry odchází. Po představení přichází za Sibylou Dorian. Pohrdavě a krutě ji odmítne se slovy, že svým příšerným výkonem zabila jeho lásku. Když kvůli němu spáchá sebevraždu, vryje se tento čin do tváře na obraze. Po prvním šoku, že jeho přání se stalo skutečností, se brzy vzpamatuje (dlouho netruchlí – „minulost je minulost“ – a smrt Sibyly je vlastně krásná – zemřela pro lásku k němu! – Když za ním druhý den přijde Basil, aby ho utěšil, nedokáže Dorianovu cynismu uvěřit).
Dorian se začne se vrhat do stále rafinovanějších rozkoší včetně požívání drog a užívání si s ženami. I další zločiny se zapisují pouze na plátno. Začíná si uvědomovat, že jeho hříchy nenese on, ale jeho portrét. Ukrýt jej – to musí udělat. Nikdo nesmí tento obraz nikdy spatřit, aby nebyla odhalena pravá podstata Dorianovy duše. Ani Basil – sám autor, který se mu nedávno vyznal k citům, které do obrazu zachytil, jej nesmí vidět! Po několik let žije Dorian na výsluní společnosti. Jeho krása a šarm jsou mu branou do nejužší smetánky. Je oblíbený a obdivovaný lidmi, kteří ho málo znají a všichni, co ho poznají, skončí zničeni. Nic mu není odepřeno. Dorian se oddává umění, stává se z něj ctěný sběratel.
Postupně je společností nepochopen stejně jako Henry Wotton. Není schopen nalézt si přátele a ti lidé, kteří byli dříve jeho přáteli, jím nyní opovrhují. Dorianův obličej je stále stejně krásný, ale jeho špatnou duši odráží kouzelný portrét. Mladík ho zamkne, aby se k němu nikdo nedostal. Basil Hallward se ho na pravdivost kolujících pomluv přišel zeptat osobně. Dorian mu podal vysvětlení v podobě Basilova vlastního díla, teď již s ohyzdnou a sklíčenou postavou Doriana Graye. Basil se pokoušel Dorianovi domluvit, aby změnil své chování, byl zase čestný a choval se mile ke svým zbylým přátelům, ale Dorian ho v záchvatu své zuřivosti (to Basil za to všechno může) ubodal nožem – přitom ho svým způsobem miloval. Tělo dal potom za úkol zlikvidovat svému bývalému příteli, chemikovi Allanu Campbellovi, který několik let nato spáchal sebevraždu.
Při jednom noční výletu je v hospodě Dorian málem zabit bratrem Sibyly, Jamesem (zaslechl, jak ho někdo oslovuje „Princ z pohádky“ – tak mu říkala Sibyla), ale zachrání ho jeho mladistvá tvář. Vypadal tak nanejvýše na dvacet, a od smrti Sibyly uplynulo už 18 let. Dorian je z tohoto setkání nadlouho v šoku.
James Vane je však za několik dní při lovu zastřelen a Doriana zaplaví nová vlna radosti. Strach ze smrti rukou bratra jeho dávné lásky pominul. Věděl, že je zachráněn.
Dorian se snaží polepšit. Není možné, aby mu již nebylo pomoci. Opustí venkovskou dívku, aniž by ji zneuctil. Provedl něco, o čem si myslí, že byl po letech první čestný skutek. Vede rozhovor s Henrym a zeptá se ho, co by řekl na to, že Basila zabil právě on. Henry se vysměje. Zločin podle něj není pro lidi z vysoké vrstvy. Patří spodině.
Dorian se podíval do zrcadla, které mu kdysi dal Henry. Rozbil ho a rozšlapal. Nechtěl myslet na minulost. James Vane je pohřben, Alan Campbel se jedné noci zastřelil v laboratoři, smrt Basila jej nemůže tížit – vždyť to on namaloval ten proklatý portrét. Začne nový život! Přeci se zachoval šetrně k té vesnické dívence. Bude už dobrý! Ale počkat – změnil se portrét provedením toho dobrého skutku? Už přeci nemůže být hrozný jako dřív! Kdyby žil odteď mravně, třeba by vypudil z tváře všechny zbytky zlých vášní… Plížil se nahoru do studovny. Vešel, zamkl za sebou, jak měl ve zvyku. Odkryl závěs. Z hrdla se mu vydral výkřik děsu. Portrét se k lepšímu nezměnil. Naopak. Oči se dívaly zchytrale a kolem úst měl vrásky pokrytectví. Uvědomil si pravdu. Dívku ušetřil jen z ješitnosti, jen proto, aby poznal nové vzrušení. Portrét byl stále potřísněn krví – navíc zřetelněji než kdy předtím. Má se snad ke všemu co spáchal přiznat? Nikdo by mu neuvěřil. Basilovo tělo je zničeno, stejně jako jeho věci… Jediné, co proti němu svědčí, je jeho portrét. Ano – proč se i jeho nezbavit? Portrét je obraz jeho svědomí – zničí ho tedy! Vzal nůž, kterým probodl Basila. Byl čistý, několikrát ho očistil. Probodl jím obraz…ozve se hrozivý výkřik. Personál domu se šel podívat, co se stalo, a když vstoupili do místnosti, uviděli skvostný portrét svého pána se vší krásou a mladostí. Na podlaze ležel ohyzdný stařec s nožem v srdci. Byl povadlý, vrásčitý a měl odporný obličej. Teprve až podle prstenu na ruce poznali, že je to Dorian Gray.
Wilde na téma konce: „Když se Dorian snažil zabít své svědomí, zabil i sám sebe.“
Prostor:
- román se odehrává v Londýně, ve vyšší společnosti
Čas:
- pol 19. století
Hlavní myšlenka:
- kritika uznávání povrchní krásy
Společensko-historické pozadí:
- dochází k mocenským konfliktům mezi státy, které kolonie mají a které o ně usilují (→ trojspolek, trojdohoda)
- došlo ke sjednocení Itálie a Německa, ke vzniku Rakouska-Uherska (1867)
- vzrůstalo národní uvědomění a sílily snahy o kulturní a politickou nezávislost
- prohlubují se sociální rozdíly mezi společenskými vrstvami i mezi státy (některé rozvíjejí, některé zaostávají)
- Anglie – pokrokové zákony = zákaz otroctví, osmihodinová pracovní doba, zákaz těžké práce žen a dětí
- koncem 19. stol. – nárůst společenských problémů (aféry – př. Dreyfusova, sociální krize vedoucí k radikalizaci dělnictva)
- rozvoj techniky, vynálezy (Bell – telefon, Nobel – dynamit, bratři Lumiérové – kinematograf) – počátek věku elektřiny a nových technologií (→ překotný rozvoj civilizace a rychlé životní tempo) – průmyslová revoluce
- přestávají platit dosavadní hodnoty (např. křesťanský výklad světa), šíří se pesimismus, obavy z budoucnosti, pocit bezvýchodnosti, žádná jistota
- myšlení silně ovlivněno myšlenkovými směry nihilismu (Nietsche – nic na světě nemá smysl) a voluntarismu (Schopenhauer – lidská vůle je základem světa, vědomí a myšlení člověka), Sigmund Freud – důraz na lidské podvědomí
- vznik nových uměleckých směrů – impresionismus, symbolismus, dekadence, založených na subjektivním vnímání skutečnosti (vedle nich ještě existují starší proudy (kritický realismus, naturalismus)
- symbolismus = nejniternější prožitek lze vyvolat prostřednictvím znaků (předpokládá se čtenářova aktivní spolupráce)
- impresionismus = bezprostřednost, spontánnost, snaha zachytit prchavý a neopakovatelný okamžik, barevnost
- centrem uměleckého života Paříž
- architektura – projevila se zaváděním nových technologií (litina a ocel), r. 1889 postavena Eiffelova věž – symbol pokroku
- malířství – Claude Monet, Auguste Renoir, Edgar Degas (český Antonín Slavíček)
- hudba – Claude Debussy
– Giacomo Puccini – opery
– u nás – Josef Suk
- dekadence = pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, utíkají od ní a vytváří svůj vlastní svět, vymanění se zní nikoli revoltou, ale „čistým uměním“
- pozornost se obrací k jedinci, k výrazné individualitě (výjimečnost, tvůrčí svoboda, bohémství – snaha šokovat a provokovat)
- nejoblíbenější motivy: smrt, mrtvolnost, rozklad, úpadek, nemoc, nuda, erotika, fantastické vize, odvrácené stránky života nebo temné rysy lidské povahy, pesimismus, morbidita, pocity zmaru, mysticismus, narcismus, kult smrti, zla
- původní význam slova dekadence = úpadek – oficiální kritika považovala tvorbu dekadentů za úpadkovou, tito autoři naopak neuznávali hodnoty, které jim nabízela upjatá společnost → utíkali k umění
- hledání krásy v ošklivosti, pocit přesycenosti a únavy
- pasivita, melancholie, neochota i neschopnost jednat
- umělecká rafinovanost (symbolika, eufonie, cit pro odstín, precizní básnická forma)
- dekadentní autoři většinou vychází ze symbolismu (dekadent bylo původně hanlivé označení pro básníky, kteří se odvrátili od tradic), navazují na tvorbu Poea a Baudelaira
- život dekadentů – bohémství, satanismus, nezávazný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost
- významní dekadenti: Francouz Huysmans, Polák Stanislav Przybyszewski
- čeští autoři: kolem časopisu Moderní revue – Arnošt Procházka a Karel Hlaváček
- další autoři: symbolisté – Edgar Allan Poe – Havran, Jáma a kyvadlo, Zlatý skarabeus
– prokletí básníci – Charles Baudelaire – Květy zla
– Paul Verlaine – Saturnské básně, Romance beze slov
– Jean Artur Rimbaud – Opilý koráb
Oscar Wilde:
- anglický dramatik irského původu (1854 – 1900)
- pocházel z rodiny lékaře královny Viktorie, jeho matka literátka
- studoval klasickou filologii na univerzitě v Dublinu a poté v Oxfordu
- oblíbený a uznávaný společník – díky svému nadání, jiskřivému intelektu, ironii a vtipu, výstřednosti v oblékání a způsobech
- žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost
- měl výborné společenské postavení, avšak ohromné výdaje → přivedli ho do finanční krize, kdy začal poznávat nespravedlnost, bídu a ponižování okolního světa
- nařčen z homosexuality a odsouzen ke dvěma letům káznice s nucenými pracemi (kde napsal Baladu o žaláři v Readingu)
- zemřel předčasně v chudobě a zbědovanosti v jednom pařížském hotelu
- typický představitel dekadentů, oslavujících krásu a odmítajících spojení umění a morálky
- odmítal chápat realitu jako inspirátorku umění, umění považoval za „skutečnější“ než realitu samotnou
- umělecké krédo: „Jsou dva světy, jeden, který je, aniž by se o něm muselo mluvit, a nazývá se svět skutečný, druhý je svět umění, o kterém je třeba mluvit, protože by jinak neexistoval“
- jediný autorův román (připomíná motivy z díla Honoré de Balzaca – Šágrenová kůže)
- další díla: Šťastný princ a jiné pohádky, povídka Strašidlo Cantervillské
– divadelní komedie – Jak je důležité míti Filipa (hraje se dodnes) , Ideální manžel – díla vystavěná na vtipné zápletce a ironizující společenské nešvary doby
– drama – biblická tragédie Salome
– posmrtně vydaná zpověď De Profundis
Inspirace literárním dílem:
- kniha byla 2x zfilmována, naposledy v r. 2009
- na motivy knihy vznikl také český muzikál Obraz Doriana Graye
- André Gide – autor Vzpomínek na Wilda – inspirován jak jeho dílem, tak jeho okouzlující osobností
- autoři kolem Moderní revue (A. Procházka, J. Karásek ze Lvovic, K. Hlaváček)
- jeho pojetí kritiky jako umění převzal F. X. Šalda
Proměny díla:
- poprvé publikován jako úvodní příběh v časopise, několikrát pozměněn a přidáno několik kapitol
Kritika:
- literární kritikou odsouzený (ale možná mu to ani nevadilo)
