Obraz Doriana Graye - rozbor díla k maturitě (8)

rozbor-díla

Kniha: Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde

Přidal(a): Keyla, stejse

Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde

16. 10. 1854 – 30. 11. 1900
Anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Narodil se roku 1854 v Dublinu jako syn Williama (přední irský oční a ušní chirurg) a Jane (úspěšná spisovatelka a irská nacionalistka, píšící pod jménem „Speranza“). Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost.
Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů – Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 se datovalo Wildovo intimní přátelství s lordem Alfredem „Bosie“ Douglasem. Čtyři roky poté byl obžalován z homosexuality, která byla v Anglii od r. 1885 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací v Readingu.
Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti.
K nejslavnějším dílům tohoto autora patří jeho román Obraz Doriana Graye, drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa a Ideální manžel. Salome se stala tak úspěšnou, že se stala předlohou pro stejnojmennou operu R. Strausse.
Wilde psal také (mnohdy až andersenovsky laděné) pohádky. Za zmínku stojí i Wildeho báseň Balada o žaláři v Readingu, která vypovídá o vězení, kam byl Wilde odsouzen za své poklesky proti tehdejším mravům.
Oscar Wilde se po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím ve věku pouhých 46 let v Paříži.

DALŠÍ AUTOROVA TVORBA

Strašidlo cantervillské – americká rodina se nastěhuje do zámku, kde straší, ducha se však nebojí, právě naopak
Šťastný princ a jiné pohádky – 5 netradičních pohádek, mimo jiné i Růže a slavík
De profundis – Wildeovy dopisy ze žaláře, jeho naprostá pokora a zlomení
Salome – biblický příběh o princezně Salome, která si kvůli nenaplněné lásce nechá přinést hlavu Jana Křtitele, aby ho mohla políbit
Ideální manžel – politická scéna, čestný politik se snaží zabránit zveřejnění jeho dávné nečestnosti tím, že má podpořit projekt Argentinského průplavu
Jak je důležité míti Filipa – lehkovážná satirická komedie o záměně jmen, plná aforismů, slovních hříček, paradoxů a ironie

LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT

představitel DEKADENCE – směr přelomu 19./20. stol. – odpor ke společnosti – řeší útěkem do čistého umění; zdůrazňovány pocity nudy, zoufalství
dekadentní tendence se projevují pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru, mysticismem, erotikou (přesycenost), narcisismus
v životě dekadentů se projevuje bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost aj.
dekadenti vyjadřují úzkosti a deprese člověka na konci století
lartpourlartismus: kladem důraz na umění a estetiku
E. A. Poe (Jáma a kyvadlo), W. Whitman
v Čechách se k dekadenci hlásí spisovatelé kolem časopisu Moderní revue (nepodepsali manifest České moderny) – Arnošt Procházka – Prostibolo duše; Jiří Karásek ze Lvovic – Sodoma, Sexus necans; Karel Hlaváček – Pozdě k ránu

PROKLETÍ BÁSNÍCI:

Arthur Rimbaud (Pobyt ve pekle, Iluminace, Opilý koráb)
Paul Verlaine – pod pseudonymem Pauvre Lélian( Saturské básně, romance beze slov, Galantní slavnosti)
Charles Pierre Baudelaire (Květy zla, Malé básně k próze)

Rozbor díla: Obraz Doriana Graye

Literárně-teoretický rozbor

Literární forma – próza
Literární druh – epické dílo
Literární žánr – román (s fantastickým námětem)

TÉMATICKÝ PLÁN

Hlavní témata – morálka, svědomí, sebevědomí, zkaženost člověka, krása, rozkoš, poznání, mládí
Námět
- proměna lidské osobnosti, nesmrtelnost, faustovské téma, hédonismus
- silný vliv dekadence a estétského hnutí, l’art pour l’art
- napsal dílo v dospělosti na vrcholu slávy, zřejmě pod vlivem vztahu s lordem Alfredem Douglasem

KOMPOZIČNÍ PLÁN

Kompozice, členění díla

román, autor ho však nazval „esejí o dekorativním umění, která je namířena proti surové brutalitě prostoduchého realismu“
klasická chronologická kompozice,
er forma
předmluva, ve které autor vysvětluje a ospravedlňuje dekadentní tvorbu
dílo je členěno do 20 nepojmenovaných kapitol, některé byly dopsány až po dokončení publicisticky vydávané verze, působí trochu kostnatě (např. kapitola č. 5)
expozice, kolize, krize, peripetie, závěr (viz děj)
na konci knihy vysvětlivky cizích výrazů, jmen atd.

Typy promluv

Dlouhé dialogy, vnitřní monology Doriana k sobě

JAZYK A STYL

spisovný jazyk, někdy archaický, mnoho dlouhých a detailních popisů
rozvinutá krásná souvětí, spousta přívlastků („krása formy, ne obsahu“)
aforismy – stručně vyjádřená, vtipná, nezřídka ironicky zabarvená originální myšlenka nebo soud, zakládající se obvykle na srovnání, protikladu nebo rozporu; krátká, velmi pregnantní literární forma reflexívního, popřípadě satirického rázu
maxima – kratší prozaický útvar, lapidárně vyjádřená úvaha (sentence), inspirující se jednáním nebo psychikou lidí; vyniká stručností (rozsah nepřesahuje mnohdy rámec jedné věty) a hloubkou; koncentrace myšlenky nabývá formy antiteze, metafor či trpkého aforismu
paradoxy – neočekávaný, překvapující výrok, zdánlivě protismyslný a odporující běžným soudům pokládaným za správné; 2. rétorická figura, podobně jako antiteton a oxymoron, spojující v hlubším významu pojmy, které si odporují
vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, jež mají mnohdy ráz zesměšňující karikatury
podobně jako ve svých dramatech i zde se Wilde projevil jako mistr v zobrazování dialogů (rozlehlé konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy a duchaplnými sentencemi, vytvářejícími odbočky, které jsou místy jen velmi volně spojené se základní dějovou linií)
časté používání cizích (především francouzských) výrazů a odkazů k mnohým uměleckým dílům

Příklady jazykových prostředků

historismus –Červené světlo drožky se mihlo na rohu ulice.
citově zabarvená slova – Ó, můj miláčku! Můj princi z pohádky!
slova přejatá – A jakou stagnaci intelektu prozrazuje.
přechodníky – Potřásaje hlavou svým zvláštním způsobem.
termíny – Měl byste jít raději domů a revolver uložit stranou.
metafora – Vyvedl jste moji duši z vězení.
personifikace – Trvalo to bez malá hodinu, než bylo všechno ohněm stráveno.
přirovnání – Kolem pohaslých očí se jako můří nohy usadí žluté vrásky.
epiteton – vyskočil s planoucími tvářemi
hyperbola – Zab mne, není-li to pravda.
eufemismus – Vehnal jste Sybillu Vaneovou smrti v náruč.
oxymóron – Kromě toho milujeme jen jednou, i když často milujeme.
synekdocha – Nepotřebuji jeho peníze, chci krev.
ironie – „Komedii? To přenechám vám to vy lépe umíte.“ odpověděl trpce

HLAVNÍ POSTAVY

Dorian Gray – hlavní postava, pohledný mladý modrooký aristokrat, který se mění k špatnému vlivem lorda Henryho, z nevinného a čistého chlapce se v průběhu děje stane odporný charakter se zvráceným a zkaženým myšlením, žije hříšným životem, začne být ješitný, pyšný, povýšený a bezohledný, nebojí se ani vraždy svého přítele, na konci knihy se chce polepšit = pokrytec
Lord Henry Wotton – sarkastický manipulativní muž, dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem, ve společnosti je však oblíbenou hvězdou, charizmatický, hlásá nové ideály, svede Doriana na scestí (ovlivňoval Doriana hlavně co se týče jeho vlastních teorií většinou o lásce mládí a rozkoši, protože to je podle něj to nejdůležitější), odmítá cokoliv morálního
Basil Hallward – malíř, romantik, utopisticky smýšlející, naprosto učarován Dorianovou krásou
Sibyla Vaneová – mladá a nadaná divadelní herečka, velmi naivní a romantická, šíleně zamilovaná do Doriana, přezdívá ho „Princ z pohádky,“ když se s ní rozejde, spáchá sebevraždu

ČASOPROSTOR

Londýn, přelom 19. a 20. století

DĚJ (OBSAH) DÍLA

Příběh začíná v pracovně londýnského malíře Basila Hallwarda, kterému modelem už po několikáté stojí mladý chlapec oplývající nevídanou krásou. Jmenuje se Dorian Gray. Malíř kreslí jeho portrét, který nás bude provázet celou knihou a celým životem hlavního hrdiny. Toho dne se hoch seznámí s Basilovým přítelem Lordem Henrym. Doriana silně zasáhnou jeho slova pronesena na procházce v zahradě. Henry mu povídá o důležitosti mládí a o životním poznání o tom, jak je jeho podivuhodná krása, tak cenná a pomíjivá věc. Hoch se zalekne představy nevyhnutelného stáří a ztráty svého půvabu, a tak v záchvatu zármutku pronese, že by si přál, aby za něj raději stárlo ono Hallwardovo dílo a aby on vypadal navždy jako portrét sám. Dále Dorian navštěvuje společenské večírky hlavně spolu s lordem Henrym, který nad ním získá moc. Dorian nabývá na pýše, rozmaru a ješitnosti.

V odlehlém divadle pozná překrásnou jemnou herečku Sybillu Vaneovou. Ta ho okouzlí a on nevynechá jediné její představení. Po Dorianově žádosti o její ruku odehraje představení, které není zrovna úspěšné, protože jak později dozná Dorianovi, zamilované věty ve hře jí přijdou prázdné oproti tomu, jakou láskou hoří ona k němu. To ho ovšem pobouří, je zklamán a Sybillu se znechucením opustí. Ta je natolik zdrcena, že si ještě toho večera vezme život.

Tehdy se poprvé změní ona osudová malba. Nabyde na krutosti, jaké se on sám dopustil. Když si mladík vše uvědomí, obraz ze strachu skryje a později se chodí kochat, jak muž na obraze postupně stárne, s každým jeho špatným činem a rozhodnutím, jak je proti němu ohavný.

Jednoho večera, když ho navštíví malíř Basil, mu obraz odhalí a v záchvatu hněvu z jeho reakce ho zabije. Po zbytek života se strachuje z jeho tajemství z ukrutné vraždy, a navíc ho začne pronásledovat bratr Sybilli, který se mu chce pomstít. To už Gray nezvládá a z nenávisti k obrazu ho probodne a tím zabije i sebe. Když ho najde jeho služebná, málem ho nepozná, protože nyní on vypadá jako portrét na, kterém se podepsali všechny hříchy jeho duše. A obraz opět vzkvétá.

VYDÁNÍ A KRITIKA KNIHY

Obraz Doriana Graye byl nejprve vydáván publicisticky v časopise Lippincott’s Monthly Magazine, později ho autor přepracoval (připsal 6 kapitol) na románovou verzi
kniha byla prohlášena za nemorální a mnozí ji odsoudili
při Wildeově soudním procesu proti němu byly použity i úryvky z knihy, které údajně potvrzovaly jeho sodomitu a zvrácenost
dnes je kniha považována za jeden z pilířů moderní literatury, ovlivnila spoustu dalších děl

INSPIRACE DÍLEM

Liga výjimečných, film 2003, režie: Stephen Norrington
Obraz Doriana Graye, film 2009, režie: Oliver Parker

UKÁZKA

Bylo slyšet výkřik a zadunění. Ve výkřiku zazněl takový děs ze smrti, že sluhové se s leknutím probudili a vyklouzli ze svých pokojů.

Dva páni, kráčející dole po náměstí, se zastavili a zvedli oči k tomu velkému domu. Pak šli dál, dokud nepotkali policistu, a vrátili se s ním. Policista několikrát zazvonil, ale nikdo nepřišel otevřít. Až na světlo v jednom z nejhořejších oken bylo v celém domě tma. Po chvíli strážník odešel, postavil se do sousedního portálu a vyčkával.

„Čí je to dům, konstáble?“ ptal se starší z pánů.

„Pana Doriana Graye, pane“ odvětil policista.

Páni se na sebe podívali, ušklíbli se a vykročili. Jeden z nich byl strýc sira Henryho Ashtona.

Uvnitř v domě, v křídle pro personál, hovořili spolu tichým šepotem polooblečení sluhové. Stará paní Leafová plakala a lomila rukama. Francis byl smrtelně bledý.