Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla (5)

 

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor:  Bohumil Hrabal

Přidal(a): elda99

 

Bohumil Hrabal

• Bohumil Hrabal se narodil v roce 1914 v Brně-Židenicích, ale místem jeho dětských let byl Nymburk, kde byl jeho otec správcem pivovaru.
• Členem rodiny se stal i strýc Pepin, který prý jednou přijel na 14 dní na návštěvu – a bylo z toho skoro 40 let. Tento neúmorný vypravěč a výtržník byl první a největší Hrabalovou múzou (byl i modelem pro vypravěče v „Tanečních hodinách pro starší a pokročilé“).
• Hrabal studoval v Praze práva a také se rozhlížel po pražském kulturním životě. Přitahoval ho zvláště surrealismus a filozofie Ladislava Klímy. Uzavření vysokých škol přerušilo jeho studia a léta okupace byla pro něho školou praktického života. Pracoval v nymburském pivovaře, byl skladníkem v konzumním družstvu a neplaceným úředníkem notářství. A pak přišla železniční služba; pracoval jako dělník na trati, jako návěštník, absolvoval kurz pro telegrafisty a nakonec byl výpravčím v Kostomlatech (nemusel tedy pro své Ostře sledované vlaky konat pracné studium prostředí).
• Po válce dokončil práva a pracoval jako obchodní agent a pojišťovák. Prý si ta povolání schválně vybral, aby překonal svou nesmělost a plachost. Potom pracoval v kladenských hutích u martinských pecí. Dobrá chlapská parta na závodě i v ubytovně v Dubí mu dělala moc dobře. V té době už psal povídky bez naděje na publikování. Na Kladně pracoval až do vážného úrazu v r. 1954.
• Po uzdravení byl baličem papíru ve Sběrných surovinách a tam poznal ohromného vypravěče pana Pritla, svou druhou múzu.
• V té době vydal svou skutečnou knižní prvotinu „Hovory lidí“ s ilustracemi Kamila Lhotáka. Jeho posledním pracovištěm bylo Divadlo S. K. Neumanna, kde při práci kulisáka a občasném statování měl poměrně dosti času na psaní. Soubor povídek „Skřivánci na niti“ byl již připraven k vydání, ale tisk byl v poslední chvíli zakázán.
• A tak literární veřejnost vzala Hrabala na vědomí, až když mu v r. 1963 vyšla „Perlička na dně“. Od té doby se Hrabal věnoval pouze literární tvorbě.

 

Obecná charakteristika díla, názorů a postav

• Hrabal si do svých děl vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance => na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Jejich řeči se stávají náhražkou skutečného života. Hrabal má pro tyto lidé svůj vlastní název – Pábitelé. Pábitelé jsou posedlí životem, dělají všechno špatně.
• Jeho příběhy nemají souvislý děj, všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině => věnuje všem stejnou pozornost – METODA KOLÁŽE.
• Hrabal psal své texty na stroji, které, když dopsal, rozstříhal a pak je zase slepil = tak potom vypadalo jeho konečné dílo. Hrabal chápal život jako velké dobrodružství plné neočekávaných náhod a setkání.
• FILOZOFIE „PERLIČKY NA DNĚ“
  • v každém člověku je něco krásného (i v tom největším grázlovi). Je velmi důležité tu perličku najít.

 

Další díla:

• povídky „Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy; Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne; Toto město je ve společné péči obyvatel“
• vzpomínkové prózy „Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek“
• romány „Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar“
• vrcholné dílo „Příliš hlučná samota“
• autobiografická trilogie „Svatby v domě; Vita nuova; Proluky“
• filozofické úvahy „Dopisy Dubence (čtyři svazky)“
• díla 80. let „Harlequinovy miliony; Kluby poezie; Uragán nad Prahou“

 

Literárně-historický kontext 

• Dílo bylo vydáno roku 1971
• 1945 osvobození
• 1948 nástup Gottwalda, znárodnění kultury
• 50. léta železná opona, studená válka, politické procesy
• 1953 smrt Stalina 1. uvolnění
• 60. léta 2. vlna uvolnění Pražské Jaro
• 1968 Okupace státu
• 1969 normalizace, Jan Palach, Jan Zajíc
• Charta 77 – proti nedodržování lidských práv
• 1989 Pád komunismu
• 2. polovina 20. století – (postmodernismus) odraz války, vědecko-fantastická literatura

 

Další autoři tohoto období: 

• Ladislav Fuchs (Spalovač mrtvol)
• Milan Kundera (Žert)
• Jan Otčenášek (Romeo, Julie a tma)
• Ota Pavel (Smrt krásných srnců

 

Rozbor díla: Obsluhoval jsem anglického krále

Žánr: 

• román, vymyšlené vyprávění, kniha zachycuje život a kariéru českého číšníka, vývojový román

 

Zařazení díla: 

• 2.pol.20.století
• vývojový román (autor zachycuje politický vývoj na našem území před 2.sv.válkou, během války a komunistický převrat).
• Kvůli svému politickému obsahu byl román vydán až po roce 1989.

 

Místo a čas děje: 

• různé hotely v Čechách
• 20.-50. Léta 20.století

 

Charakteristika postav:

• Jan Dítě: malý, modrooký a světlovlasý číšník, který je velmi důvěřivý a má komplexy ze své výšky, jeho největší sen je mít vlastní hotel, je to vypravěč knihy
• Líza: Němka, která velmi snaživě propaguje nacistickou stranu. Jan se do ní zamiluje, díky ní si změní jméno na německé jméno a je proti Čechům. Vezme si ji za ženu, odjedou spolu do Lebensraumu, kde spolu počnou dítě. Jejich syn je lehce retardní. Líza při náletech na konci války umírá.

 

Děj:

Vypravěčem je Jan Dítě, který má komplexy ze své výšky, ale snaží se za každou cenu stát úspěšným. Začíná pracovat na dráze jako prodavač párku, později se stane pikolíkem v hotelu Zlatá Praha. Pak se dostane do hotelu Paříž, kde obdivuje svého nadřízeného vrchního Skřivánka. Sázejí se spolu, jaký host si dá, jaké jídlo. Skřivánek vždy vyhraje. Dítě se mi ho zeptá, jak to všechno ví a Skřivánek mu odpoví: „ Obsluhoval jsem anglického krále.“ Janovi se poštěstí, že obsluhuje habešského císaře a dostane za to řád habešského císaře. Dostane ho však náhodou, protože císař je malý a dosáhne jen na Dítě. Jan je z hotelu propuštěn, protože se zamiluje do Němky Lízy. Během války jsou s Lízou velkými příznivci nacistické strany. Vezmou se a mají spolu syna, který je lehce postižený. Jediné, co ho baví je mlácení kladivem. Líza má sbírku známek, které jsou velmi cenné. Líza umírá během náletů na konci války. Jan si bere její známky, prodává je a kupuje si za ně hotel. Jeho hotel je nejlepší hotel v Čechách a také nejvíce zajímavý. Janovi je ale zabaven a on je poslán do vězení pro milionáře. On se tam ale chtěl dostat, přímo po tom toužil, konečně byl mezi milionáři. Po propuštění z vězení je zaměstnán na Šumavě jako opravář cest, on zde však konečně nachází svůj klid a dožívá zde.

 

Rozbor:

• 5 Kapitol, každá začíná: Dávejte, co vám teď povím a končí: Stačí vám to?

 

Jazyk:

• Souvětí, které někdy přesáhnou až 20 řádků, autor se tím snaží, co nejvíce přiblížit přímé řeči.
• Profesní mluva, germanismy, vulgarismy, prvky obecné češtiny

 

Hlavní myšlenka:

• Dílo bylo zakázáno údajně kvůli svým otevřeným erotickým scénám, ale bylo to hlavně kvůli otevřené kritice všech totalitních režimů a popsání kolaborace Čechů. Hrabal zesměšňuje totalitní režimy a odmítá černobílé vidění 2.světové války.
• Také zde popisuje vývoj zakomplexovaného člověka, který se vždy snaží úspěchem vyrovnat svůj nedostatek a je ochoten proto obětovat téměř vše. Paradox je, že až když je sám na Šumavě a nemá se s kým srovnávat, tak je sám se sebou srovnaný.

 

Klíčový okamžik díla: 

• Podle mého názoru nastal klíčový okamžik díla, když začala válka a Ditie potkává Lízu, protože se společnost začíná měnit.

 

Vlastní názor:

• Líbí se mi, jak pan Hrabal nabídl úplně nový pohled na českou společnost během 2.světové války, bylo zajímavé to číst také jednou z „druhé“ strany. Vidět jak snadné bylo kolaborovat a nechat ve štychu svůj lid. Dále se mi líbila idea, že Jan Dítě se stále snažil něčím vyrovnat svůj komplex z výšky, stále se snažil být lepší a bohatší než ostatní.