Ohlas písní českých – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Ohlas písní českých

Autor: František Ladislav Čelakovský

Přidal(a): Klára, Kristýna Hodonská

 

 

František Ladislav Čelakovský

• Narozen 7. března 1799 ve Strakonicích, zemřel 5. srpna 1852 v Praze.
• Občas vystupoval pod pseudonymem Marcian Hromotluk.
• V roce 1817 začal studovat filozofii v Praze, protože snem jeho rodičů bylo, aby se stal knězem. Svá studia přesunul do Budějovic, ale zkoušky úspěšně nesložil.
• Díky Františku Palackému se stal korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo.
• Kolem roku 1933 se stal redaktorem Pražských novin a týdeníku Česká wčela.
• Po kritice projevu cara Nikolajeva I. K podrobeným Polákům, byl Čelakovský zbaven své funkce. Díky jeho znalostem ale patřil k největším odborníkům na slovanské jazyky, folklór a literatury.
• V roce 1942 získal pozici na Vratislavské univerzitě jako profesor slavistiky.
• Po roce 1949 se vrací do Prahy, kde vyučuje na stejném postu.

Díla

• Ohlasy písní ruských – sborník 26 básní, psaných v epice. Sbírka vznikla velmi rychle, traduje se, že Čelakovskému stačily pouhé dva měsíce. Obsahuje a popisuje ruské bohatýry a neohrožené hrdiny. Tuto sbírku napsal na námět folklórní tvorby romantického rázu.
• Mudrosloví národu slovanského ve příslovích – stalo se celoživotním dílem Čelakovského. Sbírka poprvé vyšla v roce 1852, tedy v rok úmrtí. Obsahuje přísloví v 15 celcích, z nichž se každý věnuje jinému tématu.
• Kvítí – původně Květinové epigramy. Obsahuje 139 kartiček, kde Čelakovský popisuje svou lásku ke květinám, jež ho provázely na své životní cestě.

 

Literatura českého národního obrození

• Jedná se o období od konce 60. let 18. století až do roku 1840.
• Usilovali zde o osvícenskou reformu – zrušení nevolnictví, kdy se v roce 1781 vydal toleranční patent.
• Hlavními cíli bylo zachování a obroda českého jazyka, zachování národnosti a seznámení národa se svou vlastní historií.
• Národní obrození dělíme na 3 části:
  • Obranná fáze – odmítání germanizace, počátky českého divadla, do povědomí se dostávali české básně, vybudování pevných základů pro českou literaturu.
  • Ofenzivní fáze – vznikala složitější umělecká tvorba, do této fáze se aktivně zapojil i F. Čelakovský.
  • Vrchol obrozeneckých snah –  největší úspěch obrození, vytvoření společenské základny literatury, končí ve 40. letech 19. století.

Spisovatelé

• František Palacký – reformátor, politik a organizátor kulturního života. Patřil do druhé etapy národního obrození. Jeho nejznámější dílo Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě obsahuje 5 částí a jsou zde zpracovány dějiny českého národa od roku 1526.
• Josef Jungmann – básník, organizátor reformy a významný překladatel. Snažil se obhájit, že čeština dokáže popsat složitá umělecká díla. Jungmann vytvořil Slovník česko-německý, který obsahuje přes 120 000 slov, včetně odborného názvosloví.

 

Rozbor díla: Ohlas písní českých

• Poprvé jej Čelakovský vydal v roce 1839, její první útržky vydal ale již na počátku třicátých let.

V úvodu celého díla charakterizuje autor odlišnost české lidové poezie od ruské. Zatímco se Ohlasy písní ruských hrdinskými písněmi jenom hemží, české jsou spíše satiricky  laděné, častokráte mířené na vrchnost a na maloměšťáka. Básníkovy tendence nemají  v tomto díle vyjádřit subjektivní pohledy a osobní zážitky, ale spíše mluvit tak, jak by mluvil básník z lidu. V Ohlasech se proto autor  pokusil vytvořit básně v původní lidové tvorbě, kterou  trefně vyobrazuje na básni Dárek z poutě. Některé básně mají politický i sociální smysl. Například Cikánova píšťalka  znázorňuje myšlenku osvobozovacího boje.

 

Téma

• Tématem, kolem kterého se však ve svém díle točí nejvíce, je láska. Jako v životě je i v Ohlasech písní českých nenaplněná, šťastná i zraňující.
• V básních vítězí téměř vždy logika a důvtip Čecha, namísto hrdinství a síly.
• František Ladislav Čelakovský ve svém díle nezapomíná ani na českou prehistorii. Snaží se zobrazit jeho sílu ve veselé a upřímné české povaze a satirickým pohledem útočí na vrchnost.

 

Kompozice a jazyk

• Sbírka obsahuje 63 básní a písní lidové tvorby.  Vystihuje v nich především zpěvnost a zvonitost lidových písní.
• Oproti dílu Ohlasy písní ruských se liší tím, že jsou lyrického druhu.

 

Kontext tvorby díla

• Deset let po vydání díla Ohlas písní ruských si Čelakovský vybírá další slovanský národ, kterému by věnoval ohlasovou poezii.
• V roce 1839 se tím stávají Čechy a tak vzniká další básnická sbírka s názvem „Ohlas písní českých“.
• Po důkladném studiu lidové slovesnosti, jenž je námětem celého díla, začínají vznikat první verše.

„Což je pánům!Ti na voze

sedí pěkně v suše,

ale chudý ten za nimi

v dešti, v blátě kluše.“

 

Čelakovský dělí písně do několika kategorií:

• Baladické básně – není jich mnoho, ale věří, že balady opět nabydou na oblíbenosti.
• Elegické básně – popisuje povahu a chování Čechů. Čech popírá smutek, nepoddává se mu a snaží se přijít na jiné myšlenky, děláním vším možným, aby na něj zapomněl.
• Žertovné, satirické a naivní – vyniká zde prostodušnost a přirozený humor. Upozorňuje zde ale, že napsat je, je velmi těžké, jelikož se mohou lehce stát dětskými hříčkami.
• Popěvky – Čelakovský je vyzdvihuje nad písněmi delšího rázu. Popěvky jsou nezapomenutelné, krátké a jednoduché.
• Písně založené na citové vazbě – zde se obává o ztrátu národu. Odmítá zapřít svou národnost z důvodu, aby si Čechy nikdo jiný nepodřídil.

 

Toman a lesní panna

• Báseň s největším úspěchem, pokládána za první českou baladu, je jednoznačně Toman a lesní panna. Balada středního rozsahu s rychlým dějovým spádem vypráví příběh Tomana, který se o kouzelné svatojánské noci vydává za svou milou. Ta se však zaslíbila jinému. Zhrzený Toman se navrací zpět Doubravou i přes varování své sestry. Zde je sveden lesní pannou, která ho vláká na skálu. Celý příběh končí tragicky tím, že je Toman svržen do propasti. V této básni je plně využito prostředků balady i lidového rčení s častým použitím archaických výrazů a metafor.

 

Stasa Čarodějnice

• Báseň s názvem Stasa čarodějnice, jenž je později také zhudebněna, vypráví příběh vesnické dívky Stasy, která je nařčena z čarodějnictví kvůli své kráse. Z tohoto zpěvu se čtenář dozvídá, že díky uhrančivosti svých očí plně zlikvidovala deset hochů a občané vesnice požadují její smrt. Problém, který zde tedy vzniká je spíše sociálním, autor naráží na primitivní jednání a nekonečnou lidskou hloupost  ,která se většině případů nedá zakrýt.

 

Nevěrný milý

• Jak už je z názvu jasné, tato báseň se zabývá jedním z nejstarších problémů. Nevěry. Zpěv líčí příběh zklamané dívky, která na cestě pro vodu nalezne svého milého s jinou. Autor se vciťuje do zhrzené dívky a popisuje její vnitřní pocity.

 

Reakce na dílo

• Roku 1834 vyšel článek v Časopise českého muzea od J.J. Langera, který porovnával Ohlasy písní ruských s Ohlasy písní českých. Ohlasy písní ruských přirovnal k národnímu pokladu, zatímco Ohlasy písní českých velmi znegoval. Dle Langera byl Čelakovský pouze umělý básník a vytvořená propast mezi ním a lidmi, od nichž čerpal lidové písně nepřinesla nic dobrého. Dílo označil jako parodii.

„Od básníkův osvícenějších tedy v tomto druhu žádných. Aspoň málo jen písní očekaváti smíme, a vše co od nich takového skládáno, jest buď čistě epické aneb epická lyrika; tato tak nazvaná lyrika epická má zase ráz dvojí: Buď si hraje básník na sedláka – což k smíchu vede, aneb on myslív se do rozličných lidu prostého charakterův, vystavuje nám tady obrazy srdcí a rozumův prostonárodních, kteréž charaktery opět jistě ráz domácí, buď příbuzné, buď zcela cizí národnosti do sebe míti mohou – a sem patří také Ohlas písní ruských p. Čelakovského, v němž naskrz všecko zdařilé.“ – Uhlíř, J. S. (1861): Spisy Jaroslava Langera

 

Moje hodnocení:

Jestliže si nějaký autor zaslouží ocenění za rychlý dějový spád, tak bych po přečtení tohoto díla rozhodně navrhla Čelakovského. Osobně jsem se Národního Obrození bála ,bála jsem se Čelakovského i jeho generace ,ale po pár verších  jsem zjistila, že není čeho. Bylo to zkrátka jiný pohled na literaturu, než jaký jsem znala. Už z názvu je patrné ,že se jedná o vlastenecké písně, ale ve většině jsem nacházela spíše sociální problémy. Básně mi  přišli velice čtivé, až na jedinou, kterou byl jednoznačně „Prokop Holý“. I když jde zrovna o báseň s vlasteneckým zaujetím, musela jsem jí číst dvakrát, abych pochopila děj a celkově  mi byla dosti nesympatická. Naproti tomu jsem však v Ohlasech nacházela i zástup písní, které jsem četla s chutí a autorovu  nadsázku i rychlý dějový spád jsem si oblíbila.