Jméno práce: Ontogeneze samostatnosti
Slohový útvar: Fejeton
Přidal(a): Tony Vlček
Ontogeneze samostatnosti
Jako děti se všichni nemůžeme dočkat, až budeme moci využívat všech úžasných privilegií, které oproti nám mají dospělí. Postupem času nám také díky stálému opakování ze strany rodičů začne docházet, že s každou nově nabytou pravomocí přicházejí také povinnosti. Nicméně dokud si to člověk pořádně nezkusí, neuvědomí si to, a všem co říkají, že by se do jeho mladého věku bez váhání vrátili, nevěří a spíše se cítí být popuzen. Tento přístup obvykle přetrvává až do prvního velkého selhání. Přiznejme si to, kdo z nás, jakožto dospívající jedinec, neudělal jednu pořádnou, kardinální blbost? V takovou chvíli se to konečně začne spojovat: „Aha, život není jenom prdel!”. Chce to pak ještě dost času, zkušeností, úspěchů i neúspěchů, aby si, touto dobou již mladý dospělec začal uvědomovat, že čím více zodpovědnosti má, čím větší je pod ním hloubka v případě přešlapu, tím je pocit vítězství opravdovější a více naplňující.
Míra zodpovědnosti je tedy vždy relativní. Dává smysl jít do věcí po hlavě a zkoušet, čeho jsme schopní, dokud nás zodpovědnost nepřinutí se uklidnit, usadit a hrát to na jistotu. Co když člověk hraje na jistotu už od chvíle, kdy mu koncept povinností a závazků začne dávat smysl?
V závislosti na životních situacích se může leccos měnit, ale nakonec bude (zase) naši jedinou zodpovědností jen stihnout to v čas na nočník.
Antonín Vlček
Gymnázium Brno-Řečkovice
Hodnocení: 1 = výborně
