Kniha: Osel a stín
Autor: Jiří Voskovec, Jan Werich
Přidal(a): Lásková
O autorech (Jan Werich a Jiří Voskovec):
- Werich- Narozen 6. února 1906 v Praze. Po vystudování pražského gymnázia, spolu s Voskovcem absolvoval práva na Karlově univerzitě. Spolu s Voskovcem vstoupili do Osvobozeného divadla v roce 1926 a jejich první hrou byla Vest Pocket Revue. První hry byly založeny na dialogu s obecenstvem a prostoru pro improvizaci, tehdy něco u divadla neobvyklého. S postupující hrozbou nacistického Německa nabíraly hry politický charakter. Ten vrcholil u her Osel a stín a Kat a blázen. Oblíbená Balada z hadrů je zaměřena spíše na sociální problémy a oslavu Villona. Oba imigrují před 2. světovou válkou do Ameriky a v roce 1945 se Werich vrací zpět. S Voskovcem otevírají Divadlo V+W, není však možno provozovat politickou satiru. Do své smrti zůstává v Československu a je umělecky činný. Umírá 30. října 1980 v Praze.
- Voskovec- Narodil se 19. června 1905 v Sázavě. Po ukončení gymnázia studuje ve Francii, kde navštěvuje divadla i cirkusy. Spolupracuje s Werichem v Osvobozeném divadle a spolu s ním také prchá před válkou. Vrací se v roce 1946. Nicméně znovu emigruje, zprvu do Francie, v roce 1950 do USA. Působí tam jako herec a udržuje dopisovou korespondenci s Werichem. Poslední rok života tráví v Kalifornii, kde 1. července 1981 zemřel na infarkt.
OSEL A STÍN (1933)
Premiéra: 13. října 1933
Literární popis: drama, komedie, politická satira
Okolnosti vzniku:
Hra byla napsána pro avantgardní Osvobozené divadlo, autorem hudby je Jaroslav Ježek. Kvůli protinacistické atmosféře byla kritizována Německem, ale její stažení bylo zamítnuto, pouze Hitlerovo jméno zaměnili za Kohosi a při promluvě Osla přestali napodobovat jeho hlas. I tak však byl průběh hry často narušován a V+W se definitivně zapsali na černou listinu nacistů.
Téma:
Zesměšnění úřadů, byrokracie a jejich ovlivnitelnosti a hlavně varování před diktátory. Hra je silně protinacistická, odkazuje se i konkrétně na Hitlera, Mussoliniho a Dolfuse.
Inspirace:
Autoři převzali námět z anekdoty o sporu o oslův stín od řeckého satirika Lúkiana
Forma: první díl- prolog až pět obrazů, druhý díl- šestý až desátý obraz
Jazykové prostředky: Celé dílo prolínají písně s politickými narážkami, v té závěrečné se zpívá o spásonosném oslu, kterému se věří, když hlučně osloví, tedy odkaz na uřvané proslovy Adolfa Hitlera. Ikdyž se má děj odehrávat v antice, je aktualizován současnými slovy jako je například taxametr nebo natankovat.
Hlavní postavy:
- Nejezchlebos- hraje ho Werich, zubař, je z hlavní dvojice ten chytřejší
- Skočdopolis- Voskovec, oslař, je ten komičtější, oběma nezáleží na politikaření
- Hippodromos- vůdce Stínařů, je to politik z lidu, orientuje se na sociální problémy, cítí se méněcenně ž
- Kontokorentos- vůdce Oslařů, otrokář, prosazuje zájmy vlastníků na úkor chudých
- Paprikides- soudce, představuje úplatnou byrokracii, peníze upřednostňuje před spravedlností
- Rekordikles- sportovec a gigolo, je milenec Hekatomby i Synekdochy, jde za penězi, původně sympatizuje s Oslaři, při náznaku nebezpečí ale bere nohy na ramena
- Hekatomba- manželka Hippodroma a bývalá žena Kontokorenta
- Synekdocha- manželka Kontokorenta, obě jsou velmi povrchní
Umístění: Děj se odehrává v Adébře, antickém Kocourkově.
Popis:
První díl
- Prolog: Dílo uvádí bůh Dionýsos jako svůj výtvor a poukazuje na lidskou hloupost.
- Obraz první: Oslava výročí svatby Hekatomby s Hippodromem. Od Kontokorenta, svého politického soka a ex manžela své ženy dostává darem sošku vola, což ho přivede k zuřivosti. Ženy se dokáží bavit pouze o módě a rozvodech. Rekordikles je milencem obou manželek politiků, ani jedna však o té druhé neví.
- Obraz druhý: Zubař Nejezchlebos si najme osla, aby vybral od trhařů peníze, které mu dluží. Ti před ním uprchnou. On na ně chce počkat, sedne si tedy do stínu osla aby si odpočinul. V tu chvíli vzniká spor mezi ním a oslařem. Oslař požaduje poplatek za stín, argumentuje tím, že když osel patří jemu, tak mu patří i stín. To rozhořčí Nejezchleba, podle jeho názoru stín patří všem, protože ho vytváří slunce a to patří přece všem. Lidé, kteří sporu přihlížejí se záhy rozdělí na Stínaře a Oslaře. Stínaři, příznivci Nejezchleba, představují spíše chudinu, zatímco Oslaři, nakloněni Skočdopolisovi jsou tvořeni majetnými lidmi. Celého sporu se ujímají politici Hyppodromos s Kontokorentem. Hyppodromos vstupuje do čela Stínařů, Kontokorentos do čela Oslařů a všeho využívají k dosažení svých mocnářských cílů. Obraz třetí: Dialog mezi Nejezchlebem a Skočdopolisem o lidské lenosti, píseň Když ještě civilizace nebyla.
- Obraz čtvrtý: Šest tanečnic jakožto tři osli tančí na melodii refrénu předešlé písně.
- Obraz pátý: Případ je předložen před soud. Oba hlavní aktéři chtějí vše odvolat, místo toho jsou uvězněni, protože neměli povolení k provozování svých živností. Do sporu se vkládá bůh Dionýsos, Paprikides mu však nevěří, že je bůh a dá ho zavřít taky.
Díl druhý
- Obraz šestý: . Rekordikles dá Nejezchleba tajně osvobodit, vše podle plánu Kontokorenta. Ten zamýšlí vlákat Nejezchleba na radnici, zapálit ji a obvinit ho z žhářství (přímá narážka na zapálení Říšského Sněmu v Německu v roce 1933, obviněni byli komunisté). Nejezchlebos ale neutekl sám, osvobodil i Skočdopolise a schová ho v Rekordiklově domě. Vznikají komické situace, v domě se střídají všichni hlavní aktéři.
- Obraz sedmý: Nejezchlebos a Skočdopolis zpívají píseň o oslovi, který se vydal zlatou střední cestou podle rad starších, ale protože po ní šli všichni osli, nebylo pro něj dost jídla a pošel hladem.
- Obraz osmý: Nejezchlebos se Skočdopolisem se rozhodnou celou aféru ukončit jedinou možnou cestou a to odstraněním osla. Zprvu toho není ani jeden schopen, ten kdo osla zabije je nakonec Nejezchlebos. To politickým vůdcům překazí plány. Kontokorentos však nehodlá nic vzdát a přesvědčí Hippodroma, aby se spolu převlékli za Osla a dali tak lidu jeho vylepšenou mluvící verzi.
- Obraz devátý: Nejezchlebos a Skočdopolis debatují o novinách a trousí vtipy na aktuální politickou situaci. Debatu završí písní Bůh suď.
- Obraz desátý: Nejezchlebos a Skočdopolis mají být popraveni. Zasahuje bůh Dionýsos jakožto antický princip deus ex machina a zapříčiňuje zatmění při kterém je Osel sněden lidem.
Ukázka:
Nejezchlebos
Pane, mně nejde vo tu drachmu, ale vo tu blbost. Dyť přece ten stín dělá slunce, to je jasný.
Skočdopolis
Hele, tak dobře, tady jsem já, můj stín, tady jsou voni, jejich stín, tady je vosel, jeho stín. Čí je stín? Voslův. Čí je vosel? Můj. Drachmu!
Nejezchlebos
Tak dobře. Hele, já, žejo, já, vy, že jo, vy, kopnu vosla, ne, ne, kopněte mne, no hodně.
(Skočdopolis ho kopne) No, co se stalo? Kdo zařval? Já! Zařval můj stín? Nezařval.
Skočdopolis
To ne, to ne. Co chci já, dělá stín. Vyskočím já, vyskočí stín. Co řeknu voslovi, udělá vosel. Co udělá vosel, udělá jeho stín. Proč? Protože je mým vlastnictvím.
