Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě (3)

   

 

Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): Terka

 

 

 

 

OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1965)

FORMA

•OBECNÁ CHAR.

Literární druh: Ostře sledované vlaky jsou epické dílo, výňatek zachycuje souvislý děj, text je členěn na věty a odstavce, výrazovou formou je tedy próza.

– epika je literární druh, který je založen na dějovosti, vyprávění příběhu. Podle rozsahu se zpravidla dělí na velkou, střední a malou. Próza je jednou ze základních výrazových forem umělecké literatury, na rozdíl od poezie ji lze chápat jako řeč nevázanou, odpovídající běžnému vyjadřování. Prozaický text podléhá pouze gramatickým pravidlům, člení se na odstavce

Žánr: novela – novela je rozsahem střední prozaický žánr. Odbočky id hlavní dějové pasáže jsou omezeny na minimum, příběh směřuje k výrazné pointě. Děj novely se obvykle odehrává v krátkém časovém úseku, v příběhu vystupuje omezený počet postav.

– Ostře sledované vlaky představují žánr střední epiky, občasné odbočky od souvislé dějové linie představují zejména vzpomínky hlavního hrdiny, děj však směřuje k výrazné pointě (jak je z konkrétního úryvku patrné). Charaktery jednotlivých postav jsou od počátku dané, v průběhu děje se příliš nemění. Výjimkou je hlavní hrdina, jehož přerod z naivního, přecitlivělého chlapce v muže je i ústředním tématem knihy.

Literární směry (kontext české lit.20.stol):

Dílo vyšlo v roce 1965, tedy v době, v níž došlo (během let 1958-1968) k jistému oslabení moci komunistické vlády, a tím k částečnému uvolnění kontroly nad oficiálně vydávanými pracemi.

Pozdější Hrabalova díla (román Obsluhoval jsem anglického krále; Příliš hlučná samota;Postřižiny) mohly vyjít pouze v samizdatu a exilu. Z výňatku je patrné, že se Ostře sledované vlaky mimo jiné zabývají tematikou 2.sv.v. i pocity hl. hrdiny, lze je tedy zařadit do linie tzv.

druhé vlny válečné prózy.

->A.Lustig, L.Fuks – na rozdíl od 1. vlny nezdůrazňují faktografii ale vnitřní pocity člověka. Ostře sledované vlaky vznikly montáží dvou starších, přepracovaných Hrabalových próz (Legenda i Kainovi a Fádní stanice)

 

•JAZ.PROSTŘEDKY

Typické znaky autorova lit. stylu

O.s.v. jsou v Hrabalově prozaickém díle spíše výjimkou, ve většině ostatních próz (Taneční hodiny pro starší a pokročilé – jediná nekonečná věta) chybí souvislá dějová linie, děj se rozpadá na množství epizod, které jsou zachyceny nekonečným proudem řeči. Autor se snaží o poetizace všednosti, šasto užívá kontrastů v rovině obsahové (častý střet motivů krásy a ošklivosti, hrůzy a naděje či krutosti a něhy) i formální (zejména v mísení bás.metafor s obecnou češtinou a vulgarismy). Spisovatel se ve svém díle nevyhýbá erotice, č.humoru ani tragikomickým scénám, hrdiny svých příběhů volí zejména z periferie společnosti.

(Základní znaky Hrabalova autorského stylu je možné najít i ve výňatku. Lze zde nalézt protikladné motivy (ticho,klid x crčící krev, medailon se čtyřlístkem x výbuch nálože…) v rovině syntaktické se pak objevují dlouhá souvětí, připomínajících pro H. typická nekonečný proud řeči. Z hlediska lexikálního výňatek obsahuje výrazy ze spisovné i obecné čj. Tragikomické vypointovaní novely je patrné z poslední věty výňatku i knihy (Měli jste sedět doma, na prdeli…)

(H.prózy jsou plynulým záznamem mnoha často zdánlivě nesouvisejících příběhů a epizod. V této souvislosti bývá zmiňována technika textové koláže či psychického automatismu, tedy metody, kterou v literatuře uplatňovali např. surrealisté a dadaisté. Tragikomikou a líčením hospodských historem (zejména v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé) navazuje H. např. na tvorbu J.Haška.)

Slovní zásoba díla

(Výňatek se vyznačuje využitím zejména jazykových prostředků spisovné čj – většinou jde o výrazy neut. A hovorové (civil), výjimečně knižní (ač). V pointě se objevuje vulgarismus (na prdeli), jehož použití je nečekané a kontrastuje se situací, v níž se hrdina nachází. Zvláštně působí např. použití slov se symbolickou hodnotou – medailonek (symbol rodinných pout) a čtyřlístek (symbol štěstí)- i samotný popis medailonu ve spojené s paralelně probíhající hrůzou. V souvislosti s líčením utrpení hl.hrdiny H.využívá mimo jiné nelibozvučného (kakofonického) spojení hlásek cr, chr ve výrazech crčet a chrčet. Ve výňatku se dále objevuje záměrné nadužívání spojky „a“, ukazovacího zájmena „ten“ a jeho tvarů i kupení přísudků pro sugestivnější popis situace, přiblížení se hovorové řeči i větší dějová spád („syčel a hvízdal, a oddychoval jsem a začal jsem se dusit…“). Nezvykle působí spojení expresivního slovesa „kuckat“ se zvratným zájmenem „se“, Jako básnický prostředek lze hodnotit např. přirovnání ,,ožehnutá díra jako modrý monokl“))

Obecně je pro Hrabalův slovník charakteristické využití prostředků hovorové čj, které jsou mnohdy doplněné vulgarismy, To přímo souvisí s jeho stylem, který často připomíná záznam odposlechnutého hovoru, i s tím, že hrdiny jeho próz jsou většinou obyčejní lidé. Použití uvedených jazykových prostředků tak zvyšuje autenticitu projevu. Autor před přesnější a podrobnější psychologickou kresbou postav upřednostňuje expresivní zabarvení textu.

(V novele O.s.v. je většina dialogů inspirovaná skutečností. Spisovatel v díle zaznamenal promluvy i osudy svých kolegů – železničářů)

 

OBSAH

•TEMATICKÁ VÝSTAVBA

Dílo je napsáno ich – formou. (vypravěčem je hl.hrdina). Nelze ztotožňovat vypravěče s autorem = vypravěč je chápán jako subjekt, který zprostředkovává příběh. Hrabal ale čerpá ze svých zkušeností.

Hlavními tématy jsou: Ústředním tématem je přerod chlapce v muže (dějinné události a první sexuál.zkušenost)

Děj díla: Hlavní hrdina a zároveň vypravěč novely Miloš Hrma se po prvním sexuálním nezdaru neúspěšně pokusí o sebevraždu. Z psychiatrické léčebny se vrací na nádraží, kde předtím pracoval. Jinak poklidnou atmosféru provinční stanice narušují erotické hry výpravčího Hubičky (orazítkování pozadí telegrafistky Svaté), zejména však průjezdy ,,ostře sledovaných“ německých vlaků se zbraněmi a municí. Milošovo osobní trauma překonává tajemná Viktorie Freie, odborářka, která na stanici přinese nálož k likvidaci německého transportu. Miloš, zbavený svého porblémiu ztrácí zábrany a v sabotážní akci nasazuje vlastní život.

Kompozice: Celá novela je rozčleněna do 6 kapitol, sled jednotlivých událostí je přerušován krátkými retrospekcemi (návraty do minulosti) hl.hrdiny, přesto lze kompozičné postup užitý v díle označit jako chronologický. (u ostatních H.děl je kompozice řetězovitá (sled epizod))

Hlavními postavami jsou:

Miloš Hrma – výpravčí aspirant – dvaadvacetiletý mladík, citlivý, naivní, zranitelný, který své zklamání řeší nehrdinsky=pokusem o sebevraždu. Obdivuje výpravčího Hubičku.

Výpravčí Hubička – zkušený sukničkář a záletník, který touží po povýšení (ale uniforma zašpiněná holubími výkaly mu to znemožní)

Paní přednostová – trpělivá, chápající žena, u které Miloš naivně hledá pomoc

Viktoria Freie – tajemná, atraktivní, zkušená žena, která připraví Miloše o panictví a iniciuje tak přerod Miloše v muže

Máša – Milošova dívka, svědkyně jeho „selhání“, v partnerském vztahu aktivnější

Čas a prostor: děj se odehrává v únorových dnech roku 1945 v prostředí malého nádraží v Kostomlatech.

 

•HLAVNÍ MYŠLENKA (význam sdělení)

Vyslovuje se proti nesmyslnosti války, jež zasahuje do každodenních osudů lidí, mění jejich charaktery a zároveň ničí vše, co dává lid. životu smysl a činí ho krásným.

 

LITERÁRNÍ HISTORIE

•SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

Historie (politická situace): Dílo vyšlo v 60. letech 20.stol, která pro Československo znamenala alespoň částečnou demokratizaci politické i společenské situace. V důsledku ekonomické krize, která se projevila na přelomu 50./60.let., prosadila část komunistického vedení zahájení ekonomických reforem. Liberalizace hospodářství se však promítla i do politické roviny a do té doby umlčované veřejné mínění žádalo rozsáhlejší demokratizace režimu. Uvolnění polit. poměrů, tzv. tání, se projevilo v polit.reformě směřující k ,,socialismu s lidskou tváří“. Snahy liberálních komunistů, jakým byl např. A.Dubček, však byly zcela potlačeny invazí vojsk pětí států Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Hodnoty tehdejší spol.: Česká spol. reagovala na změny ve veřejném i kulturním životě velmi živě, důležitou roli při prosazování demokratizace režimu sehráli také umělci, kteří požadovali tvůrčí svobodu. Pomáhali probudit spol.hnutí, šířili názory, kt. Byly v rozporu s oficiální ideologií. PO pokračování reforem volal manifest Dva tisíce slov, jehož autorem byl L.Vaculík a který v krátké době podepsalo více než 120 000lidí. Kultura se v 60.letech stala věcí veřejnou a zabývala se problémy, kt. Obvykle řeší parlamenty nebo publicistika. (kritika režimu)

Umění: 60.léta 20.stol. znamenala uvolňování situace i v dalších druzích umění. Docházelo k navazování

kontaktů se západní kulturou, výtvarnému i hudebnímu umění se dostávalo více svobody, otevíral se prostor pro experimenty.

V malířství se uplatňovala abstraktní malba, ale také umění nové figurace, malíři se inspirovali i americkým pop-artem, vycházejícím z populárního masového umění komiksu a reklamy.

Sochařská tvorba byla v tomto období zaměřena zejména na hledání nových výtvarných materiálů a netradičních způsobů jejich zpracování.

V architektuře převládalo masové stavebnictví, vznikala velká sídliště a nákupní střediska, velký rozkvět zaznamenal bytový design. 60.léta se stala zlatou érou populární hudby. Mladí zpěváci, např. K.Gott,W.Matuška,H.Vondráčková,V.Neckář, se združovali kolem divadel Semafor a Rokoko.

Soudobá literatura (znaky):

Pro českou literaturu představovala 60. léta dobu nebývalého rozkvětu. V letech 1958-68 došlo k oslabené moci komunist.vlády, což bylo způsobeno zejména vlnou kritiky stalinismu v 50.letech i pozdější ekonomickou krizí. V české kultuře se tato situace projevila především uvolněním kontroly nad vydávanými pracemi, postupně tak došlo ke scelování povolené a do té doby zakázané literatury rozšíření publikačních možností dříve zakázaných autorů. Hledáním nových způsobů vyjádření svých názorů i pocitů spisovatelé reagovali zejména na schematismu lit. 40.a50.let. Básníci, prozaici i dramatici se často pouštěli do formálních i jazykových experimentů, mnozí byli ovlivněni existencialismem. V českých podmínkách se uplatnil i nový román, absurdní drama a experimentální poezie. Výrazným kulturním fenoménem doby se staly tzv. malé scény, jako např. Semafor.

(Válečnou tématikou se krom Hrabala zabývali ještě A. Lustig, J. Škvorecký a L. Fuks)

 

•AUTOR (1914 Brno–)

Bohumil hrabal byl významný český prozaik. Byl nemanželský-matka se provdala za F.Hrabala – ředitel pivovaru v Nymburku. Nějaký čas bydleli spolu se strýce Pepinem – svérázná postava lidového vypravěče (->inspirace *). Vystudoval práva v Prg. Vystřídal mnohá povolání (balič papíru ve sběrně, pojišťovák, výpravčí na nádraží ->inspirace). 1963 spisovatelem z povolání. Po 1968 vydával pouze v samizdatu exilu, po vyjádření loajality k režimu mohl v omezeném množství publikovat.

(Většina postav byla inspirována jeho spolupracovníky. Po uzavření českých VŠ 1939 nastoupil na nádraží (1944), profese výpravčího. Na konci války sloužil v Kostomlatech. Po válce dokonči studia(práva), ale upřednostňoval dělnické profese.

Jeho tvorbu ovlivnilo také: většina děl inspirována jeho zkušenostmi. Postřižiny: vzpomínka na rodiče, strýc Pepin, pivovar. Taneční hodiny pro starší a pokročilé: neomezené vyprávění jeho strýce Pepina . Vliv povolání: O.s.v., Perlička na dne (pojišťovací agent), Příliš hlučná samota (balič starého papíru ve sběrných surovinách). Vliv místa kde žil (Libeň, Kersko), přátel (Slavnosti sněženek, Něžný barbar)

* pábitel – hrdina H.próz – hledá své sny v životě, okouzlen nejbanálnějšími skutečnostmi, o sobě a o tomto svém euforickém životním postoji velmi intenzivně a dlouze vyprávějí)

Dílo(kontext): Publikoval už ve 30.letech20.stol. Nejprve poezii, od 50.let se soustředil na prózu. Z politických důvodů měl publikační potíže. Hl.hrdinové jsou svérázné postavy z periferie spol., pro něž je typický nepřetržitý tok vyprávění ->Perlička na dně, Pábitelé (povídkové soubory). Experimentální próza Taneční hodiny pro s. a p. dovádí tento způsob vyprávění do extrému – je tvořena jedinou větou. Příklon k tradičnímu zp. vyprávění, tj pevnějšímu epickému útvaru, představuje novela O.s.v.. V 70.letech H. nesměl několik let publikovat, v této době však vznikla jeho vrcholná díla Obsluhoval jsem anglického krále, povídka Příliš hlučná samota a vzpomínková próza Postřižiny. Vzpomínkový charakter má i trilogie Svatby v domě, Vita Nuova, Proluky, která zachycuje autorův život z pohledu jeho ženy Elišky (Pipsy).

(Nepřetržitý tok vyprávění se objevuje např. také v prózách J.Haška, L.Klímy, R.Weinera, surrealistů či autorů Skupiny 42. Z představitelů světové literatury bývá v souvislosti s Hrabalovým autorským stylem uváděn J.Joyce).

 

• INSPIRACE

Prózu O.s.v. proslavilo filmové zpracování J.Menzela (1966). Šlo o velmi výrazný počin tehdejší československé kinematografie, snímek byl oceněn americkou filmovou cenou Oscar za nejlepší zahraničná film.

Na vývoj další české literatury novela příliš zásadní vliv neměla, avšak v době svého vydání se podílela na vytváření literární a kulturní atmosféry 60.let 20.stol.* („ostře sledovaný“ se však začalo používat jako běžné slovní spojení (např.spor))

(*spolu s prózami J. Škvoreckého či M.Kundery přispěli k rozrušování přísných ideologických a uměleckých norem. Snahy o popularizaci čes.prózy však už v r.1968 potlačila normalizace. Specifičnost O.s.v. spočívala především v jazykové rovině i v nebývale otevřeném zachycení hrdinova problému ryze sexuální povahy).

 

LIT. KRITIKA

V době vzniku: Novela se v době svého vydání stala čtenářsky velmi úspěšnou knihou, přestože nevyvolávala pouze kladné reakce. Konzervativnější veřejnost byla textem pohoršena a vyčítala Hrabalovi zejména obscénnost a vulgaritu některých pasáží, které „měly kazit“ tehdejší mládež.

O.s.v. patří dodnes k nejčtenějším a nejoblíbenějším Hrabalovým prózám. Tento fakt však do značné míry ovlivnila velmi zdařilá filmová verze díla

Kritika (dobová, dnešní): Dobová kritika nepřijala Hrabalovu knihi jednoznačně kladně, většinou přivítala autorův vývoj směrem k tradičním formám, někteří kritici (především J.Lopatka) však ihned postehli úskalí této cesty. To ostatné cítil i autor a žádné jeho další dílo už takto konvenční není. O.s.v. nebývají ani současnou kritikou řazeny k vrcholným H. dílům, bezpochyby jde však o dílo nejpopulárnější.

 

 


—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF

 Upozornit na chybu

 Podmínky pro vstup do VIP klubu


 Kurzy k maturitě a přijímačkám

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: