Kniha: Osud člověka
Autor: Michail Alexandrovič Šolochov
Přidal(a): Peta
Michail Šolochov (1905-1984)
Narodil se v regionu zvaném Kossak (dnes se to jmenuje Kamenskaja) v roce 1905. Do roku 1918 navštěvoval mnoho škol. Během občanské války bojoval na straně revolucionářů. V roce 1922 se přestěhoval do Moskvy a stal se novinářem. To mu umožnilo publikovat v novinách množství krátkých povídek. Jeho literární debut s větší prací přišel v roce 1926 se souborem povídek Donské povídky.
V tom samém roce (1926) začal psát Tichý Don. Bylo to čtyřdílné dílo, které vyšlo v letech 1928-1940. Je to široce koncipovaná románová freska z občanské války. V románech jsou velmi realistické scény a detailní popisy charakterů různých lidí. Šolochov je ostatně známý svým zájmem o lidské osudy, které jsou ukazovány proti pozadí transformace a problémů v Rusku. Dokázal postihnout myšlení v hlavách lidí, kteří se nalézají uprostřed chaosu. Stal se velmi čteným a uznávaným autorem.
Jeho další román se jmenoval Rozrušená země. Pojednává o kolektivizaci země. Bylo to napsáno v roce 1932. Tedy v době, kdy kolektivizace probíhala.
V padesátých letech dokončil Šolochov své dílo novelou Osud člověka (přesně v roce 1957). Tato novela byla také zfilmována je završením Šolochovovy povídkové tvorby.
V roce 1932 se Šolochov přidal ke komunistům a stal se jejich delegátem. V roce 1939 se stal členem Sovětské akademie věd a později se stal i vice-presidentem Asociace sovětských spisovatelů. Zemřel v roce 1984.
Literární kontext/směr:
- Expresionismus, naturalismus (vyjádření pocitů člověka a zaměření se na něj, uvědomování si nádhery přírody)
- Agitační literatura KSSS – proruské myšlení, vyzdvihuje komunistickou morálku
Děj novely se odehrává v Rusku (přesněji řečeno u Donu). Toto poválečné Rusko bylo velmi zničeno druhou světovou válkou, protože to bylo jedno z hlavních bojišť (bojovalo se zde nejintenzivněji vůbec). Celá krátká novela se odehrává v roce 1946, kdy byl autor vice-presidentem Asociace sovětských spisovatelů.
Rozbor díla: Osud člověka (1956)
Hlavní myšlenka:
- Tato novela se snaží ukázat vliv války na normálního člověka. Čtenáři chce přiblížit život sovětských vojáků za války, v zajetí.
- Dále chce čtenáře ovlivnit tak, aby si vážil rodiny, přátel a života. Aby neztrácel naději.
Téma díla:
Tato novela se snaží ukázat vliv války na normálního člověka. A to na naprosto průměrného člověka. Jsou zde zcela zřetelně vidět zničující důsledky a traumata války, kterých se obyčejný člověk jen těžko zbavuje. Mezi ostatními ruskými příběhy o druhé světové válce vyniká tím, že nepopisuje hrdinství a odvahu vojáků, ale tragické zkušenosti obyčejného a prostého člověka. Je zde popsána osobní tragédie nevinného člověka. Tato tragédie je alespoň částečně vykoupena vítězstvím nad nepřítelem.
Motivy:
- válka, zajetí, zklamání, vypořádání se s životní situací, manželství
Kompozice:
- Členěno na kapitoly
- Nejprve je to chronologicky. To znamená, že autor přijde, potom k němu přijde Sokolov (jeho adoptovaný synek přijde s ním) a rozprávějí spolu. Nakonec Sokolov se synkem odchází. Ale právě ten rozhovor je celá novela. Ten rozhovor má řazení retrospektivní. Sokolov vzpomíná do minulosti na své zážitky. Ovšem z hlediska celé novely. Kdybychom měli brát rozhovor jako na povídce nezávislý, tak by bylo vše chronologické.
Jazyk
- Novela Osud člověka je psána spisovným jazykem, bez nářečí. Jednoduchý a srozumitelný jazyk s hovorovými výrazy.
- Nejdříve do děje vstupuje autor sám. Vše je tedy v 1. osobě singuláru (protože autor je vypravěč). Potom se s ním dá do rozhovoru Sokolov. Je zde velké množství přímých řečí, takže vypravuje se pořád v 1. osobě singuláru. Ale v mezerách mezi těmito přímými řečmi se používá 1. osoba množného čísla. Vyskytují se zde i popisy krajiny (jak autor putuje ruskou krajinou) a popisy válečného a zajateckého života také.
- přirovnání, personifikace, hyperbola, frazeologismus
Vypravěč:
- ich-forma
- vypravěč bez jména (pravděpodobně sám autor)
Časoprostor
- Čas: těsně po 2. světové válce, konec března – „první poválečné jaro“ – roku 1946
- Místo: Rusko, horní Don, místo, kde vypravěč a Andrej čekají na pramici
Hlavní postavy
- Andrej Sokolov – Právě o tragickém osudu tohoto muže vypráví celá novela. V příběhu se jeví jako slušný a poctivě pracující člověk, kterého nesmazatelně poznamenala válka. Dále by se Sokolov dal charakterizovat jako rozvážný, odvážný. Snad kromě kalíšku vodky, který pil každý den, a který, jak Sokolov sám přiznává, se stal jeho zlozvykem. S obdivuhodnou statečností se dokáže postavit ranám, které mu byly osud a válka připraveny. Ale ani po těchto krutých ranách se Sokolov nevzdal a těší se na další život.Irina – manželka Andreje, hodná, miluje svého manžela i děti, vyrůstala v dětském domovu, hodná, tichá, starostlivá
- Váňa – malý chlapec, ve válce přišel o oba rodiče, upnul se na Andreje
- Anatolij, Nasťuška a Oluška – děti
- vypravěč – nezaujatý, v pozadí
Děj (obsah) díla
Autor se dostane k řece a čeká na převoz, který má k němu přepravit ještě jeho koně a kamaráda. Zatímco čeká, přidá se k němu Sokolov. Začne mu vyprávět svůj tragický životní příběh. Sokolov byl obyčejný muž, který si tvrdě vydělával na živobytí. Oženil se s Irinou a měl děti a malý domek. Válka jeho spokojený život přerušila. Musel narukovat. Jeho žena měla při loučení na nádraží pocit, že už ho nikdy neuvidí. On ji odstrčil, protože už musel jet. Později si to mnohokrát vyčítal, jakoby si myslel, že tím, kdyby jí neodstrčil, by mohl změnit osud, který později došel za pomoci války naplnění. Sokolov byl v době vypuknutí války řidičem ve Voroněži. Služba byla zpočátku lehká, s postupujícími boji se však dostával stále blíže a blíže k frontě a často se dostával do nebezpečných situací a pod nepřátelskou palbu. Vždy si však dokázal udržet chladnou hlavu a díky své odvaze a rozvaze si i zachránil život. Jednoho dne mu však štěstí nepřeje a je zajat a deportován do Německa na nucené práce. V pracovním táboře panují otřesné podmínky, Sokolovovi se přesto podaří přežít a zachovat si lidskost a trochu důstojnosti (např. jak odmítl od velitele koncentračního tábora jídlo a pití, když měl připít na vítězství německých zbraní). Dva roky pracuje v dolech a posléze je přidělen k jednomu německému majorovi jako vojenský řidič.
Na frontě se mu zázrakem podaří přejet frontu a dostat se k ruské armádě a unést při tom vojensky důležitého Němce. Pak se ošetřen v nemocnici se vydává zpět do rodného města. Jede se podívat zpět do rodného města. Aby se alespoň naposledy symbolicky rozloučil se svou rodinou, která byla zabita při náletu. Sokolov, pln hněvu a beznaděje, se vrací na frontu. V poslední den války přijde poslední krutá rána osudu – jeho syn umírá v Berlíně.
