Kniha: Othello
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Christina Ott
Othello (1604)
Lit.forma: poezie
Lit.druh: drama
Lit.žánr: tragédie
Doba a prostředí: Benátky a Kypr, 15. století
Zařazení: Renesance (=znovuzrození antického umění) ® Anglická renesance – Alžbětinské drama – vrcholné období anglické renesance
– vznikl v Itálii na přelomu 13. – 14. století
– dále se šířila do Anglie, Španělska, Německa, Francie
– renesance je podmíněna mnohými přírodními a astronomickými objevy (M.Koperník,Galileo Galilei), objev knihtisku
– inspirace antickou kulturou
Charakteristika hlavních postav:
- Othello – černoch, vznešený, pokřtěný Maur ve službách Benátek (poté velitel na Kypru), chorobně žárlivý, nadměrně důvěřuje Jagovi, je oběť Jagových intrik
- Desdemona – dcera Brabanzia, Othellova žena, čestná, věrná, oddaná, poslušná, inteligentní kráska
- Cassio – Othellův náměstek, slušný a poctivý dobrák
- Bianca – Cassiova milá (z nižších vrstev)
- Jago – Othellův pobočník, vášnivý intrikář, sám žárlivě podezírá Othella z pletek s jeho ženou Emilií, závistivý (Othello dal přednost ve služebním postupu přednost Cassiovi), nemorální, dovedně manipuluje lidmi.
– Shakespeare ho staví do protikladu s Othellem, dovede své pravé sklony skrývat pod civilní maskou poctivce, místy je chladně racionalistický s mazanou výřečností
- Emilie – Jagova žena, služka Desdemony, v podstatě dobrá žena, až na to, že jednou (bohužel dost podstatně)zalže Desdemoně o šátku, který jí dal Othello
- Roderigo – benátský šlechtic, touží po Desdemoně, proto nenávidí Othella, proto se spojí s Jagem v jeho intrikách
- Brabanzio – otec Desdemony, pyšný senátor, nepřeje si, aby jeho dcera byla s Othellem
– hrdinové srostli se svými povahovými rysy, až pronikli do frazeologie
Othello = žárlivost, Jago = našeptávač
Hlavní myšlenka:
Dílo pojednává o chorobné žárlivosti, o přetvářce a pomstě.
Téma:
Othellova žárlivost na svou ženu Desdemonu a Jagova nenávist k Othellovi.
Kompozice:
Hra má dějství. Děj probíhá chronologicky, ve dvojím prostoru – Benátky a Kypr, s plynulým stupňováním děje do jediného dramatického konfliktu – smrtí hlavních postav.
Jazyk:
Celé dílo je psáno spisovně a místy je užíváno vulgárnějších výrazů (např. ve chvíli kdy Othello vytýká Desdemoně nevěru). V díle autor užívá dlouhá a složitá souvětí. Je zde velmi dobře důkladně pospaná charakteristika každé postavy, autor se hodně věnuje psychologií a pocitům postav. Vyskytuje se jak dialogy, tak i monology. Scénické poznámky (pokyny autora pro herce- v závorce).
Tvorba autora:
– 2 období tvorby:
I. období – do roku 1600 – především veselohry, historické hry s náměty z anglických dějin a v neposlední řadě hry s náměty ze středověkých dějin
- komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské
- historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Ceasar
- romantická tragédie: Romeo a Julie (1595)
II. období – po roce 1600 – do her proniká životní zklamání a pesimismus
- tragédie: Hamlet (1601), Othello (1604), Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra
+ Sonety – sbírka 154 sonetů
Stručně o autorovi:
– největší anglický dramatik, autor 37 divadelních her
-svým dílem ovlivnil dramatickou tvorbu na celé další století
-jeho hry mají pevné místo v repertoárech těch největší divadel na celém světě
– narodil se v středoanglickém Stratfordu nad Avonou, kde se vzdělával na místní latinské škole
-v 18-ti se oženil a odešel Londýna, aby se mohl věnovat divadle – zde hrál v různých div. společnostech, upravoval hry jiných autorů a nakonec se sám stal tvůrcem dramat
– stal se spolumajitelem nejslavnějšího londýnského divadla Globe Theatre (kulaté jeviště, dřevěné divadlo, bez střechy)
– po 20-ti leté činnosti v Londýně se vrátil zpět do Stratfordu, kde jako 52 umírá
William Shakespeare – Othello – děj
Othello, mouřenín benátský
Othello, pokřtěný Maur, je generálem ve službách benátské republiky. Ožení se tajně s Desdemonou, avšak jeho urážený pobočník Jago, který podezřívá Othella z pletek s jeho ženou Emilií a navíc trpí závistí, protože se mu nedostalo povýšení, tento sňatek pomocí intrik prozradí.
Chystá se vojenská výprava na Kypr, na který připlouvá nejen Othello, ale také Desdemona, Jago i jeho žena. Turecké loďstvo bylo však zničeno bouří, a tak je uspořádána velká oslava. Také na ní se Jago, kterému Othello bezmezně důvěřuje, ukazuje jako obrovský intrikán – rozehraje svou hru plnou pomluv, zasévá nedůvěru, podezření, nenávist.
Postupně se mu daří vzbudit u Othella žárlivost, neboť mu neustále podsouvá, že Desdemona mu je nevěrná s mladým poučníkem Cassiem. Nakonec nastraží léčku v podobě šátku, který byl vůbec první dárek Othella Desdemoně.
Žárlivostí zaslepený Othello není schopen střízlivého soudu, považuje skutečnost, že šátek byl po určitou chvíli u Casia, za dostatečný důkaz Desdemoniny nevěry. Šílený žárlivostí brutálně zaškrtí Desdemonu, avšak Emilie si začíná uvědomovat souvislosti a obviní svého muže Jaga. Prozrazený Jago se dává na útěk, je však chycen, a protože není již jiného východiska, přiznává se. Stačí ještě probodnout Emilii. Zoufalý Othello zraní Jaga a sám spáchá sebevraždu.
