Petr a Lucie - minirozbor díla k maturitě

rozbor-díla

Kniha: Petr a Lucie

Autor: Romain Rolland

Přidal(a): Sára

Romain Rolland

narodil se v roce 1866 v burgundském městečku Clamency v rodině notáře.
Kvůli jeho nadání, které se začalo projevovat již v jeho chlapeckých letech, se Romainova rodina rozhodla přestěhovat do Paříže, aby mu umožnila co nejlepší vzdělání. Zde Rolland několik let studoval historii na elitní škole, poté pokračoval ve svých studiích v Římě, kde také zahájil svoji literární činnost.
V roce 1893 se stal profesorem dějin umění a přednášel dějiny hudby na Sorbonně, současně byl však i hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.
O dva roky později vyšlo na světlo světa jeho stěžejní dílo, román Jan Kryštof, za který byl dokonce oceněn Nobelovou cenou. Dalším, velmi úspěšným, Rollandovým dílem je román, který u nás zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije – román se odehrává v autorově rodné zemi a je mezi čtenáři velmi oblíben. Roku 1920 vznikla jeho celosvětově známá novela Petr a Lucie, která se zabývá láskou dvou mladých lidí ve světě, kterým otřásá válka. Od roku 1922 Rolland také pracoval na svém rozsáhlém, psychologicky zaměřeném, románu s názvem Okouzlená duše, ve kterém propagoval Sovětský svaz a kritizoval fašismus.
Kromě prozaických děl je Rolland znám také pro své životopisy významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo..). Zabýval se též tvorbou mnoha divadelních her, určených pro tzv. lidové vrstvy. V hrách se pokoušel o šíření hlubokých mravních ideálů, které viděl jako možnost, jak povznést lidstvo.
Romain Rolland zemřel roku 1944 v Burgundsku, poblíž svého rodiště ve městečku Vézelay.

Literárně-historický kontext

Na počátku 20.století se začala rozvíjet technika a život se tudíž zrychloval. Poté přichází první světová válka, po které sice existovaly demokratické země, ale zrodily se také totalitní režimy (fašistické, komunistické..). Ve 30.letech se také objevila krize, která ovlivnila vývoj ve většině zemí. Koncem 30. let zasáhla svět druhá světová válka. Literaturu i ostatní druhy umění zasáhla řada nových směrů a proudů.
Prvním proudem, který se projevil hlavně v poezii, byl civilismus. Ten zobrazoval nové technické vymoženosti, jako např. továrny, mrakodrapy, elektřinu..

Další autoři tohoto období:

- Walt Whitman
- S.K. Neumann.

Dalším proudem byl např. existencialismus, který klade důraz na existenci jedince. Člověk si uvědomuje svoji existenci, ale i smrt, která znamená nutný konec. Z toho plynnou pocity úzkosti, osamělosti, beznaděje..

Další autoři tohoto období:

- Jean Paul Santre
- Albert Canus

K dalším směrům patří expresionismus, ten se zaměřuje na projevy lidské psychiky a citové stavy člověka, zachycuje krajní situace (pocity zoufalství, prázdnoty..), reaguje na krizi civilizace a první světovou válku. Hodně se objevuje v německé literatuře.

Další autoři tohoto období:

- Ladislav Klíma
- Josef Váchal.

Dále existoval tzv. futurismus, jehož zakladatelem byl italský básník Fillipo Marinetti. Opěvuje moderní život, rychlost a krásu strojů. Literatura odmítá interpunkci, typickým znakem je úsporné vyjadřování, které vytváří dynamičnost děje. Malíři věci zachycovali tak, aby je zachytili v časově následných fázích.

Kubismus se uplatňoval hlavně ve výtvarném umění. Snažil se zachytit skutečnost z různých úhlů, takže jsou obrazy plošné a objekt je rozložen na jednotlivé geometrické obrazce. V literatuře se s kubismem setkáváme hlavně v poezii, kde ukazuje skutečnost v nezvyklém úhlu. Častěji se však setkáváme s tzv. Kubofuturismem – jedná se o spojení dynamičnosti a mnoho-pohledovosti, výsledkem jsou polytematické básně. Vyznačují se volnými asociacemi představ, dějová souvislost je velice uvolněná a prolínají se časové roviny.

Další autoři tohoto období:

- Apollinaire
- Majakovskij.

Literaturu též ovlivnilo literární hnutí s názvem dadaismus, které probíhalo v Evropě a ve Spojených státech v letech 1916- 1923. Vzniklo jako reakce na válku a je založeno na odporu proti společnosti a válečným hrůzám. Klade důraz na nahodilost, slova jsou řazena bez ohledu na celkový smysl.

Další autoři tohoto období:

- A. Bretona
- L. Aragona
- P. Eluarda.

Zučení Sigmunda Freuda vzešel směr zvaný surrealismus zabývající se otázkami podvědomí. Je založen na fantazii, psaní není řízeno žádným plánem, cílem je psát tzv. Automatický text – tzn. bez rozumové kontroly.

Posledními směry, které ovlivnily tvorbu v první polovině devatenáctého století, byla proletářská literatura a socialistický realismus. Zachycovaly společenské rozpory, objevovaly se sny o spravedlivější společnosti.. Proletářská poezie se často recitovala na různých shromážděních a schůzích a vyzývala lid k boji. Díla socialistického realismu vznikala hlavně v sovětské literatuře, ukazovala boj za svržení kapitalismu a výstavbu socialismu.

Rozbor díla: Petr a Lucie

Dílo Petr a Lucie je psáno chronologicky. Děj je zasazen do Paříže zničené bombardováním v období první světové války. Jedná se o krátkou protiválečnou novelu se shakespearovským tématem, která se celkově dělí do sedmnácti kapitol. Tématem je válečná Paříž na pozadí lásky dvou mladých milenců. Časový děj, ve kterém se příběh odehrává, je velice krátký – pouze od středečního večera 30.ledna do Velkého pátku 19.března 1918. Autor zde zdařile zachycuje hrůzy války a morálku společnosti, ale také vztah dvou lidí, kteří pochází z úplně odlišných společenských vrstev, mají rozdílné názory a pohled na život, ale kteří v této velice těžké době podlehli tak vznešenému citu, jako je láska. Dějový spád je rychlý a kniha je tudíž pro čtenáře velice čtivá. Autor se také v díle snaží poukázat na nesmyslnost války, která ničí vše, co bylo na světě pěkné. Celým dílem se prolínají pocity smutku, hořkosti, hrůzy a zklamání.

Děj začíná představením jednoho z hlavních hrdinů knihy Petra. Petr je znechucen válkou, nechápe její smysl a jeho život je pouhým čekáním na to, až za půl roku bude muset se svými vrstevníky nastoupit na frontu. (Petr byl volán na vojnu se svými vrstevníky, osmnáctiletými chlapci. Z půl roku bude vlast potřebovat jeho těla. Válka se ho dožaduje. Už jen šest měsíců mu popřává. Šest měsíců !)^[1] Začíná ztrácet zájem o své okolí a uzavírat se do svého vlastního světa. Jednoho večera , při bombardování Paříže, se skrývá v metru, kde zahlédne nádhernou dívku, do níž se na první pohled zamiluje. Na jeden moment se ocitnou v metru vedle sebe a na krátký okamžik se chytí za ruku, když bombardování ustane, dívka bez jediného slova či pohledu zmizí v davu.(,,V tom všeobecném vzrušení všechna natlačená těla splývala v jeden celek a Petrovi dlaň přitom uchopila ruku zlehka se ho dotýkající. A když zdvihl oči, spatřil, že je to Ona.“)^[2]

Petr však krásnou neznámou nemůže dostat z hlavy a neustále na ni myslí. Bloumá proto celé dny ulicemi Paříže a doufá, že na ni někde náhodou narazí. Když se tak stane, není však schopen slova. Při dalším setkání ale sebere všechnu svoji odvahu a rozhodne se s ní seznámit. Po krátkém rozhovoru se dozvídá její jméno, ale také několik věcí o jejím životě, například, že se živí malováním kopií známých obrazů a fotografií a že musela zanechat studií kvůli smrti svého otce, ale také kvůli válce. („Malířka?“ zeptal se. „I ne,“ odpověděla Lucie, „to je na mne slovo příliš veliké. Jenom chatrná kýčařka.“ „A proč? Jenom tak pro zábavu?“ „Ach ne! Kdepak! Na výdělek.“ )^[3]

Od tohoto dne se začnou pravidelně scházet u fontány. Jejich vztah je důvěrnější a důvěrnější, podnikají spolu různé procházky Paříží, rozmlouvají spolu o životě a jejich dny jsou plné krásy a porozumění. Postupem času vyplývá na povrch, jak jsou oba dva odlišnými osobnostmi a nakolik mají rozličné životy. Petr pochází z dobře zabezpečené notářské rodiny, jeho bratr, ke kterému vždy obdivně vzhlížel, narukoval na vojnu již na počátku války. Když se pak jednou za čas vrací domů, Petr si je vědom změn v jeho chování i toho, jak moc válka změnila jeho osobnost. Trápí se jejich vztahem a tím, že mezi nimi válka vytvořila propast.(,,Při prvním Filipovu návratu z pole Petr, když přispěchal s palčivou láskou v samotářské duši, hned byl zmražen bratrovým uvítáním…“)^[4] Lucie zase naopak nemá tolik času , zabývat se pocity. Po smrti otce a přerušení svých uměleckých studií je nucena postavit se na vlastní nohy a zabezpečit své živobytí sama, což Petr příliš nechápe. Lucie má více životní nadhled, chápe svět a ví, že občas je potřeba dělat ústupky. Přesto vše se však bezmezně milují.

Jednoho dne Lucie pozve Petra k sobě domů, protože mu slíbí, že namaluje jeho portrét. Při té příležitosti mu svěří svůj životní příběh, což jejich vztah ještě více utuží.(,,..brzy došlo k tomu, že se mu svěřovala s důvěrnostmi o sobě‘a o své rodině, jež původně nikterak nemínila vypravovat.“)^[5] Čas Petrova odchodu do války se čím dál více blíží a milenci si slíbí, že se oddají do Vzkříšení. Oba dva se oddávají svým snům, plánují společnou budoucnost, i přesto že ví, že se nikdy nenaplní.

Na Velký pátek se rozhodnou navštívit kostel sv.Gervaise, kde se koná varhanní koncert. Prosí boha aby je navždy spojil, za pár okamžiků se však kostel pod tíhou bombardování otřásá v základech a na milence sevřené v objetí padá pilíř, který ukončuje jejich životy a tím stvrzuje jejich mladou lásku na věky. (,,Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko. A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.)^[6]

Hlavní postavy

Petr Aubier – je osmnáctiletý chlapec, který pochází z notářské spořádané rodiny. Je znechucen hrůzami války, nechápe válku, často bloudí ulicemi vybombardované Paříže a přemítá nad světem. (,,Nač ty pyšné vlasti, ty lupičské státy, ty národy, vychovávané k vraždění jako k nějaké povinnosti! A nač to krveprolévání všude mezi lidmi? Ten svět, v němž jeden požírá druhého? Proč život vypadá jako nekonečný řetěz, obludný a děsivý, jehož každý článek se vztekle zakusuje do sousedovy šíje, pase se na jeho těle, žije z jeho bolesti a žije z jeho smrti? Nač boj a nač bolest? Proč smrt? Proč život? Proč? Proč?“)^[7]. Je velice jemný a citlivý mladý hoch, nezkažený světem, má problémy s dospíváním, je to veliký snílek, který má problém zapadnout do společnosti a často si svět idealizuje. Postupem času se začne uzavírat do svého vlastního světa, jediný, komu duvěřuje je jeho straší bratr Filip. Po setkání s Lucií, do které se bezhlavě zamiluje, se pro něj láska stává středobodem vesmíru, myslí jen na ni. Společně si vytváří svůj snový svět, ve kterém válka nemá místo, snaží se nemyslet na to, že Petr bude muset narukovat, užívají si veškeré společné chvíle.(,,Okoušeli skvělých tichých radostí budoucího rodinné- ho života … A přece oba věděli, že nic z toho se nestane: Petr to tušil z vrozeného pesimismu — a Lucie z jasnozřivosti lásky, která věděla, že jejich sňatek není prakticky možný…“)^[8]
Lucie – je mladá, skromná dívka, která velice miluje Petra. Po smrti otce musí ukončit svá umělecká studia a žije sama s matkou. Maluje kopie známých obrazů a fotografií, aby si sama vydělala na živobytí. Její matka pracuje jako dělnice v továrně na výbušniny. Lucie zná svět lépe než Petr, lecos již zažila a Petr její život často nemůže pochopit kvůli poměrům, z kterých pochází. (,,Smutně se jí zeptal: „Ale proč, proč to děláte?“ Pohlédla na jeho nechápavě zkormoucenou tvář a laskavě, s mateřskou ironií se přitom usmívala: viděla v Petrovi hodného měšťanského synáčka, kterému všechno v životě bylo tak snadné a který nechápe, že člověk musí dělat mnohé ústupky, aby mohl…“)^[9] Není tak naivní, chápe, že člověk musí někdy také něco obětovat, o budoucnost se příliš nestará a snaží se žít pouze přítomným okamžikem. (,,Dnes si patrně po prvé myslím,“ řekl, „že i na válce je něco dobrého.“ „Och nemluvme o ní! Je to tak protivné!“)^[10]Nebojí se smrti, největší strach má z momentu, kdy Petr odejde na vojnu. Její role proto v knize působí jako kontrast k Petrovi.
Filip – není sice v díle hlavní postavou, já jsem se však rozhodla charakterizovat i jej, protože si myslím, že na vývoj Petra měl veliký vliv. Jedná se o Petrova staršího bratra. Před tím, než na počátku války dobrovolně narukoval na vojnu, měli se svým mladším bratrem velice důvěrný vztah, když se však vrací z války domů, Petr ho již nepoznává a je zklamán jejich vztahem. Filip se k Petrovi chová velice úsečně, odtažitě a ironicky, ve skrytu duše však v nezkaženém, naivním a zamilovaném Petrovi vidí sám sebe před válkou, ve které ztratil veškeré iluze o světě.(,,Ztratil již mnohé iluse, ale trpěl tím tak krutě, že mluvit o tom nemohl. Styděl se, že v ně věříval. Jak býval hloupý, že nedovedl vidět život, jaký skutečně je!“ )^[11] Lituje svého chování k Petrovi , ale nedává mu to nijak najevo.

Jazyk díla

Dílo je psáno formou prózy. Je zde užita spisovná řeč, autor se vyjadřuje pomocí pocitů postav. Dílo je citově zabarveno, jazyk není příliš komplikovaný. Střídají se zde krátké a úsečné věty s delšími souvětími. Najdeme zde i spoustu dialogů, ve kterých autor vyjadřuje osobnost a charakter postav, ale i jejich vztah k válce. V celém díle se objevuje množství kontrastů např. láska x smrt (,,..k okouzlení jeho myšlenek se připojovalo ještě to, že láska se v něm zrodila pod křídlem smrti.“)^[12] nebo chudoba Lucie x zaopatřenost Petra, život x smrt, krása lásky x hrůzy války..Setkáváme se zde i s mistrnými popisy prostředí, které nejsou příliš zdlouhavé a zároveň nám umožňují si danou scénu lehce představit.

V díle se objevují tyto figury a tropy:

Přechodníky: (,,Opíraje se o mostní roubení, …“)^[13]
Přirovnání: (,,..sestupovala po schodech jako laňka.“)^[14]
Metafory: (,,Nad ním, nad temnotami těch kleneb, té krysí chodby, jíž uháněla kovová obluda hemžící se lidskými červy..”)^[15]

V díle můžeme také najít:

Jmenné tvary sloves: (,,..v jakési žíznivé roztouženosti, jsa v nitru snad šťasten, snad nešťasten, zamilován a napojen láskou…“)^[16]
Vulgarismy (,,Hrozil se svěřovat své myšlenky veřejnému mínění (té pouliční děvce), ale toužil svobodně sdružit svého ducha s dušemi, jež by si sám zvolil za přátele.“ )^[17]
Mnohonásobné přívlastky: (,,Byla jako popel, hustá, šedivá, žlutavě světélkující.“)^[18]
Zvolací věty: (,,Kdyby aspoň bylo možné prožít toho půl roku bezmyšlenkovitě! Zůstat v těchto podzemních chodbách! Nespatřit už nikdy kruté denní světlo! “ )^[19]

Zdroje v knize:

^[1]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984, str 3}
^[2]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984,str.5}
^[3]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.25}
^[4]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str..37}
^[5]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.44}
^[6]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.88}
^[7]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.13}
^[8]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.76}
^[9]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.28}
^[10]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.22}
^[11]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.10}
^[12]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.18}
^[13]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.20}
^[14]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.20}
^[15]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.3}
^[16]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.12}
^[17]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.8}
^[18]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.28}
^[19]^{ROLLAND, Romain. Petr a Lucie. 12. vyd. (v Melantrichu 1.). Přeložil Jaroslav ZAORÁLEK. Praha: Melantrich, 1984.str.19}