Piková dáma – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Piková dáma

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): luc66

 

 

Alexandr Sergejevič Puškin

• 1799–1837
• ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista a dokonce historik
• pocházel ze starého šlechtického rodu
  • kdyby se nestal odpůrcem nevolnictví a aktivním členem několika pokrokových literárních spolků, čekala by ho skvělá diplomatická kariéra
• studoval v Carském Selu lyceum pro šlechtice, kde vynikal svým literárním talentem
• po ukončení studia pracoval na ministerstvu zahraničí v Petrohradě
• začal se politicky angažovat (sympatizoval s děkabristy)
• byl členem literárního spolku Zelená lampa a Arzamas
• jeho verše, které kolovaly v řadě opisů, se staly příčinou prvního vyhnanství do jižního Ruska (1820)
  • odtud po několika letech za trest poslán do vyhnanství do Oděsy (1823)
• roku 1825 je mu povolen volný pohyb
  • po porážce děkabristického hnutí (děkabristé = důstojníci petrohradských pluků usilující o změnu režimu v Rusku z despotismu na konstituční formu vlády) udělil car Mikuláš I. Puškinovi milost, ale současně se stal jeho osobním cenzorem spisů i osobní korespondence
• odešel do Moskvy, kde založil časopis Moskovskij Věstnik
• roku 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou (vliv cara), téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí
• předčasná smrt měla svůj původ ve dvorských intrikách
  • dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi se svým švagrem, milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem Dantesem, ten střelil Puškina do břicha → v hrozných bolestech byl odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař Puškinův stav za beznadějný, zemřel o dva dny později
  • o jeho rodinu se s doživotní penzí postaral car

Literární díla autora

• Puškin se již za svého života stal známým po celé Evropě a jeho dílem dohnalo Rusko své zpoždění za jinými zeměmi
  • jeho díly se ruská literatura nejen zbavila neplodného sentimentalismu 18. století (přílišná citlivost, přecitlivělost), ale barvitě a zejména bez příkras byla zobrazena ruská společnost první poloviny 19. století
  • v jeho textech nacházíme myšlenkový kvas doby, zoufalost zbídačeného lidu, salónní nudu šlechty, půvab ruské přírody, tragické konflikty, ale i upřímnou a nezměrnou lásku k zemi jako takové
• Puškinova tvorba dodnes přitahuje čtenáře hloubkou myšlenky i průzračností stylu
• ne náhodou vytvořil Puškin svým dílem základy moderní spisovné ruštiny také je považován za zakladatele moderní ruské literatury
• ze začátku spíše lyrická tvorba
• poéma Ruslan a Ludmila (1820)
• Kavkazský zajatec (1821), Bachčisarajská fontána (1823)
  • drobné lyricko-epické skladby (poémy), v nichž se setkáváme s hrdinou, který je byronovsky rozervaný, horuje pro svobodu a žije v konfliktu se společností
• Cikáni (1823)
  • rovněž poéma, která je svým způsobem kritikou hrdiny byronského typu
  • svoboda není zase tak jednoduchá (pro svou svobodu nemůžeme omezovat svobodu jiných)
• historické drama Boris Godunov (1826)
• Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina (1830)
  • soubor pěti nevelkých povídek
  • nejprve vydáno pod pseudonymem I. P. Bělkin
• Evžen Oněgin (1833)
  • román ve verších
  • legendární kniha, která líčí nejen příběh hlavního hrdiny, ale také plasticky zobrazuje život ruské soudobé společnosti
    • za příběhem Oněgina je ukryta hluboká reflexe o lidstvu, národě i jedinci na prahu nového století
    • je obrazem muže své doby, skeptického mladíka, jenž v duchu romantických zásad vždy touží po dosažení nedostupného
  • dílo zapůsobilo na literaturu mnohých zemí
  • literární typ: zbytečný člověk
    • schopný, nadaný, inteligentní x život plný zábav
    • nezanechá nic důležitého
  • stručný děj: Šlechtic Oněgin opouští město a odjíždí na zděděné venkovské sídlo. Zde se spřátelí s básníkem Lenským a jeho snoubenkou Olgou. Olžina sestra Taťána se do Oněgina zamiluje a svoje city mu vyjeví v dopise. Oněgin na dopis neodpoví, je k Taťáně chladný a na truc tancuje celý večer s Olgou. To rozzuří Lenského, vyzve Oněgina na souboj, ale sám v něm umírá. Oněgin se vrací do města a Taťána se provdá. Po deseti letech se setkávají v Moskvě a role se obrací. Oněgin po Taťáně touží, ona ho však odmítá.
• Piková dáma (1833)
  • klasická romantická novela s fantastickým námětem
  • vyšla v době, kdy žil Puškin v Petrohradě a pracoval jako úředník (po dopsání Evžena Oněgina)
• Kapitánská dcerka (1833)
  • historická novela
  • příběh odehrávající se na pozadí rolnického povstání v 18. století, které vedl Pugačov

 

Literárně-historický kontext

Umělecký směr ROMANTISMUS

• od slova román – románový, dobrodružný jako v románě
• romantismus však není pouhým uměleckým směrem, ale jedná se především o životní pocit, o postoj člověka
• je to nový způsob nazírání člověka na svět, jehož zrození není náhodné – jedná se o přirozenou reakci lidského ducha proti do té doby převažující racionalitě klasicismu
• v romantismu se člověk „absolutním“ zákonům, normám a společnosti vzpírá
• polovina 19. století

Historické souvislosti romantismu:

• • vznikl v Anglii na počátku 19. století
  • v průběhu téhož století se z Anglie rozšířil do celé Evropy (v mnohých zemích romantické ideály natolik zakořenily, že dominovaly po celou první polovinu 19. století)
  • navazuje na tendence preromantismu 18. století (individualismus – jedinec; volnost; svoboda – žádný řád; příroda – divoká, nepoznamenaná, nezkažená civilizací a pravidly kolektivu, důležité jsou motivy divochů a dětí; city – sentimentalismus; historie – středověk; fantazie)
• romantismus je v jistém smyslu revoltou/vzpourou, je to preferování tvůrčí svobody a nezávislosti, ale také touha po harmonii s přírodou
• GOTIKA
  • velký inspirační zdroj romantiků
  • svou tajuplností poskytovala dostatek námětů pro zpracování výtvarných i literárních děl
• INDIVIDUALISMUS
  • romantismus je směr ryze subjektivistický a individualistický, který reagoval na nové vztahy ve společnosti (v souladu s odvěkou tendencí člověka se osvobozovat)
  • hrdina osamocený, jiný, vyloučený ze společnosti = výjimečný člověk
  • vlastní city, myšlenky (autobiografičnost – hlavní hrdina je často nositelem autorových názorů a postojů)
• ROZPOR MEZI IDEÁLY, SNY A DOBOVOU SKUTEČNOSTÍ
  • základní romantický kontrast (dále např. skutečnost x minulost; krásná příroda x chudoba; …)
  • smysl pro svobodu jedince narážel na nesvobodu ekonomickou i politickou
  • tento protiklad „srdce a světa“ měl za následek rozčarování a zklamání, a tak se i literární reakce nesla v obdobném duchu
  • východisko z deziluze, ze zbavení iluzí (jakési srovnávání se s životními pocity) mělo mnoho podob
• CITY
• útěk do PŘÍRODY
  • dramatická, divoká, nedotčená člověkem
• úsilí o SVOBODU
  • proti normám, předpisům
  • myšlenky Velké francouzské revoluce: volnost, rovnost, bratrství

 

Návrat absolutismu

• napoleonské války → 1814, Vídeňský kongres; cenzura, tajná policie, potlačování revolučních myšlenek
• LÁSKA
  • tragická, končí špatně (smrt, žena je vdaná za jiného muže, milenci spolu nemohou být kvůli společenským rozdílům, …)
  • sentimentální román – vypráví o lásce pronásledované osudem (nešťastná hrdinka); ze sentimentálního románu vznikla tzv. Červená knihovna
• VZPOURA
  • proti osudu, společnosti, nesvobodě
  • většinou se vzbouří právě hlavní hrdina (osamělý) a vzpoura končí tragicky → romantické gesto
  • končí tragicky
  • proti autoritám
  • proti bohům/Bohu = titanismus
• dramatičnost
• romantická ironie
• historie – návrat středověku
  • mýty, legendy (tajemnost, démoni, …)
• VÝJIMEČNÝ ČLOVĚK
  • romantický literární hrdina
  • postava zjevově nekonvenční; často ošklivý, ale hodný hrdina („v ošklivosti je krása“ – zlo mívá podobu anděla; dobro nebývá zahaleno v krásný šat) → estetický požadavek kontrastu
  • nikdo mu nerozumí, cítí se být osamělým (odlišné názory, špatné vztahy s ostatními lidmi) → jedná se o vyhraněného individualistu
  • je přirozené, že jako romantik touží po lásce, ale když miluje, tak nešťastně (většinou zbožňuje ideál)
  • rozpor mezi snem a skutečností je pro hrdinu tak propastný, že většinou končí svůj život tragicky
  • pokud se čtenář bude ptát na původ typického romantického hrdiny, zcela jistě bude opředen záhadou
• romantické prostředí
  • i zde radikálně zasáhla romantická estetika, a tak se děj musí odehrávat ve výjimečném prostředí, pokud možno tajemném až hrůzném
  • ideální místa jsou staré gotické hrady, samoty, hřbitovy, katedrály či sklepení, ale také tajuplná jezera a temné lesy
  • souvislost s tzv. anglickými parky (příroda roste volně, musí být členitá, bizarní a svobodná)
• podoby literárního romantismu
  • mnozí autoři považovali rozpor mezi snem a skutečností za věčný, a proto hledali protiváhu v nějakém vyšším a hodnotnějším systému → ve skutečnosti se však jednalo spíše o odklon, únik do světa iluzorního, vymyšleného (historie, legendy, mytologie, fantazijní svět, principy mocné lásky, …)
  • oproti první skupině spisovatelů se jasně vyhranilo několik jiných autorů, kteří ve svém odporu ke skutečnosti byli zcela aktivní → sami svým životem naplňovali romantické ideály a jasně a srozumitelně dávali najevo svůj nesouhlas – „revoluční romantismus“ (např. Máchova rozervanost či Byronův pesimismus)
• literární formy romantismu
  • dominovala především próza (povídky, novely, romány)
  • lyrika stojí za prózou (většinou intimní, reflexivní – na něco reagující)
• Rusko – období vlády cara Mikuláše I. (1825–1855; před ním Alexandr I.)
  • konzervatismus
    • Rusko stojí na 3 pilířích:
      • samoděržaví (specifická ruská forma absolutismu)
      • pravoslavná církev (podporovala panovníka; fatalismus)
      • národ (za který byli považováni všichni lidé, kteří uznávali cara a samoděržaví)
  • prosazoval utužení absolutní monarchie a úplnou izolaci Ruska od západu
  • cenzura, tajná policie, sledování pohybu obyvatelstva
  • Rusko bylo celkově velmi zaostalé (nevzdělanost, nevolnictví, velká rozloha země a velký počet obyvatel, …)
  • opozice – povstání děkabristů
  • určité snahy o uvolnění poměrů vycházely i od cara, který připouštěl, že nevolnictví je brzdou rozvoje
    • všechny pokusy o změny ale troskotaly na naprosto konzervativní šlechtě
  • i přes nepříznivou politickou situaci je dnes toto období nazýváno „Zlatým věkem“ ruské literatury
    • spisovná ruština dostala svou definitivní podobu
    • talentovaní básnici, ale i prozaici a dramatici
    • literárně velice plodné období i přes to, že docházelo k omezování svobody tisku a posilování cenzury
  • po porážce Ruska v krymské válce (snaha o ovládnutí Středozemní moře → získání lepších podmínek pro obchod) si lidé konečně uvědomili nutnost reforem
    • došlo i ke změně na trůnu – Mikuláše vystřídal roku 1855 Alexandr II. (značné reformy, např. zrušení nevolnictví v roce 1861, reformy školství, místní samospráva, nezávislost soudnictví na šlechtě, posilování armády a námořnictva, …)

 

Další autoři stejného uměleckého směru (současníci)

Rusko:

• Michael Jurjevič Lermontov (1814–1841)
  • básník, prozaik, dramatik
  • vychovávala ho babička
  • 2x ve vyhnanství (kvůli smělosti ve svých básních se dostal do konfliktu s policejním carským režimem)
  • jeho dílem vrcholí ruský „revoluční“ romantismus
  • zemřel ve 27 letech v souboji (jako pravý romantik) na Kavkaze ve vyhnanství
  • Démon – poema; vychází z biblických legend o vzpouře a zavržení andělů

Francie:

• Victor Hugo (1802–1885)
  • nejslavnější osobnost francouzského romantismu
  • prozaik, básník, dramatik, politik (stal se dokonce poslancem; odpůrce Ludvíka Bonaparta a později jeho syna Napoleona III.)
  • 20 let ve vyhnanství na malém ostrově u Normandie (kvůli odporu vůči Napoleonovi III.) → po pádu Napoleona se vrátil
  • Legenda věků – trojdílný básnický cyklus zobrazující vývoj lidstva; filozofický podtext; napsáno ve vyhnanství
  • Chrám Matky boží v Paříži – historický román; nejproslulejší
  • Bídníci/Ubožáci – pozdně romantický román
• Stendhal (1783–1842)
  • vlastním jménem Henri Beyle
  • zařazení k uměleckému směru velmi ošemetné → v některých publikacích je dokonce považován za realistu
  • Červený a černý – román; revoluce (červená) x despotismus/tyranie (černá); podnětem byl skutečný případ člověka, jenž byl popraven
  • Kartouza parmská – psychologický dvoudílný román s autobiografickými rysy

Anglie:

• Jane Austenová (1775–1817)
  • narodila se roku 1775 ve Steventonu v hrabství Hampshire
  • anglická spisovatelka, představitelka tzv. rodinného románu („domestic novel“; běžný život střední třídy, nejčastěji na venkově)
  • Pýcha a předsudek; Rozum a cit
• George Gordon Byron (1788–1824)
  • hlavní představitel „revolučního“ romantismu (x pocházel ze staré aristokratické rodiny, svůj domov však opustil kvůli rozporům se svým prostředím)
  • téměř celý svůj život strávil v cizině (především v Itálii)
  • byronská povídka = veršovaná lyricko-epická povídka/poéma (dějový základ prostoupen lyrickými prvky, popisy a reflexemi; u nás je nejslavnější básnickou povídkou Máj)
  • Childe Haroldova pouť – autobiografický moderní epos (aktuální problémy)
  • básnické povídky: Džaur; Korzár; Lara
• Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
  • musel dvakrát opustit univerzitu v Oxfordu pro své názory (zejména díky své obhajově ateismu)
  • nakonec jeho konflikty s okolím přerostly tak, že Shelley opustil Anglii (Irsko, Švýcarsko, nakonec Itálie)
  • zemřel utonutím, když se plavil na jachtě Ariel
  • Odpoutaný Prométheus – dramatická utopická báseň vyjadřující téma osvobození lidské myšlenky
• Mary Shelleyová (1797–1851)
  • manželka Percy Bysshe Shelleyho
  • Frankenstein – román
• Walter Scott (1771–1832)
  • skotský básník a romanopisec
  • historická díla – zabýval se středověkem (zakladatel historické povídky a historického románu: poučený obraz minulosti + dobrodružný příběh; dříve pouze kroniky)
  • ze začátku vydával díla anonymně
  • Waverly – román o povstání v Irsku; po úspěchu tohoto románu se začala obdivuhodná série 48 románových svazků ze skotských, ale i anglických a evropských dějin
  • nejslavnější romány: Rob Roy, Ivanhoe, Kenilworth, Pirát
• Charlotte Brontëová (1816–1855) – román Jana Eyrová
• Emily Brontëová (1818–1848) – román Na větrní hůrce

 

Rozbor díla: Piková dáma

Literární druh, žánr, forma

• druh: epika
• žánr: novela
• forma: próza

 

Hlavní myšlenky

• novela poukazuje na zkaženost ruské šlechty, kde hlavní roli hrají peníze a láska jde stranou, což může vést ke zničení života (kritické hodnocení tehdejší společnosti
• člověk by si měl peníze vydělat, ne je získat zadarmo
• zlo je vždy potrestáno

 

Motivy, témata

• člověk prahnoucí po penězích a štěstí, který pro jejich zisk udělá cokoliv
• nenasytnost člověka
• touha po penězích a bohatství, která vede k morálnímu pádu, porušování zákonů a v závěru i k pádu člověka, který sešel z cesty)
• karetní hry, život hráčů, gamblerství
• život ruské vyšší třídy (hraběnka), Heřmana
• pravděpodobný adresát: kniha je určena všem čtenářům, není konkrétně zaměřena (poměrně jednoduché čtení, nad kterým člověk nemusí moc přemýšlet, a pobaví)
• tematicky podobné dílo: Hráči, Karel Poláček (román s karetní tematikou)
• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací: podle novely vznikla opera Petra Iljiče Čajkovského a několik filmů; u nás vznikl film Piková dáma roku 1974, Heřmana hraje Milan Kňažko

 

Kompozice

• chronologická
• kniha je členěna na 6 kapitol a závěr
  • kapitoly nemají žádné názvy, jsou pouze očíslovány římskými číslicemi
  • každá kapitola začíná úryvkem básně či dopisu
• vysvětlení názvu díla: piková dáma je název karty, kterou Heřman odkryl místo esa a prohrál veškeré peníze; tvář na kartě byla velmi podobná tváři stařeny, která se mu takto pomstila

 

Forma

• er-forma
• vypravěč
  • objektivní – stojí mimo příběh, je nezaujatý, nezasahuje do děje
  • autorský/vševědoucí – rozebírá děj i jednání postav, a to zvenku i zevnitř (výrazně odlišen autorský text a řeč postav)
• přímá řeč užívána celkem často
• kniha je krátká, nezabývá se tolik krajinou a charakterem postav
• dominantní slohový postup: vyprávěcí

 

Jazyk

• spisovný, občas nespisovná mluva postav (karetních hráčů)
• jednoduchý, srozumitelný, neveršovaný, čtivý
• řeč má podobu především dialogu (mnoho přímých řečí)
• Puškin se vyjadřuje bez zbytečných příkras a lehce dostane čtenáře do prostředí tehdejší vyšší společnosti
• typickým pro romantismus je vzletný (vznosný, poetický) popis emocí, které chová Lizaveta
• dlouhé pasáže jsou věnovány konfliktu mezi společenskými konvencemi a tužbami srdce
• popis prostředí je spíše střídmý, autor se v takových situacích soustředí spíše na dialogy
• knižní tvary slov, archaismy (tabatěrka = krabička na cigarety; katafalk = místo pro vystavení rakve; baldachýn = nebesa; trnož = stolička pod nohy; …) – zachování starodávného rázu
• francouzské fráze (oubli ou regret = fráze, kterou žádají mladé ženy muže o tanec)
• kontrasty (nevinná Lizaveta x nenasytný Heřman)
• z jazykových prostředků jsou použity zejména metafory, přirovnání a personifikace
• pointa (překvapivý závěr vyprávění): Heřman nakonec všechno prohraje

 

Místo a čas děje

• blíže neurčené ruské město (vyšší společnost)
• autorova současnost (1. polovina 19. století)

 

Postavy

Heřman:

• syn poruštěného Němce
• mladý voják – inženýr
• vypočítavý, ctižádostivý, ambiciózní, neústupný, sobecký, chladný
• po tom, co zabije hraběnku, má minimální výčitky svědomí (kvůli tomu, že podvedl Lizavetu neměl výčitky žádné)
• jde plně za svými cíli a touhou, nebojí se – pro získání peněz je schopný všeho

Anna Fjodorovna (také Fedotovna):

• stará hraběnka (80 let)
• rozumná, mazaná, hrdá
• nepřipouští si konec své někdejší společenské slávy a stále se zúčastňuje všech plesů a slavností
  • ve společnosti se o ní mluví jako o „plesové příšeře“
• má smysl pro hazardní hry; zná tajemství tří výherních karet
• neustále komanduje chudou Lizavetu, o kterou se stará (ale má ji ráda)

Lizaveta Ivanovna:

• mladá, krásná dívka
• schovanka staré hraběnky
• naivní, pracovitá, hodná, velmi milá, samolibá, citlivá, ohleduplná, srdečná
• ve společnosti hrála úlohu velmi ubohou
  • všichni ji znali, nikdo si jí nevšímal
  • mladí muži ji neuznávali za hodnou pozornosti
• neprohlédne Heřmanovu lest a v návalu domnělého štěstí a lásky mu nepřímo pomáhá dostat se až k hraběnce
  • toto jednání si poté vyčítá a svou náklonnost k Heřmanovi považuje za špatnou

Tomský (také Pavel Alexandrovič):

• vnuk hraběnky
• voják – důstojník
• mladý
• hazardní hráč

Saint-Germain:

• pozoruhodný hrabě
• dobrý společník
• velmi bohatý
• tajuplný, ale velmi úctyhodný
• přítel hraběnky Fjodorovny – vyzradil hraběnce tajemství 3 karet, aby mohla splatit svůj dluh u Orleánského hraběte (Francie)

Narumov:

• také voják – jízdní gardista
• celý příběh začíná tím, jak se u něj hrají karty

Čekalinský:

• šedesátník
• hazardní hráč
  • celý život strávil u karet a vydělal si mnohdy milióny tím, že vyhrával směnky a prohrával hotové peníze
• proslulý, velmi bohatý, pohostinný, důvěryhodný, laskavý, veselý (stále se usmívá), úctyhodný, zdvořilý
• právě v jeho domě prohrál Heřman své peníze (Čekalinský měl, jako hostitel, bank)

 

Stručný děj

Tomský ve společnosti karetních hráčů vypráví příběh své babičky, hraběnky Anny Fjodorovny (Fedotovny). Ta jednou prohrála mnoho peněz, její manžel odmítl dluh splatit, a tak požádala o pomoc hraběte Saint-Germaina. Ten jí vyzradil jakési tajemství, díky němuž příští den uhádla tři karty za sebou a zbavila se dluhu. Babička toto tajemství nikdy neprozradila ani jednomu ze svých čtyř synů, jen jedinkrát se uvolila a pomohla jistému muži, Čaplickému, který prohrál velké množství peněz a měl dluhy.

Týden na to Tomský (Pavel Alexandrovič) navštíví svou babičku a její schovanku Lizavetu Ivanovnu. Lizaveta celá hoří, protože už několik dní stává pod jejími okny jistý důstojník – inženýr, který se na ni dívá. Je to Němec Heřman, který vyslechl Tomského vyprávění o babiččiných schopnostech.

Heřman nikdy karty nehrál, pouze hráče při hraní sledoval, protože měl strach, že by přišel o své našetřené peníze. Kdyby však znal kouzlo, zariskoval by a do smrti žil z vyhraných peněz. Rozhodne se tedy, že se pokusí od hraběnky Fjodorovny toto tajemství získat. Nejprve se však musí k hraběnce nějak dostat – k tomu využije Lizavetu. Po nějaké době, kdy Heřman pouze stojí na ulici a Lizavetu sleduje, dá dívce zamilovaný dopis a začnou si spolu vyměňovat psaníčka. Tak se brzy dozví, jak se dostat do dívčina pokoje a kde je stařenčin kabinet. Dokonce si spolu domluví schůzku.

Když jsou obě ženy mimo dům, dostane se Heřman nahoru a ukryje se v pokoji staré dámy. O něco později se hraběnka vrátí z plesu. Heřman počká, až ji komorné odstrojí, a potom vyleze ze skrýše a pronese svou prosbu. Stařena však neodpovídá, a tak jí pohrozí nenabitou pistolí. Hraběnka se lekne a skácí se mrtvá na zem. Mezitím Lizaveta zjistí, že se Heřman na domluvenou schůzku nedostavil, a uleví se jí. Heřman ale brzy přijde a všechno jí vypráví. Dívka je zklamaná, že se všechno odehrálo kvůli penězům, a pustí Heřmana zadním schodištěm pryč.

Za pár dní se koná pohřeb, na který přijde i Heřman, protože trpí výčitkami svědomí. Když přistoupí k rakvi, aby se nebožce poklonil, zdá se mu, že se na něho mrtvá stařena posměšně podívá mhouříc jedno oko. To ho zcela vyvede z míry. Celý den pije víc než obvykle a v noci má živý sen – stařena za ním přijde, prozradí mu tři výherní karty (trojku, sedmu a eso), určí podmínky (Heřman nesmí vsadit na víc než na jednu kartu denně, nikdy v životě pak už nebude hrát a ožení se s její chovankou Lizavetou) a zase zmizí.

Heřmanova mysl je plná výhry, představuje si bohatství a šťastnou budoucnost. Na první kartu vyhraje 47 tisíc, na druhou 94. Třetí den vsadí všechno, ale místo esa vytáhne pikovou dámu (Heřman se spletl a místo na eso vsadil na pikovou dámu), která jako by na něj zamrkala a ušklíbla se. Heřmana zarazí neobvyklá podoba karty s hraběnkou, která se mu takto pomstila.

Heřman se zbláznil, dokola mumlá „Trojka, sedma – dáma!“ a je zavřený v obuchovské nemocnici v pokoji číslo 17. Lizaveta se šťastně vdala.

 

Posouzení aktuálnosti díla

• hlavní téma novely – lidská hamižnost a touha získat co nejvíc peněz bez práce – je stále aktuální