Jméno práce: Po Osvětimi již nemůže existovat poezie
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Viktor
Po Osvětimi již nemůže existovat poezie
Poezie. Ta vznešená dáma ve starém, leč důstojném kabátu, která je mezi námi už po tisíciletí. Bereme ji jako součást obyčejného dne, běžného života. Ačkoliv na to nevypadá, je pro nás důležitější, než si umíme představit. Jak praví jedno přísloví, člověk si uvědomí hodnotu dané věci až poté, co o ni přijde. Tak je to i s poezií. Nebo ne? Jak by bez ní asi vypadal svět? Co by se stalo jinak?
Toť otázka. Poezie přežila svá těžká léta. Černé období středověku nebo i novověké války a jejich hrůzy. Může ale po tom všem existovat stále stejná, důstojná dáma, pokud byla svědkem tolika zvěrstev? Třeba Osvětimi? Na světě vždy existovalo mnoho nenávisti, která byla navždy uložena do naší historie v podobě kronik nebo byla na papír přenesena samotným účastníkem té hrůzy.
Když se ale mluví o poezii, představím si ji právě tak, jak jsem ji popsal na začátku své úvahy. Nikoliv jako svědkyni všech těchto událostí. Myslím, že naopak spousta lidí hledá v poezii útěchu a pokus o úprk z tohoto světa. Sic jen na malou chvilku.
Během lidských dějin už bylo zničeno tolik životů, že ani ta nejhorší katastrofa poezii nesrazí na kolena. Právě naopak. Bude stát vždy s hlavou vzhůru, připravena čelit všem nástrahám, které pro ni lidstvo připraví.
Viktor M.
Hodnocení: 1 = výborně
plus při hodnocení – řečnické otázky
