Kniha: Podivuhodný příběh Dr. Jekylla a pana Hyda
Autor: Robert Louis Stevenson
Přidal(a): Wonhyo
Robert Louis Stevenson
O autorovi: (1850 Edinburgh -1894 Samoa)
- Skotský romanopisec, básník, cestopisec a povídkář, vedoucí představitel novoromantismu v anglické literatuře. Již ve své době velmi oblíbený.
- Vystudoval práva (kvůli otci), ale největším jeho zájmem od dětství literatura.
- Po předcích zdědil náklonnost k dobrodružství a cestování (často jezdil do zámořských a exotických krajin – poznávání života domorodců).
- Trpěl na zápaly plic a tuberkulózu, s nimiž se léčil v Jižní Anglii a ve Francii. V této době vzniklo nejvíce jeho děl.
- Ke konci života se s rodinou přestěhoval na Samou, kde také zemřel pravděpodobně na mrtvici.
Další díla: Ostrov pokladů, Únos
Okolnosti vzniku díla:
- Námětem podvojnosti lidské přirozenosti (směs zla a dobra) se zaobíral dlouho a hledal vhodný podklad a vypravovací formu. Toto mu poskytl sen, který se mu zdál v době vydání jeho románu, princ Otto. Z dopisů psaných přátelům se dozvídáme o jeho špatném fyzickém i duševním stavu.
- Původně více verzí (uplatnění vzpomínek na léta studia).
- Nejdříve román vyšel samostatně, ale potom knihu doplnil o několik povídek (např. Markheim).
Doba: konec 19. Století, novoromantismus
literární forma: próza
druh: epika
žánr: román
téma: boj dvou částí osobností té dobré a špatné = zápolení zla a dobra v nitru každého člověka, snaha o udržení rovnováhy, zvraty v náladách pocitech a chování, schizofrenie, připodobnění chování jedince až ke „zvířecímu“
členění : 10 povídek
- povídky na sebe navazují
- děj chronologický, ale v poslední povídce Jekyll retrospektivně uvádí vše na pravou míru prakticky od svého narození, důvody, které ho k uvedeným činům vedly
Kompozice
Syžetová stavba (klade důraz na děj). Střídá se s vyprávěčským hlediskem a časovými rovinami. Děj se rozvíjí pouze postupně a v náznacích, kdy je zápletka okrývána v obrazech které spolu souvisí. Tyto obrazy mají charakter záznamu vyprávění či dopisu nebo vzkazu jedné postavy jiné.
Celková charakteristika: Hrůzostrašný příběh spořádaného a věhlasného vědce, který se mění ve vraždící stvůru pod vlivem chemického přípravku. Román symbolizuje rozdělenou lidskou povahu, boj mezi dobrem a zlem a také rozklad osobnosti, která podlehla iluzi vlastní nadřazenosti a nezávislosti.
Formální stránka a charakteristické rysy díla:
- Přirovnání (Nalezl jsem jisté činitele, které byli sto otřásti tímto masovým šatem a kus z něj urvati, jako vítr rve záclony)
- popisné pasáže (např. popis tváře, domu – Za rohem boční uličky byl blok starobylých, pěkných domů, většinou už pozbavených vznešeného leskua rozdělených…)
- vytříbený jazykový styl stylistický talent
- ich-forma i er-forma střídá se několik vypravěčů – Utterson, Kanton, dr. Jekyll…
- barvité líčení postav, odporných scén a podrobný popis duševních stavů a nálad v určitých situacích (To mne uvedlo konečně do takové nálady, kdy člověk poslouchá a poslouchá a počíná toužit, aby uviděl alespoň strážníka)
- příběh s prvky humoru
- jazyk spisovný
- nepoužívá moc expresivní výrazy
- Mísí se prvky romantismu a realismu – nereálná skutečnost přeměny jedné osoby v druhou s prozaickým žánrem vyprávěním, dialogem popisem a charakteristikou
Děj:
Na začátku se hlavní vypravěč advokát Utterson dozvídá o krutém útoku nestvůrného chodce na malou holčičku a jeho záhadné souvislosti s Dr. Jekyllem.
V další části se splétají dvě hlavní linie. Při střídaní domáckých, poklidných scén a hrůzostrašných dramat se postupně odhaluje děsivý charakter pana Hyda a zároveň dostává nový rozměr na začátku zdánlivě bezproblémová postava dr. Jekylla.
Závěr tvoří 3 svědectví: Uttersonovo o Jekyllově konci, Lanyonovo o proměně Hyda v J. pomocí drogy a Jekyllova autobiografická zpověď.
Vliv díla:
Román se stal bestsellerem. Stal se předmětem mnohých parodií, dramatizací a filmových zpracování. Kniha byla označena za „nejlepšího průvodce viktoriánskou érou“ pro svůj přesný popis rozporu vnější spořádanosti a vnitřních skrývaných vášní. Svojí koncepcí ovlivnil především O. Wilda (Obraz Doriana Graye). Přímo na děj románu pak navazoval román spisovatelky Valerie Martin (Mary Reilly), která se dívá na události z pohledu Jekyllovy hospodyně.
Kulturně-historické pozadí:
Novoromantismus – autoři, kteří nesouhlasili s tehdejší viktoriánskou společností (ta byla postavena hlavně na honbě za bohatstvím), charakteristický byl odpor k britské nadvládě nad zaostalými národy (odpor k imperialismu)
- Snažili se restaurovat a obnovit romantické hodnoty
- Odpor se projevoval hlavně silnými a výraznými příběhy, které často kladly důraz na etické a morální stránky hrdinů; příběhy byly zasazené do přírody, exotických krajů nebo historie
Hlavní postavy:
pan Utterson – advokát, přítel pana Enfielda a Jekylla
– ponuré tváře, vysoký a vyzáblý
– zápory: studený, urážlivý, necitlivý a pochmurný
– klady: sebekritický, mluví za něj jeho činy, k ostatním
shovívavý, účastníkem výstředností, skromný, čestný
– přátelství zakládal na dobromyslné snášenlivosti
– pátrá po panu Hydovi a postupně odkrývá jeho tajemství
Dr. Lanyon – lékař, srdečný, zdravý, uhlazený, červenolící pán s bujným bílým vlasem
určitých způsobů, přítel Jekylla, i když postupně jejich přátelství upadá
vlivem změny v přítelově chování
– postava se vyvíjí, v průběhu změní své vzezření – viditelně zestárl, smrt mu klepe na dveře, lysejší, po prožité zjevné hrůzy, která ho velmi zasáhla, později se dozvídáme proč tomu tak bylo z dopisu
Henry Jekyll – přítel Lanyona a Uttersona, „dobrá část osobnosti“
– statný, vysoký, vyvinutý, vyčerpán prací
– klady: chytrý, vzdělaný, vědec, velmi nadaný dá se říct „génius“, pílný, ctnostný, sebevědomý
– zápory: netrpělivá veselost, ctižádostivá touha chodit s povznešenou hlavou a se zvláštním působením na lidi
– když dospěl vedl dvojí život. Utajoval své výstřednosti až s chorobným pocitem hanby, uzavřený zlá i špatná stránka se tak prohloubily o něco víc, obě ale plně prožívá (více X. povídka)
Eduard Hyde – podrobně rozebrána jeho psychická zkaženost, zlá část osobnosti
– Útlejší, menší, mladší a méně vyčerpaný, v obličeji se mu zračí zlo
– Líčen jako člověk velmi podivné tváře malé postavy s odporným výrazem, činil dojem mrzáka bez patrného vnějšího znetvoření
– Živější duch, výraznější, bez svědomí
– Nenáviděn okolím, hledán pro vraždu Sira Danverse Carewa
– V ostatních lidech vzbuzuje nenávist, odpor, mrazení, neoblíbený
Vedlejší: Richard Enfield – přítel a vzdálený příbuzný pana Uttersona, chodí společně na
vycházky
– svědkem příhody kdy se pan Hyde srazil s jednou dívkou a potom si jen tak odešel bez vyjádření lítosti a pomoci dívce
Pool – věrný Jekyllův sluha
I. Povídka o dveřích
Pan Enfield a Utterson byli na pravidelné nedělní vycházce, když zabloudili do jedné z postranních uliček (podrobně líčena spolu s domem a dveřmi). Když přišli naproti vchodu do domu, začal Enfield vyprávět příhodu spojenou s těmito dveřmi. O srážce podivného muže s děvčetem. Ale muž si vůbec nevšímal ležícího děvčete a šel bez zavhání dál. Pan Enfield ho však přivedl zpět. Dohodli se na vyrovnání a došli pro šek, který podepsal Jekyll a vzali ho do banky, kde byly vyplaceny peníze.
II. Pátrání po panu Hydovi
Toho večera se Utterson vrátil domů a pročítal si závěť dr. Jekylla, kde všechno odkazuje Hydovi. Utterson si myslí, že Jekyll musel zešílet. Proto se rozhodne přijít záhadě na kloub a zjistit, kdo je ten divný Hyde. Začne se poptávat u přátel např. pana Lanyona a sledovat s chorobným odhodláním záhadné dveře. Nakonec se mu podaří s ním seznámit.
III. Dr. Jekyllovi se vede zcela dobře
Utterson vede s Jekyllem dialog ohledně jeho závěti. Jekyll ho ujišťuje, že se může kdykoliv Hyda zbavit, ale ať se o tuto záležitost více nezajímá.
IV. Vražda Sira Danverse Carewa
Stala se asi o rok později. Služka, která viděla tento čin, popsala tuto událost (scéna jak ho umlátil holí „…s opičí zuřivostí dupal po své oběti a mlátil ji holí tak, až bylo zřetelně slyšeti praskání kostí a mrtvola se převalovala po ulici“). Hyde je pronásledován a odsouzen okolím. Je hledán, ale nikdo ho nikde neviděl. Nebyl však nikým úplně věrně popsán, výpovědi se však shodují.
V. Příhoda s dopisem
Utterson znovu navštíví Jekylla v jeho domě. Ten je ale velmi zdeptám předešlými událostmi a ukazuje mu dopis od Hyda, ve kterém mu oznamuje útěk. Poté se U. radí se znalcem písma, který si myslí, že autorem je Jekyll. Utterson tím velmi zmaten.
VI. Pozoruhodná příhoda dr. Lanyona
Po uplynutí delšího času se situace kolem vraždy uklidnila. Jekyll se vrátil do dobré kondice, ale s panem Lanyonem se něco dělo. Odmítal přijímat hosty. Nakonec však Uttersona přijal, ale byla na něm jasně vidět blížící se smrt. Nechtěl se s ním však o tom bavit, ale řekl mu, že po jeho smrti se vše dozví. Po smrti Lanyona dostal Utterson dopis, s dalším dopisem uvnitř, který má otevřít až po smrti nebo zmizení Jekylla. Odolal touze ho otevřít a pečlivě uschoval.
VII. Příhoda u okna
Pan Enfield s Uttersonem na pravidelné procházce zabloudí pod okna Jekyllova domu a začnou si s ním povídat oknem. Po chvíli ale uvidí strašlivý výraz tváře.(Zahlédli to jen mžikem, neboť okno bylo ihned spušťeno, ale ten mžik dostačil a oba, obrátíce se, opustili dvůr beze slova)
VIII. Poslední noc
Pool navštívil Uttersona a pověděl mu o divném chování svého pána (pán chce po něm nakoupení divných chemikálií…)a přesvědčil ho, aby se šli na něj podívat. V domě vyrazili dveře od pracovny. Uprostřed uviděli škubající se tělo Eduarda Hyda, který zrovna spáchal sebevraždu. Na stole našli dopis adresovaný Uttersonovi. Byla to závěť, ve které mu vše odkazuje a další listiny.
IX. Vypravování dr. Lanyona
Pan Utterson obdržel dopis poštou od Jekylla. Lanyon v něm vypráví: Dostal jsem v něm příkazy, které musím splnit, abych se dozvěděl pravdu. Musel vyzvednout zásuvku obsahující krystalickou látku a počkat doma. Přišel k němu divný chlapík (ukázalo se, že to byl Hyde) a ptal se ho, jestli chce znát pravdu. Chtěl a odpověděl tedy kladně. Proto Hyde před ním smíchal obsah lahvičky s dalšími látkami a z podivné přeměny povstal dr. Jekyll.
X. Úplné vypsání případu Henrym Jekyllem
Vypráví svůj příběh od dětství. Říká o sobě, že se v něm, když dospěl, oddělily obě strany osobnosti více než u ostatních lidí. Byl svým způsobem jedinečný. Díky své badatelské činnosti objevil náhodně látku, kterou dokázal oddělit tyto dvě stránky ve skutečné postavy. Stvořil pana Hyda, čisté zlo, ve kterém nevězel ani kousek dobra. A pana Jekylla, který byl jen „samé dobro“ ctnostný a nezkažený. Obě osobnosti ale velmi prožíval. Uvádí, že je měl obě rád. Vzrušovala ho nespoutaná osobnost Hyda, ve které se cítil volný, i když okolím tak nenáviděný, ale zároveň věděl i o své dobré polovině. Také si uvědomoval, že se jednou promění v Hyda a pravděpodobně už nebude moct být panem Jekyllem, ale smířil se s tím.
Zdroje: wikipedia.cz
Obsahy a rozbory děl k literatuře- přehledu SŠ učiva
